Zejména majitelé starších domů se často potýkají s vlhkým zdivem. Příčinou je obvykle takzvaná vzlínající vlhkost, tedy voda přicházející od země. Vlhké zdi patří mezi nejčastější problémy starších domů, v některých případech se ale nevyhnou ani novostavbám. Jelikož vlhkost obvykle přichází od země, nejvíce většinou trpí sklepy, suterény a přízemní místnosti.
Když do konstrukce pronikne vlhkost, dochází ke korozi stavebních materiálů. Voda ničí stavební materiály hned dvěma způsoby. Jednak při nižších teplotách mrzne, což způsobuje tlak, jemuž neodolá žádný omítkový materiál. Zadruhé se do zdiva spolu s vodou dostávají různé druhy rozpuštěných solí, které v něm postupně krystalizují a zaplňují póry v cihlách i omítce. V důsledku toho se na zdech začnou tvořit vlhké mapy se solnými výkvěty.
Důvodů, proč s vlhkostí bojovat, je hned několik. Poškozené zdivo nevypadá dobře a představuje ideální půdu pro růst řas a plísní, které škodí lidskému zdraví. Vlhkost samozřejmě ohrožuje i samotné zdivo. Snižuje jeho pevnost a zhoršuje jeho tepelně izolační vlastnosti. Desetiprocentní hmotnostní vlhkost keramické cihly sníží její tepelně izolační vlastnosti až o 30 procent. Máme-li doma vlhké zdivo, je pak nutné výrazně víc topit.
Sanační omítky: Pomocník, nikoli samospásné řešení
Sanační omítky představují nejrozšířenější řešení pro sanaci vlhkého zdiva. Jejich obliba stále roste a vznikají stále nové druhy. Pomoci mohou třeba u konstrukcí s vysokým obsahem solí. Řešení mohou sanační omítky představovat také u starých, málo udržovaných budov, do nichž se dostává srážková vlhkost.
Sanační omítka je speciální druh omítky určený pro budovy se zvýšenou vlhkostí. Její struktura totiž umožňuje vlhkosti, aby se přirozeně odpařovala. Díky tomu na povrchu omítky nevznikají žádné vlhké mapy. Póry speciální sanační omítky jsou několikrát větší než póry klasické omítky. To umožňuje odvod vlhkosti ze zdiva formou difuze vodní páry a ke krystalizaci solí obsažených ve vodě dochází na rozhraní mezi zdivem a omítkou. Omítky slouží jako dodatečné sanační opatření k dosušení vlhké zdi, ale není možné je použít jako jediné a samostatné sanační opatření.
Čtěte také: Jak na hydroizolaci nad terénem?
Přesto, že má sanační omítka samozřejmě výhody oproti běžné omítce, je třeba vědět, že neodstraňuje příčinu vlhkosti. Sanační omítky se většinou používají proto, aby došlo k vysoušení zdiva po provedení hydroizolace. Pokud jste si tedy mysleli, že s vlhkostí zatočíte zkrátka tím, že aplikujete sanační omítku, jste na omylu.
Aplikace sanačních omítek
Sanační omítka se zpracovává stejně jednoduše jako tradiční jádrová. I její aplikace je podobná, je však třeba dbát na to, abychom neuzavřeli póry uvnitř zdiva. Než začneme, původní omítku zasaženou vlhkostí je nutné odstranit minimálně 80 centimetrů nad viditelně postiženým místem. Kontaminovanou omítku je třeba odstranit co nejrychleji, aby se vlhkost nedostala zpět do zdiva.
Následně aplikujeme sanační omítku a také sanační štuk, který je prodyšnější obdobou klasického štuku. Lidé na to často zapomínají a na sanační omítku aplikují štuk obyčejný. To pak ale snižuje její funkčnost.
Po provedení hydroizolační vrstvy bude zdivo nad ní stále vlhké a voda se může vypařovat ještě několik let. Z tohoto důvodu je nutné ze zdiva odstranit původní zavlhčené a zasolené omítky a ze spár částečně i zdicí maltu. Ideální by bylo nahodit novou omítku až po úplném vyschnutí objektu, což by však znemožnilo jeho okamžité využívání.
Pokud již máte samotnou sanaci vyřešenou a do zdi se nemůže dostávat další voda, je na řadě sanační omítka. Tedy postupně. Nejprve je vhodné odstranit ze zdí původní poškozenou omítku, a to nejen na poškozeném místě, ale ideálně ještě asi metr okolo zasaženého místa. Poté se pusťte do čištění spár na původním zdivu, a to alespoň do hloubky dvou centimetrů. Následně spáry obnovte. Následně na očištěnou stěnu naneste penetraci a nechte ji pořádně vyschnout. Ideální je počkat asi jeden den a pak teprve s pracemi pokračovat. Následně už můžete aplikovat první vrstvu sanační omítky. Celkem se tato omítka může skládat až ze tří vrstev. Omítku můžete nanášet klasicky ručně, ale lze ji také aplikovat strojově. Jak připravit omítkovou směs nelze obecně říci zcela jednoznačně. Vždy je nutné řídit se technologickým postupem, který udává výrobce na obalu. Vždy je tedy nutné přečíst si podrobně návod. Jedno je však jasné vždy. Je důležité, aby sanační omítka rychle vyschla a ztvrdla. Jako pojivo proto musí být použitý hydraulický materiál jako je portlandský cement nebo hydraulické vápno.
Čtěte také: Jak správně na tekutou hydroizolaci
Sanační omítka zabraňuje rozpuštěným solím vytvářet na povrchu neestetické mapy. Ionty soli se usazují v pórech omítky a nestihnou se dostat na povrch. Po určité době se však mohou tyto póry zcela ucpat. Tím omítka ztratí své původní vlastnosti a je třeba ji obnovit. Nikdy však nelze s jistotou říci, kdy k tomu dojde. Záleží na několika faktorech, a to zejména na míře zasolení původní zdi a také na kvalitě použitého materiálu.
Typy sanačních omítek
Existuje několik typů sanačních omítek:
- Tradiční hydrofobní: Dobře odolávají srážkové vlhkosti, hodí se zejména do exteriéru.
- Hydrofilní: V interiéru lépe poslouží, díky nimž nedochází k omezení difúze do vnějšího prostředí.
- Tepelně-izolující: Ovlivňují povrchovou teplotu zdiva, která je zásadní pro to, zda se na něm uchytí spora a začne z ní růst řasa či plíseň. Tento typ je ideální pro sezónně užívané rekreační objekty.
- Speciální protiplísňové sanační omítky: Jsou navrženy tak, aby pálily kořínky spor a ty se tak neměly šanci uchytit.
Hydroizolace jako klíč k trvalému řešení
Sanační omítky nicméně nepředstavují trvalé řešení. Lepší je soustředit se na podchycení příčiny. Ta obvykle spočívá v absenci izolace, která by bránila v postupu vlhkosti od země. Není-li spolu se sanační omítkou provedena hydroizolace, její životnost končí ve chvíli, kdy se zaplní její porézní systém. Měla by proto vždy představovat spíše druhotné sanační opatření. Aby se životnost sanačních opatření prodloužila, je tedy vhodné doplnit sanační omítky hydroizolací.
Hydroizolace má z pozitivní strany zastavit průnik vody do stěny, nebo z té negativní zabránit průniku podzemní vody do domu. Většina výrobků určených k hydroizolaci přitom funguje na chemické bázi. K těm nejpoužívanějším patří membrány elastické konzistence. Hydroizolace tohoto typu však nejsou účinným řešením z toho důvodu, že jim chybí tolik důležitá paropropustnost. Díky absenci této vlastnosti uzavírá hydroizolační membrána vodu ve stěně, a tak dochází k odpojení membrány od stěny, což s sebou nese celou řadu problémů.
Pokud máme zdivo, které je zboku zasypáno zeminou (například podlaha je pod terénem) musíme vyřešit i svislé izolace proti vodě. Největší pozornost se při sanaci vlhkosti zdí věnuje hlavně oddělení stěn od vlhkých základů, tedy vodorovnou izolaci. V případě, že se izoluje pod zemí, například nad podlahou suterénu je třeba zaizolovat i stěny přiléhající k zemině, aby vlhkost neprocházela ze strany.
Čtěte také: Hydroizolace šikmé střechy - montáž
Metody hydroizolace
K řešení hydroizolace se používají různé metody:
- Chemické injektáže: Jedná se o sofistikovanou metodu sanace, kdy se do zdi v jedné linii navrtají otvory asi po 15 centimetrech a ty se následně vyplní silikonovou emulzí, případně akrylátovým gelem nebo polyuretanovou pryskyřicí. Injektáže zdiva jsou kapalné či krémové hmoty na bázi silikonů, které se navázáním na kapalnou vlhkost ve zdivu postupně rozšiřují do jeho porézního systému. Tam, kde je vlhkost přítomna, tak vytváří hydroizolační membránu. Jejich prostřednictvím můžeme přerušit vstup kapalné vlhkosti ze základové spáry do konstrukce, čímž zaručíme dlouhodobé fungování sanační omítky. Injektáž se aplikuje do vyvrtaného otvoru ve zdi, který ponechává jen pět posledních centimetrů zdiva. Před aplikací injektáže je také nutné vyfoukat stlačeným vzduchem prach z otvorů ve zdi, abychom ji mohli nanést skutečně všude.
- Svislá izolace: Na zeď se zvenčí navaří plastová fólie nebo asfaltová lepenka, slabým místem lepenky jsou spoje, slabým místem fóliových izolací pak prostupy vody nebo kanalizace. Nejúčinnější svislá izolace nepotřebuje úplně rovný podklad. Aby byla funkční, je třeba dodržet technologickou kázeň, kdy je nutné provést několik vrstev stěrky o celkové tloušťce 3-4 mm. Pomocí chemické injektáže je možné buď vytvořit nepropustnou clonu přímo ve stěně, nebo provrtat celou zeď a natlačit chemickou suspenzi zevnitř na vnější stranu stěny.
- Ochrana hydroizolační vrstvy: Jako ochrana hydroizolační vrstvy proti proražení a dalším vlivům od zeminy se používá nopová folie. Tato folie není vhodná jako samostatná hydroizolace, protože není v místě spojů vodotěsná. Neslouží ani jako větraná mezera, protože pod fólií vzduch neproudí. Nemá spodní nasávací otvor a vlhký vzduch uvnitř zůstává.
Kombinace hydroizolace a zateplení suterénu
Při řešení hydroizolace zatepleného suterénního zdiva je doporučen obrácený způsob, tzn. nejdříve zateplit a následně zaizolovat. Montážní kotvy procházející fóliovou izolací se překryjí kruhovou záplatou a horkovzdušně navaří. Stěna bude betonová, zateplení nenasákavým polystyrenem s finální úpravou z mozaikové omítky. Hydroizolaci je potřeba provést min 30cm nad terén.
Komplexní přístup k sanaci vlhkého zdiva
K sanaci vlhkého zdiva objektu lze přistupovat i po jednotlivých etapách. Prvním krokem je provedení vlhkostního průzkumu, kdy dojde k zaměření míry zavlhčení zdiva a identifikaci příčin vlhnutí objektu. Hlavními problémy domu jsou často chybějící svislá a vodorovná hydroizolace na úrovni spodní stavby. Obvodové zdivo suterénu mnohdy nemá vytvořenou funkční svislou hydroizolaci proti pronikání vlhkosti do zdiva z boku od přilehlé zeminy.
Celý koncept sanačních opatření spočívá ve třech hlavních zásazích. Prvním krokem k úspěšnému odvlhčení stavby je provedení oklepání cementových špatně prodyšných omítek ze stěn a pročištění spár zdiva tak, aby se nahromaděná vlhkost ve zdivu mohla volně odpařovat do prostory, který se dá odvětrávat sklepními okénky. Tímto krokem dojde ke snížení vlhkosti zdiva v suterénu. Druhým krokem, který se provádí ještě v první fázi, je provedení injektáže zdiva v úrovni podlah suterénu na veškerém obvodovém a vnitřním nosném zdivu. Po ukončení třetího kroku bude objekt zajištěn a zaizolován proti průniku vlhkosti a bude postupně vysychat. Pak je možno provést nové povrchové úpravy zdiva v podobě omítek, případně zdivo ponechat v režném stavu bez povrchové úpravy.
Inovativní řešení: Omítka Izonil
Skvělým řešením, které v sobě účinně spojuje systém sanace i hydroizolace, je celosvětově unikátní omítka Izonil. Ta se vyrábí na základě slovenské technologie a funguje na fyzikálních principech. Její největší devizou je fakt, že v sobě zaujímá dva zabudované systémy. Prvním je 100% voděodolný systém, který zajišťuje hydroizolaci omítky, druhým pak 100% vysoušecí systém, jenž umožňuje sanační funkci omítky.
Převratná omítka Izonil je tedy dokonalým spojením dvou tolik důležitých systémů pro účinný boj s vlhkostí v domě. V praxi to znamená, že voda nedokáže vstoupit do omítky. Tato unikátní omítka navíc dokáže vytáhnout vlhkost ze stěny v podobě vodní páry, která se pak strukturou omítky vypaří ze stěny ven. Právě kombinace těchto dvou důležitých vlastností dělá z omítky Izonil dlouhodobé a funkční řešení pro účinný boj s vlhkostí i v extrémních podmínkách. Sanační a hydroizolační systém přitom existuje jen v jedné vrstvě jednoho výrobku. Omítka Izonil je certifikovaná podle evropské normy EN 998-1, nespadá však pod systém certifikace WTA.
Omítka Izonil, která současně plní i funkci sanačně-renovační omítky, má ještě několik dalších pozitiv. Předně nabízí výbornou přilnavost, omítka se přitom může nanášet i na mokrý povrch. Při aplikaci má minimální odpad, je síře odolná a funguje jako prevence proti krystalizaci solí. Nanášet se může ručně nebo omítacím strojem. Z hlediska přípravy povrchu, nanášení a ukončení povrchu se unikátní omítka Izonil neliší od běžných cementově-pískových omítek. Je aplikovatelná z negativní i z pozitivní strany.
| Typ řešení | Hlavní funkce | Výhody | Nevýhody / Omezení |
|---|---|---|---|
| Sanační omítky | Odvod vlhkosti, prevence solných výkvětů | Paropropustné, zlepšují vzhled, různé typy (hydrofobní, hydrofilní, tepelně-izolující, protiplísňové) | Neodstraňují příčinu vlhkosti, omezená životnost bez hydroizolace, pouze pro mírně vlhké stěny |
| Hydroizolační membrány | Zastavení průniku vody do stěny | Účinná bariéra proti vodě | Často chybí paropropustnost, uzavírají vodu ve stěně, problémy s odpojením od stěny |
| Chemické injektáže | Vytvoření hydroizolační membrány ve zdivu | Trvalé přerušení vzlínající vlhkosti, dlouhodobé řešení | Vyžaduje přesnou aplikaci a vrtání |
| Svislá stěrková izolace | Ochrana zdiva proti boční vlhkosti | Efektivní na nerovném podkladu, spolehlivá při dodržení technologické kázně | Vyžaduje více vrstev (3-4 mm) |
| Omítka Izonil | Hydroizolace a vysoušení v jednom | 100% voděodolnost a 100% vysoušecí systém, dlouhodobé řešení i v extrémních podmínkách, výborná přilnavost, prevence krystalizace solí, aplikovatelná na mokrý povrch | Specifická technologie, certifikace EN 998-1 (nikoli WTA) |
tags: #lze #omitnou #hydroizolace #informace