Slabost Karla IV. pro nové stavby a mistrovská umělecká díla měla několik důvodů. Svou roli zde sehrála jistá náklonnost ke krásným věcem podpořená snad Karlovým dlouhodobým setrváním u francouzského dvora, jehož kultura a elegance se výrazně odlišovaly od českých mravů. Mnohem důležitější však byla Karlova snaha o reprezentaci své země, svého sídla i sebe samého. Rovnice Karlova panovnického programu byla v tomto směru jasná. Doba Karla IV. k nám dnes promlouvá především prostřednictvím staveb, u jejichž zrodu slavný panovník z dynastie Lucemburků stál.
Praha - nové centrum císařství
Jako sídelní rezidenci si Karel IV. vybral Prahu, své rodné město. Nesmrtelnými památníky tohoto českého krále se staly zejména stavby v pražských městech.
Založení Nového Města pražského
Na počátku Karlovy vlády Prahu tvořila tři svébytná města. Na kopci se vypínaly Hradčany, pod nimi Menší Město pražské a na opačném břehu Vltavy Staré Město, olemované pásem hradeb. Ve smělém plánu Karla IV. však bylo rozšíření stávající koncepce o zbrusu nové město, které by spojilo starší osady a stalo se řemeslnickou a hospodářskou základnou. Nejvýraznějším zakladatelským počinem Karla IV. v Praze bylo bezesporu založení Nového Města pražského. Jednalo se o jednu z mála městských lokací doby lucemburské.
Areál Nového Města obepnul celé Staré Město. V jižní části se jeho hradby napojovaly na Vyšehrad, jehož přestavbu Karel tehdy také realizoval, neboť se hrdě hlásil ke svým přemyslovským předkům. Plocha Nového Města měla výměru cca 360 hektarů. Středisky nově vzniklé části pražské aglomerace byla dvě náměstí: Dobytčí trh (dnešní Karlovo náměstí) a Koňský trh (dnešní Václavské náměstí).
Vznikající Nové Město pražské bylo záhy obehnáno vysokými hradbami, které byly prolomeny čtyřmi branami:
Čtěte také: přehled barevného značení vodičů ve střídavé soustavě
- Špitálská brána směřovala na Poříčí.
- Horská byla umístěna poblíž Senného trhu (dnešního Senovážného náměstí).
- Ke Koňské bráně přisedal Koňský trh vedený po ose v délce tři čtvrtě kilometru.
- Poslední z bran, Svinská, ústila do Ječné ulice, která byla jednou ze dvou hlavních spojnic směřujících ke Karlovu náměstí, tehdejšímu Dobytčímu trhu. Tento prostor se stal vůbec největším náměstím své doby, a byl proto označován jako Forum Magnum.
Výstavba Nového Města spěchala kupředu a za hradbami Města Starého se objevovalo čím dál více domů. Karlovi se totiž pomocí úlevy na daních podařilo přilákat velké množství řemeslníků, kteří zatoužili postavit si svá obydlí v novém a na svou dobu velmi výstavném místě. Museli ovšem pečlivě dbát regulí, jimiž se novoměstská výstavba musela řídit. Zakladatelská Karlova mánie postihla v dobrém smyslu slova celou Prahu. Ze starších svatostánků vznikaly reprezentativní kostely. Tam, kde se hustota osídlení pohybovala na spodní hranici, kázal český král vystavět nové kláštery a tím celou čtvrť oživit. Rozsáhlým plánům neuniklo ani Staré Město, jehož křivolaké uličky nyní pozbyly nejhlučnějších řemesel přesídlených do hospodářsky lépe vybaveného Nového Města. Příliv dalších a dalších obyvatel také souvisel se skutečností, že Karel IV. byl velkým podporovatelem rozvoje a prosperity.
Pražský hrad a katedrála sv. Víta
Naše exkurze nemůže začít jinde než na nejvýznamnějším hradě (původně středověkém hradišti) České republiky, Pražském hradě. Původem malé hradiště, jehož výstavba započala v 9. století, se díky mnohým přístavbám a přestavbám stalo hlavní rezidencí císaře Svaté říše římské, sídlem českých knížat a králů, symbolem Prahy a české státnosti i domovem prezidenta. Podle Guinessovy knihy rekordů jde dokonce o největší starobylý hrad na světě. Za Karlovy vlády se celý areál Pražského hradu dočkal revitalizace, neboť pro českého a říšského panovníka nebylo důstojné, aby byl hrad v srdci jeho království „ztroskotán až k zemi“, jako tomu bylo v čase Karlova mládí.
Patrně nejznámější stavbou vystavěnou z rozhodnutí Karla IV. zůstává bezesporu chrám sv. Víta. Velkolepý architektonický skvost měl předčit všechny gotické katedrály, které Karel znával ještě z francouzského prostředí. Vysoké a štíhlé věže chrámových kostelů vzpínajících se k nebi uchvátily svou noblesou českého krále natolik, že se rozhodl povýšit stávající svatostánek do tehdy nepředstavitelných rozměrů. Součástí Pražského hradu je i Katedrála svatého Víta, jejíž základní stavební kámen nechal Karel IV. položit v roce 1344 společně se svým dlouholetým přítelem Arnoštem z Pardubic a otcem, králem Janem Lucemburským. Katedrála byla tradičním místem korunovací českých králů i jejich posledního odpočinku. Mimo králů jsou zde ovšem pohřbeni také někteří světci a velká část českých zemských patronů.
Plány a ideály se často nemusejí shodovat se skutečností. V případě nové katedrály se však záměr a realita opravdu protnuly, a to zejména zásluhou dvou neuvěřitelně nadaných stavebních mistrů. Prvního z nich, Matyáše z Arrasu, Karel povolal až z dalekého Avignonu. Talentovaný a vizemi obdařený Francouz přenesl jemné linie tamější architektury do českého prostředí a vybudoval základy, na nichž mohly pozdější generace skvělé dílo dostavět. Pražská katedrála byla vybudována na místě starších kostelů ve dvou stavebních fázích, pojmenovaných po vedoucích stavební huti: arrassovské (1344-1353) a parléřovské (1353-1399). Katedrála sv. Víta je poslední velkou katedrální stavbou v Evropě a uzavírá vývoj tohoto architektonického typu.
Založení katedrály souviselo s papežskou bulou, vydanou téhož roku, jejímž výrokem bylo pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství. Karel IV. koncipoval pražskou katedrálu jako rodové pohřebiště s důrazem na přemyslovskou tradici a jako schránu pro korunovační klenoty a další svátosti. Byly zde umístěny hroby čtyř českých světců. Hrob sv. Václava, se kterým nebylo nikdy hnuto, je ideovým těžištěm a středobodem celé katedrály. V blízkosti Svatováclavské kaple je také umístěna klenotnice a Zlatá brána, hlavní vstup do katedrály v době Karla IV.
Čtěte také: Průvodce vinylovými podlahami
Zlatá brána
Zlatá brána byla původním slavnostním (a jediným) vstupem do katedrály před vznikem dvouvěžového západního průčelí za dostavby. Tudy vstupoval do chrámu korunovační průvod. Ve věži se nalézala klenotnice, v těsné blízkosti Svatováclavská kaple, ideové těžiště chrámu. Použití výjevu Posledního soudu má symbolický rozměr. Člověk touto branou vstupuje z profánního do sakrálního prostoru, podobně jako Poslední soud završuje jeho pozemskou pouť na zemi. V levé části výjevu vstávají postavy z hrobů, uprostřed Kristus soudce v mandorle nesené anděly. Vpravo archanděl Michael a ďáblové zahání zavržené do věčných plamenů. Přímluvci jsou rozmnoženi o české patrony nad mandorlou. Dole jsou připojeny postavy klečícího Karla IV. Použití starobylé byzantské techniky mozaiky bylo záměrné a v té době v Evropě rozhodně neobvyklé.
Jezdecká socha sv. Jiří
Jezdecká socha sv. Jiří na 3. nádvoří Pražského hradu je významnou památkou středověkého kovolitectví, je datována do roku 1373 a připisována je okruhu dvorské katedrální huti. Autory jsou dva bratři - kovolitci Jiří a Martin z Kluže. Kopie sochy je umístěna před františkánským kostelem v rumunské Kluži, odkud pochází její tvůrci. Dnešní prezentace s kruhovým soklem a kašnou je dílem architekta J. Plečnika z doby jeho působení ve funkci hradního architekta. Rozvinuté prostorové cítění plastiky je dáváno do souvislosti s protohumanismem pěstovaným na dvoře Karla IV.
Karlův most
Další ze skvostů Karlovy Prahy vznikl svým způsobem nechtěně, když původní a dosud plně dostačující stavbu postihla katastrofa. V únoru roku 1342 se totiž nečekaně oteplilo natolik, že v horských stráních tál sníh příliš rychle a místní říčky nebyly schopné vodu odvádět. Bystřiny se změnily v hučící potoky, které se slily v jedinou řeku zaplavující vše, co jí stálo v cestě. Nejničivěji však postihla Prahu, když se třetí únorový den zřítil stařičký kamenný Juditin most. Hlavní tepna spojující Menší Město s Městem Starým nevydržela nápor povodňové vlny a část pilířů se definitivně zhroutila. Dřevěný most sloužil jako provizorium za Juditin most, zničený povodní.
Karel IV. přistoupil k vybudování nového mostu teprve v roce 1357, kdy se v královské pokladně nahromadil dostatek prostředků k navržení honosné kamenné stavby. Roku 1357 položil Karel v blízkosti někdejšího kláštera sv. Klimenta základní kámen nového kamenného mostu přes Vltavu, který měl nahradit dřevěný most, spojující Malou Stranu se Starým Městem pražským. Nový most ve středověku ještě nenesl Karlovo jméno a byl vcelku prostě označován jako „Kamenný most“. Karel IV. se rozhodl vybudovat nový kamenný most, jeho základní kámen byl položen v roce 1357 a jeho stavbu řídil osobně architekt pražské katedrály Petr Parléř. Poučil se při jeho budování nedostatky staršího Juditina mostu a proto nový most byl proti vodě mnohem odolnější. Nejenže byl založen o více než o 4 m vyšší úrovni, ale jeho šířka byla v průměru větší o 2,5 m a přetínal takřka v jedné linii vypnuté proti proudu Vltavy.
Ten byl oproti staršímu Juditinu vyvýšen a sklenut pouhými šestnácti pilíři. Při jeho stavbě se navíc používaly veškeré tehdy známé praktiky, které měly pomoci zachovat most na věky věků. Staré pověsti dokonce popisovaly, jak byla do malty přidávána vejce. A nutno říci, že při nedávné rekonstrukci Karlova mostu byla skutečně v omítce nalezena bílkovina. Mohutné půlkruhové oblouky byly značně širší než u mostu románského. Na místě původních 21 oblouků má jich gotický most pouze 16 a jsou obloženy tesanými pískovcovými kvádry. S velkou pompou a slávou byla stavba dokončena v roce 1402. Na mostě dnes najdeme 30 soch a sousoší převážně barokního charakteru.
Čtěte také: Přečtěte si o typech plochých střech
Staroměstská mostecká věž
Staroměstská mostecká věž je triumfálním nástupem na Karlův most a započíná další etapu královské cesty na Malé Straně. Je pendantem malostranské románské Juditiny věže, kterou architektonicky vyvažuje v rámci kompozice Karlova mostu a na kterou navazuje ikonograficky svým sochařským programem. Přízemí věže pochází z doby výstavby kamenného mostu (započat 1357), klenba průjezdu byla provedena po roce 1373 a celá věž byla dokončena v roce 1380. Věž je dílem parléřovské huti a nese autorskou pečeť samotného Petra Parléře. Síťová klenba, jejíž žebra se v patkách přetínají a svorníky jsou vypuštěny, je přímým vývojovým předstupněm klenby svatovítského chóru - klenebního typu, který ovládne pozdně gotickou chrámovou architekturu.
Také kompozice průčelí do Křížovnického náměstí, které vnímá návštěvník při nástupu na Karlův most a které je provázané se sochařskou výzdobou je přisuzováno Petru Parléřovi. Průčelí je horizontálně rozčleněné na tři etáže, což má symbolický, hieratický význam.
- Nejspodnější etáž vyjadřuje nejnižší úroveň pozemského života. Jsou zde osazeny znaky zemí českého státu za vlády Karla IV.
- Prostřední úroveň - panovnická - vyjadřuje přechod mezi pozemskou a nebeskou sférou a ztělesňuje stěžejní význam osvíceného panovníka jako zástupce Boží vůle na zemi. Spočívá zde těžiště figurální výzdoby průčelí. Vlevo je znázorněn sedící Karel IV. s odznaky královské a císařské moci, vpravo mladistvý kralevic Václav IV. Hlava císaře Karla IV. se velmi realisticky natáčí v gestu respektu a pokory ke střední postaveně, kterou představuje sv. Vít, patron pražského mostu i katedrály. Ten je znázorněn jako figura stojící na pražském mostě (naznačen dvěma mostními oblouky). Na mostních obloucích spočívají erby s vyobrazením císařské orlice na straně Karla IV. a českého lva na straně Václava IV.
- V nejvyšší úrovni je etáž členěna lichými arkádami, ve střední dvojici jsou umístěny postavy sv. Zikmunda a sv. Vojtěcha.
Univerzita Karlova a Karolinum
Karel IV. založil první univerzitu ve střední Evropě v roce 1348. Měla při svém vzniku čtyři fakulty: artistickou (svobodných umění), teologickou, právnickou a lékařskou. Vzorem pro toto uspořádání byla univerzita v Paříži, vzorem univerzitního učení založeného císařem pak univerzita v Neapoli. Absolvování fakulty svobodných umění bylo podmínkou pro studium na dalších třech fakultách. V počátcích bydleli studenti spolu se svými mistry v klášterech a řeholních domech.
Původní univerzitní kolej, založená Karlem IV. v 60. letech 14. století, sídlila v židovské čtvrti na Starém Městě pražském, pravděpodobně někde na místě dnešní Filozofické fakulty. Rychle stoupající počet studentů pražské univerzity a také její prestiž vedl již po dvaceti letech její existence Václava IV. k rozhodnutí přesunout univerzitu do živější části Starého Města, na Nové tržiště. Nejprve sem - do bývalého Rotlevova domu - umístil nově založenou kolej nesoucí jeho jméno, roku 1383 pak získal pro univerzitu další měšťanské domy. Ty byly přestavěny pro účely přesunuté první a nejstarší univerzitní koleje - Karlovy. Cílem úprav bylo získání reprezentativního objektu - roku 1386 byla přestavba v základu dokončena - a vznikl areál s několika křídly a vnitřním dvorem, s přednáškovou aulou a dalšími posluchárnami. Byly zde pokoje pro dvanáct mistrů svobodného umění i byty pro studenty a další nezbytná zařízení: kuchyň, jídelna, lázně a vězení.
Od samého počátku byla součástí univerzity i knihovna, do které věnoval panovník několik desítek rukopisů a nařídil uvolnit i knihy z řádových knihoven. Ze soupisu Karlovy koleje (60. léta 14. století) vyplývá, že knihovna měla osmnáct oddělení podle obsahu - každé mělo dále devět skupin knih po osmi až osmnácti titulech.
Kláštery a kostely v Praze
Emauzy: Klášter benediktinů při chrámu Panny Marie a slovanských patronů
Karel IV. se ovšem nerealizoval pouze na poli dobové architektury, blízko měl také k řádu slovanských benediktinů, pro něž nechal 21. listopadu 1347 založit Emauzy - Benediktinský klášter Na Slovanech. Jeho výstavba byla ovšem podmíněna skutečností, že půjde o první a jediný klášter tohoto typu v říši. Klášter byl vybudován na základě privilegia papeže Klementa VI., a protože se těšil velké oblibě, jeho kapacita byla brzy nedostatečná. Proto k němu nechal panovník v roce 1371 založit kostel zasvěcený Panně Marii, svatému Jeronýmovi, slovanským věrozvěstům Cyrilu a Metodějovi a českým světcům Vojtěchovi a Prokopovi.
Kostel svatého Jakuba Většího
Třetí nejdelší chrámová stavba v Praze byla založena Václavem I. v roce 1232. Za nynější podobu chrámu ovšem vděčíme Janu Lucemburskému, který k původní stavbě přičlenil dlouhé a vysoké kněžiště se dvěma průčelními věžemi. Kostel dokončil až Karel IV. v roce 1374. Místo bylo následně dějištěm slavnostních obřadů při pohřbech panovníků a jinak tomu nebylo ani v případě Karla IV. Jeho tělo zde bylo po smrti vystaveno na přenádherném katafalku v obklopení rovných pětiset svící.
Kostel Panny Marie pod řetězem
V letech 1370-1376, zhruba v době, kdy byla dokončována Staroměstská mostecká věž, dostal nové dvouvěžové průčelí i johanitský kostel u paty kamenného mostu. Mohutné dvouvěží pevnostního vzezření upomíná na prapůvodní funkci johanitského kostela s komendou, které byly součástí malostranského opevnění a chránily vstup na pražský most z malostranského břehu. Mezi věžemi vznikla elegantní chrámová předsíň, která na rozdíl od ostatních částí kostela ze 14. století, nese znaky vyspělé parléřovské architektury a je přímým ohlasem dvorské huti svatovítské katedrály. Půlkruhový, složitě profilovaný vstupní portál s motivy konzolek a baldachýnů vložených do širokých výžlabků upomíná na jižní vstup do katedrály sv. Víta. V profilaci dvojice ostře zalomených arkád převládá arrassovská hruška. Kostel Panny Marie pod řetězem na Malé Straně sice nenechal vybudovat Karel IV., jeho mrtvé tělo zde ale bylo v roce 1378 vystaveno.
Hrady Karla IV. mimo Prahu
Karel proslul rovněž jako zakladatel hradů, přičemž většina z nich nesla či dodnes nese jeho jméno.
| Název hradu | Místo | Poznámka |
|---|---|---|
| Karlštejn | nad Berounkou | Nejznámější český hrad, pevnost pro korunovační klenoty. |
| Karlsburg | moravský Tepenec | Jeden z hradů nesoucích Karlovo jméno. |
| Karlskrone | Radyně u Plzně | Jeden z hradů nesoucích Karlovo jméno. |
| Karlsberg | Kašperk na Šumavě | Jeden z hradů nesoucích Karlovo jméno. |
| Karlshaus | Hrádek u Purkrace | Malý celní hrad. |
| Karlsfried | Malý celní hrad. | |
| Ojvína (Oybin) | u Žitavy | Radikálně přestavěný starší hrad, přistavěn celestinský klášter. |
| Wenzelsburg | Lauf blízko Norimberku | Založen na ostrově, pojmenován po sv. Václavovi. |
| Tangermünde | Braniborsko | Nová zeměpanská rezidence Lucemburků, přestavěn hrad, plánována nová kapitula. |
Karlštejn
Síla a kvalita zdí se odrazila i v další stavbě, která vznikla z popudu Karla IV. Jako pevnost střežící korunovační klenoty byl vystavěn hrad nad Berounkou, jehož základní kámen byl položen roku 1348. I při tomto počinu se ukázala vynalézavost a strategické smýšlení Karlových stavitelů. Karlštejn byl rozdělen na tři hlavní části, z nichž každá byla přístupná jen skrze část předchozí. Celý Karlštejn byl navíc obehnán silnými hradbami a ohromení z takto velkolepě pojaté stavby museli pociťovat všichni návštěvníci. A o to také šlo. Karlštejn se měl stát předním reprezentantem panovnické moci Karla IV. Z architektonického hlediska byl Karlštejn hradem značně anachronickým a navíc se nacházel z obranného hlediska v poněkud nepříznivé poloze, neboť všechny okolní kopce karlštejnský hradní vrch převyšovaly, a hrad tak představoval snadný cíl pro případné oblehatele. Zdánlivě starobylý ráz Karlštejna byl ve své podstatě Karlovým přihlášením se k tradicím přemyslovské hradní architektury.
Jako obytná budova sloužil císařský palác, kde se nacházel sál předků, pravděpodobně nejreprezentativnější místnost celého hradu. Důmyslný systém výstavby hradu umožnil každou ze staveb situovat o něco výše než předešlou. Z císařského paláce se tak vstupovalo do Mariánské věže, kam byly vloženy útroby kostela Nanebevzetí Panny Marie. Honosně vyzdobený interiér dech beroucí Apokalypsou vyvolával a dodnes vyvolává mrazení. Nejdůmyslnější však bylo umístění Velké věže na kamenitém ostrohu, který se tyčil nad všemi budovami hradu. Masivní zdi v sobě měly uchovávat nejcennější středověké klenoty a staly se výzvou všem, kteří se byť jen v myšlenkách zabývali dobytím Karlštejna. Přestože byl Karlštejn původně patrně zamýšlen jako místo určené k panovníkovu rozjímání, stal se nakonec místem uložení českých a říšských korunovačních klenotů a posvátných relikvií a sídlem Karlem založené kapituly.
Lauf a Tangermünde
Nelze opominout Karlovu zakladatelskou činnost vně hranic vlastního Českého království. V Laufu blízko Norimberku založil Karel na ostrově obtékaném řekou Pegnitz hrad Wenzelsburg. Stejně jako v mnoha předchozích případech se i zde Karel přihlašoval k odkazu svých přemyslovských předků, tentokráte tak, že dal hradu jméno nejvýznamnějšího českého světce. Nejreprezentativnější prostorou hradu je dodnes sál zdobený 112 znaky příslušníků panovnického dvora a významných měst.
Na sklonku života začal Karel budovat novou zeměpanskou rezidenci Lucemburků v braniborském Tangermünde. Výrazně přestavoval tamní hrad, v jehož areálu plánoval založit novou kapitulu. Hradní palác byl bohatě vyzdoben freskami, leč o jejich kvalitách dnes již můžeme pouze číst, neboť z hradu do dnešních dob mnoho zachováno nezůstalo.
Karlovy Vary
Karlovy Vary vznikly na místě, kde královští psi honili jelena, spadli do vody a uvařili se. Tzv. Horké prameny.
Stavby založené Karlem IV. dnes nejsou pouhými památkami na dobu tohoto slavného panovníka, skrze něž je nám blízký, nebo turistickými atrakcemi, jež obdivují návštěvníci z celého světa. Český a římsko-německý král a císař Svaté říše římské Karel IV. se nesmazatelně vryl do našich srdcí, historických spisů i učebnic. Vždyť právě on dal Praze její typickou tvář a pro své činy se stal symbolem, který si pravidelně připomínáme a jistě budeme připomínat i v budoucnu.
tags: #Karel #IV #stavby #a #místa