Listy jsou základní orgány rostlin, které hrají klíčovou roli v fotosyntéze a transpiraci. Jejich rozmanitost je obrovská, a to jak z hlediska tvaru, tak i uspořádání.
Anatomie typického listu
Typický plochý lupenitý list (bifaciální) má rozšířenou čepel a zúžený řapík, kterým přisedá ke stonku. Někdy jsou na bázi řapíku párové výrůstky - palisty s postranními nebo úžlabními oušky, které někdy srůstají ve válcovitý útvar - botku (u rdesnovitých).
Žilnatina listů
Žilnatina listů je tvořena soustavou svazků cévních, ovlivňuje tvar čepele, dává jí pevnost a je důležitým kritériem pro rozlišování listů.
- Vidličnatá žilnatina: Původnější je žilnatina vidličnatá (u některých kapradin a jinanu) - z báze listu vybíhá silnější žilka, která se několikrát vidličnatě větví a jednotlivé žilky nejsou propojeny. Nazýváme ji proto také žilnatinou otevřenou.
- Uzavřená žilnatina: Krytosemenné rostliny mají žilnatinu uzavřenou, která výskytem spojů vytváří jemnou síťovitou strukturu.
Typy žilnatiny u dvouděložných rostlin
Dvouděložné rostliny mají nejčastěji žilnatinu:
- Zpeřenou: z hlavní žilky odbočují oboustranně žilky postranní, které se dále větví, např. buk, lípa.
- Dlanitou: z vrcholu řapíku vybíhá paprskovitě několik hlavních žilek, které se dále větví, např. kontryhel, javor.
- Znoženou: vzácněji se vyskytuje žilnatina znožená, kdy z báze čepele vybíhá jedna žilka, z níž vybíhají další žilky jen na vnější straně.
Typy žilnatiny u jednoděložných rostlin
Jednoděložné rostliny mají nejčastěji žilnatinu:
Čtěte také: Recenze umělých listů
- Rovnoběžnou: je tvořena stejně silnými žilkami probíhajícími rovnoběžně po celé délce čepele (např. trávy).
- Souběžnou: jestliže cévní svazky probíhají souběžně obloukem od báze k vrcholu čepele, kde se spojují, hovoříme o souběžné žilnatině.
Typy listových čepelí
Listové čepele jsou buď jednoduché nebo složené z lístků.
Jednoduché listy
Jednoduché listy dělíme na listy celistvé a členěné.
- Listy celistvé: mají nečleněnou čepel různých tvarů bez větších úkrojků a hlubších zářezů. Podle okrajů čepele označujeme celistvé listy jako:
- celokrajné (např. jaterník)
- pilovité (např. bříza)
- zubaté (např. podběl)
- vroubkované (např. šalvěj)
- laločnaté
- Listy členěné: mají čepel dlanitě nebo zpeřeně členěnou. Podle hloubky zářezů členěných listů rozlišujeme:
- laločné
- klané
- dílné
- sečné listy
Složené listy
Listy složené mají čepel rozdělenou na samostatné lístky a podle uspořádání jsou buď zpeřené nebo dlanitě složené.
Uspořádání listů na stonku (Fylotaxie)
Listy se zakládají na vzrostném vrcholu v určitém sledu a uspořádání. Nejrozšířenější postavení listů na stonku je střídavé, kdy listy vznikají a vyrůstají jednotlivě.
- Střídavé uspořádání: listy jsou uspořádány na pomyslné genetické spirále a současně tvoří řady listů stojících nad sebou (ortostichy). Fylotaxie může být charakterizována počtem otáček a počtem listů na spirále od nulového k následujícímu, který stojí nad ním na témže ortostichu. Tento poměr se vyjadřuje zlomkem, např. 1/2, 1/3, 2/5, 3/8, 5/12 apod. Velmi časté je postavení listů 2/5 u většiny dřevin.
- Vstřícné uspořádání: u druhů rostlin se vstřícnými listy se nacházejí vždy dva listy proti sobě. Vyskytuje se častěji u vývojově odvozenějších skupin rostlin, např. hluchavkovitých. Páry vstřícných listů tvoří v uzlinách nad sebou obvykle kříž (tzv. křižmostojné listy) - jeden pár je postaven kolmo k páru nad nebo pod ním.
- Přeslenité uspořádání: přeslenité listy vyrůstají na nodu po třech a více.
Čtěte také: Jak montovat rohovou lištu
Čtěte také: Montáž a vlastnosti MDF lišt
tags: #listy #bez #ruzku #co #to #je