Vyberte stránku

Ploché střechy jsou v současné době velmi oblíbené, zejména u budov, u nichž je cílem dosáhnout moderního vzhledu. Obvykle se za ploché střechy považují střechy se sklonem do 5°.

Na rozdíl od šikmých střech, které se stávají výraznou dominantou objektu, jsou ploché střechy méně nápadné a umožňují lepší využití horní části budovy. Využití ploché střechy oproti šikmé má mnohá opodstatnění. Zejména umožňuje plné využití plochy posledního podlaží oproti obytnému podkroví pod šikmou střechou. Z architektonického hlediska do určité míry symbolizují moderní stavění oproti šikmé střeše, která v historii neměla alternativu z důvodu neexistence plošně vodotěsných materiálů, které by se daly pro hydroizolaci využít. Současné stavění se bez plochých střech neobejde. Oblíbené jsou i u bytových a rodinných domů, kde otevírají možnosti hmotového a tvarového uspořádání a v neposlední řadě možnosti využití střech pro terasy a zahrady (tzv. zelené střechy).

Výhody plochých střech

Ploché střechy nabízejí jedinečné výhody, které se pozitivně promítají nejen do úspor, ale také do celkové estetiky a užitnosti budovy. Přinášejí celou řadu výhod, od úspory nákladů až po zvýšení ekologické udržitelnosti. Jsou vhodnou volbou pro průmyslové a komerční budovy i pro moderní obytné domy. Pokud zvažujete rekonstrukci nebo výstavbu nové střechy, plochá střecha může být ideálním řešením, které Vám zajistí praktické výhody i estetickou hodnotu.

  • Efektivní využití prostoru: plochá střecha nabízí možnost umístění technických zařízení, jako jsou klimatizační jednotky nebo solární panely, čímž zvyšuje celkovou užitnou plochu budovy. Umožňuje efektivně využít celý dostupný prostor na střeše. Můžete tak vytvořit další prostor, který bude sloužit jako terasa, zahrada nebo prostor pro odpočinek a relaxaci. To je ideální pro ty, kteří si chtějí užívat venku, aniž by měli samostatnou zahradu. Ploché střechy znamenají také větší komfort uvnitř budovy. Jednoduchá konstrukce střechy umožňuje lepší využití prostoru.
  • Nižší náklady na výstavbu a údržbu: konstrukce ploché střechy bývá jednodušší a méně nákladná než u šikmých střech. Lehká plochá střecha nevyžaduje složitou konstrukci a speciálně vyztužené vazníky, což se projevuje v nižších nákladech na projekt a stavbu. Navíc je její údržba zpravidla snazší a levnější.
  • Moderní vzhled: esteticky ploché střechy přináší do architektury moderní a minimalistický styl, který se dobře hodí pro současné kancelářské budovy a moderní rodinné domy. Může být ozdobou domu, zejména pokud je správně navržena a dokončena. Ploché střechy mohou celkové stavbě dodat eleganci a vizuální přitažlivost.
  • Energetická úspora: plochá střecha je často výhodnější z hlediska tepelné izolace, což znamená nižší náklady na vytápění a chlazení.
  • Využití solární energie: ploché střechy jsou ideální pro instalaci fotovoltaických nebo solárních panelů. To umožňuje využívat sluneční energii k výrobě elektřiny nebo ohřevu vody. Taková instalace ploché střechy je finančně výhodná, protože snižuje vaše účty za energie.
  • Přístupnost a snadná montáž: ploché střechy se používaly již před lety, a proto jsou ve stavebnictví dobře známým řešením. Díky tomu je snadné najít odborníky na montáž a materiály potřebné pro stavbu.

Kdy je plochá střecha ideální volbou?

Plochá střecha je v některých případech dokonce nezbytností. V moderních průmyslových a komerčních budovách je často volbou číslo jedna díky svým konstrukčním možnostem a snadné údržbě. Pro administrativní budovy a haly se stává vhodným řešením především z důvodu nízkých nákladů na instalaci a dlouhodobou udržitelnost. Ploché střechy navíc umožňují snadnou integraci systémů pro správu energií, jako jsou fotovoltaické panely nebo systémy větrání.

Konstrukce ploché střechy

Ploché střechy mají specifickou konstrukci, která se liší od tradičních šikmých střech. Stejně jako u jiných typů střech však i u plochých střešních plášťů platí, že pro zajištění dostatečné podpory celého tělesa budovy je stejně důležitá pevná spodní konstrukce. Důležitým prvkem ploché střechy, který ovlivňuje její funkčnost, je její dostatečná tepelná izolace, která zabrání tepelným ztrátám z budovy a ochrání ji před nadměrným přehříváním v letním období. V roli tepelné izolace ploché střechy se výborně osvědčuje pěnový polystyren. Jedná se o oblíbený materiál, který díky své nízké hmotnosti a pevnostním vlastnostem umožňuje vytvořit extrémně lehkou plochou střechu. Při stavbě konstrukce ploché střechy je třeba dbát také na řádnou hydroizolaci, která je dnes díky použití moderních materiálů velmi účinná. Střešní fólie, ochranné fólie a hydroizolační materiály pro ploché střechy poskytují stavebníkům vynikající ochranu proti vodě a vlhkosti po mnoho let.

Čtěte také: Vlastnosti asfaltových pásů

Typy plochých střech

Základní rozdělení střech je na jednoplášťové a víceplášťové. Dalšími používanými typy střech jsou střechy inverzní a střechy kompaktní.

Jednoplášťové střechy

Jednoplášťová střecha je střecha, která odděluje vnitřní prostředí od vnějšího jedním pláštěm - kontaktním souvrstvím jednotlivých funkčních vrstev. Jednoplášťové střechy jsou dnes nejrozšířenějším typem plochých střech. Před několika desetiletími byly problematické z důvodu neexistence nebo nedostupnosti kvalitních materiálů. Jednoplášťové střechy pro nevytápěné objekty, na které nejsou kladeny tepelně izolační požadavky, plní pouze nosnou a hydroizolační funkci. Jejich konstrukce je jednoduchá, spád krytiny zajišťuje sklon nosné konstrukce. Jednoplášťové střechy bez parotěsné vrstvy se navrhují výjimečně a pouze nad prostory, ve kterých je relativní vlhkost ovzduší nižší než 60 %. Neobsahuje větranou mezeru, musí mít dobře vyřešenou parozábranu! Spádová vrstva může být vytvořena také klíny tvarované tepelné izolace. Jako tepelná izolace plochých jednoplášťových střech se obvykle používají tuhé desky z pěnového polystyrenu (EPS) nebo tuhé desky z minerálních vláken, obvykle čedičových. Ačkoliv střecha neslouží trvale pro pohyb osob (terasa apod.), je třeba volit takové materiály, které nebudou poškozeny ani při občasném pohybu osob provádějících např. údržbu. Jednoplášťová plochá střecha musí obsahovat velmi účinnou parozábranu, která zabrání pronikání vodních par do tepelné izolace. Síla tepelné izolace by měla být určena výpočtem, ale jako minimum počítejte alespoň 160 mm tepelné izolace z pěnového polystyrenu (typu EPS 100S stabil - polystyren určený právě pro tento typ střechy) nebo tepelné izolace z minerální vlny (například Isover S - opět tepelná izolace určená pro jednoplášťové střechy). Velmi vhodným typem parozábrany pro tento typ střechy je asfaltový SBS modifikovaný pás s hliníkovou vložkou (SBS modifikace je vylepšení vlastností asfaltové hmoty látkou Styren-Butadien-Styren). Celkový princip tohoto typu konstrukce je možné shrnou následovně - propustí-li parozábrana do skladby méně vodních par, než je schopno se ze skladby dostat přes hydroizolaci ven, bude střecha v běžných podmínkách funkční.

Varianty jednoplášťových střech:
  • Jednoplášťová střecha nevětraná: je střecha bez systému větracích kanálků napojených na vnější prostředí a se zpravidla klasickým pořadím vrstev, tj. tepelnou izolací a nevětranou vzduchovou vrstvou, navrhuje se s parotěsnící vrstvou.
  • Jednoplášťová střecha větraná: je jednoplášťová střecha, v jejíž skladbě je systém větracích kanálků napojený na vnější prostředí a se zpravidla klasickým pořadím vrstev, tj. hydroizolační vrstva je umístěna nad tepelně izolační vrstvou. Tento typ se navrhoval hlavně v 70. a 80. letech 20. století. Je specifický způsobem větrání, které zajišťuje systém větracích kanálků umístěných v tepelně izolační vrstvě, které jsou napojeny na vnější prostředí. Střecha je zpravidla vyhovující nad prostory s relativní vlhkostí nepřesahující 75 %.
  • Jednoplášťová střecha s kombinovaným pořadím vrstev (též střecha "duo"): je střecha, ve které je část tepelné izolace umístěna pod hydroizolační vrstvou a část tepelné izolace umístěna nad hydroizolační vrstvou. Vznikne rozdělením tepelně izolační vrstvy tak, aby jedna část byla pod hydroizolační vrstvou. Při realizaci je 40 % tepelné izolace umístěno pod hydroizolační vrstvu a 60 % nad hydroizolací, zde musí být použit nenasákavý materiál (XPS). Tento typ se v praxi používá především u rekonstrukcí plochých střech.
  • Jednoplášťová střecha "plus": je střecha vytvořená kombinací jednoplášťové střechy s klasickým pořadím vrstev a střechy s kombinovaným pořadím vrstev. Funguje na tom principu, že tepelně izolační vrstva z původního střešního souvrství bude fungovat už jen jako doplňková. Původní krytina bude vyspravena a bude v nově realizovaném souvrství fungovat jako parotěsnící vrstva, na kterou bude aplikována nově navržená vrstva tepelné izolace.
  • Plochá střecha lehká: je speciální jednoplášťová střecha, jejíž plošná hmotnost je nižší než 100 kg/m2. Nosnou konstrukci tvoří zpravidla trapézový plech nebo dřevěné bednění a výjimečně např. betonové skořepiny. Lehké střechy mají výrazně nižší schopnost akumulace tepla a proto je třeba při návrhu navýšit jejich tepelně izolační vlastnosti o cca 15 %.

Dvouplášťové (víceplášťové) střechy

Dvouplášťové nebo víceplášťové střechy mají ve skladbě vzduchovou vrstvu, obvykle větranou, která odvádí vodní páru pronikající difuzí z interiéru do vnějšího prostředí. Při splnění důležitých podmínek v ní nedochází ke kondenzaci vodní páry. Podmínkou je mimo jiné dokonale vzduchotěsný spodní plášť, nenulový tepelný odpor horního pláště a dostatečná míra větrání střechy. Tyto skladby střech se hodí nad vlhké prostory, do horských oblastí a také samozřejmě na bytovou výstavbu a občanskou vybavenost. Oproti jednoplášťovým střechám jsou náročnější na provádění. Vzduchová mezera musí umožnit odvětrání vlhkosti. Z hlediska míry větrání platilo v ČSN o navrhování střech, že plocha přiváděcích větracích otvorů má být min. 1/100 plochy střechy, plocha odváděcích otvorů ještě o 10 % větší. Plocha otvorů má být ještě větší při nadměrných délkách vzduchových vrstev. Pro bezvadné fungování střechy by horní plášť měl mít alespoň minimální tepelný odpor, který odpovídá např. dřevěnému bednění nebo silikátové konstrukci. Neodpovídá např. pouhému trapézovému plechu. Požadavek na dokonale těsný spodní plášť má zabránit nekontrolovanému proudění vzduchu a vodní páry do vzduchové vrstvy vlivem netěsností. Množství vodní páry v mezeře je pak násobně větší a dimenze větrání střechy nemusí stačit na její odvedení. Je to taková střecha, která někde ve své skladbě (tradičně pod horním pláštěm) obsahuje větranou vzduchovou mezeru. Mezera má primární účel odvádět ze skladby vlhkost (strhává ji s sebou proudící vzduch) a proto u těchto skladeb nemusí být kladen takový důraz na použití špičkových parozábran, ale mohou být užity parozábrany s nižší účinností. Aby tedy mohla tato konstrukce fungovat, musí mít střecha nasávací a odváděcí otvory proudícího vzduchu. Častou chybou je, že otvory navržené podle požadavku normy jsou kryty mřížkami omezujícími nasávání vzduchu z 50 i více procent. Výška větrané mezery je rovněž velmi důležitá. Čím nižší sklon, tím vyšší mezera je potřebná, aby vzduch proudil. Není bez zajímavosti, že větraná mezera snižuje účinnost tepelné izolace (dochází k jakémusi "vytahování tepla" z izolace). Jako tepelné izolace se pro dvouplášťové střechy užívá minerální vlny, která je schopna dobře předávat vlhkost do mezery.

Varianty dvouplášťových střech:
  • Dvouplášťová střecha nevětraná: je střecha, která má ve svém souvrství nevětranou vzduchovou vrstvu, dnes je navrhována pouze v případech rekonstrukcí, kde je požadováno vylepšení tepelně technických vlastností původního střešního souvrství.
  • Dvouplášťová střecha větraná: má vzduchovou vrstvu napojenou na vnější prostředí vhodně umístěnými přiváděcími a odváděcími větracími otvory. Dochází tak k pohybu vzduchu ve vzduchové vrstvě a jeho výměně s vnějším prostředím. Tím je zároveň zajištěn únik vlhkosti, která se dostává do vzduchové vrstvy z interiéru, proto se doporučují použít při použití nad prostory s relativní vlhkostí více jak 80 %.

Inverzní střechy

Inverzní střecha (nebo také střecha s obráceným pořadím vrstev) je střecha, kde je hydroizolační vrstva umístěna pod vrstvou nenasákavé tepelné izolace přímo na vhodně upraveném horním povrchu nosné nebo spádové vrstvy. Jedná se o konstrukci, u které je klasické pořadí vrstev jaksi přehozeno. Znamená to tedy, že voda opravdu protéká kolem tepelné izolace a stéká k hydroizolaci. Jako tepelné izolace je totiž užíváno zásadně extrudovaného polystyrenu (XPS), který je nasákavý jen minimálně a voda proto nijak dramaticky nesnižuje jeho izolační schopnosti. Nepříjemnou vlastností této skladby je, že pokud je protékající voda velmi chladná (zejména v období tání sněhu), dochází k prochlazování nosné konstrukce s možnou tvorbou defektů jako kondenzace apod. Proto i ČSN při použití obrácené střechy předepisuje dostatečnou hmotnost nosné konstrukce tak, aby bylo riziko tvorby nepříjemných problémů minimalizováno. Hmotnost konstrukce by neměla být nižší než 240 kg/m².

Kompaktní střechy

Kompaktní střecha je jednoplášťová střecha, jejíž plošná hmotnost je nižší než 100 kg/m2. Nosnou konstrukci tvoří dřevěné bednění a trapézový plech. Protože mají významně nižší akumulaci tepla proti střechám s vyšší plošnou hmotností, reagují více na teplotní výkyvy vnějšího vzduchu.

Čtěte také: Kompletní průvodce hydroizolací plochých střech

Provozní střechy

Provozní střechy jsou střešní konstrukce, které umožňují využití střech jako pochůzných nebo pojížděných teras nebo střešních zahrad, sportovních hřišť, bazénů, odpočinkových ploch atd.

  • Pochůzná střecha: je určena pro trvalé využívání osobami. Jedná se o terasy, balkony či lodžie na střechách nadzemních i podzemních objektů. Prakticky vytváří další obytný prostor.
  • Pojížděná střecha: je určena k trvalému využití vozidly, které zde pojíždějí nebo parkují. Ty svým pohybem působí na střešní konstrukci tlakovou a smykovou silou. Provoz na pojížděné střeše působí na skladbu souvrství koncentrovaným svislým zatížením prostřednictvím kol vozidel (tlakové síly) a dále účinky akceleračních a brzdných sil (vodorovné smykové síly).
  • Zelené střechy (event. též vegetační či střešní zahrady): zelená střecha je ekologickou volbou, která podporuje biodiverzitu, zlepšuje izolaci a přispívá k nižším nákladům na vytápění. Při správném provedení dokáže zelená střecha zadržovat dešťovou vodu, což přispívá k udržitelnosti a snižuje zátěž na kanalizační systémy. Esteticky dotváří objekty a slouží jejich aktivnějšímu využívání. Zahrady lze různě kombinovat s pochůznými nebo pojížděnými střechami a i jinak využívanými plochami. Zelené střechy můžeme dělit na střechy se zelení intenzivní a extenzivní.
    • Extenzivní střešní zeleň: jde o rostliny, které příliš nerostou do výšky a do hloubky a nepotřebují žádnou nebo malou péči (např. mechy, trávy, divoké byliny, kobercové trvalky, skalničky a event. kontejnerová zeleň).
    • Intenzivní střešní zeleň: může zahrnovat i náročnější rostliny na péči jako jsou růže, keře a určité druhy stromů. Tyto střechy potřebují pravidelnou péči a závlahu (a v drtivé většině případů potřebují násyp zeminy minimálně 200 mm a více).
    Pro tyto střechy je povětšinou typická ve skladbě přítomnost vrstvy hydroakumulační (většinou v kombinaci s vrstvou drenážní), která má za úkol zadržet alespoň minimální množství vody na období sucha. Zelená střecha je ve většině případů řešena jako jednoplášťová střecha.

Materiály pro ploché střechy

Střešní krytina je základním konstrukčním prvkem každé budovy. Správná volba materiálu pro plochou střechu má zásadní význam pro zajištění trvanlivosti, ochrany před povětrnostními vlivy a estetický vzhled budovy. Pro ploché střechy se používá široká škála materiálů, z nichž každý má své specifické vlastnosti a využití. Již v úvodu jsme si řekli, že hydroizolace je naprosto zásadním prvkem každé ploché střechy. Její úlohou je, aby voda nepronikla do konstrukce střechy a nepoškodila tepelnou izolaci či nosné prvky budovy.

Nejběžnější krytiny:

  • Asfaltové pásy: Tyto pásy se vyrábějí z různých druhů asfaltu (modifikovaný, oxidovaný) a mají různé typy nosných vložek (polyesterová rohož, skelná tkanina). Mají výbornou odolnost proti vodě a mechanickému poškození.
  • Hydroizolační fólie: Fólie z materiálů, jako je PVC nebo FPO (flexibilní polyolefín), se na plochých střechách používají pro jejich flexibilitu a odolnost vůči UV záření.
  • Ploché nebo trapézové plechy: jsou oblíbenou alternativou k typickým hydroizolačním materiálům. Jak ploché střešní krytiny, tak instalace trapézových plechů na plochou střechu nabízí oproti tradiční folii mnoho výhod. Především jsou trvanlivější a odolnější vůči povětrnostním vlivům, jako je déšť, sníh a UV záření. Poskytují také lepší ochranu proti vlhkosti, což je důležité zejména u plochých střech, které jsou náchylnější k zadržování vody. Fólie se vyznačují rovným povrchem, což dodává střeše estetický a moderní vzhled. Je k dispozici v různých barvách, což umožňuje přizpůsobit krytinu individuálním preferencím a stylu budovy. Trapézový plech naproti tomu dodává střešní krytině tuhost a pevnost díky své charakteristické vlnité struktuře.

Odvodnění a ošetření plochých střech

Odvodnění je další důležitou součástí plochých střech. Bez správného odvodnění by se na střeše hromadila voda, což by mohlo vést k zatékání a poškození střechy. Při stavbě domu s plochou střechou lze snadno použít vnitřní odvodňovací systém. Je stejně účinný jako tradiční okapy. Díky absenci viditelných svodů nebo žlabů však plochá střecha vypadá moderněji a upraveněji.

Žádná střecha nezakryje chyby, které se staly při její instalaci. Ty budou mít v budoucnu za následek zatékání. To povede k navlhnutí střešní konstrukce a následnému snížení životnosti celé střechy. Předpokladem vzduchotěsnosti střechy je proto správné ošetření ploché střechy. Zvláštní pozornost je třeba věnovat ochraně takových prvků, jako jsou střešní úžlabí, komínové průduchy nebo místa, kde se sklon střechy setkává se zdí. Pro tzv. oplechování střechy se nejčastěji používají plechové tabule. Vyplatí se vsadit na vysokou kvalitu prvků pro oplechování plochých střech, které zajistí nejen estetickou úpravu, ale také dokonalou těsnost a ochranu před povětrnostními vlivy po mnoho let.

Rekonstrukce a realizace plochých střech

Při rekonstrukci nebo realizaci ploché střechy je důležité dbát na kvalitní provedení a výběr vhodných materiálů, které zajistí dlouhou životnost a odolnost vůči povětrnostním vlivům. Moderní technologie umožňují efektivní izolaci, která výrazně zlepšuje tepelně-izolační vlastnosti střechy, což je přínosem pro úsporu energií. Správně zrekonstruovaná plochá střecha nabízí nejen moderní vzhled, ale i zvýšenou odolnost a snadnou údržbu. Investice do rekonstrukce ploché střechy může také zvýšit hodnotu nemovitosti a prodloužit její životnost. Je třeba mít na paměti, že pro funkčnost a dlouhou životnost ploché střechy je nezbytná pravidelná údržba a kontrola.

Čtěte také: Průvodce montáží plotových stříšek s plochým designem

Ploché střechy jako dlouhodobá investice

Investice do kvalitní ploché střechy se vyplatí. Díky dlouhé životnosti, nižším nákladům na údržbu a možnosti využití střechy pro instalaci technologií, jako jsou solární panely, se plochá střecha stává praktickým a moderním řešením pro různé typy budov. Přináší nejen okamžité úspory, ale také přispívá k dlouhodobé udržitelnosti.

Ploché střechy jsou moderním, estetickým a funkčním řešením. Zaměřte se na správně provedenou hydroizolaci a odvodnění, kvalitu použitých materiálů i provedení. Nezapomeňte, že každá střecha je jedinečná a návrh konstrukce by měl být proveden odborníkem - ať už projektantem, nebo renomovanou prováděcí firmou. Střechám se věnujeme již přes 30 let. Rádi vám pomůžeme s výběrem materiálu na vaši plochou střechu a doporučíme ověřené řemeslníky. Střecha je nejdůležitější a nejsložitější část domu. Nejste na to sami. Rádi vám pomůžeme přímo.

tags: #typy #plochých #střech

Oblíbené příspěvky: