Leukemie je heterogenní skupina zhoubných nádorových chorob krvetvorby, vycházejících z jednotlivých elementů hematopoézy a lymfopoézy. Leukemie (hemoblastosy) jsou nejčastějším nádorovým onemocněním dětského věku (následují nádory CNS, lymfomy a neuroblastomy). Incidence je 13 nových případů na 100 000 obyvatel za rok. V České republice je ročně zjištěno kolem 1100 nových případů leukemií. Slovo leukemie, které lze do češtiny přeložit jako "bílá krev" nebo "bělokrevnost", vymyslel významný německý patolog Rudolf Virchow v polovině 19. století.
K pochopení podstaty této nemoci je dobré vědět, že krev se skládá z krvinek a plazmy a mezi její nejdůležitější funkce patří roznášení kyslíku a živin v těle. Všechny typy krvinek vznikají v kostní dřeni z tzv. kmenových buněk. Leukemické buňky ztrácejí schopnost diferenciace a fenotyp výchozí buňky, udržují si nebo i zvyšují proliferační potenciál. Vycházejí z maligně transformovaných kmenových buněk, které mají defekt maturace a diferenciace. Tyto nezralé buňky (blasty) jsou vyplavovány do periferní krve a nacházejí se jako difusní nebo nodulární infiltráty v různých orgánech. Leukemická populace postupně vytlačuje normální buňky.
Typy leukémie
Leukemie není jedním onemocněním, ale skupinou nemocí s různou prognózou, které se projevují poruchou funkce kostní dřeně a krve. Rozdělení leukemie je vcelku komplikované a existuje mnoho typů. Jednoduše lze říct, že leukemie jsou akutní (většinou probíhají rychle a mohou nemocného zahubit během dnů nebo týdnů od svého vzniku) nebo chronické (probíhají pomaleji a někdy dokonce měsíce i roky nevyžadují žádnou léčbu).
Leukemie se podle typu zmnožených krvinek dělí do mnoha druhů. Většinou pro běžnou komunikaci stačí rozdělení na 4 hlavní typy, které jsou kombinací dělení na akutní a chronické a dělení podle postižení tvorby monocytů či granulocytů (myeloidní) nebo lymfocytů (lymfatická):
- Akutní myeloidní leukemie (AML): Objevuje se spíše u starších osob, může však postihnout i mladší. V těle přestanou vyzrávat blasty a je zaplaveno postiženými bílými krvinkami. U méně časté formy leukémie dětského věku, akutní myeloidní leukémie, kterou u nás onemocní asi deset až patnáct dětí za rok, bývají výsledky horší. Vyléčit se daří asi polovinu nemocných.
- Akutní lymfoblastická leukemie (ALL): Nejčastěji postihuje děti, především mezi 2. a 5. rokem života. Nemocné bílé krvinky utlačují ty zdravé, čímž je krvetvorba narušená. Prognóza je nyní u typické dětské akutní lymfocytární leukémie velice dobrá - přes 90 procent malých pacientů dosáhne remise.
- Chronická myeloidní leukemie (CML): Postihuje především dospělý věk, vrchol výskytu ve 30 a v 60 letech. Tvoří cca čtvrtinu případů u pacientů mezi 45 a 55 lety. Má 3 stadia, od nichž se odvíjí forma léčby i pravděpodobnost její úspěšnosti. Před zavedením specifické léčby byl medián přežití kolem 4 let.
- Chronická lymfatická či lymfocytární leukemie (CLL): Nejrozšířenější forma, která zpravidla postihuje osoby nad 50 let. Zajímavostí je, že se objevuje výhradně u bělochů, mnohem častěji pak u mužů.
Akutní formy leukemií mají rychlý průběh a neléčeny vedou velmi rychle ke smrti nemocného. Chronické formy mají pomalý a postupný průběh a nemocný může žít i několik let bez léčby, než je choroba rozpoznána.
Čtěte také: Průvodce kročejovou izolací
Příčiny a rizikové faktory
U většiny případů není příčina vzniku leukémie známa. Je však pravděpodobné, že za ní stojí působení mnoha faktorů, které vedou k poruše normálního vyzrávání buněk kostní dřeně. Za rizikové faktory se považují např. kouření, radioaktivní záření, práce v energetice či kontakt s některými chemikáliemi. Mnoho leukemií lze vyvolat ozářením, také některé látky, například chemoterapie, je mohou způsobovat. Existují též předpoklady o možném podílu dědičnosti, ačkoliv výskyt více než jednoho případu leukémie v rodině je spíše raritou.
Někdy se leukémie objeví u pacienta, který už byl léčen pro jiné nádorové onemocnění. Vznik některých leukemií typu CLL a ALL u dospělých souvisí s poruchami imunity a minulými virovými infekcemi. Na onemocnění se podílejí genetické či imunologické faktory. Objevují se například důkazy o tom, že akutní lymfoblastické leukemie nebo akutní myeloidní leukemie mohou mít příčiny ve vrozené genetické predispozici. Vědcům a vědkyním ze dvou oddělení Ústavu molekulární genetiky AV ČR se nyní podařilo odhalit další z příčin vzniku leukémie. Objevili nové mutace v genu PPM1D, které maří práci „strážců“ lidského genomu, a tím umožňují nádorovým buňkám bujet.
Jak se leukémie projevuje a diagnostikuje?
Leukemie nemají žádný zcela typický příznak, podle něhož by je nemocný i lékař snadno poznali. Zmnožení rakovinných bílých krvinek vede k úbytku zdravých bílých krvinek, krvinek červených a krevních destiček. Leukemické buňky navíc bývají funkčně méněcenné, což vysvětluje některé klinické příznaky, které tedy plynou z neschopnosti kostní dřeně tvořit dostatek funkčních krvinek.
Mezi běžné příznaky patří:
- Snížená obranyschopnost: Úbytek zdravých bílých krvinek způsobuje snížení obranyschopnosti: leukemie se tak může projevit jako infekce, někdy připomínající banální onemocnění s chřipkovými příznaky, jindy probíhající třeba jako těžký a nenadále vzniklý zápal plic.
- Únava a dušnost: Úbytek červených krvinek způsobuje ztrátu tělesné výkonnosti, nemocní se při námaze zadýchávají, snadno se unaví, mohou cítit bušení srdce nebo se jim motá hlava.
- Krvácení: Závažný úbytek krevních destiček může způsobit krvácení - nejčastěji krvácení z nosu, dásní, nezastavitelné krvácení po vytržení zubu nebo kožní tečkovité a splývavé krvácení.
- Zvětšení orgánů: Zmnožení zhoubných bílých krvinek může způsobit to, že se tyto krvinky kupí v různých orgánech, které se zvětšují. Leukemie se tak může projevit především nebolestivým zvětšením lymfatických (mízních) uzlin na krku, v podpaždí nebo v tříslech, může se projevit zvětšením sleziny (nemocného může pobolívat břicho v levém podžebří) nebo jater. Někdy je přítomno zbytnění dásní.
- Horečka: Kromě toho leukemické buňky často produkují látky, které samy o sobě způsobují horečku, poškozují vnitřní orgány (ledviny, játra, plíce) a ovlivňují faktory krevní srážlivosti.
Pokud na sobě či svém dítěti pozorujete výše uvedené jevy, rozhodně neodkládejte návštěvu lékaře. Vyšetření krevního obrazu u většiny leukemií prokáže anemii a nedostatek normálních bílých krvinek a krevních destiček, ale také přítomnost leukemických buněk. K přesné diagnóze konkrétního typu leukémie je pak obvykle potřeba vyšetření kostní dřeně, které je nezbytnou součástí stanovení diagnózy leukemie. Odebírá se malý vzorek kostní dřeně z lopaty kosti kyčelní (oblast hýždě) nebo častěji se nasává kostní dřeňová krev z kosti hrudní (sternální punkce). Tento zákrok je prováděn ambulantně v místním znecitlivění. Dále se provádí CT (počítačová tomografie) vyšetření hrudníku, břicha a pánve, které je podrobným vyšetřením využívajícím podobně jako klasické rentgenové vyšetření rentgenového záření. Diagnostika akutních leukemií zahrnuje odběr kostní dřeně, mízních uzlin či mozkomíšního moku a specializovaná genetická a molekulární laboratorní vyšetření nutná k co nejpřesnějšímu určení typu onemocnění a následnému výběru optimálního léčebného postupu.
Čtěte také: IPA asfaltová izolace: Co potřebujete vědět
Léčba leukémie: Současné možnosti a fáze
Leukemie jsou nádorová onemocnění, která je v současné době dobře léčitelná a často plně vyléčitelná. Dnes je u řady pacientů tento typ rakoviny léčitelný, ovšem hodně záleží na typu a pokročilosti nemoci, od čehož se také odvíjí léčba. Průběh nemoci se u každého pacienta může lišit, proto se liší i volené léčebné postupy. Vždy je stěžejní, aby léčbu včas zahájil a odborně vedl zkušený hematolog, a to s ohledem na všechny faktory, které léčbu ovlivňují. Dnešní možnosti léčby akutní leukemie jsou výrazně lepší než např. v 80. letech 20. století.
Chemoterapie
Chemoterapie je jednou ze základních možností léčby, zejména akutních leukemií. Jejím principem je podávání syntetických látek, kterým říkáme cytostatika, tedy léků, které zastavují buněčný růst. Tyto léky jsou podávány ve formě tablet, nitrožilních injekcí a infůzí. Látky takto podané se dostávají krevním oběhem do všech tkání lidského těla a ničí zde nádorové buňky. Cytostatika bohužel mohou poškodit i zdravé buňky v těle, neboť nepůsobí selektivně jen na patologické, ale na všechny dělící se buňky. Nežádoucí účinky chemoterapie se liší v závislosti na typu a dávce užitého cytostatika. Pro zvýšení účinku cytostatik a zároveň snížení intenzity nežádoucích projevů léčby se ve většině případů používá kombinace více cytostatik.
Chemoterapie bývá podávána ve většině případů v určitých časových intervalech, kterým říkáme cykly (období mezi dvěma podáními chemoterapie). Toto období umožňuje vyloučení cytostatik z pacientova těla a regeneraci organismu tak, aby byl schopen podstoupit další léčbu. Po dobu chemoterapie je normální krvetvorba vážně narušena nebo dokonce zcela selže (tzv. aplazie). V tomto období jsou pacienti extrémně náchylní k infekcím, trpí anemií a výrazně zvýšenou krvácivostí. Mezi další možné vedlejší účinky patří nevolnost a zvracení, nechutenství, vypadávání vlasů nebo silná únava.
Po dobu chemoterapie bývá často nutné nasadit intenzivní podpůrnou léčbu, která spočívá například v užívání antibiotik či krevních produktů. Růstové faktory urychlují regeneraci kostní dřeně, která je poškozena nemocí a její léčbou. Rychlejší regenerace bílých krvinek snižuje riziko závažných infekcí, kterými jsou děti v průběhu léčby ohroženy. To má za následek zlepšení kvality života nemocných, kratší pobyt v nemocnici i menší spotřebu antibiotik.
Radioterapie
Radioterapie je léčebnou metodou, která využívá ionizujícího záření zastavující růst nádorových buněk. V léčbě leukemií je doplňkovou metodou. Využívá se zejména při extrémním zvětšení sleziny a uzlin, které působí mechanické obtíže, nebo obtíže funkčního rázu. Radioterapie využívá ionizující záření, které likviduje nádorové buňky při co nejmenším poškození zdravé okolní tkáně. Využívá se především při ničení leukemických buněk, které jsou přítomny v CNS, tedy v mozku a míše. Radioterapie je také častou součástí přípravných režimů před transplantací kostní dřeně či kmenových buněk.
Čtěte také: Radon a asfaltová izolace
Cílená léčba a imunoterapie
Kromě chemoterapie se uplatňují i jiné léčebné metody. Necytostatická léčba ovlivňuje pouze nádorové buňky. Imunoterapie je moderní léčebnou metodou využívající schopností vlastního imunitního systému v ničení nádorových buněk. V současné době je v léčebné praxi užíváno několik protilátek namířených proti nádorovým buňkám (např. rituximab, obinotuzumab, blinatumomab nebo alemtuzumab), mnohé další do medicínské praxe jistě brzy vystoupí nebo jsou objektem intenzivního vědeckého bádání.
U akutní lymfoblastické leukemie (ALL) je pro podskupinu pacientů s tzv. CD20+ ALL k dispozici léčba spadající do oblasti imunoterapie, konkrétně monoklonální protilátka zvaná rituximab. U jiné podskupiny pacientů lze nasadit tzv. tyrosinkinázové inhibitory, které se používají u pacientů, u nichž byl detekován filadelfský chromozom. Využití tyrosinkinázových inhibitorů výrazně zlepšilo prognózu této skupiny pacientů, která dříve byla spíše nepříznivá. U pacientů s chronickou myeloidní leukemií se podává lék imatinib, který selektivně blokuje bílkovinu (kinázu bcr-abl), jež je produktem genetické změny v nádorových buňkách. Podobně působí i dasatinib nebo nilotinob. V závislosti na podtypu onemocnění lze případně použít i některou z metod cílené protinádorové léčby. Moderní CAR-T buněčná terapie je také součástí nabízené léčby.
Transplantace krvetvorných kmenových buněk
Převod krvetvorné tkáně, který je prováděn formou nitrožilní infuze nám umožňuje ztracenou krvetvorbu obnovit. Podle typu převáděné krvetvorné tkáně rozeznáváme transplantaci kostní dřeně a transplantaci periferních kmenových buněk (nezralých buněk, které jsou obsaženy v kostní dřeni, a které dávají vzniknout všem krevním buňkám). Transplantace dnes hraje v léčbě leukémie významnou roli. Používá se ve vážných případech, kdy jsou nutné vysoké dávky cytostatik i radioterapie, což by jinak úplně zničilo krvetvorbu pacienta.
Dárcem by měl být člověk s co nejpodobnější buněčnou stavbou, tzn. sourozenec či jiný blízký příbuzný - ideálními dárci bývají jednovaječná dvojčata. Vhodného dárce však lze najít i mimo rodinu pacienta. V poslední době se uplatňuje i transplantace pupečníkové krve obsahující zárodečné kmenové buňky. Lékaři však u každého pacienta pečlivě posuzují, zda jeho věk a celkový zdravotní stav umožňují intenzivní chemoterapii a následnou transplantaci kmenových buněk.
Fáze léčby a hodnocení úspěšnosti
Léčbu akutní leukemie lze rozdělit do několika fází.
Přípravná fáze
V průběhu intenzivní léčby leukemie má být v poměrně krátké době zničeno velké množství nádorových buněk. Aby se předešlo komplikacím, v některých případech se jako první krok provádí týdenní chemoterapie. Jejím cílem je zničit alespoň část leukemických buněk a postupně připravit tělo na intenzivní fázi léčby, která bude následovat.
Indukční léčba
Indukční léčba v souvislosti s akutní leukemií je první intenzivní fáze léčby. Jejím cílem je zničit co možná nejvíce leukemických buněk a zabránit progresi (tj. dalšímu zhoršování) onemocnění. Za tímto účelem je zahájena intenzivní chemoterapie. V této fázi probíhá léčba v nemocnici a cytostatika se podávají opakovaně po stanovenou dobu (obvykle několik týdnů).
Konsolidační léčba
Konsolidační léčba v souvislosti s akutní leukemií je druhá fáze léčby, která následuje bezprostředně po indukční léčbě. I v případě, že indukční léčbou bylo dosaženo kompletní remise, ojedinělé leukemické buňky jsou obvykle v těle stále přítomny. Z tohoto důvodu se další intenzivní léčba zahajuje co možná nejdříve po první fázi léčby a pokračuje po dobu několika měsíců. U akutní myeloidní leukemie (AML) i akutní lymfoblastické leukemie (ALL) jsou pacientům podávány další cykly chemoterapie. Další léčebný postup závisí jednak na typu leukemie, jednak na specifických, individuálních vlastnostech leukemických buněk.
Udržovací léčba
Existuje ještě třetí fáze léčby akutní lymfoblastické leukemie (ALL), takzvaná udržovací léčba. Pacienti s ALL, kteří nepodstoupí transplantaci hematopoetických kmenových buněk, během udržovací léčby dostávají další chemoterapii po dobu přibližně jednoho roku, a to i po dosažení kompletní remise. Léčba je v této fázi méně intenzivní a obvykle ji lze podávat ambulantně. Celková doba léčby ALL je tedy přibližně dva roky.
Hodnocení úspěšnosti léčby:
K hodnocení úspěšnosti léčby se pravidelně provádí vyšetření krve a kostní dřeně. Lékaři pak vyhodnotí tzv. odpověď, někdy se používá i výraz remise. V ideálním případě je dosaženo kompletní odpovědi neboli kompletní remise, což znamená, že při „běžném“ vyšetření krve a kostní dřeně (pod mikroskopem) již nelze zjistit žádné leukemické buňky. O částečné odpovědi neboli parciální remisi lékaři hovoří, pokud jsou leukemické buňky stále detekovatelné, ale je jich výrazně méně.
Kompletní remise znamená, že procento leukemických buněk v krvi a kostní dřeni kleslo pod pět procent. To však ještě neznamená, že tělo se dokázalo zbavit všech leukemických buněk. Stále existuje riziko, že některé leukemické buňky v těle zůstaly; ty se mohou časem rozmnožit a vést k recidivě leukemie. Takové jednotlivé buňky lze odhalit pouze pomocí speciálních molekulárně biologických metod (např. PCR). Přítomnost jednotlivých leukemických buněk se označuje jako minimální reziduální onemocnění (MRD): to je důležitý ukazatel při posuzování úspěšnosti léčby a pravděpodobnosti recidivy onemocnění.
Úplného a trvalého vyléčení lze dosáhnout přibližně u 40 % všech dospělých pacientů s ALL. Ještě v padesátých letech pouze 5 procent dětí s leukémií mělo naději na přežití. Zhruba 70 procent dětí s akutní lymfoblastickou leukémií se vyléčí trvale, u 25 procent se nemoc vrátí. Část z nich, asi třetinu, dokáží lékaři opět vyléčit. Riziko recidivy je nejvyšší během prvních tří let po ukončené léčbě. Během této doby je pacient zván na kontrolní vyšetření v poměrně krátkých intervalech.
Co dělat při relapsu?
Pokud se akutní leukemie po ukončené léčbě znovu objeví, podává se znovu chemoterapie. Lékař při jejím plánování bere v úvahu i dobu, která uplynula mezi ukončením léčby a známkami recidivy. Pokud je tato doba relativně dlouhá, může být znovu zahájena indukční léčba; pokud je tato doba poměrně krátká, obvykle jsou nasazeny jiné kombinace chemoterapeutik než předtím. Lékař také zvažuje, zda u konkrétního pacienta připadá či nepřipadá v úvahu transplantace hematopoetických kmenových buněk; ta může přinést trvalé vyléčení i po recidivě. V závislosti na typu onemocnění lze použít někdy i cílené léky nebo tzv. CAR-T buněčnou terapii.
Indikační komise a klinické studie
Neexistují univerzální léčebné strategie pro všechny pacienty: právě naopak, nejvhodnější léčba pro každého jednotlivého pacienta se určuje individuálně. Z tohoto důvodu se v rámci plánování péče a léčby leukemie pravidelně konají tzv. indikační komise. Jsou to odborné diskuse, při nichž lékaři z různých oborů společně určují nejlepší individuální léčebnou strategii pro každého pacienta, a to na základě nejnovějších vědeckých poznatků. Některým pacientům může být nabídnuta možnost zúčastnit se klinické studie. To však neznamená, že se jedná o experimentální léčbu: v klinické studii se pacient může dostat k nejnovějším léčebným postupům a lékům.
Ekonomické aspekty léčby
Léčba leukémie je nákladná a vyžaduje speciální vybavení. Pokoje by měly být malé kvůli možnosti izolovat pacienty se sníženou imunitou. Nových léků pro pacienty s leukemiemi je stále víc. Potíží ale je, že tyto nové léky jsou čím dál dražší a že i v mnoha ekonomicky vyspělejších zemích se o narůstající ceně léčby vážně diskutuje. Léčba jednoho nemocného s leukemií nezřídka stojí ročně více než milion korun (a je to léčba trvající mnohdy roky). Cena jedné transplantace kostní dřeně se pohybuje od jednoho milionu do více než 10 milionů korun, má-li nemocný po transplantaci nějaké komplikace.
Život s leukémií: Výzvy izolace a role rodiny
Onkologické onemocnění přichází znenadání a může se týkat i malých aktivních sportovců. Zdraví a nemoc určitě představují dva rozdílné světy. Hranice mezi těmito světy bývá ale často velmi tenká. Každý z nás může tuto hranici kdykoliv překročit. Většina pacientů je po určení diagnózy jménem leukémie zdrcena. Po prvotním šoku se ale většina nemocných rozhodne nepřízni osudu vzepřít a zjistí, že nemoc nepředstavuje svět, z nějž není návratu.
Příběh Daniela, aktivního hokejisty a sportovce, je ilustrací, jak leukémie ovlivní celou rodinu. Daniel byl diagnostikovaný v září 2016, měsíc před jeho 10. narozeninami. Léčba probíhala v blocích - byla to vždy kombinace hospitalizace a pobytu doma s ambulantní péčí. Standardní protokol léčby trvá 2 roky, Daniel měl intenzivní část delší než obvykle, trvala 15 měsíců. Během léčby 2x přestal chodit, měl neuropatii, tj. poruchu periferních nervů.
Izolace a změny v domácnosti
Jedna z nejtěžších věcí nutných během léčby je izolace. Kvůli riziku infekce při oslabené imunitě se musel Daniel vyhýbat místům s větší kumulací lidí. Než po první hospitalizaci přijel Daniel domů, museli jsme otočit dům naruby. Společně se sourozenci měl do té doby společný obrovský pokoj, protože vždycky chtěli být spolu. Museli jsme je částečně rozdělit. Udělali jsme Danielovi pokoj, koupili mu novou postel s antibakteriální matrací, přikrývkou a polštářem a čističku vzduchu. Většina hraček, hlavně plyšáků, musela na půdu. Dali jsme pryč i všechny kytky. Dezinfekce a rouška se stala nedílnou součástí našeho života. Syn nesměl nikam, nikdo nesměl k nám. Pro téměř 10letého kluka to bylo hrozně těžké - ze dne na den přišel skoro o všechno, co měl rád. Nemohl hrát hokej, nemohl mezi kamarády, dokonce mu bylo líto, že nemůže do školy. 15 měsíců znal jen cestu do Motola a domů. Izolace byla částečně nutná pro nás všechny, všichni jsme se naučili převlékat v předsíni do domácího oblečení, abychom nepřinesli domů nějakou infekci a neohrozili tak Daniela. Pokud se u někoho objevila i jen lehká rýma, ihned bylo nutné použít roušky. Když byly děti nemocné, museli jsme je od sebe oddělit.
Role sourozenců a rodinná podpora
Onemocnění poznamenalo všechny členy rodiny. Najednou byl ten velký brácha - ochránce a jistota - nemocný a slabý. A oni najednou byli ti, kteří pomáhali jemu. Díky sourozencům se pro něj izolace stala snesitelnější. Když mu bylo lépe a byli jsme doma, neskutečně se těšil, až dojdou ze školy. Když mu dobře nebylo, někdy stačilo, aby si k němu jeden z nich přilehl nebo ho objal.
Rodiče se museli střídat v nemocnici a s péčí o ostatní děti doma. S manželem jsme se snažili na hospitalizačních blocích střídat, takže jeden z nás byl s Danym, druhý s Matyášem (9) a Lindou (6) řešil školu a kroužky. A ani v době ambulantní léčby to nebylo jinak, Daniel nemohl být doma sám. Museli jsme vyřešit i školní výuku - aby o nic nepřišel a mohl po léčbě zase pokračovat se svými spolužáky, spojila se škola v nemocnici s jeho základní školu.
Danielova rodina byla podporována i organizací Dobří andělé celkem 25 měsíců. Dobří andělé podporují rodiny, v nichž se dítě nebo jeden z rodičů potýká s onkologickým nebo jiným vážným onemocněním a které se vlivem této nemoci ocitly ve složité životní situaci. Pomohl i celý hokejový tým, neskutečně ho během léčby podpořili. Dostal od ostatních i několik hokejových dresů.
Dietní omezení
Děti v léčbě musí dodržovat nízkobakteriální dietu, což bylo pro syna na začátku hodně těžké. Zjednodušeně to znamená, že vše, co je čerstvé, děti ohrožuje. Ze zeleniny a ovoce mohou jen věci, které se dají hodně oloupat, kořenová zelenina pak vůbec. Vše se musí převařit, nesmí jít žádný živý jogurt ani sýr. Uvařené jídlo se musí maximálně do 24 hodin sníst.
Návrat k běžnému životu
Daniel od loňského ledna podstupuje udržovací léčbu a dokonce nastoupil do školy. Daniel už nemá centrální žilní katetr, na kontroly jezdíme každé 3 týdny. Začali jsme dojíždět i na rehabilitace, nejsme v izolaci. Od května mohl jít do školy, ze začátku jen na 2 hodiny denně, a v září nastoupil do 6. třídy. Léky bral do konce září. Na jaře se už mohl podívat za klukama na hokej a začal trošku cvičit, mohl se i zlehka sklouznout na ledě. Čím déle trvá stav remise, tím vyšší je pravděpodobnost, že leukemie byla trvale vyléčena; intervaly mezi jednotlivými kontrolami pak lékař může prodloužit.
Budoucnost léčby leukémie
Zásadní převrat v léčbě leukémie se dosud nerýsuje. Snaha lékařů je soustředěna na odstupňování intenzity chemoterapie podle stupně rizika leukémie. To umožní léčit příznivější formy leukémie méně intenzívněji, a tedy s menšími komplikacemi pro pacienta. Chemoterapií asi nikdy nebude možné vyléčit všechny děti a bude nutné najít něco zcela jiného. Možná transplantaci kostní dřeně nebo třeba očkování. Výzkum ukázal, že znalost mutací v genu PPM1D by šlo v budoucnu využít k léčbě nemoci. Podle vědce by mělo být možné funkci proteinu p53 v těchto nádorových buňkách obnovit pomocí cílené léčby. „V dalším výzkumu se zaměříme na možnost využití proteinu PPM1D jako vhodného terapeutického cíle jak v leukémiích, tak i v dalších typech rakoviny,“ dodává Libor Macůrek.
tags: #leukemie #a #izolace #od #sourozenců