Pokrývání povrchu předmětů tenkými povlaky barev, laků a jiných hmot, chránících materiál předmětů proti nepříznivým povětrnostním a jiným vlivům, způsobujícím korozi (kovových) nebo hnilobu (dřevěných) materiálů. Nanášení nátěrových hmot se používá též z důvodů estetických (vzhledových), hygienických (snadná omyvatelnost), informativních (nápisy, výstražné nátěry) a jiné.
Způsoby nanášení nátěrových hmot
Nátěrové hmoty se nanášejí různě:
- natíráním štětcem
- máčením
- stříkáním (v normální atmosféře, ve vakuu, popřípadě v elektrostatickém poli)
- návalováním
- zasypáváním
- plátkováním
Štětcové a válečkové nanášení
Nanášení nátěrových hmot se provádí nejčastěji štětcem případně válečkem a stříkáním stlačeným vzduchem. K nanášení štětcem nebo válečkem se vodou ředitelné barvy obvykle neředí nebo ředí jen velmi málo přidáním nejvýše 2-5 % vody. Štětcové nátěry se nanášejí natíráním štětcem. V podstatě lze při vhodné konzistenci natírat všechny druhy nátěrových hmot.
Stříkání barev
Použití barev ve sprejích se vyplatí na menší plochy. A nanášení nátěrových hmot pistolí nebo nízkotlakým zařízením na větší plochy pomůže tam, kde chcete docílit rovnoměrné vrstvy. Stříkací nátěry umožňují při vhodné konzistenci, správně voleném tlaku a průměru trysky nanášet všechny druhy nátěrových hmot včetně tmelů.
Barvy ve sprejích
Začněme u sprejů, což je nejjednodušší způsob, jak stříkání barev využít. Ve sprejích jsou nejen „syntetiky“ vhodné třeba na opravu autolaku či obnovu nátěru kola, ale i základové i povrchové barvy na kov, plechy či plasty, lazury na dřevo, barvy odolávající žáru, akryláty, ekologické barvy a bezbarvé laky či vosky. Doporučujeme pečlivé čtení návodu! U mnoha typů barev jsou totiž důležité a zároveň odlišné třeba doba protřepávání nádobky, vzdálenost při stříkání, doba zasychání a správná aplikační teplota.
Čtěte také: Správná hydroizolace v koupelně
Rovnoměrné vrstvy docílíte nepřerušovaným stříkáním, držte se zvoleného směru (např. zleva doprava) po celou dobu nanášení a položte barvený předmět do pohodlné výšky tak, abyste ho mohli bez potíží obcházet dokola, nebudete tedy muset nástřik přerušovat. Malými předměty je naopak lepší otáčet, tzn. zavěsit je nebo položit na otáčivou podložku.
Stříkací pistole a zařízení
Spreje jsou poměrně drahé, takže pro opakovaný nástřik se vyplatí stříkací pistole. Kromě speciálních typů jsou na výběr především elektrické pistole s nádobkou, pneumatické pistole ke kompresoru nebo nízkotlaké pistole (stříkací zařízení), které mají zdroj vzduchu mimo pistoli podobně jako pistole na kompresor, ale pracují s výrazně nižším tlakem. Nástřik barev má několik výhod. A také existuje řada důvodů, proč se ho mnozí obávají: barva stéká, znečišťuje okolí, ucpává trysky, je těžké nanést ji rovnoměrně a potřebujete k tomu nářadí, které je drahé a musí se složitě čistit. To všechno je sice do jisté míry pravda, ale problémům se dá vyhnout. Barvy lze dnes díky širokému sortimentu nabídky stříkat téměř na jakékoli povrchy, přičemž každý z nich vyžaduje odpovídající volbu typu nátěrové hmoty i toho, jak a čím ji nejlépe nanášet.
Pro nanášení stříkáním (pneumatickým nebo tlakovou pistolí Airless) stupeň ředění závisí na typu nátěrové hmoty a použitém zařízení a je podstatně nižší než u rozpouštědlových syntetických a nitrocelulózových nátěrových hmot. Pro úpravu běžných typů vodou ředitelných nátěrových hmot ke stříkání se přidává do 5 % vody zcela výjimečně, nejvýše do 10 % vody. Na rozdíl od syntetických nátěrových hmot, které se pro stříkání ředí přidáváním 15-25 % ředidla (nitrocelulózové dokonce 35-50 % ředidla). Vodou ředitelné barvy určené pro nanášení vysokotlakým bezvzduchovým stříkáním se většinou neředí (nebo nejvýše přídavkem do 2-3 % vody). Disperzní vodou ředitelné nátěrové hmoty se výrazněji zředí pouze k napouštění (penetraci) podkladu.
Obecně platí pro výběr to, co u ostatního dílenského nářadí: nástřik plotu, vrat nebo nábytku jednou za několik let může být dobrým důvodem k nákupu levného výrobku, pravidelná práce už vyžaduje kvalitní produkt. U levných pistolí se častěji ucpávají a rychleji opotřebí plastové trysky, výrobky jsou křehké, nemusí vydržet pád ani příliš časté zatěžování. Řemeslnické přístroje se snadněji rozebírají a čistí, motory déle vydrží zátěž, nebývají „přecitlivělé“ na čistotu barvy a nekazí nátěr prskáním nebo nepravidelným „flusáním“ barvy. Ale není to jen v pistoli, musíte zacházením s tímto nářadím získat určitou zkušenost.
Další techniky nanášení
- Polévací nátěry: Všechny druhy nátěrových hmot, které jsou upravené pro polévání, jinak by tvořily nesouvislou clonu, která se trhá a dává nestejnoměrné nánosy.
- Navalovací nátěry: Nanášejí se válcovými nanášečkami - všechny druhy nátěrových hmot, tmelů, plniče pórů.
- Máčecí nátěry: Nitrocelulózové, kyselinou tvrditelné, polyuretanové a syntetické, které musí být tixotropní (přilnavé, s omezeným stékáním), aby přebytečná nátěrová hmota po vytažení předmětu z máčecí vany netvořila zátoky (zaschlé kapky NH).
Typy nátěrových hmot a jejich vlastnosti
Nátěrová hmota je souhrnný název pro výrobky, jejichž plnidlem je obvykle organická filmotvorná látka. Jsou to tedy látky, které po nanesení na podklad utvoří v tenké vrstvě celistvý a přilnavý povlak. Nanáší se v tekutém, nebo pastovitém stavu vhodnou nanášecí technikou, aby byl vytvořen nátěr požadovaných vlastností. Nátěr je zaschlý povlak nátěrové hmoty nanesené na očištěný předmět. Může mít jednu nebo více vrstev.
Čtěte také: Postup a zásady při nanášení hydroizolace
Rozdělení nátěrových hmot
Podle způsobu vytváření lakového filmu
- Nátěrové hmoty, které vysychají fyzikálně (odpařením rozpouštědel) - např. nitrocelulózové.
- Nátěrové hmoty, které vytvrzují chemickým pochodem (dvousložkové).
Podle prostředí, pro jaké je nátěr určen
- Vnitřní: Slouží k nátěrům povrchu těch předmětů, které jsou stále v uzavřené místnosti (nábytek). Nevyžaduje se vysoká odolnost proti povětrnostním vlivům, musí však být odolné proti mechanickému namáhání (oděru).
- Venkovní: Pro předměty, na které působí atmosférické podmínky vnějšího prostředí.
- Do vlhka a do vody: Podobné vlastnosti jako venkovní, mají být i chemicky odolné (lodní lak).
- Odolné proti chemikáliím: Používají se jako ochrana proti agresivnímu vlivu plynů, kyselin, zásad, organických rozpouštědel apod. Nemají všestrannou odolnost, proto musí být v názvu vyznačeno prostředí, pro které jsou jednotlivé druhy určeny.
Podle způsobu vytvrzování a vysychání
- Vytvrzované a vysoušené při dílenské teplotě asi 20 °C.
- Vytvrzované a vysoušené za zvýšené teploty (teplý vzduch 40-90 °C).
- Vytvrzované ultrafialovým zářením (polyesterové laky a tmely).
- Vytvrzované infračerveným zářením (lze všechny druhy nátěrových hmot).
- Vytvrzované proudem urychlených elektronů (polyesterové laky a tmely).
Podle pořadí nanášení
Nejdříve se nanášejí nátěrové hmoty napouštěcí, pak základní, vyrovnávací, podkladové a nakonec vrchní, které tvoří poslední vrstvu.
Suroviny pro výrobu nátěrových hmot
- Filmotvorné složky: Tvoří podstatu nátěrového filmu. Patří sem tuhnoucí a polotuhnoucí oleje, syntetické a přírodní pryskyřice, deriváty celulózy a kaučuku, asfalty a smoly.
- Pigmenty: Tvoří barevný odstín nátěru. Jsou ve formě jemně rozemletých nerozpustných barevných látek. Dělíme je na přírodní a syntetické sloučeniny, kovové prášky a světélkující luminofory.
- Přírodní (zemité) hlinky jsou různě zbarvené, dobývají se hornicky a mechanicky se zušlechťují (tříděním, plavením, sušením a mletím).
- Umělé anorganické pigmenty se vyrábějí chemickými pochody (např. srážením, kalcinací nebo oxidací suroviny).
- Umělé organické pigmenty se připravují podvojnou reakcí mezi organickým ve vodě rozpustným barvivem a anorganickou solí.
- Plnidla: Upravují technologické vlastnosti nátěrových hmot (barev a tmelů). Jako plnidel se používá např. křída, mastek a těživec.
- Organická barviva: Dodávají barevný odstín k zabarvení bílých pigmentů nebo laků.
- Rozpouštědla: Tvoří těkavé organické kapaliny (toluen, benzen, terpentýn a alkoholy). Jsou hořlavá a škodí zdraví.
- Ředidla: Používají se k úpravě konzistence nátěrových hmot před použitím. Tvoří je směs organických rozpouštědel.
- Přísady: Kromě hlavních složek obsahují nátěrové hmoty přísady upravující jejich vlastnosti.
Příklady konkrétních nátěrových hmot
- Olejové nátěrové hmoty: Fermeže jsou rostlinné tupnoucí oleje, v nichž bylo tuhnutí upraveno oxidací vzduchem a přidáním sušidel. Čisté fermeže se vyrábějí pouze z tupnoucích olejů a sušidel. Napouštěcí fermeže obsahují ještě rozpouštědlo. Používají se na vrchní lesklé nátěry. Fermežové barvy se používají na podkladové antikorozní nátěry. Olejové laky obsahují kromě pryskyřice tupnoucí oleje. Jsou určeny k povrchové úpravě dřeva a kovů, kde se vyžaduje barevný lesklý a rychle zasýchaný nátěr.
- Celulózové laky: Používají se k lakování dřeva. Okamžitě zasychají a snadno se leští.
- Nátěrové hmoty chlórkaučukové: Obohacují sortiment svojí nehořlavostí a odolností proti chemickým látkám v kovových a betonových nádržích.
- Asfaltové nátěrové hmoty: Používají se jako laky k ochranným nátěrům kovových předmětů, cihlových a betonových podkladů.
- Nátěrové hmoty latexové: Mají filmotvornou složku z polyvinylacetátů (PVAc) nebo polyvinylakrylátů. Jejich velkou předností je nehořlavost, rychlé zasýchání, trvanlivost a ředitelnost vodou. Jsou určeny k nátěru všech savých podkladů. K vyrovnání nerovností slouží latexové tmely.
- Nátěrové hmoty syntetické: Vznikají jako roztoky syntetických pryskyřic v organických rozpouštědlech s přísadou sušidel. Používají se pryskyřice alkydové, fenolické i polymerátové. Používá se např. na dveřní rámy, spodní díly karoserie vozidel. Nanáší se výhradně štětcem. Zaschlý nátěr odolává vlhku, vodě, benzínu, naftě a olejům.
- Přípravky na malování interiérů: Obchod nabízí hotové mateřské hlinky pro okamžité použití k nátěrům stěn. Vyrábějí se jako směsi anorganických plnidel (hlinek, kaolínu a křídy) a pigmentů s pojivy (klih). Pojivo se musí dokonale rozpouštět ve studené vodě. Před použitím se hlinky nechají nabobtnat a kašovitá hmota se ředí vodou. Přibarvování se provádí práškovými pigmenty, tónovacími pastami nebo tekutými mateřskými barvami. K válečkování a linkování se používají mateřské lesky.
Pojmy související s nátěrovými hmotami
Nátěrový postup je postup práce při nanášení nátěrové hmoty. Podle použití může být vnější a vnitřní. Vnější dobře odolává povětrnostním vlivům a vnitřní méně. Tmel je nátěrová hmota s vysokým obsahem plnidel a pigmentů. Má pastovitou konzistenci, vyrovnávají se tím nerovnosti povrchu. Tužidlo je složka nátěrové hmoty, která s ní reaguje a napomáhá vzniku nátěru s požadovanými vlastnostmi. Pojivo je roztok pojiva. Pojivo je filmotvorná látka, nebo jejich směs, která udrží rozptýlené částice pigmentů a plnidel v zaschlém nátěru. Filmotvorné látky jsou schopny po nanesení v tenké vrstvě vytvořit film (přírodní a syntetické pryskyřice, oleje, deriváty celulózy, kaučuku, asfalty a tmely). Pigment je práškovitý materiál, jehož částice mají vhodnou velikost a určité pigmentové vlastnosti. Je v pojivu nerozpustný, je tam jen rozptýlen. Barvivo se v některých složkách plně rozpouští. Nátěrové hmotě dodává pouze barevný odstín, ne však krycí schopnost. Nátěrový systém určuje jednotlivé nátěrové hmoty vzhled.
Příprava a manipulace s nátěrovými hmotami
Optimální teplota pro zpracování a nanášení barvy je 18 - 25°C. Víčko obalu a jeho okolí se nejprve očistí od prachu eventuálně jiných nečistot. Pokud je na povrchu nátěrové hmoty škraloup, opatrně se od stěny odřízne, vyjme a vloží na síto, aby ulpělá nátěrová hmota mohla okapat zpět do plechovky. U vodou ředitelných nátěrových hmot se obvykle škraloup nevyskytuje.
Další důležitou manipulací před použitím je důkladné rozmíchání (v případě potřeby úprava odstínu) a zředění nátěrové hmoty. V návodu uvedené ředidlo (voda - u vodou ředitelných nátěrových hmot) se přidává po malých dávkách za stálého míchání. Vysoký stupeň ředění zvyšuje pěnivost, snižuje lesk a celkovou kvalitu nátěru. U bezbarvých laků se projevuje viditelným bělavým zabarvením nátěrového filmu a nebo podle místní tloušťky nátěru bílými místy. Disperzní vodou ředitelné nátěrové hmoty se výrazněji zředí pouze k napouštění (penetraci) podkladu. Barvy určené k nátěru savých podkladů - omítky (Latex, Tebalex) se zředí více, výrobky určené na méně savé materiály - dřevo (Balakryl Uni, Sportakryl apod.) se obvykle neředí, nebo jen v nejnutnější minimální míře. Máme-li nátěrovou hmotu v několika menších obalech a záleží-li nám na přesném odstínu konečného nátěru je výhodnější přelít všechnu barvu do větší nádoby, dokonale promíchat a pak teprve přikročit k vlastní úpravě tj. tónování, ředění apod.
Příklad použití: Transparentní ochranná nátěrová hmota na úly
Transparentní ochranná nátěrová hmota na úly chrání dřevo a prodlužuje životnost úlu. Chrání dřevo před vlhkostí, slunečním zářením a povětrnostními vlivy, aniž by zakryla jeho přirozenou strukturu. Sayerlack je slabovrstvá lazura s voskovým efektem ředitelná vodou. Barva je ekologická, zdravotně nezávadná a vhodná pro venkovní použití. Díky snadné aplikaci ji nanesete štětcem nebo válečkem a vytvoříte rovnoměrný, odolný nátěr. Vždy je potřeba aplikovat nátěr ve dvou vrstvách s odstupným intervalem mezi vrstvami cca 4 hodiny, v závislosti na teplotě okolního prostředí. Doporučujeme ho pro nátěr všech našich výrobků. Balení 2,5 litru vystačí na natření přibližně tří úlů ve dvou vrstvách. Orientačně z 0,75 litru natřete ve dvou vrstvách venkovní plášť cca jednoho úlu.
Čtěte také: Techniky omítání fasád
Balení a skladování nátěrových hmot
K balení se používá plechových krabic z bílého plechu nebo plechových konví, pro velká množství jsou vhodné železné sudy. Pro drobné opravy je mezi spotřebiteli oblíbené malé aerosolové balení. Nátěrové hmoty se skladují v suchých a dobře větratelných místnostech při teplotách od 5 do 25 °C. Větší množství nátěrových hmot se skladuje v polootevřených skladech.
tags: #nanášení #nátěrových #hmot #hranolem