Když nebuduji kolejiště, buduji malé kousky krajiny pro radost a potěšení. Tato díla jsou dioramata, která se snaží navodit dojem skutečnosti. Velká dioramata byla budována především v 19. století, ale i dnes se tento způsob modelování objevuje velice často. Na zadní stěně obvykle bývá věrně namalováno pozadí, před ním jsou umístěny plastické (3D) modely.
Typy kolejišť a diorama
Většina železničních nadšenců zatouží nedlouho po zhlédnutí miniaturních vláčků, svižně se prohánějících po kolejišti na výstavě, u přátel či pouze na videu, po vlastním, byť třeba jen malém kolejišti. Po počáteční euforii, nevyšumí-li myšlenka z jakéhokoliv důvodu rychle do prázdna, vyvstane řada otázek, týkající se samotné výstavby kolejiště. Rozhodujícími faktory, které musíme ještě před samotným návrhem řešení zohlednit, jsou prostorové možnosti naší domácnosti, naše finanční zajištění a nadšení ostatních členů rodiny. Kolejiště můžeme primárně rozdělit na tři rozdílné typy:
- Kolejiště klasické stavby: Tato kolejiště bývají tvořena na jediné desce a nelze je spojit s jiným. Uplatňují se pro „takové to domácí ježdění“ na nenáročných kolejištích menších rozměrů, které nejsou svázány žádnou normou stanovující rozměry a rozhraní základu kolejiště, neboť se v důsledku použití pouze jednoho rámu ani nepředpokládají žádné problémy vznikající spojováním jednotlivých dílů.
- Segmentová kolejiště: Jsou tvořena dvěma a více díly (segmenty), které na sebe navazují pouze v jedné vzájemné poloze. Toto řešení nám poskytuje možnost maximální kreativity při návrhu, jelikož nezáleží na tom, kde budou napojeny koleje na hraně segmentů a také na tom, jakých rozměrů bude segment dosahovat.
- Modulová kolejiště: Jsou předurčená pro nejrůznější výstavy a setkání železničních modelářů. Od kolejišť je požadována vysoká variabilita - možnost spojování libovolných dílů ideálně v libovolném počtu za sebou. Vlastní díly podléhají nejen běžným normám, bez kterých by kolejiště nebylo vůbec schopné provozu vlaků, ale také normám spolků sdružujících „moduláře“, z nichž jmenujme například Zababov. Normy se mohou navzájem nepatrně lišit a vymezují především parametry rozhraní modulů.
Chcete si postavit modelové kolejiště takříkajíc za každou cenu, ale zjistili jste, že vám prostorové možnosti vaší domácnosti bohužel nedostačují? I pro vás je tu možnost, která je sice velkým kompromisem, ale jak říká známé přísloví - "lepší něco, než nic". Prostředkem k uspokojení vašich modelářských tužeb se tak může stát dioráma. Jedná se o opravdu malý model výřezu zemského povrchu o rozměrech například 30 × 15 centimetrů. Na takovém prostoru lze vymodelovat i velmi věrohodně vypadající úsek železniční trati, nebo cokoliv jiného, co nám naše fantazie a prostor dovolí. Zde si můžeme po stránce detailů opravdu vyhrát, protože se můžeme soustředit (i finančně) pouze na tento malý prostor.
Návrh a plánování kolejiště
Pokud jste si již zvolili typ kolejiště podle vašich možností a tužeb, pak můžeme popřemýšlet nad námětem krajiny a vytvořit prvotní plánek, který jistě nebude posledním. Obdobně jako ve stavebnictví je rozhodující vytvořit kvalitní projektovou dokumentaci, která nás ušetří řady budoucích omylů a jejíž příprava zabere trochu více času. Samotný návrh můžeme realizovat například v programu WinTrack, s jehož pomocí se vyvarujeme například nereálně malých poloměrů oblouků kolejí. Někomu ale úplně postačí papír a tužka. Během návrhu a hledání vhodných modelů souvisejících staveb i další inspirace zjistíme, že k modelářství potřebujeme spousty rozličných spotřebních materiálů a nástrojů. Rovněž zjistíme, že k práci potřebujeme nejen šikovné ruce, ale také minimální znalosti z různých technických oborů, nejvíce pak asi elektriky, u které nevystačíme s poznatkem, že „kope“.
Kolejiště opravdu není vhodné přechovávat a především provozovat volně na zemi. Jednak bychom ho vystavili vysoké prašnosti, nemluvě o mnohem větší možnosti (nechtěného) poškození, a jednak práce na něm není vůbec příjemná. Standardním řešením je instalace nohou k rámům kolejiště, a to nejlépe demontovatelných pro případ transportu. Z řady materiálů lze využít dřevo, zmíněné hliníkové jekly, nebo ocel (v případě ocelového rámu). Nohy je nejvhodnější na konci doplnit o patky s regulačními šrouby pro kalibraci výšky, což je nejpotřebnější u modulů vycházejících z jejich provozních náležitostí. Majitelé menších kolejišť s nutností vyšší mobility rovněž mohou využít nabídky vhodných stavebních koz, na které se po jejich rozložení kolejiště položí. Hrstka modelářů pak tuto problematiku řeší specifickým způsobem pomocí důmyslných sklopných mechanismů, které mají za úkol kolejiště vyzvednout, přiklopit apod. do míst s nevyužitým prostorem v místnosti (nejčastěji u stropu či stěny) mimo dobu jejich využívání.
Čtěte také: Tipy pro čisté a přesné řezy polystyrenu
Námětové oblasti a konkrétní příklady
Pokud máme k dispozici prostor o velikosti pouze několika metrů čtverečních, nebudeme se pokoušet o modelování celé tratě (tzv. uzavřený model), ale vybereme si pouze její část (tzv. otevřený model). Z hlediska zajímavosti a pestrosti provozu to může být například nějaká železniční stanice, buď skutečná nebo smyšlená, na kterou navazují úseky širé tratě mizící v tunelu nebo se ztrácející za terénem. Vlaky odněkud přijíždějí a někam odjíždějí. Vidíme, stejně jako pozorovatel skutečné železnice, jen malou část tratě. Abychom mohli vytvořit takový dojem, musíme kolejiště rozdělit na část viditelnou a část skrytou, kde se budou střídat nebo budou odstavovány jednotlivé vlaky. Skrytá stanice může být přístupná obsluze a může se zde provádět sestavování vlaků.
Inspiraci můžeme čerpat z knihy "Modely železnice v terénu" od V. Zusky z roku 1988, která pojednává o problematice návrhu a stavby kolejiště. Zde je několik námětových oblastí:
- Pozorování jízdy vlaků v krajině: Viditelná část modelu bude zobrazovat určitý úsek širé trati vhodně zasazený do krajiny. Ve skryté části se vybuduje velké skryté nádraží, které pojme dostatečný počet souprav a bude sloužit jako "manipulační zákulisí" celku.
- Modelování staničního provozu: Vlaky tu mohou zastavovat i projíždět, mohou vzájemně křižovat nebo se předjíždět, některé manipulační nákladní vlaky zde mohou provádět posun, odstavování a připojování vozů, případně obsluhu místní krátké vlečky.
- Koncová stanice: Má výjezd na širou trať pouze z jednoho zhlaví. Vlaky tu končí a začínají, což souvisí s přejížděním, případně odstavováním hnacích vozidel.
- Přípojná stanice: Provozně velmi vděčné téma, ale náročné na řešení skrytých částí. Stanicí jedna trať prochází (průběžná) a druhá odtud vychází (odbočující).
- Lokomotivní depo: Lokomotivní depo střední velikosti tvoří již dost rozsáhlý kolejový celek. Provoz depa zahrnuje přípravu a údržbu hnacích vozidel, jejich odjezd a návrat ze služby, služební přepravu paliv a pohonných hmot, odvoz prázdných vozů, odvoz popela, dopravu olejů, popř. náhradních dílů.
- Průběžná stanice s odbočnou tratí: Základ řešení je obdobný jako u 4. tématu, rozdíl je v tom, že do skrytých částí je zavedena jen trať průběžná. Odbočující trať je vedena celá viditelně a ukončena ve viditelné koncové stanici.
- Stanice úvraťová: Je to vlastně druh mezilehlé stanice, kde se vjezd i odjezd uskutečňuje jen po jednom zhlaví. Opačné zhlaví je ukončeno kusou kolejí, jako u stanice koncové.
- Trať mezi dvěma koncovými stanicemi: Nejmenším celkem je trať mezi dvěma koncovými stanicemi. Složitější případ představuje sestava, kde z jedné vlakotvorné stanice vybíhají (z jednoho zhlaví) dvě tratě odlišné přepravní úrovně.
Při realizaci modulového kolejiště, například se stanicí Ptení, volíme situaci do 70.-80. let. Celková délka stanice je 200 cm. Moduly jsou konstruovány tradičně z desek z tvrdého papíru a polystyrenu. Je důležité pevně uchytit koleje na rozhraní modulů. Elektrické zapojení kolejiště bude provedeno pomocí konektorů mezi jednotlivými moduly.
Materiály a konstrukce
Každý modelář si dříve či později najde své osvědčené způsoby a materiály, ze kterých tvoří. Nicméně, některé materiály se neosvědčily a modelář by se jim měl vyhnout. Jedná se zejména o spojení s jakýmikoliv potravinářskými produkty, u kterých hrozí napadení hmyzem a jinými škůdci. Tyto materiály a metody se využívaly dříve kvůli nedostatku vhodných a dostupných materiálů, což dnes již nepředstavuje žádný problém.
Pokud jste si pro výrobu rámu kolejiště vybrali překližku, tak nebude od věci navázat spolupráci s tímto materiálem i při tvorbě základu pro krajinu a podkladu kolejiva. Výhodou je vysoká tuhost, nevýhody představuje pracovní náročnost a částečně i náročnost finanční. Překližková konstrukce bývá vyplňována polystyrenem, který se pro tento účel hojně využívá i samostatně pro svou snadnou opracovatelnost a malou hmotnost. Méně často se modeláři obracejí k použití králíkářského pletiva, jenž vytváří skořepinu krajiny pokrytou novinovým papírem. Ekology jistě potěší další využívaný druh materiálu, kterým je obyčejná vlnitá lepenka z kartonových krabic. Její pevnost je dostatečná obzvláště v případě dvouvrstvých kartonů a vhodného způsobu rastrování.
Čtěte také: Proč si vybrat SIKU nákladní modely?
Stavba dioram a detailů
Pro provizorní dioráma k focení modelů byly použity laťkami spojené poličky (lamino) ze starší kancelářské skříně, čímž vznikla plocha o rozměrech 22 x 76 cm. K lepení dobře posloužila tavná pistole. Z tenkého polystyrenu bylo vyříznuto podloží pod koleje, po vnějších stranách je provedeno kartonem z krabice od bot. Trať je postavena z metrových (patřičně zkrácených) brunýrovaných flexi kolejnic od Tilliga s dřevěnými pevnými pražcovými poli. Zatravněn je pouze svah před kolejí foliáží "Neobdělávaná louka, typ G, 4704". Kolej je rovněž zaštěrkována pouze ze strany nad svahem a mezi kolejnicemi. Modré pozadí s využitím samolepící tapety bylo vytvořeno na sololitové desce. Deska se jednoduše zasune mezi kovové úchyty a zadní stěnu diorámatu.
Dioráma s motivem míjejícího vjezdového návěstidla a betonového propustku bylo postaveno na smrkové fošně 700 x 300 x 30 mm. Krajina je vytvořena ze dvou vrstev pěnového polystyrenu o síle 50 mm, lepených tavnou pistolí. Zářezy pro stěny propustku byly vytesány do svahu. Stěny vznikly ze zdiva Heki, ovšem obráceného rubovou stranou ven a následně patinovaného. Betonová roura je z brčka od dětského mléka. Do propustku ústí příkop vedoucí podél trati. Na svahu se nacházejí listy devětsilu z leptu od Hekttora, lepené lepidlem R-fix. V rohu modelu se nachází cíp smrkového lesa s krmelcem, který vzniknul z latěk plotu (Model Scene) a z papíru. Na posyp cesty posloužil přírodní prach, stejně tak štěrk na zaštěrkování kolejí. V druhém rohu u rozcestí stojí pod stromem Boží muka od JM Detail. Trať lemují dřevěné telegrafní sloupy tvaru A, drátovody a dotahovače, vše rovněž od JM Detail. Betonový sokl a šachty byly vyřezány ze styroduru, nabarveny betonovou Agamou a poté zašpiněny prachovými patinátory. Celková výška diorámatu až na vrcholky stromů je 300 mm.
Dioráma s motivem dvoukolejné tratě překonávající most přes silnici bylo postaveno s důrazem na přesnost. Most je barvený Agamou N30M - černá (RLM 66), následně zašpiněný prachovým patinátorem. Zábradlí je vyrobeno z mosazného profilu tvaru „L“ o stranách 0,8 mm. Silnice pod mostem pochází od Fallera, zatravnění je provedeno statikou Heki. Mechanická předvěst na dílu 4 byla osazena a "rozsvícena".
Jubilejní desáté dioráma má motivem souběh dvou tratí, přes něž vede luční cesta a mokřad s dřevěným mostkem firmy Veramo, kat. č. 4701. Sokly pro mostek jsou z polystyrenu, na nich je nanesen prášek imitující nerovnou betonovou strukturu. Výplň mezi kolejnicemi v místech přechodu je kupovaný produkt vyrobený technologií LaserCut. Bříza v rohu je vlastní výroby, telegrafní sloupy pocházejí od firmy Miniatur. Mokřad je znázorněn dvousložkovou imitací vody od Model Scene, nanesenou štětečkem. Kolem mokřadu jsou Polákovy divoké keře a trsy trávy.
Dioráma číslo 9 zobrazuje zhlaví malé stanice se slabým provozem kdesi v divočině. Pro zatravnění byl použit zbytek Polákovy Neobdělávané louky, varianta D, kat. č. 4704. Břízy v okolí zhlaví vyrostly za pomoci drátu a březového naturexu od Poláka. Klasické březové černé fleky byly domalovány štětcem s černou Agamou. Lampy Dominik byly použity z kolejiště. Za kolejemi se povalují zbytky starých zásněžek a staré armované betonové kvádry, vyřezané z PUR pěny, nabarvené betonovou Agamou a zašpiněné prachovými patinátory.
Čtěte také: zemědělské modely SIKU v měřítku 1:50
Zimní dioráma s motivem vedlejší trati na náspu, vedoucí kolem zahradní kolonie, má rozměry 300 x 150 mm. Podezdívka je ze zdiva Heki. Rampouchy na nižší straně střechy jsou vytaženy z lepidla Butacel.
Dioráma s všestarskou kůlnou zachycuje konec kusé koleje kdesi v zastrčeném koutu nádraží. Kůlna postupně chátrá, slouží už jen jako útočiště toulavých koček. Okno je zamřížované, ale bez výplně. Vedle kůlny leží dva staré prázdné barely, z levé leží tři bedny s neznámým obsahem. Zatravněno je Polákovou Neobdělávanou loukou, varianta D, kat. č. 4704. Keře jsou divoké, oboje od firmy Polák Model.
Dioráma číslo 6 má motivem trať v lukách, překonávající po propustku malou vysychající strouhu. Traťové zábrany jsou vyrobeny z mosazného drátu, jejich povrchová úprava byla provedena prachovými patinátory Agama. Zatravněno je Polákovou neobdělávanou loukou, varianta F, kat. č. 4706. Propustek je vyroben ze zdiva Heki, kat. č. 6203. Trubka propustku je z plastové trubičky. Sloup VN je vlastní výroby. Zbytky vody ve strouze byly znázorněny bezbarvým lakem v několika vrstvách.
Modelové kolejiště s viaduktem bylo postaveno na smrkové desce o rozměrech 477 x 250 x 28 mm, s překližkovými bočnicemi. Viadukt od Malé železnice byl barevně upraven Agamou N11 M - středně šedá (RLM 75). Patina byla vytvořena z nastrouhaného hnědého uhlí. Pilíře mostu a přilehlé opěrné zdi jsou vyrobeny ze zdiva firmy Noch s číslem 58054. K zatravnění byla použita Polákova neobdělávaná louka - varianta A, kat. č. 4701 a varianta F, kat. č. 4706. V místech, kde rostou stromy, byl použit materiál lesní mýtina - varianta C, kat. č. 4703. Jehličnaté stromy vyrostly u Model Scene. Ke spodní trati byla posazena předvěst vjezdového návěstidla typu AŽD (výrobce Loco).
Modely vozů a doplňků
Pokoušíme se stavět modely vozů nebo upravovat modely ze stavebnic či zakoupených modelů. Stavbu provádíme technologií napouštěného papíru a plastu. S papírem, který je pro nás dostupný v mnoha druzích, máme zatím nejvíce zkušeností. Základ spodku vozu ukazuje uchycení čepu dvounápravového podvozku a upevnění pouzdra pro spřáhlo. Vzhledem k délce rozvoru u vozů z leptů na pojezdu "Rybák" jsou u nich natáčecí podvozky dvojkolí. U prvního vozu jsme provedli změnu, že nápravy vozu jsou pevné a táhlo se spřáhlem je pohyblivé, jištěné ve střední poloze ocelovým pružným drátkem. U druhého pokusu je zachována původní konstrukce pojezdu, jednotlivá dvojkolí jsou jištěna proti samovolnému otočení pružným drátkem. Vnitřní prostor vozu je zatížen plechem. Chybějící motorový vůz M 262 z 70. let byl řešen zakoupením hotové skříně od p. Kubíčka a pojezdu. Bylo nutné vyrobit masky podvozků z napouštěného papíru a upravit skříň vozu pro kardanové hřídele a šnekové kolo.
Po letech provizória jsme se pustili do dostavby pily ve Smrkově, včetně hlavní budovy pily s detaily jako svačina nebo oběd pro dělníky.
Zde je shrnutí některých použitých materiálů a jejich vlastností:
| Materiál | Využití | Vlastnosti |
|---|---|---|
| Lamino poličky | Základní deska diorámat | Dostatečně pevné, snadno spojitelné |
| Slabý polystyren | Podloží pod koleje, krajina | Snadno tvarovatelný, lehký |
| Karton z krabice od bot | Boční strany podloží | Snadno dostupný, levný |
| Brunýrované flexi kolejnice Tillig | Koleje | Realistický vzhled, snadná úprava délky |
| Foliáže (Polák Model) | Zatravnění, keře | Různé varianty pro realistický vzhled |
| Samolepící tapeta | Pozadí | Snadná aplikace, stabilní barva |
| Smrková fošna | Základ diorámat | Pevná, stabilní |
| Pěnový polystyren 50 mm | Krajina, podloží | Lehký, snadno řezatelný a lepitelný |
| Zdivo Heki | Stěny propustků, podezdívky | Věrohodná imitace zdiva |
| Brčko od dětského mléka | Betonová roura propustku | Recyklovaný materiál, vhodný tvar |
| Lepty (Hekttor) | Listy devětsilu | Detailní zpracování |
| Lepidlo R-fix | Lepení detailů | Silné, spolehlivé |
| Přírodní prach | Posyp cest | Realistický vzhled |
| Štěrk | Zaštěrkování kolejí | Realistický vzhled |
| Boží muka (JM Detail) | Doplněk krajiny | Věrohodný model |
| Dřevěné telegrafní sloupy (JM Detail) | Doplněk krajiny | Detailní zpracování |
| Styrodur | Betonový sokl, šachty | Snadno řezatelný, barvitelný |
| Agama barvy | Patina, barvení | Široká škála odstínů |
| Prachové patinátory Agama | Patina | Pro realistické zašpinění |
| Mosazný profil "L" | Zábradlí mostu | Pevný, snadno pájitelný |
| Silnice Faller | Silniční úsek | Hotový prvek, snadná instalace |
| Dvousložková imitace vody Model Scene | Mokřad | Realistický efekt vody |
| PUR pěna | Staré betonové kvádry | Snadno tvarovatelná, barvitelná |
| Lepidlo Butacel | Rampouchy | Pro tvorbu jemných detailů |
| Polákův březový naturex | Listoví bříz | Realistický vzhled |
| Kartonové krabice | Základ pro krajinu | Levný, recyklovatelný, dostatečně pevný |
tags: #modely #staveb #do #kolejiste #z #papiru