Při stavbě domu je klíčové zajistit správné a bezpečné provedení veškerých instalací, včetně elektroinstalace. Vedení elektrických rozvodů v podlaze, zejména v kombinaci s kročejovou izolací, vyžaduje pečlivé plánování a dodržování platných norem. Tento článek se zabývá pravidly, doporučeními a možnými úskalími spojenými s vedením elektroinstalace v kročejové izolaci.
Způsoby vedení elektroinstalace v podlaze
Náš elektrikář navrhl provedení vedení v podlaze. Pro běžné zásuvky používá CYKY 3x2,5 a pro světla CYKY 3x1,5. Pro běžné zásuvky předpokládá jištění jističem 16A. Vedení je na zemi položeno na asfaltové izolaci proti vodě a pod budoucí tepelnou izolací z polystyrenu tloušťky 15 cm, případně na betonové podlaze a pod budoucí kročejovou izolací. Málokdy máme základní stropní desku bez dodatečných rozvodů, trubek či elektroinstalací.
Pokud bychom přímo na ně nalili potěr, všechny zvuky jako chůze, bouchání, posouvání nábytku apod. by se přenášely do stropu, stěn a následně k sousedům. Proto je nutné přes tyto rozvody pod potěr umístit kročejovou izolaci. Vedení se zásadně ukládají jako skrytá. Pouze v nebytových prostorách a při dodatečné montáži je možno vedení ukládat na povrchu.
Normy a předpisy pro ukládání elektrických vedení
Zóny pro ukládání elektrických vedení ve stěnách a pro umisťování elektrických přístrojů jsou definovány v normě ČSN 33 2130 ed. Pro ukládání vedení do stropů a podlah platí norma ČSN 33 2000-5-52 ed. Pro ukládání elektrického vedení ve zdech jsou určeny „Instalační zóny". Svislé instalační zóny vedou od horního povrchu podlahy ke spodnímu povrchu stropu.
Střední vodorovná instalační zóna (ZV-s) se užívá v místnostech s pracovní plochou (např. v kuchyni, v místnosti pro „HOBBY"), nebo v upravitelných bytech a bytech zvláštního určení pro osoby s pohybovým postižením, kde musí být zásuvky a spínače umístěny ve výšce 600 mm až 1200 mm nad podlahou a zároveň musí být minimálně vzdáleny 500 mm od pevné překážky (rohu místnosti).
Čtěte také: Pravidla pro stavbu plotu v ČR
Pro okna a dvoukřídlé dveře jsou svislé instalační zóny po obou stranách, u jednokřídlových dveří je svislá instalační zóna pouze na straně zámku. Elektrická vedení se umísťují uvnitř instalačních zón, pokud tato norma nepřipouští jinak. Ve svislých instalačních zónách ZS-r 150 mm vedle rohu hrubé stavby. Umístění vývodů, spínačů a zásuvek. Vývody, spínače a zásuvky se přednostně umísťují do instalačních zón. U dveří se spínače umísťují ve svislé instalační zóně ZS-d.
Pro ukládání vedení elektronických komunikací do trubkového rozvodu platí norma ČSN 34 2300 ed. 2. Elektrická vedení musí být provedena tak, aby nevznikalo nebezpečí úrazu elektrickým proudem, poškození vedení, přetížení vodičů a požáru. Při kladení elektrických vedení do požárních stropů je nutné dbát ustanovení příslušných požárních norem - viz ČSN 73 0802.
Kročejová izolace a elektroinstalace
Pokud byste použili pevné desky typu polystyren nebo minerální vlna, je téměř nereálné je na tyto rozvody položit. Naše pásy jsou pro tento problém ideální, bez problémů zkopírují menší nerovnosti, v případě vyššího výškového rozdílu je vhodné přechod dosypat pískem a až následně položit pásy. Máme-li možnost zalít rozvody lehkou směsí polystyren-betonu, získáme tak další decibely navíc a účinek izolace se zvýší. Detail překrytí trubky v podlaze za použití pásu Bi+20. Komplikovanou soustavu rozvodů je vhodné dosypat pískem a zmírnit výškové rozdíly. Rozvody připravené na dosypání pískem. Zasypané rozvody, důraz se klade hlavně na křižování rozvodů. Následně je možné položit pás Insulit.
Maximální tloušťka kročejové izolace
V projektu je navržena vrstva kročejové izolace tl. 80 mm. Tloušťka kročejové izolace 80 mm je nad přípustnou hranicí. Kročejové izolanty z minerální vlny jsou oproti běžnému podlahovému EPS 100 relativně měkké, což má své opodstatnění. Čím je materiál měkčí, tím je pružnější, a lépe tak tlumí vibrace. Maximální stlačitelnost těch nejměkčích kročejových izolací je 5 mm, vyjádřeno hodnotou CP5. Ty pevnější pak mají 2 mm, tedy CP2.
U takto relativně měkkých kročejových izolací je maximální doporučená tloušťka 50 mm. Větší tloušťka znamená větší absolutní stlačení a sesednutí roznášecí desky, což může vést k tomu, že si časem podlaha sedne. To se například projeví odtržením okrajových lišt či soklu. I proto kvalitní výrobci kročejové izolace vyrábějí kročejové izolace v maximální tloušťce 50 mm. Efekt kročejového útlumu se s narůstající tloušťkou zmenšuje. Proto není ani ekonomické dávat větší tloušťku kročejové izolace než 50 mm.
Čtěte také: důležité aspekty betonového potěru na dřevěný podklad
Doporučené tloušťky kročejové izolace a stlačitelnost
| Typ kročejové izolace | Maximální doporučená tloušťka | Maximální stlačitelnost |
|---|---|---|
| Nejměkčí minerální vlna | 50 mm | 5 mm (CP5) |
| Pevnější minerální vlna | 50 mm | 2 mm (CP2) |
Řešení tloušťky 80 mm a dvouvrstvé řešení
Tloušťku 80 mm lze vytvořit ze dvou vrstev, kdy jedna vrstva bude z běžného EPS 100 a bude sloužit jako výplňová hmota a druhá vrstva bude samotná kročejová izolace. Například kročejová izolace ISOVER N tl. 30 mm + ISOVER EPS 100 tl. 50 mm. Souvrství je málo stlačitelné díky vrstvě polystyrenu, který sice nemá akustické vlastnosti, zato má dobré mechanické vlastnosti, tj. velmi malou stlačitelnost.
Možné je položit kročejovou izolaci ve dvou vrstvách, nicméně doporučuje se jednovrstvé řešení. Důvodem je u dvou vrstev izolace riziko sčítání výrobních odchylek a riziko zanesení nečistot (např. kamínků) mezi dvě vrstvy izolantu. To vše ve svém důsledku může zvýšit celkovou stlačitelnost celého souvrství nad únosnou míru. Když už dvě vrstvy, tak pečlivě položené a do celkové tloušťky max. 50 mm. Spíše je vhodné doplnit jednu vrstvu kročejové izolace vrstvou pevného EPS. Pozor však na ony nečistoty v mezivrstvě. Celkové deklarované stlačení (součet stlačení obou desek) musí být maximálně takové, jaké připouští navazující roznášecí deska. Suché podlahy standardně požadují maximální stlačení CP2 tj. 2 mm, těžké podlahy dle konkrétního typu pak nejčastěji max. stlačení CP3-CP5 tj. 3-5 mm.
Vedení odpadních rozvodů
S vedením rozvodů odpadu je potřeba počítat již při návrhu projektu a vytvořit pro ně dostatečnou tloušťku pod roznášecí deskou. Například vnější průměr odpadu bude 50 mm. K tomu přidáme 10 mm rezervu (příruby, spád trubky). Na tuto vrstvu tedy potřebujeme 60 mm. Ideální je tedy mít v podlaze vrstvu EPS 100 tl. 60 mm právě z důvodu vedení rozvodů. Rozvody obsypeme jemným pískem frakce 0-1 mm do roviny a teprve přes to položíme souvislou vrstvu kročejové izolace tl. 30 mm. Celé souvrství pak má 90 mm.
Doporučení pro pokládku izolace a elektroinstalace
Typ izolační desky vybírejte podle vlastností podlahy a vašich nároků. Pokládku izolace začínáme podlahovými páskami Isover N/PP. S drobnými nerovnostmi podkladu se minerální izolace vyrovná díky svým unikátním vlastnostem. Začínáme obvykle celou deskou v rohu místnosti, desky klademe na sraz.
Čtěte také: Tipy pro bezpečné užívání léků
Při projektování konstrukcí stropů a podlah je nutné určit potřebné stavební úpravy pro uložení elektrických vedení (např. drážky, dutiny, prostupy apod.); tyto úpravy se doporučuje provést již při výrobě stavebních konstrukcí. Stavební úpravy pro uložení elektrických vedení včetně dodatečně provedených úprav nesmějí snížit zatížitelnost stropních konstrukcí pod přípustnou mez.
Vedení kladená na povrch stropní konstrukce nebo do drážky na horní straně stropní konstrukce před vyrovnávací podlahovou vrstvou musí být dostatečně odolná proti uvolnění a poškození během provádění stavebních prací (např. kabely s pevným pancířem nebo musí být ihned po uložení chráněna proti poškození (např. obalem z cementové malty M 100 o tloušťce alespoň 1 cm s mírně stoupajícími náběhy nebo jinou rovnocennou ochranou). Mezi ochranným obalem nad vedením uloženým v podlaze a nášlapnou vrstvou podlahy musí mít vyrovnávací vrstva dostatečnou tloušťku, aby nevznikalo nebezpečí praskání vyrovnávací vrstvy, a tím znehodnocení nášlapné vrstvy.
Vedení uložená do drážky v podlaze musí být chráněna před poškozením dostatečně pevným a trvanlivým krytem. Musí být učiněno opatření, aby při běžném úklidu (mytí podlah) do drážek nemohla zatékat voda. Elektrická vedení se nesmějí klást do dilatačních spár a do spár, ve kterých by byla vystavena nebezpečí mechanického poškození. Části vedení vyčnívající ze stropu nebo z podlahy (např. části podlahových rozvodů jako víka podlahových krabic, podlahové stojánky apod.) musí být ověřeny pro prostředí a mechanické namáhání předpokládané v daném místě.
Volné konce vodičů a kabelů vycházející ze stropů a podlah na příčky apod. musí být chráněny před poškozením během provádění stavebních prací. Víka podlahových krabic a všechna vyústění vedení z krabic a podlahových kanálů do podlahových stojánků musí být utěsněna proti vniknutí cizích předmětů a vody při mytí podlah. Toto utěsnění musí v prostředí základním odpovídat aspoň krytí IP 43. Při suchém způsobu úklidu podlahy stačí krytí IP 41; v ostatních prostředích musí stupeň krytí odpovídat požadavkům normy ČSN 33 2000-5-51 ed. 3. Vodivé části podlahových rozvodů vyčnívající z podlahy a nosné konstrukce, na nichž jsou uložena vedení ve stropech, se chrání před úrazem elektrickým proudem podle ČSN 33 2000-4-41 ed. 2.
Pro elektrická vedení nízkého napětí dotýkající se vodivých částí (kovových konstrukcí, ocelové výztuže betonových konstrukcí, kovových trubek, žlabů, podlahových kanálů) nechráněných před úrazem elektrickým proudem podle ČSN 33 2000-4-41 se musí použít vodiče a kabely zkoušené napětím aspoň 4 kV; vodiče zkoušené napětím 2 kV se musí od takovýchto vodivých částí oddělit přepážkou z izolantu (např. izolační trubkou nebo izolační trubičkou) s předepsaným zkušebním napětím alespoň 2 kV.
V prostoru mezistropu s odnímatelným podhledem musí být vedení kladena tak, aby jejich uložení nebylo závislé na odnímatelném podhledu. Protahovací krabice a krabicové rozvodky ve stropech a podlahách musí být pro montáž přístupné tak, aby se daly kdykoliv snadno otevřít a zavřít. Víčka krabic musí být viditelná nebo jejich poloha označena tak, aby je bylo možno lehce najít. Ke krabicím umístěným nad podhledem nebo pod nášlapnou vrstvou podlahy musí být přístup umožněn snadno otevíratelnými kryty (např. odklopením části podhledu).
Další aspekty a časté chyby
- POZOR: Nesnažte se zvedat výšku podlahy větším počtem izolace.
- POZOR: Pokud je potřeba vést kabely na úrovni podlahy, nevynechávejte ani nevytvářejte mezery do izolace nožem. Případné úpravy rozměrů desek můžeme provádět nožem na minerální izolace.
- Z hlediska elektroinstalačních předpisů je možné přihlédnout ke skutečnosti, že sádrokartonové, sádrové i sádrovláknité desky Rigips jsou nehořlavé materiály třídy reakce na oheň max. A2.
- H-prolisy ve stojinách R-CW profilů slouží k protažení kabelů dutinami konstrukcí. Proto je vhodné jednotlivé R-CW profily vložit do konstrukce tak, aby H-prolisy byly situovány v jedné výškové úrovni.
- Není dovoleno, aby kabely ležely bezprostředně na ostré hraně plechu profilů.
- Kabely elektroinstalace není dovoleno protahovat mezerou mezi hranou R-CW profilu a horním R-UW profilem, ani prolisem v horním připojovacím úhelníku v případě UA profilů.
- V dutinách nad podhledy mohou kabely ležet volně na konstrukci podhledu nebo v kabelových žlabech, v žádném případě nesmí být kabely vyvázány k táhlům podhledových závěsů.
- V případech, kdy kabely ústí do dutiny konstrukcí skrze opláštění, je doporučeno otvor v opláštění zaplnit sádrovým tmelem v plné tloušťce opláštění. Toto opatření je nutné jak v případě nároků na zvukovou izolaci příček, tak i na požární odolnost.
Kritické body instalace
Bezesporu elektrikář řemeslo, na které si při naší činnosti, resp. montáží izolační vrstvy, zanadáváme nejvíc, elektroinstalace jsou často prováděny neodborně - povalují se po zemi, vedou nejkratší cestou hlava nehlava. Elektroinstalace zpravidla nezasahují do anhydritové podlahy, ale jen do izolační vrstvy. Pokud je to možné, rozhodně doporučujeme provádět elektroinstalace po stropech na spodní části a ve svislých konstrukcích. U podlah s vyšší skladbou nejsou elektroinstalace většinou žádný problém - to jsou podlahy s izolací 10 cm a více. Podlahy, kde je izolace 5 a méně cm, hraje každý detail roli. Elektroinstalaci je nutné provádět také, aby došlo k co nejmenšímu prořezu na izolaci - zpravidla kročejová izolace. Kabely - husí krky - také nedoporučujeme "hrobečkovat". Držet "lajnu" - kabel by měl co nejvíce kopírovat stěnu - vč. rohů.
Při komunikaci s různými realizátory a developery jsme se setkali i s tímto nestandardním řešením: Na stropní desku položili minerální vlnu 3-4 cm a do ní vyřezali otvory na rozvody. Následně celou vrstvu zalili betonovým potěrem. Tento postup v žádném případě nedoporučujeme, zakryjete sice rozvody, ale strop vůbec neodhlučníte.
Zaujalo mě vedení kabelů pod trubkou na topení a tam nevím, jestli vlivem tepla nedojde na ohřátí kabelů tak, že instalace nebude bezpečná. Jelikož chceme, aby náš dům byl bezpečný, tak se chci zeptat, jestli je takový způsob vedení běžný a za jakých podmínek je správný? Čeho by se měl vyvarovat? Ujistěte se, že kabely nejsou v přímém kontaktu s horkými trubkami topení nebo že je zajištěna dostatečná izolace a odstup, aby nedocházelo k přehřívání kabelů a snížení jejich životnosti či bezpečnosti.
tags: #vedení #elektroinstalace #v #kročejové #izolaci #pravidla