Háďátka, známá také jako hlístice (z řec. nema = vlákno), jsou evolučně nesmírně úspěšným kmenem živočichů s více než 20 tisíci druhy, možná předčí i členovce. Tato skupina zahrnuje volně žijící saprobionty, ale i endoparazity živočichů včetně člověka a významné parazity rostlin, kteří mohou přenášet i rostlinné virózy.
Charakteristika a anatomie háďátek
Hlístice představují pozoruhodně uniformní skupinu z hlediska víceméně jednotného stavebního plánu. Velikost háďátek se pohybuje od milimetrů po několik decimetrů (druh žijící v placentě vorvaňů dosahuje až 8 m). Během růstu se několikrát svlékají. Morfologické znaky, jako jsou "křídla", gubernakula, bursa copulatrix aj., jsou specifické a využívají se k determinaci hlístic. Tělo může imitovat tělní články (pseudosegmentace).
Tělní stavba a pohyb
Tělo hlístice je vyplněno tekutinou, která slouží jako hydrostatická opora pro svalovinu (hydroskelet). Orgány jsou v pseudocoelu uloženy volně, přirostlé jsou pouze na svých vývodech. Tvar těla způsobuje, že i orgánové soustavy mají protáhlou, nitkovitou formu. Hlístice nemají cirkulární svalovinu, pouze vlnit nebo mrskat. Stahy též nahrazují střevní peristaltiku.
- Kutikula a hypodermis: Tělo hlístice je kryto pevnou kutikulou, pod kterou prosvítají čtyři pruhy podélné svaloviny oddělené čtyřmi symetricky uspořádanými epidermálními lištami: břišní, hřbetní a dvěma bočními. Tyto lišty jsou ztluštělé hypodermální lišty, které se mohou označovat jako „křídla“ nebo „žlázy“ (hypodermální lišty). Mezi hypodermálními lištami jsou uloženy podélné hladké svaly.
- Trávicí soustava: Je úplná a začíná ústní dutinou, hltanem, střevem a u samic řitním otvorem; u samců ústí do kloaky. Ústní dutina může být opatřena kutikulárními zoubky, lištami, bodci aj., které jsou důležité pro klasifikaci hlístic a odlišení larválních a infekčních stadií. Hltan je svalnatý a žláznatý, často s rozšířením v bulbus. Po hltanu následuje trubicovité střevo, které může být opatřeno slepým výběžkem. Anální otvor samic je nejčastěji umístěn v zadní části těla.
- Vylučovací soustava: Je protonefridiálního typu a je složena z postranních hypodermálních lišt (u třídy Secernentea) nebo z renet (žlázové buňky), které mohou mít tvar písmene H nebo obráceného U a ústí ven jediným vylučovacím otvorem.
- Cévní a dýchací soustava: Není vytvořena. Kyslík je rozpuštěný v tělní tekutině.
- Nervová soustava: Je složena z přilehlých gangliových buněk a z něho vybíhající nervová vlákna. Hlavní nervový provazec se nachází v břišní epidermální liště.
- Smyslové orgány: Hlavní chemoreceptory jsou amfidy, umístěné na přídi těla. Fasmídy se nachází na zádi. Podle jejich přítomnosti se hlístice dělí na dvě hlavní skupiny, Aphasmida a Phasmida.
Pohlavní orgány a reprodukce
Pohlavní orgány jsou trubicovité. Hlístice jsou většinou gonochoristé (oddělená pohlaví, např. háďátka) nebo hermafroditi, jako je Caenorhabditis elegans. Pohlavní dimorfismus je často výrazný. Samci bývají menší, štíhlejší a mají zahnutou koncovou část těla, často s pomocnými kopulačními orgány (spikuly a gubernakulum) a kopulační bursou. Samice mají rovné tělo a pohlavní otvor je umístěn v přední třetině těla. Vajíčka se vyvíjejí ve vaječnících, následně putují vejcovody do dělohy, kde dozrávají a jsou oplodněna. Sperma samce nemá bičík a v samičích genitáliích se pohybuje amébovitě pomocí panožek. U některých druhů se líhnou larvy již v děloze samice.
Životní cykly háďátek
Životní cyklus háďátek je různorodý, od jednoduchých cyklů (monoxenní) po složité vývoje za spoluúčasti mezihostitele (heteroxenní, biohelminti). U geohelmintů dochází k vývoji infekčních stadií ve vnějším prostředí na kontaminovaném substrátu. Larvy se svlékají (ekdyse) a procházejí čtyřmi stadii. Většinou se nakazí definitivní hostitel buď perorálně pozřením vajíčka nebo larev, nebo perkutánně (průnikem kůží).
Čtěte také: Jak namontovat ukončovací lišty
Doba vývoje jedné generace je silně závislá na počasí a teplotě. K dokončení vývoje generace je zapotřebí celková suma teploty 465 °C. Výpočet sumy teplot se provádí odečtením základní teploty 8 °C od sumy denních průměrných teplot půdy v hloubce 10-20 cm.
| Parametr | Hodnota | Jednotka |
|---|---|---|
| Naměřená průměrná teplota půdy | 17 | °C |
| Základní teplota | 8 | °C |
| Rozdíl teploty (17-8) | 9 | °C |
| Dosažená suma teplot pro 52 dnů | 468 | °C |
| Doba vývoje generace při 17°C | 52 | dnů |
Háďátko řepné (Heterodera schachtii)
Háďátko řepné (Heterodera schachtii) je významným parazitem cukrové řepy, který způsobuje značné ztráty výnosů. Poškození je způsobeno larvami, které se živí kořenovými vlákny a stimulují kořeny k vytváření výživné tkáně (syncytium).
Vývojový cyklus Heterodera schachtii
- Přežití cyst v půdě.
- Kořenové exsudáty z cukrové řepy stimulují líhnutí, larvy (♀ ♂) opouští cysty.
- Larvy (♀ ♂) aktivně pronikají do kořenové tkáně.
- Optimální podmínky pro výživu samiček háďátka (♀ ♂) (úplné vytvoření výživné tkáně buněk v kořenech hostitelských rostlin).
- Po oplodnění samiček se vyvíjí nové cysty s mnoha novými vajíčky a larvami.
Diagnostika a snižování populací háďátek
Ztráty výnosů závisí na počtu nematod v půdě, době setí, souvisejícím datu zamoření cukrové řepy a následném počasí. Čím dříve jsou rostliny napadeny, tím vyšší bude očekávaná ztráta výnosu. Latentní zamoření nematodou se zjišťuje mnohem obtížněji. Počet nematod na površích lze stanovit pouze ze vzorků půdy v laboratoři. Pro analýzu je zapotřebí celkem 1 kg půdy, vzorek se musí odebrat, dobře promíchat a uložit na chladném místě.
Rychlost šíření háďátka řepného je vyjádřena ve formě kvocientu, známého jako hodnota Pf/Pi. Když známe počty, můžeme přijmout specifická opatření na snížení nematod. Čím blíže v sekvenci střídání plodin budete mít cukrovou řepu, tím větší populace háďátek se může vytvořit. Naproti tomu větší intervaly při střídání plodin šíření brání, ale nenabízí žádnou absolutní jistotu.
Ochrana proti háďátku řepnému
Biologická ochrana
Pro nejlepší boj s problémem háďátek byste měli použít opatření biologické ochrany. Mezi ně patří pěstování meziplodin odolných proti háďátkům, používání ředkve olejné a řepky ze samovýsevu při střídání plodin a výběr odrůd pro cukrovou řepu. Příkladem biologického prostředku jsou invazivní hlístice rodu Steinernema feltiae, které jsou baleny do alginátových kapslí a redukují smutnice a larvy třásněnek. Aplikují se při teplotě půdy minimálně 12 °C (ideální teplota 12 až 25 °C) alespoň po několik hodin denně. Expirace produktu je 1-3 týdny.
Čtěte také: Nezbytný nástroj pro beton
Chemická ochrana
Až do osmdesátých let byly nematocidy používány k dezinfekci půdy. Dnes však ve většině zemí již nejsou povoleny.
Přehled dalších významných háďátek
Třída Aphasmidia (Adenophorea)
Tyto hlístice se vyznačují absencí fasmid, mají párové žlázové buňky, ale nemají exkreční kanálky. Většinou žijí volně, často ve vodě, jen málo druhů parazituje u živočichů.
Řád Trichocephalida
- Tenkohlavec (Trichuris sp.): Vyznačuje se nitkovitou přední a zadní tlustější, válcovitou částí těla. Parazituje ve sliznici tlustého střeva, kde vyvolává záněty. Samičky kladou vajíčka, která mívají tvar citrónu. Častý parazit domácích zvířat.
- Svalovec stočený (Trichinella sp.): Jsou to biohelminti, jejichž larvičky se opouzdřují ve svalovině hostitele. Typickými hostiteli byli potkani a domácí prasata, člověk se nakazí nedokonale tepelně upraveným masem. V jeho svalovině se nachází opouzdřené larvičky. Larvy se roznáší krví po celém těle a lokalizují se v aktivních svalech (brániční pilíře, jazyk, žvýkací svaly). Zde dokáží přesměrovat genovou expresi tak, aby svalové vlákno vyživovalo parazita, a zůstávají životaschopné řadu let. Průběh může být letální. I když trichinelóza u lidí v ČR prakticky vymizela, v sylvatickém cyklu stále může docházet k přenosu.
Třída Phasmida (Secernentea)
Tyto háďátka mají fasmidy na koncové části těla. Jsou velmi rozmanitou skupinou, která zahrnuje mnoho parazitů rostlin i živočichů.
Modelový organismus Caenorhabditis elegans
Jde o volně žijící hlístici mikroskopických rozměrů, která je významným modelovým organismem pro genetické a vývojové výzkumy. Je známa celá sekvence genomu, všechny neurony a jejich veškeré spoje. Za tyto výzkumy byly uděleny již 3 Nobelovy ceny.
Řád Strongylida
Zahrnuje hlístice, jejichž zástupci způsobují strongylózy koní. Dospělci cizopasí v tlustém střevě. Vajíčka se dostávají do vnějšího prostředí trusem a infekční larvy se vyvíjejí na kontaminovaném substrátu.
Čtěte také: Dilatační spáry v betonu
- Měchovec dvanáctníkový (Ancylostoma duodenale): Je parazitem duodena především u člověka. Vyskytuje se v tropech a subtropech, často v dolech nebo tunelech. Vyvolává tzv. důlní neboli hornickou bledničku. Nákaza probíhá průnikem larvy pokožkou, např. při chůzi naboso po fekálně znečištěné půdě. Onemocnění je provázeno anémií.
- Srostlice (Syngamus trachea): Parazituje v tracheích kormoránů a bažantů. Vytváří červený útvar podobný písmenu Y.
Řád Ascaridida (škrkavky)
Jsou to hlístice velkých rozměrů (až desítky cm). Parazitují v trávicím traktu obratlovců. Většinou jsou geohelminti. Vajíčka se dostávají do vnějšího prostředí trusem. Po pozření se larvy líhnou a migrují stěnou střeva, portální krví do jater, dále do srdce a plic, eventuálně do dalších orgánů - tzv. migrace. Tam dospívají.
- Škrkavka dětská (Ascaris lumbricoides): Je rozšířena u lidí po celém světě (1 miliarda), u nás je nákaza vzácná. Samičky jsou silnější, větší, konec těla mají přímý a téměř stejně silný jako přední konec. Samečci jsou menší, štíhlejší, jejich tělo je na konci zahnuté a zašpičatělé.
- Škrkavka psí (Toxocara canis) a škrkavka kočičí (Toxocara cati): Jsou významnými a častými parazity těchto šelem. Larvy procházejí hepatopulmonální nebo somatickou migrací. Často dochází k transplacentárnímu nebo galaktogennímu přenosu. U lidí mohou vyvolávat syndrom Larva migrans visceralis, kdy se larvy zapouzdřují ve svalovině nebo narušují retinu.
- Gongylonema (Gongylonema sp.): Vyskytuje se často v počtu až 200-300 jedinců v jícnu a svalnatém žaludku.
Řád Oxyurida (roupi)
Jsou to cizopasníci tlustého střeva obratlovců, menší než škrkavky. Mají jednoduchý monoxenní vývojový cyklus s možností autoinfekce. Většinou nepůsobí vážnější zdravotní poruchy.
- Roup dětský (Enterobius vermicularis): Dorůstá velikosti kolem 1 cm. Je to nejrozšířenější helmint u lidí, zvláště v dětských kolektivech (až 40 % promořenost). Samičky kladou v noci vajíčka v okolí análního otvoru a vyvolávají tak pocit svědění.
Řád Spirurida (vlasovci)
Jsou to hlístice vlasovitého tvaru. Jde o biohelminty, mezihostiteli bývají korýši a hmyz. U nás jsou méně závažné, ale v tropických a subtropických oblastech mají velký význam.
- Vlasovec medinský (Dracunculus medinensis): Postihoval miliony osob a očekává se jeho úplná eradikace. Samičky parazita jsou ukryty v podkoží, obvykle na končetinách. Po kontaktu s vodou vysune samice část svého těla a uvolňuje do vody larvy. Vývojový cyklus zahrnuje jako mezihostitele korýše (buchanky). Definitivní hostitel se nakazí vypitím vody s buchankami.
- Vlasovci (filárie, lat. Filaria): Postihují v tropických oblastech přes 100 milionů lidí. Mají složitý životní cyklus s mezihostiteli (krevsající hmyz). Způsobují značné zvětšení např. končetin nebo skrota (elefantiáza). Samice uvolňují larvy, tzv. mikrofilárie, které jsou krví vyplavovány do periferní krve.
- Wuchereria bancrofti: Nejznámější filárie.
- Vlasovec kožní (Onchocerca volvulus): Vyskytuje se v tropech v okolí proudící vody, kde žijí jeho mezihostitelé (muchničky). Způsobuje oslepnutí ("říční slepota").
- Vlasovec oční (Loa loa): Způsobuje v Africe záněty podkoží a oční onemocnění zvané loaóza. Jeho mezihostiteli jsou ovádi.
tags: #lateralni #lista #nematoda #informace