Počátky dnešní Litomyšle sahají do raného středověku. Tehdy tudy procházela významná obchodní stezka, která zde vstupovala do pohraničního hvozdu mezi Čechami a Moravou. Poprvé Litomyšl zmiňuje kronikář Kosmas k roku 981 jako pohraniční pevnost Slavníkovců. Nejstarší důvěryhodná písemná zpráva o současné Litomyšli se váže k závěru 11. století. Na dnešním zámeckém návrší tehdy kníže Břetislav II. založil kostel nebo možná benediktýnský klášter. Na něj navázal premonstrátský klášter založený ve 40. letech 12. století olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem. Na úpatí návrší se začala formovat osada, kterou český král Přemysl Otakar II. V roce 1344 bylo papežem na žádost Karla IV. povýšeno pražské biskupství na arcibiskupství a současně zřízeno nové biskupství v Litomyšli. Zdejší premonstrátský klášter zanikl, nové biskupství převzalo jeho majetky i sídlo. V následujících sedmdesáti sedmi letech se na biskupském stolci vystřídalo sedm mužů. K nejvýznamnějším patřili humanista a kancléř Karla IV. Jan ze Středy. Litomyšl pod biskupskou správou vzkvétala a panoval zde čilý stavební ruch. Přestavovalo se biskupské sídlo i katedrála, město získalo hradby, měšťané vystavěli radnici. Zlomem v dějinách města se staly husitské války. V roce 1421 byla Litomyšl bez boje obsazena husity náležejícími k pražskému městskému svazu. Tehdejší biskup Aleš z Březí z Litomyšle uprchl, čímž biskupství fakticky zaniklo. O čtyři roky později došlo k obléhání a dobytí města tábority. Bojovalo se zejména o biskupské sídlo, které spolu s městem utrpělo značné škody. V roce 1432 se Litomyšl dostala do držení Kostků z Postupic, kteří se usídlili v bývalé biskupské rezidenci a přestavěli ji na šlechtický hrad. V sousedství založili nové, horní město s vlastní správou i opevněním. Kostkové náležející k významným a bohatým panským rodům se původně hlásili ke kališnictví, později k jednotě bratrské.
Pernštejnové: Vzestup jednoho z nejvýznamnějších rodů Českého království
Rodový hrad Pernštejn, nazývaný „hradem hradů“ a také „mramorovým“, je považován za jednu z nejkrásnějších hradních staveb střední Evropy. Majitelé hradu se v průběhu 14. - 16. století stali jedním z nejvýznamnějších moravských a později i českých šlechtických rodů, který se významně zapsal do dějin Českého království. Rod Pernštejnů vlastnil hrad do roku 1596.
Před pěti sty lety, 8. dubna 1521, zemřel renesanční muž Vilém II. z Pernštejna. Po čtyři generace udržovali jeho potomci status jednoho z nejvýznamnějších rodů Evropy. Pernštejnové byli vzdělaní, měli vliv na dobové umění i módu a ve dvorské politice byly „Pernštejnky“ vyhledávanými nevěstami. Ekonomická strategie a následné bohatství Viléma II. z Pernštejna utvrdilo význam rodu v Českých zemích. Jeho děti a především vnuci zářili na společenském žebříčku doby. V době raného novověku nechali vybudovat rozsáhlou síť rybníků i řadu vynikajících staveb, jimž vévodí renesanční zámek pardubický i litomyšlský. Pernštejnská příbuzenská síť se na počátku 17. století rozprostírala od Madridu, přes Neapol, Milán až do Prahy.
Prostředí dvora Marie Habsburské (Španělské), kde dcery Pernštejnů pobývaly, ovlivnilo znalost jazyků, vedle znalostí španělštiny zahrnovala také češtinu, němčinu, latinu a italštinu. O úctě a vážnosti, již se pernštejnské ženy těšily u svých současníků, nejvíce vypovídá jejich korespondence. Nechyběli mezi nimi králové, papežové a mocná knížata, slavní teologové, umělci a učenci.
Pernštejnské realizace a urbanistické inovace
Výstava "Pernštejnové a jejich doba" na Pražském hradě uspořádaná v roce 2012 byla věnována životu šlechty v 15. a 16. století, jejich sídlům i stavbám. Článek pojednává o významném podílu Pernštejnů na rozvoji českých měst v uvedeném období. Časově lze závažné realizace rozdělit ve dvojí - pozdně gotické v 15. století (Tovačov, Přerov) a raně i vrcholně renesanční v 16. století (Prostějov, Nové Město nad Metují, Pardubice, Litomyšl). V článku se poukazuje na prostorové změny a uskutečňování zájmů šlechty i měšťanů při přestavbě zmíněných měst.
Čtěte také: Vše o plastových oknech v Litomyšli
Po odtržení moravského markrabství od českého státu v roce 1468 si moravský hejtman Ctibor Tovačovský přestavěl v Tovačově svůj zámek s přizváním prvních renesančních kameníků u nás v roce 1492 a postavil město Nový Tovačov s plánovitým rozvrhem. V letech 1503-1597 spravovali město Pernštejnové. V roce 1475 získal Vilém z Pernštejna moravské město Přerov, kde dal vedle svého zámku postavit na návrší Horní Město, skládající se jen z Horního náměstí. Z doby jagellonské patří Horní Město k nejpozoruhodnějším realizacím.
Na Moravě získali Pernštejnové v roce 1495 Prostějov. Město bylo dosud spravováno z hradu Plumlov, proto dal Vilém z Pernštejna postavit v něm zámek. Je zvýrazněn svou polohou, s hlavním pohledem z náměstí přes nově zřízenou piazettu. Renesančně se přestavovalo i město, farní chrám a z kupeckého domu zřízená radnice; na tom se podílela stavební huť pracovníků zřejmě pod vedením hlavního umělce.
Od konce 15. století se Pernštejnové orientovali na rozšíření svého dominia v Čechách. V roce 1491 získal Vilém z Pernštejna Pardubice, kde dal přestavět zdejší hrad na zámek. V 1. polovině 16. století vyhořely Pardubice dvakrát, po prvním požáru v roce 1507 bylo město pozdně goticky obnoveno. Pardubice postihl v roce 1538 druhý zničující požár, k řízení následné přestavby dal Jan z Pernštejna svého mistra Jiříka. K předsazení měšťanských domů do náměstí nebyly v Pardubicích podmínky, pro jejich zvětšení byla u nich nastavena druhá patra, sjednocená renesanční obloučkovou atikou. V nároží byla zřízena radnice, zvýrazněná vysokou stanovou střechou s ochozem. Město koupil v roce 1560 Ferdinand I.
V roce 1527 koupili Pernštejnové rok předtím vyhořelé Nové Město nad Metují, kde Vojtěch z Pernštejna plánovitě řídil jeho přestavbu. Hlavním záměrem bylo uplatnění z hradu přestavěného zámku v pohledu z náměstí, proto byly v jeho nároží zbořeny domy a před zámkem vytvořena malá piazetta. Vojtěch dal všechny domy rozšířit o "předky" s podloubím v přízemí a síní v patře, zvětšení parcel bylo v zájmu měšťanů; v nároží náměstí byla zřízena radnice. Raně renesanční přestavbu města opět řídila stavební huť pod vedením mistra zatím neznámého jména.
Stylové radnice vznikly i v malých pernštejnských městech Bohdanči a Přelouči.
Čtěte také: více o chytrých fasádách
Litomyšl pod Pernštejny: Renesanční přestavba zámku
Za věrné služby získal Litomyšl od panovníka v roce 1567 Vratislav z Pernštejna. Tento přední šlechtic Českého království na místě kostkovského hradu zbudoval honosný renesanční zámek. Za svého dlouhého pobytu v Itálii poznal tamní panské prostředí i architekturu, proto dal v Litomyšli postavit nový zámek. Navrhli a postavili jej císařští architekti a stavitelé Ulrico a Giovanni Battista Aostalliové. Sgrafity na zámku realizoval Jan Baptista Avostalis de Sala. Později převzal řízení stavby jeho příbuzný Oldřich Avostalis. Zámecká kaple sv. Michaela archanděla byla vysvěcena. V roce 1577 byly na zámecké věži instalovány sluneční hodiny. Vratislav podporoval jezuity.
Střediskem panství byl Doubravník, v němž postavili Pernštejnové v letech 1535-57 mimořádně krásný kostel Povýšení sv. Kříže v pozdně gotickém a renesančním slohu.
Další pernštejnské majetky v okolí
- Černvír: Počátky kostela a hrádku spadají do doby před příchodem pánů z Medlova. Kostel byl původně románská stavba, později přestavován. Pozornost upoutá dřevěný krytý most přes řeku Svratku z roku 1718.
- Drahonín: Byl zeměpanský majetek, který královna Konstancie darovala nově založenému klášteru cisterciaček Porta coeli.
- Olší: S kostelem daroval Demeter z Bukova roku 1285 doubravnickým řeholnicím.
- Ujčov, Horní a Dolní Čepí: Drželi místní zemani a vladykové, roku 1496 vesnice odkoupil Vilém z Pernštejna. Filiální kostel sv. Václava v Dolním Čepí je z 15. století.
- Skorotice: Byly v držbě doubravnického kláštera, po jeho zrušení patřily Pernštejnům.
- Chlébské: Patřilo vladycké rodině, v 15. století je získali Pernštejnové.
Tabulka: Významné pernštejnské stavební realizace
| Město/Stavba | Typ realizace | Doba vzniku/přestavby | Významní Pernštejnové | Charakteristika |
|---|---|---|---|---|
| Tovačov (zámek a Nový Tovačov) | Pozdně gotická/raně renesanční | 1492 (zámek), 1503-1597 (správa Pernštejnů) | Vilém z Pernštejna | První renesanční kameníci, plánovitý rozvrh města. |
| Přerov (zámek a Horní Město) | Pozdně gotická | 1475 | Vilém z Pernštejna | Horní Město na návrší s Horním náměstím. |
| Prostějov (zámek, farní chrám, radnice) | Raně renesanční | 1495 | Vilém z Pernštejna | Zámek s pohledem z náměstí přes piazettu, přestavba města. |
| Pardubice (hrad/zámek, měšťanské domy, radnice) | Pozdně gotická/renesanční | 1491 (získání), 1507 (obnova), 1538 (přestavba) | Vilém z Pernštejna, Jan z Pernštejna | Přestavba hradu na zámek, renesanční atiky, vysoká stanová střecha radnice. |
| Nové Město nad Metují (zámek, měšťanské domy, radnice) | Raně renesanční | 1527 | Vojtěch z Pernštejna | Plánovitá přestavba po požáru, piazetta, rozšíření domů s podloubím. |
| Litomyšl (zámek) | Renesanční | 1567 (získání), poté stavba | Vratislav z Pernštejna | Honosný renesanční zámek na místě hradu, císařští architekti. |
| Doubravník (kostel Povýšení sv. Kříže) | Pozdně gotická/renesanční | 1535-1557 | Pernštejnové | Mimořádně krásný kostel. |
Další osudy Litomyšle po Pernštejnech
Zásadním kulturním počinem bylo založení piaristického kláštera a škol Frebonií z Pernštejna v roce 1640. V roce 1649 přešla Litomyšl na Trautmannsdorfy, kteří v zámeckém areálu zbudovali velkou jízdárnu a konírnu. Litomyšl se dlouho vzpamatovávala z útrap právě skončené třicetileté války (1618-1648), asi pětina domů byla tehdy pustá. Sňatkem v roce 1753 získali Litomyšl Valdštejnové (později Valdštejnové-Vartemberkové). Byli posledními majiteli zámku, kteří zde bydleli. Jeho zvelebování věnovali velkou pozornost, zbudovali zde proslulé divadlo a upravili zahrady, v nedalekém Nedošínském háji vyrostla řada romantických staveb. Mikroregion Pernštejn vznikl dohodou osmi obcí, které mají společné historické kořeny. Leží na území obydleném již v období raného středověku. Kolem byly hluboké lesy, průnik osídlení probíhal podél toků.
Místní obyvatelé byli postiženi i lokálními neštěstími. V letech 1769, 1775, 1792, 1799, 1802 a 1814 se říkávalo „hoří jako Litomyšl“. Zejména v září 1775, kdy shořelo 307 domů a všechny kostely, vyžádaly si požáry 33 obětí. I přes všechny překážky pokračoval rozvoj města. V roce 1827 bylo vydlážděno náměstí. S Valdštejny začíná nová doba - doba osvícenství a romantismu. Výraznou proměnou procházel duchovní život. Po vesnicích se šířili i tzv. Litomyšl v letech 1770, 1778 a 1781. Měnila se správa města. Antonín I. se s komtesami účastnili i městských plesů. V roce 1835 vzniklo stálé divadlo U Černého orla. Studovali tu mj. bratři Jirečkové, Klácel, Brauner nebo Šembera. Jiří Josef vybudoval řadu pavilonů, lázně i rozhlednu.
Průmyslový a stavební rozvoj ve 20. století a změny po roce 1989 daly městu nový impuls. Velký rozvoj nastal v oblasti kultury, cestovního ruchu a také památkové péče. Litomyšl se může chlubit řadou historických památek i staveb moderní architektury, sportovišť, muzeí a galerií i kulturních událostí.
Čtěte také: Více o historii a revitalizaci zámku Litomyšl
tags: #Litomyšl #Pernštejnové #stavby #historie