Pověstná léčivá síla místních minerálních pramenů je samozřejmě jedním z hlavních lákadel Luhačovic. Luhačovice mají více než 350letou lázeňskou tradici a jsou největšími lázněmi na Moravě a jedny z nejkrásnějších lázní v České republice. Společnost Lázně Luhačovice, a.s. spravuje Vincentku a 9 dalších přírodních minerálních pramenů. Zdejší prameny jsou považovány za jedny z nejúčinnějších v Evropě.
Minerální prameny, jako přírodní léčivý zdroj, využívali lidé od pradávna k léčení nemocí a k posílení zdraví. Už ve 17. století s nimi místní hospodyňky zadělávaly těsto. Místní prameny lákaly už před staletími bubláním, barevnou usazeninou a neobvyklou slanou chutí. Luhačovická voda, jak se léčivým pramenům říkalo, je dobrá i na kocovinu. Organizovanou lázeňskou péči datujeme od vydání spisu s krásným názvem Moravský bič na usazeninu. Byl to latinsky psaný spis, který vydal moravský fyzikus Jan Hertod, kde poprvé provedl chemické rozbory luhačovických minerálek.
Doktor Hertod zkoumal minerální vody na popud hraběcího rodu Serényiů. Hrabě pak nechal vývěry pramenů, kde je dnešní Vincentka a Amandka, vyčistit, vyzdít a opatřil je stříškami. Hraběcí rodina začala minerálku i vyvážet, protože o ni byl zájem v celém Rakousko-Uhersku. Po sto letech analyzoval luhačovickou vodu další chemik, vídeňský profesor Crantz. Srovnával ji se selterskou vodou, což byla nejslavnější minerální voda v celém Rakousku, a luhačovickou označil jako třikrát účinnější. Pro okruh vídeňských pacientů středních a vyšších vrstev to byl signál k tomu, aby začali jezdit do Luhačovic.
První lázeňský lékař byl v Luhačovicích v roce 1800. Stal se jím ranhojič Jan Zonenberg. Základní léčebné metody spočívaly v uhličitých koupelích a pitné kúře. V roce 1833 byla v Luhačovicích zavedena léčba žinčicí. Uprostřed lázeňského města byl postaven kravín. V něm byly ustájeny hraběcí krávy, které měly dodávat čerstvé mléko pacientům. V té době lékaři trvali na tom, aby se luhačovická minerálka podávala smíchaná s mlékem, nebo se syrovátkou. Má vysoký obsah kysličníku uhličitého a lékaři si už v té době uvědomovali, že to není nejlepší pro lidi, kteří se sem přijeli léčit s různými zažívacími potížemi. Od této léčby se upustilo až na počátku 20. století.
Skvělé období Luhačovice zažívaly po roce 1902. Vznikla tu akciová společnost, v jejímž vedení byl doktor František Veselý. Ten si sebou přivedl spolupracovníky z brněnského Klubu přátel umění. A společně se snažili vybudovat kulturní centrum slovanských národů. Díky tělocvikáři Janu Svozilovi se tu začala cvičit tzv. vzduchoplavba. Dostala název Svozilova metoda a byl to zdravotní tělocvik. Součástí však byl i humor.
Čtěte také: Jaké jsou vlastnosti minerálního betonu?
Lázeňské domy, četné hotely a vily byly postaveny v různých architektonických slozích, avšak nejvýrazněji se na podobě lázní podepsal slovenský architekt Dušan Jurkovič. Působil tu jen dvě sezóny a za tu dobu postavil víc jak deset staveb. Luhačovice jsou připravené na tisíce návštěvníků Otevírání pramenů, například organizováním kyvadlové dopravy ze záchytných parkovišť do centra. Na zimu se pak některé z místních pramenů zavírají, to však Luhačovicím nijak neubírá jejich celoroční uzdravující moc.
Charakteristika luhačovických minerálních vod
Luhačovické minerální vody mají vysoký obsah minerálních látek a vynikající proplynění volným oxidem uhličitým. Jejich teplota se pohybuje mezi 10-14 °C. Jsou považovány za jedny z nejúčinnějších v Evropě. V minerálkách je obsažený například dobře vstřebatelný hořčík, dodávající energii, nebo vápník, potřebný pro pevnost zubů a kostí, pro silné srdce a normální hladinu cholesterolu. Pomáhají při lázeňské léčbě dýchacího ústrojí, pohybového ústrojí, trávicího ústrojí, oběhového ústrojí, cukrovky i rekondici po onkologické léčbě. Využívají se k pitné kúře, inhalačním procedurám a k uhličitým koupelím. Každou hodinu vyvěrá v Luhačovicích 15 tisíc litrů minerální vody.
Nejznámější luhačovické prameny
Lázně Luhačovice, a.s., spravuje 14 hydrogen-uhličitano-chlorido-sodných-jodových minerálních pramenů, které vyvěrají na území Luhačovic. Nejznámějšími léčivými prameny jsou Vincentka, Aloiska, Ottovka a Pramen Dr. Šťastného, které jsou volně přístupné veřejnosti.
Vincentka
Vincentka je patrně nejproslulejším luhačovickým pramenem, za což vděčí skutečnosti, že byla od roku 1851 až do roku 1991 jediným místním pramenem, který se plnil do lahví. Vyvěrá za kolonádou, kde je jímána v 8 m hluboké studni. Vydatnost pramene činí 10-12 l/min. Voda je pak svedena k působivě upravené kašně a k výdejnímu pultu do vlastní haly na Lázeňském náměstí, kde je možné ji ohřívat. Její čerpání a odnášení však není z obchodních důvodů povoleno. Kolem roku 1680 byl vývěr Vincentky nadkryt stříškou proti dešti a říkalo se mu Hlavní pramen. V roce 1789 byl nad pramenem vybudován zděný pavilon, který měl podobu kaple uzavřené mříží. Na přední stěně byl nápis: „Nemocnému k útěše, zdravému k potěše.“ Své nynější jméno dostal až roku 1792. Novodobá hala Vincentka na Lázeňském náměstí byla zbudována při výstavbě kolonády v letech 1947-1948. Vincentka má zvýšený obsah kyseliny borité, fluoridů a barya. Podávali ji na císařském dvoře a ve vídeňských kavárnách, takže poskytovala zdroj obživy zdejším vodařům, kteří ji vozili na různá místa do Rakouska a Uher. Dnes se používá k pitné léčbě a k inhalacím.
Laboratorní analýza Vincentky spolu s poznatky moderní fyziologie a patofyziologie člověka dospěla k závěrům: Osmotický tlak minerálky 634,7 kPa je podobný jako stejný parametr tekutin vnitřního prostředí našich tkání, proto je tak dobře snášena při pití i inhalaci. Chloridové aniony v ní obsažené ztekucují hlen, čímž mimo jiné usnadňují vykašlávání (inhalační kůry). Při pití pak minerálka nahrazuje ztráty iontů pocením po námaze či nemoci. Významnou informací také je, že pomáhá upravit vnitřní prostředí po nadměrné konzumaci alkoholu. Fluor z Vincentky pomáhá chránit před zubním kazem, jeden lok spolehlivě dodá potřebný denní přísun jódu. Vápenaté kationy vstřebané z minerálky zase zvyšují uvolnění inzulinu ze slinivky, což docení lidé trpící cukrovkou (II. typu), krom toho prý vápník z minerálky přímo vstupuje do imunitních reakcí na sliznicích, s nimiž přijde Vincentka do styku.
Čtěte také: Minerální vata a cihla: Kombinace pro dokonalou izolaci
Aloiska
Aloiska patří k nejstarším známým luhačovickým minerálním pramenům. Vyvěrá na okraji města, v parku nad Bílou čtvrtí o 30m výš než ostatní prameny. Byl znám již před rokem 1770, ale k pitným účelům slouží až od roku 1821. Studánka dostala zprvu jméno Luisin pramen, poté Lesní pramen nebo také Pramen v hoře. V roce 1830 byl umístěn do dřevěného pavilonu. Ten byl později přestavěn, voda se dokonce jímala do lahví. Největší úpravy proběhly v letech 1929-1930. V roce 1930 vydatnost pramene poklesla, proto byl řádně zachycen v nové devítimetrové studni a dostal své nynější jméno Aloiska. K definitivnímu zachycení došlo v roce 1938 pod vedením prof. J. Ročka. Roku 1963 byl záměr pramen upravit a vybudovat další kolonádu. Přestože existoval projekt celé akce, nebyl nakonec uskutečněn. Nad pramenem byl pouze vystavěn stávající pavilon. Aloisky se užívá k pitné léčbě, především při onemocnění zažívacích orgánů, ale i k inhalacím. Má zvýšený obsah jodu, železa, kyseliny borité a některých stopových prvků. Průměrná vydatnost pramene je jen 3 l/min.
Ottovka
Ottovka vyvěrá na pravém břehu Horní Olšavy na úpatí Malé Kamenné v blízkosti tenisových kurtů, o 10 výškových metrů nad ostatními prameny. Je nejlidovějším a třetím nejznámějším luhačovickým pramenem. Původně vytékala volně, teprve v roce 1905 byla zachycena v kamenném sklepení a v roce 1929 byl architektem Skřivánkem nedaleko jejího skutečného vývěru postaven kruhový pavilon, díky němuž se Ottovka stala symbolem celých Luhačovických lázní a je vyobrazena i na turistické známce. Od roku 1937 vytéká v malé výtokové kašně nedaleko pavilonu. K další úpravě došlo v roce 1939, kdy kolem ní byla postavena klenutá kamenná jeskyně. Ottovka má zvýšený obsah jodu, železa, kyseliny borité a některých stopových prvků. Používá se k pitné léčbě a její vydatnost činí pouze 3 l/min.
Pramen Dr. Šťastného
Pramen Dr. Šťastného vyvěrá v blízkosti Lázeňského divadla v Luhačovicích. Kdysi sloužil jako běžná studna o hloubce 7m s názvem Janovka. Při dalším hloubení vrtu v roce 1929 došlo v hloubce 37m k erupci silně proplyněné minerální vody, která stříkala do výše téměř 20m a tak dostal název Gejzír. Byl opakovaně upravován a roku 1963 dokonce poškozen. Znovu byl navrtán a upraven do dnešní podoby roku 1967. Poté dostal na počest luhačovického rodáka, umučeného za 2.sv. války jméno Pramen Dr. Šťastného. Pramen má zvýšený obsah kyseliny borité, fluoru, jodu, lithia a barya. Jeho vydatnost je od roku 1990 upravena na 3 l/min. Používá se k pitné léčbě a má nejvýraznější chuť ze všech luhačovických pramenů.
Nový Jubilejní pramen
Pramen byl navrtán v roce 1988 v samém středu města Luhačovice, v bezprostřední blízkosti pramene Jubilejní, mezi Společenským domem a vilou Alpská růže. Jeho vydatnost je 15 l/s a nachází se v hloubce 50,5m. Nový jubilejní pramen má teplotu 10 -12°C a už několik let jej využívají Lázně Luhačovice ke koupelím a inhalacím. Dlouho však nebylo možné pramen ochutnat. Nové pítko vzniklo až roku 2013 přímo na lázeňském náměstí u Společenského domu a před Jurkovičovým domem. Tvarově připomíná krystal soli, která je ve zdejších minerálních pramenech bohatě obsazena a podle legendy o solných sloupech ukrytých v zemi vystupuje symbolicky nad terén. Horní část kvádru je tvořena skleněnou nádobou, pod níž se voda rozstřikuje a vnáší tak do celé kompozice pohyb. Minerální vodu můžete nabírat ze 4 okrasných kohoutků. Technickou zajímavostí je, že kohoutky jsou ovládané fotobuňkou reagující na pohyb návštěvníka již při vstupu do prostoru. Na stěnách kvádru jsou stylizované květinové motivy, které vycházejí z původního názvu pramene Luční - jde o květy bedrníku, které se staly základním motivem a inspirací Jurkovičovy architektury.
Pramen Viola
K objevení pramene Viola došlo na konci roku 2010 v lese nad stávajícím pramenem Ottovka, takže se jedná o mladý luhačovický pramen. Voda se jímá z vrtu hlubokého 70m, kde je umístěno čerpadlo a nahoře se spouští kohoutkem z hadice. Jeho vydatnost je 18 l/min. a u výtoku byste našli nánosy typické oranžové rzi. Chutná dobře. Voda je vhodná pro pacienty s onemocněními dýchacího ústrojí, s onkologickými nemocemi, žaludkem, žlučníkem, diabetem nebo s nemocemi cév. Průzkumný vrt byl ražen mezi lety 2008-2010 jako zdroj vody pro lázeňský dům Praha, ale jeho mineralizace je proti ostatním luhačovickým pramenům nízká, proto zpočátku nedostal status přírodního léčivého zdroje. Časem jej ale získala. Voda vychází z hloubky 144m a potrubím o délce cca 1km je vedena do lázeňského domu Praha.
Čtěte také: Řešení problémů s minerální izolací
Amandka
Pramen Amandka je podle písemných zpráv nejstarším pramenem v centru Luhačovic. Vyvěrá přímo na Lázeňském náměstí uprostřed Velké kolonády. Povrchový minerální pramen nechal asi v letech 1669-1680 upravit hrabě Ondřej Serényi. Pro jeho velmi slanou chuť se mu říkalo Slaný, a protože z něj hlasitým bubláním unikal oxid uhličitý, byl nazýván také Pramen bublavý. Roku 1792 byl pramen nově upraven a přejmenován na Amandku. K dalším úpravám došlo pak v letech 1904 a 1908. Novou podobu získal mezi lety 1947-1948, kdy došlo ke stavbě Velké kolonády. Voda vytékala z pískovce a byla zachycována do 3,5m hluboké studny. Když byl však v roce 1988 proveden na náměstí nový vrt (Vincentka II) do jímací úrovně 50m, dosavadní vývěrová hladina Amandky se po určité době snížila a nyní již nad povrch nevyvěrá. Dřívější vydatnost pramene činila 3,7 l/min. Při generální rekonstrukci kolonády v roce 2019 byl pramen znova zajímavě upraven, ale je zakrytý a nedá se z něj pít.
Elektra I
Elektra I je jedním z nejkoncentrovanějších pramenů v luhačovické zřídelní základně. Vyvěrá poblíž Kulturního domu Elektra. Pramen původně volně vytékal do řečiště řeky Horní Olšavy, až teprve v roce 1908 byl vyhlouben, vyzděn a v roce 1910 po regulaci řeky řádně zachycen. Později - v roce 1930 - byl ve dně studny proveden vrt do hloubky 81,4m. Při další úpravě byl sveden až na Lázeňské náměstí, kde v letech 1934-1937 sloužil pro pitnou léčbu. Ke konečným úpravám pramene došlo v letech 1938-1939. Pro vysoký obsah nerostů se Elektry užívalo k výrobě zřídelní soli. V současné době je používána v hotelech Palace a Morava k inhalacím a uhličitým koupelím. Elektra má zvýšený obsah kyseliny borité, jodu a lithia. Průměrná vydatnost pramene je 14 l/min. Při výkopu studny byly v hloubce devíti metrů nalezeny zvířecí kosti, parohy, dutý kmen a stopy po ohništi. Stáří těchto pozůstatků odhadují archeologové na 30 000 let.
Pramen sv. Josefa
Druhý nejmladší z luhačovických pramenů. Vyvěrá v blízkosti kostela Svaté Rodiny a v roce 1994 byl původně zamýšlen jako zkušební vrt do hloubky 500m. Při dosažení hloubky 173m však došlo k erupci proplyněné vody a tím k ohrožení prameniště minerálních vod. To zabránilo dalšímu pokračování prací. Kvůli těmto komplikacím byl vrt dobudován až v roce 2000 a přeměněn na čerpací objekt pro využití v uhličitých koupelích a k pitné léčbě v Sanatoriu Miramare. Kvóta využití je 30 l/min. Pro svou nízkou mineralizaci je voda z Pramene sv. Josefa velmi vhodná k pitné léčbě při onemocnění trávicího ústrojí, dýchacích cest a k uhličitým koupelím. Obsahuje 4 g/l rozpuštěných minerálních látek (pro srovnání nejsilněji mineralizované prameny Elektra, Vladimír a Jaroslava jich mají 13-15 g/l). Výtok do potoka je železitě zbarvený.
Sirný pramen
Sirný pramen vyvěrá mezi lázeňskými garážemi a opuštěným lomem na severním okraji Luhačovic. Známý byl již od roku 1700 pod názvem Sirkovnica. Šlo o jeden z nejvydatnějších luhačovických pramenů (60 l/min.), jako jediný však neměl vlastnosti uhličitých kyselek. Šlo o mineralizovanou vodu obsahující sirovodík (údajně 3 g/l) a pouhých 0,6g nerostů na litr. Pramen doznal postupem času několika úprav a v roce 1912 byl sveden do sirných lázní, kde se používal k sirným koupelím. K ochutnání sloužilo umyvadlo s kohoutkem. Dnes areál funguje jen přes léto, avšak koupat se tu nesmí a pítko pozbylo kohoutek. Neví se, co se s pramenem stalo, protože voda nikudy neprosakuje, ale vypuštěným bazénem v lázních na pohled stále něco protéká.
Přehled dalších pramenů v Luhačovicích
| Název pramene | Místo | Využití | Vydatnost (l/min) | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| Elektra II | Poblíž Kulturního domu Elektra | Nevyužívá se | 15 | Status pozorovaného zdroje, navrtán v roce 1976 |
| Pramen Vladimír | V ulici Dr. Veselého | Nevyužívá se | N/A | Charakter pozorovaného zdroje, navrtán v roce 1972 |
| Nová Janovka | Vedle Společenského domu | Inhalace, koupele | 90 (původně 120) | Řešil nedostatek vody po havárii kanalizace |
| Nová Čítárna | Před východní stranou Jurkovičova domu | Připraven pro pitnou léčbu, inhalace, koupele | N/A | Zatím se nevyužívá, zachycen v roce 1988 |
| Pramen Marie | V ulici Nábřeží | Uhličité koupele, inhalace | N/A | Zachycen v roce 1988 |
| Pramen Jaroslava | Areál léčebny Miramare II | Koupele při onemocnění pohybových orgánů, uhličité koupele | N/A | Silně mineralizovaná kyselka, užívá se od roku 1998 |
| BV 30 | Poblíž zdroje Nový Jubilejní | Pozorovací zdroj | N/A | Z roku 1925, převystrojen v 90. letech |
| Sirný pramen (historický) | Mezi lázeňskými garážemi a lomem | Sirné koupele (historicky) | 60 (historicky) | Nemineralizovaná voda s sirovodíkem |
| Nový vrt Arkáda | Areál budoucího hotelu Arkáda | Nezhodnoceno | N/A | Zarostlý a uzavřený k roku 2023, možné teplá voda |
Luhačovice, to je především minerální pramen Vincentka. Ta ale není zdaleka jediná. Najdete tu také Ottovku, Aloisku, Violu, Marii, Pramen Dr. Šťastného, Nový jubilejní, Amandku, Elektru, Sirný pramen a další. Každý pramen má svůj příběh, historii i využití. Trasa po těch nejznámějších se jeví jako výborný tip na výlet. Luhačovické minerální vody mají vysoký obsah zdraví prospěšných minerálních látek. Využívají se k pitné kůře, inhalaci nebo pro balneologické účely a pomáhají zejména při léčbě dýchacího, trávicího nebo pohybového ústrojí. Začněte svou cestu právě teď!
tags: #mineralni #vody #v #luhacovicich #informace