Město Klobouky u Brna zakoupilo v roce 1994 od Naftových dolů Hodonín vrt o hloubce 3 209 m s výskytem termální vody o teplotě 93 °C, silně mineralizované, obohacené o jód a brom. Při čerpání má voda ještě na povrchu teplotu 65 °C. V roce 1995 byly provedeny krátkodobé čerpací zkoušky, které potvrdily vynikající hodnoty vrtu. Vydatnost je 5 až 6 l/s a zásoba odhadnuta na 400 let.
Geologický průzkum vrtu K-2
Byl zpracován cílený projekt pro hydrologické práce využívající stávající vyhledávací průzkumný vrt Klobouky 2 (K-2). Tímto vrtem byla v roce 1990 ověřena geologická stavba a byly provrtány horniny ždánického příkrovu. V roce 1995 byly na základě zmíněného projektu nově prokázány sedimenty střední jury v mocnostech vyšších než 500 m. Byly zjištěny přítoky silně mineralizovaných vod o maximální ložiskové teplotě 92,8 °C v hloubce 3 209 m. Z hlediska hydrologického ukázal vrt jednoznačně stav podzemních vod a zhodnotil i využitelnost těchto zásob.
Z vrtu je možno těžit 6-8 l termální mineralizované vody za sekundu. Při těchto množstvích se teplota vody na ústí bude pohybovat mezi 61-66 °C. Životnost zdroje je dle platných metodik odhadnuta na více než 100 roků (při množství 6 l/sec bude za 100 let vyčerpáno cca 1,9 % vypočtených statických zásob termální vody). Mineralizace a chemické složení vody zůstanou téměř beze změn.
Charakteristika termální vody
Voda z vrtu K-2 je charakterizována jako terma i jako silně mineralizovaná voda. Její vlastnosti naznačují velký potenciál pro balneologické využití.
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Teplota na ústí (při čerpání) | 61-66 °C |
| Hloubka vrtu | 3 209 m |
| Původní teplota vody | 93 °C |
| Vydatnost | 6-8 l/s |
| Odhadovaná zásoba | Více než 100 let (při 6 l/s) |
| Obohacení | Jód, brom |
Plány na výstavbu lázní
Kloboučtí zastupitelé se dohodli na výstavbě lázní. Na nápad s lázněmi přišli Kloboučtí už před lety. Projekt ale tenkrát ztroskotal především na nedostatku peněz. Teď se karta obrátila a zastupitelé se na svém čtvrtečním zasedání shodli, že by stavba lázeňského komplexu byla pro město přínosem.
Čtěte také: Jaké jsou vlastnosti minerálního betonu?
Kloboučtí mají zatím tři zájemce, kteří by chtěli u pramene postavit akvapark nebo léčebné lázně. Jedna firma z Německa už provozuje dvanáct akvaparků v Německu a Rakousku a další by chtěla postavit v Kloboukách. Většina peněz by sice šla z Evropské unie a všechno by zůstalo v majetku města, ale pětapadesát milionů by město přesto muselo investovat ze svého rozpočtu.
Další z investorů by zase chtěl postavit lázně v centru Klobouk. Bylo by dobré, že by střed města dostal nový ráz. Ale pustit historické budovy, jako je zámek nebo muzeum soukromé firmě, by bylo riskantní. Jiná společnost chce lázně ponechat tam, kde jsou zakresleny v územním plánu. Veškeré pozemky i s vrtem by od města koupila a to by se pak nemuselo o nic starat.
Pokud by zakázku v Kloboukách dostala firma Ghanapol, chtěla by v lázeňském areálu vybudovat kromě sportovišť, bazénů a dalších atrakcí také hotel pro tři sta až tři sta padesát lidí. Chtěli by oslovit také zahraniční klientelu. Zatím je ale všechno ve hvězdách. Ve hře jsou další dva zájemci, takže to může dostat kterákoliv z firem, řekl jednatel Ghanapolu Jaroslav Junaštík.
Historické a geografické souvislosti
Větrný mlýn Klobouky u Brna
Větrný mlýn Klobouky u Brna se nachází na vrchu Větrník v katastru města Klobouky u Brna v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji. Z historických pramenů se dovídáme, že v Kloboukách stávalo celkem osm větrných mlýnů, které však postupem doby zanikaly. Ještě koncem 19. století stály na jižních svazích Klobouk čtyři větrné mlýny. V roce 1905 stál v Kloboukách už jen poslední mlýn, který byl postaven v roce 1748 a patřil zábrdovickému klášteru. Mlýn byl celodřevěný, německého typu (sloupový, též beraní) a stál na jižním kopci nad Kloboukama. Stavba byla provedena podle projektu tesaře Jana Riglera. Mlýn měl šíři stran 6 m a byl vysoký 14,5 m.
Z finančních důvodů se rozhodl F. Bitomský v roce 1938 mlýn rozebrat a prodat dřevo jako stavební materiál. Proti tomu se postavil Památkový ústav v Brně a Obecní úřad v Kloboukách. Nakonec mlýn odkoupila Občanská záložna v Kloboukách, která financovala jeho renovaci. Poté mlýn nadále sloužil už jen jako historická památka. V roce 1945, při osvobozování Klobouk byl mlýn zasažen a vyhořel do základů.
Čtěte také: Minerální vata a cihla: Kombinace pro dokonalou izolaci
Historie větrných mlýnů v Kloboukách je velmi bohatá, a proto se skupina místních nadšenců rozhodla, že nepřipustí, aby navždy zanikla. Z podobného mlýna z Pacetluk se podařilo zajistit hlavní části a ty byly převezeny do Klobouk. V letech 1983-1985 byl mlýn renovován a postaven na původním místě, kde stával poslední kloboucký větřák z roku 1748. Veřejnosti byl zpřístupněn 1. 6. 1985. Prohlédnout si ho můžete od 1. května do 30. září v sobotu od 14 do 17 hod. a v neděli od 10 do 12 hod. a od 14 do 17 hod.
Biogeografické a geomorfologické členění
Podle biogeografického členění probíhá hranice dvou provincií při severní hranici katastrálního území Klobouky u Brna - provincie panonské a provincie středoevropských listnatých lesů (Západokarpatská podprovincie). Hodnocené území patří do provincie panonské, podprovincie severopanonské a do bioregionu Hustopečského. Na řešeném území se však prolínají i prvky provincie středoevropských listnatých lesů - sousední Západokarpatské podprovincie, například hojným zastoupením ostřice chlupaté (Carex pilosa), svízele Schultesova (Galium schultesii), pryšce mandloňovitého (Euphorbia amygdaloides) v lesních podrostech severně orientovaných svahů.
V hodnoceném území jsou vymezeny 2 typy biochor: 1PC Pahorkatiny na vápnitém flyši 1. vegetačního stupně a 2PC Pahorkatiny na vápnitém flyši 2. vegetačního stupně (Culek 2005). Typ 1PC je v ČR vázán na severovýchodní okraj severopanonské podprovincie, celkově zahrnuje 74 km2. Většinou je využíván jako orná půda, vinice. Lesy jsou v tomto typu vzácnější, představují 4 %. Typ 2PC tvoří rozsáhlejší segmenty na jižním okraji Karpat o celkové rozloze 338 km2.
Řešené území spadá do geomorfologického podcelku Boleradická vrchovina. Území se rozkládá v nadmořských výškách 226 m n. m. po 368 m n. m. (vrchol Nedánov). Lesní celky zahrnují dva nejvyšší vrcholy klobouckého katastru - již zmíněný Nedánov a Ochůzky (343 m n. m.). Na nevelké náhorní plošiny navazují mírné i velmi strmé a dále členité svahy, tvořící pestrá stanoviště různých expozic.
Regionální geologie a kvartérní sedimenty
V regionálně geologickém členění je řešené území řazeno ke ždánické jednotce flyšového pásma Západních Karpat, jejímž nejmladším vrstevním členem je ždánicko-hustopečské souvrství. V tomto souvrství se rozlišuje vývoj psamitický, pelitický a psamiticko-pelitický, který je také nejvíce zastoupen v řešeném území. Jedná se o pravidelné střídání pískovců a jílovců. Částečně je zastoupen v lokalitě Plunary - Kloboucké nové hory vývoj psamitický, charakterizován vápnitými pískovci, zde dále s polohami slepenců. Z kvartérních sedimentů jsou nejvíce zastoupeny eolické sedimenty - spraše.
Čtěte také: Řešení problémů s minerální izolací
Klimatické podmínky a vodní toky
Zájmové území se nachází na rozhraní dvou klimatických jednotek - T2 (kratší, chladnější a vlhčí léto) a T4 (velmi dlouhé, velmi teplé a velmi suché léto s krátkým přechodným obdobím). Vzhledem k mírně modelovanému a členitému reliéfu se uplatňují především účinky expozičního klimatu, které jsou navíc stupňovány snadno vysýchavým a výhřevným substrátem, významné jsou také teplotní inverze na dnech sevřených údolí. Území patří do povodí řeky Moravy. Voda je odváděna do potoka Haraska, který se vlévá do Spáleného potoka.
Vegetační stupně a lesní porosty
Lesní celky se nachází v prvních dvou vegetačních stupních. První vegetační stupeň - dubový zaujímá většinu svahů jihovýchodní, jižní a jihozápadní expozice, některé náhorní plošiny, zejména v Klobouckých nových horách, Nad Přestavlky a jižní okraj lesního celku Martinicko nad Štureněm. Jsou zde vymezeny 1 D 2-3 Corni-querceta petraeae-pubescentis inferiora - dřínové doubravy nižšího stupně, na strmých jižních a jihozápadních svazích, částečně u jihovýchodních svahů. Dále 1 CD 2-3 Carpini-acereta inferiora - dřínové javořiny nižšího stupně jsou vymezeny ve spodních částech konkávních svahů s jihozápadní až západní expozicí v Klobouckých nových horách. V těchto lesních částech se v aktuálních porostech prolínají druhy s kalcifilní tendencí (Cornus mas, Viburnum lantana, Lithospermum purpurocaeruleum) s druhy nitrofilními (Corydalis sp., Gagea lutea, Geranium sanguineum, Alliaria petiolata, Vincetoxicum hirundinaria).
Ve druhém vegetačním stupni jsou nejrozšířenější 2 BD 3 Fagi-querceta tiliae - lipové bukové doubravy, vymezené ve všech lesních celcích zejména na horních plošinách a přilehlých konvexních svazích. 2B3 Fagi-querceta typica - typické bukové doubravy jsou vymezeny opět ve všech lesních částech a to na přechodu od lipových bukových doubrav směrem do prudkých severních svahů. I zde vlivem výmladkového hospodářství ustoupil buk lesní. 2 CD 3 Corni-acereta superiora - dřínové javořiny vyššího stupně jsou vymezeny v konkávních částech jihozápadně až západně orientovaných strmých svahů pod Nedánovem. V současných dubohabrových porostech s příměsí babyky, mléče, lip a třešně ptačí je výrazně zastoupen jasan ztepilý a jeřáb břek, v nejnižších částech svahu se místy vyskytuje i klen. 2 BC-C (3)4 Tili-querceta roboris-aceris superiora - javorolipové doubravy vyššího stupně se nachází na úpatí svahů a dnech sevřených údolí, kde jde místy i o přechod k 3. vegetačnímu stupni.
Archeologické nálezy a osídlení
Lesostepní charakter krajiny s bohatou vegetací a vhodnými klimatickými podmínkami umožňoval soustředění osídlení od nejstaršího pravěku. Archeologické nálezy dokládají mladší fázi starší doby kamenné (40-10 tisíc let př. Kr.). V mladší době kamenné - neolitu dochází k trvalejšímu zalidnění úrodných oblastí, člověk začíná záměrně zasahovat do přírody a zakládá trvalejší zemědělské osady. Nálezy z tohoto období zejména z lokality Hradisko (nad kaplí sv. Barbory) jsou řazeny do kultury s vypíchanou keramikou. Sídlištní nálezy i kostrové hroby dokládají kulturu s moravskou malovanou keramikou. Z pozdní doby kamenné na klobouckém katastru pochází náhodné nálezy broušené industrie kultury se šňůrovou keramikou a jednotlivé hroby a pohřebiště kultury se zvoncovitými poháry.
Nálezy z doby bronzové ukazují kontinuitu osídlení od starší doby bronzové přes středodunajskou mohylovou kulturu až k mladší a pozdní době bronzové. Ojedinělé nálezy dokládají osídlení klobouckého katastru v době halštatské. Doba laténská je doložena drobnými nálezy a pohřebištěm s kostrovými hroby nedaleko evangelické fary. Zlom letopočtu je na Břeclavsku spojen s nájezdy Germánů a tlakem římského impéria z jihu, hroutí se panství Keltů. V poloze Zumperky byly nalezeny mince římských císařů.
V průběhu 6. století pronikají na zdejší území Slované, kteří se věnovali zemědělství a chovu dobytka. Svá sídliště si zakládali na březích vodních toků, poblíž se nacházela příslušná pohřebiště. Z archeologických nálezů je zastoupeno období velkomoravské dvojhrobem u morkůvského kříže. Do mladší doby hradištní je datováno kostrové pohřebiště v lokalitě Staré hory (podle Klanicová 1998).
Středověké Klobouky
Nejstarší písemné zprávy o tomto sídle se spojují se jménem Lva z Klobouk, významného úředníka na brněnském hradě, který patrně dostal Klobouky s okolím výsluhou od krále Přemysla Otakara I. Založil premonstrátský klášter v Zábrdovicích a v listině z roku 1210 se dovídáme o majetku věnovaném Lvem z Klobouk tomuto klášteru. Roku 1298 byly Klobouky povýšeny na městečko. Z druhé poloviny 14. století chybí jakékoliv prameny. V roce 1422 zastavil král Zikmund kloboucké panství Oldřichovi z Doubravic. Poslední čtvrtina 14. století a 1. polovina 15. století je nejsilněji osídleným obdobím v regionu. Za válek česko-uherských byly zpustošeny Martinice a nevelká osada Přestavlky, která ležela mezi Plunary a Nedánovem, na pravé stráni, kde potok opouští katastrální území. Přesná příčina zániku není jasná, po roku 1497 se uvádí jako pustá ves. Koncem 15. století přechází Klobouky opět pod zábrdovický klášter. Pozemky zaniklých vsí nebyly zalesňovány, jako například v Drahanské vrchovině, ale byly děleny mezi okolní obce, popřípadě na nich vznikaly hospodářské dvory a rybníky. Spory o hranice mezi obcemi v místě zaniklé obce se urovnávaly smlouvami, z roku 1546 pochází smlouva mezi klášterem a městem Brnem o užívání pastvin blíže ke klobouckým pozemkům poddanými z Morkůvek a naopak Kloboučtí mohli pást na morkůvském rybníku.
Mapování krajiny a hospodářské poměry
Z nejstarších grafických podkladů vypovídajících o základním uspořádání a využití krajiny je I. (Josefské) vojenské mapování, které probíhalo v letech 1764-1768 a 1780-1783. Tomuto mapování nepředcházela síť přesně a astronomicky určených trigonometrických bodů, stav krajiny byl zakreslován při projíždění krajinou důstojníky vojenské topografické služby na koni. Na obrázku 9 (zde neuvedeném) jsou v pravé části zaznačeny Klobouky, v levé spodní části Boleradice. Z lesních celků jsou zachyceny jednak Ochůzky a Martinicko nad Štureněm západně od Klobouk a směrem k Boleradicím větší lesní komplex Nedánov. Na rozdíl od následných vojenských mapování i indikačních skic není zakreslen lesní porost v části řešeného území - lesní celek Kloboucké nové hory, tedy převážně západně orientované svahy v blízkosti vrcholu Plunary (zvaného jako Zumperk - na mapě „Sandberg“). V této lokalitě jsou značeny pouze vinice. Do jaké míry se jedná o skutečné zachycení tehdejšího stavu a do jaké míry o jednu z nepřesností způsobu mapování zůstává otázkou.
Polovina 18. století je Jakubem Vrbasem zmiňována jako období velmi ubohých a nezdravých hospodářských poměrů jak u poddaných, tak u vrchnosti: Klobouky měly velmi rozsáhlá pastviska, ale protože vrchnost měla na nich právo spolupastvy, za suchých let se pastvy nedostávalo pro všechen dobytek a pásalo se proto na úhorech. Když bylo o pastvu velice zle, vháněl se poddanský dobytek tajně do blízkého lesa „Ochůzky“, kde dělal velikou škodu (Vrbas 1999, s. 222). Jakub Vrbas také zmiňuje les Ochoze (nazývány i Líchy - jedná se o jihovýchodní část lesního komplexu Nedánov, v mapách uváděn i název Nad Přestavlky). Tuto část lesa nazývá jako křoviska (tedy pařeziny, kácené v 8-15 letém obmýtí), které byly předmětem sporu mezi vrchností a poddanými. Uvádí zde listinu opata zábrdovického kláštera Michaela.
Z listiny vyplývá, že vrchnost poskytla křoviska poddaným jen precario (dočasně) za roční činži jednotlivcům na výpomoc, ale nedovolovala, aby s nimi jednali dle libosti. Toto propůjčení za roční činži bylo odvolatelné. Dne 11. srpna 1672 křoviska sama již před tím užívala a žádný prelát dle moravského zemského zřízení nemá práva z klášterního majetku navždy něco darovati nebo prodati bez vědomí konventu. Prelát mohl jenom propůjčiti křoviska odvolatelně za roční činži. Že propůjčení se nestalo na budoucí časy, vysvítá za třetí z okolnosti, že příjem roční činže není veden v účtu v rubrice stálých, nýbrž v rubrice proměnlivých příjmů, byla také tak přiznána v dominikální fázi r. 1750. Tomu také za čtvrté nepřekáží, že kloboučtí jedinci mají užívati tyto činžovní kusy ke svým gruntům, protože grunty dosud nejsou jejich vlastní, ale vládne jimi vrchnost. Za páté. Žadatelé nemají práva na křoviska ani proto, že je užívali do roku 1777, tj. do doby nové úpravy roboty, která ničeho nemění v právech propůjčovatele nebo uživatele (Vrbas 1999, s. 223). Z května téhož roku 1782 pochází listina opět od opata Michaela, kterou nakonec přenechává „křoviska Ochoze čili Líchy“: Řečený pan prelát a konvent přenechávají klobouckým poddaným zmíněná křoviska Líchy nebo Ochoze za ročních 80 zl., slovy osmdesát zlatých a to tak, aby Kloboučané měli příležitost vypěstovati si pro všechny případy zásobu stavebního dříví, by nikdy nemuseli obtěžovati svou vrchnost, za tím účelem jest se jim říditi Nejvyšším lesním řádem (Vrbas 1999, s. 224).
Jakub Vrbas také popisuje vyhánění dobytka na pastvu: Klobouky měly vedle jiných pastvisk veliké pastvisko „Výhon“ lidově zvané „Véhon“, které se prostíralo západně od městečka počínajíc na „Hradišku“ směrem jihozápadním podél panských Ochůzek do údolí pod les „Hložek“ a dále až Pod Přestavlky. Pastýř vyháněl hovězí dobytek z Příční strany oběma Stranami podél k východu běžícího potoka na Rynk a Ohavou vzhůru až boční uličkou zvanou „Kout“ nebo „V Koutě“ ležící za gruntovním číslem 125 položeném na pravém břehu bývalého ohavěnského potoka. Za Koutem les Ochůzky přiléhal až k samým zahradám ohavěnských gruntů prostírajících se na pravém břehu ohavěnského potoka. Dle tohoto od starodávna pastýř vháněl dobytek přímo z Kouta do lesa Ochůzek a hnal ho lesem dolů k městečku. Teprv potom až za kaplí vyhnal dobytek z lesa na pastvisko „Výhon“. Dá se mysliti, jak les vypadal, když se jím po staletí procházel lidský i panský dobytek. Ke kapli se s dobytkem nikdy nedošlo. Z pastviska pastýř přiháněl dobytek ke kříži nad Příhonem a cestou dolů do městečka, kde se na Rynku dobytek rozcházel ulicemi domů. Odtud jméno části městečka „Příhon“ (Vrbas 1999, s. 225). Vrbas dále uvádí, že roku 1786 vláda zakázala pastvu dobytka v lesních kulturách, čehož kloboučtí nedbali a honili dobytek v noci do panského lesa. Zmiňuje, že vrchnost se rozhodla obnovit les v Hložku, kde nasela borovicového semena a zakázala veřejnou cestu Hložkem vedoucí z Boleradic do Klobouk, která přecházela nad Hložkem na cestu z Divák, vedla kolem Ochůzek, od nich ke kříži nad Příhonem a do městečka. Místní obec i Boleradice tomu odporovaly, ale vrchnost spor vyhrála a cesta byla vedena středem pastviska „Na Výhoně“ vzhůru ke kříži nad Příhonem.
Z roku 1827 pochází velmi podrobné indikační skici stabilního katastru. Indikační skica z roku 1827 není úplná, chybí část s lesním celkem Kloboucké nové hory. Mapy stabilního katastru se staly podkladem II. vojenského mapování (Františkovo), které probíhalo v letech 1836-1852 a které nám může pomoci dokreslit si představu využití území v chybějící části indikační skici, i když zdaleka ne v tak podrobném měřítku. Je zde již zachycen i lesní celek Kloboucké nové hory včetně Plunarského hájku. Ve farním archivu jsou dochovány zápisky Jakuba Vrbase o Neuwallech: Aby získali z klobouckého statku náležitý užitek, zvelebovali polní hospodářství, rozšířili chov ovcí, zlepšovali ovocnářství zakládáním školek u dvorů a pěstováním vzácných druhů ovoce a hroznů, vysazovali ovocné stromky u cest, potoků a svodnic. Rodiny rytířů Neuwallů rády se zdržovaly v Kloboukách a přijímaly tu hojné návštěvy svých přátel a známých.
Na indikačních skicách lze studovat jednak velmi přesně geograficky zakreslený způsob využití území, ale drobné poznámky nám přibližují i charakter lesních porostů, a to jak složení dřevin (jehličnaté/listnaté/smíšené), tak současný stav z hlediska vzrůstu dřevin. Lesní porosty v lesním komplexu Nedánov jsou označeny jako listnaté mladé, v lesním celku Martinicko nad Štureněm jako lesy listnaté - tyčovina. Pro ostatní řešené porosty část indikační skici chybí. Po obvodech základních lesních komplexů jsou značeny lesy jehličnaté (při severní hranici Nedánova - mladé až střední, při jihozápadním okraji Martinicka nad Štureněm - mladé a při západním okraji Ochůzek - tyčovina). Pravděpodobně šlo o vysazené porosty borovice lesní, jak je uvedeno výše, kdy koncem 18. století vrchnost vysela v Hložku borovicové semena. V kapitole Klobouky ke konci feudalismu (Smutný 1997, s. 95-96) autor zmiňuje: Lesy dávaly něco borovicového dřeva, nejvíce ale tvrdého dřeva listnatých stromů, které se používalo na stavby a na nástroje, jakož i k otopu. Lesy byly s výjimkou malé části dobře využívány k těžbě dřeva. Důsledkem revolučních událostí bylo roku 1848 zrušení poddanství. V Kloboukách byl zrušen vrchnostenský úřad a soud, panství Neuwallů ztrácí funkci správní, udržuje si však vliv ekonomický. Postupně však upadá.
tags: #mineralni #vrt #v #kloboukach #u #brna