Současný trend v balení potravin i jiných produktů do různých druhů plastů a obecně jejich masivní využívání bývá v nadsázce nazýváno dobou plastovou. Obaly, které chrání a uchovávají produkty před možnými fyzikálními, chemickými, mikrobiologickými či dalšími riziky, se s námi setkávají denně v různých formách, tvarech i barvách.
Jejich velkou výhodou je dnes snadná dostupnost, nízká hmotnost, rozmanitost, dobrá mechanická odolnost a relativně nízké náklady na výrobu. Na druhou stranu se jedná o průmyslově vyrobený materiál, který při nedodržení správného skladování či nevhodných aplikacích může uvolňovat do potravin chemické látky a tím negativně ovlivnit chuť, vůni i bezpečnost dané potraviny.
Plastové materiály určené pro styk s potravinami mohou obsahovat různé chemické látky, které nejsou pevně chemicky vázány v polymerní matrici. To znamená, že se za určitých podmínek mohou uvolňovat do okolního prostředí migrací, vyluhováním či difúzí do potravin. S tímto jevem pracují i předpisy, např. regulace Evropské unie pro materiály ve styku s potravinami, které stanoví limity migrace, aby se zajistilo, že tyto látky nepředstavují zdravotní riziko při běžné expozici.
Ftaláty a jejich rizika
Ftaláty, nebo také estery kyseliny ftalové, se používají jako změkčovadla při výrobě plastů. Propůjčují jim měkkost, pevnost, průhlednost i odolnost. Najdeme je ve věcech každodenní potřeby, jako jsou: kosmetické přípravky - šampóny, deodoranty, parfémy, laky na vlasy, čisticí prostředky, oblečení, hračky, pastelky, stavební materiály - barvy, tapety, kabely, trubky, podlahové krytiny, zdravotnické potřeby, potraviny.
Jak jsou ftaláty časté, tak jsou škodlivé. Patří dokonce mezi nejškodlivější látky, proto jsou zařazeny na seznam zvlášť nebezpečných chemikálií. Jedovaté chemikálie, jako jsou ftaláty, nejsou pevně vázané na materiál, takže se uvolňují do svého okolí. Odtud se dostávají přímo nám do těla.
Čtěte také: Použití neoprenu
Nejčastěji je vstřebáváme vdechováním - uvolněné ftaláty jsou neviditelnou součástí vzduchu a prachu, který vdechujeme a dostáváme tak chemikálie přes plíce do krevního oběhu. Další cestou je potrava - ftaláty pronikají do potravin balených do PVC, což je třeba maso. I jejich konzumací vstřebáváme toxické látky do těla. V neposlední řadě se škodlivé látky dostávají do těla kůží a sliznicí - nejčastěji použitím kosmetických přípravků, mýdel nebo zdravotnických pomůcek.
Z přijatých škodlivin se 60 až 90 % z těla vyloučí během jednoho dne. Zbytek se však usazuje a hromadí v organismu, kde nás může vážně potrápit. Co mohou mít ftaláty na svědomí? U mužů snižují produkci testosteronu i spermií, a tím vedou k neplodnosti, omezují funkci ledvin a mohou ohrozit funkci plic, mohou způsobit rakovinu jater, vyvolávají astma, zvyšují riziko alergií a ekzémů, oslabují imunitu, mají negativní vliv na srážlivost krve, u dětí mohou způsobovat hyperaktivitu nebo obezitu.
Právě děti jsou jednou z nejohroženějších skupin. Škodlivé chemikálie totiž nejen vdechují, ale také jedí - často olizují hračky i věci, které k tomu nejsou určené. Tím se dostávají do přímého kontaktu s nebezpečnými jedy. Evropská komise proto použití nejběžnějších ftalátů (DEHP, DIDP, DINP, DBP, BBP, DNOP) v hračkách a výrobcích pro děti do 3 let do určité míry zakázala.
| Typ ftalátu | Příklady | Charakteristika |
|---|---|---|
| Nízkomolekulární ftaláty (LMW) | DEHP, DBP, BBP | Jsou nebezpečné. Evropská komise je zařadila do skupiny reprotoxických látek. Nesmí se z nich vyrábět hračky nebo kosmetika. |
| Vysokomolekulární ftaláty (HMW) | DINP, DIDP | Podle měření Evropské komise nepředstavují riziko. Přesto se preventivně omezuje jejich použití při výrobě věcí pro děti. |
Nejškodlivějším je DEHP, který patří mezi takzvané nízkomolekulární (lehké) ftaláty. Zdravotní rizika ale hrozí u všech ftalátů. Podle odborníků bychom se tedy měli vyhýbat oběma typům chemikálie. A nebojte - neznamená to, že nesmíte kupovat nic plastového. Existují totiž i jiná změkčovadla než ftaláty.
Plastové obaly v potravinářství a migrace látek
Plastů, které v potravinářském průmyslu chrání potraviny před vnějšími vlivy, prodlužují jejich trvanlivost a umožňují snadnou manipulaci, existuje více typů. Každý z nich má jiné vlastnosti i vhodnost pro určité použití. Mezi nejčastěji používané materiály patří například: polyethylentereftalát (PET), vysokohustotní polyetylen (HDPE), nízkohustotní polyetylen (LDPE), polyvinylchlorid (PVC), polypropylen (PP), polystyren (PS).
Čtěte také: Vše o PVC obalech pro potraviny
- PET (polyethylentereftalát): Jeden z nejznámějších plastových obalových materiálů, např. v nápojovém odvětví, z velké části nahradil obaly skleněné. Má dobré izolační vlastnosti, vysokou chemickou odolnost a odolnost proti opotřebení a nízkou absorpci vlhkosti.
- HDPE (vysokohustotní polyetylen): Využívá se jako jednorázový plastový sáček pro balení potravin v obchodech, např. pečiva, ovoce a zeleniny. Vykazuje dobré izolační vlastnosti a velmi dobrou chemickou odolnost.
- LDPE (nízkohustotní polyetylen): Vyznačuje se vysokou houževnatostí bez sklonu k lámání, je citlivý na teplotu a má omezenou tepelnou odolnost. Hlavní využití zahrnuje výrobu fólií, sáčků, tub a mačkacích lahví, např. na kečupy.
- PVC (polyvinylchlorid): Je opticky transparentní amorfní materiál, vysoce hustý a tvrdý, houževnatý, s velmi dobrou rozměrovou stálostí, dobrou chemickou odolností, odolný proti opotřebení, s velmi nízkou absorpcí vlhkosti. Používá se také pro balení léčiv a kapslí. V potravinářství se používá zejména pro balení do stretch fólií (pultové balení) nebo při balení tzv. multipacků (balení vod, plechovek).
- PP (polypropylen): Mezi hlavní výhody PP patří pevnost, odolnost, zdravotní nezávadnost a nízká hmotnost. Má nejnižší hustotu ze všech termoplastů.
- PS (polystyren): Je amorfní, opticky průhledný tvrdý materiál s vysokou hustotou, velmi houževnatý, relativně pevný a tuhý, má vynikající izolační vlastnosti.
Změkčovadla jsou považována za hlavní chemické látky, které mohou migrovat z obalu na potraviny. Dále bisfenol A (BPA), který slouží jako stavební blok pro výrobu polykarbonátů a epoxidových pryskyřic. Ftaláty s nízkou molekulovou hmotností se snadněji uvolňují z obalu do potravin. BPA může migrovat zejména při kontaktu s potravinami obsahujícími tuky nebo při vyšších teplotách.
Studie ukázaly, že některé plasty, běžně používané pro styk s potravinami, mohou uvolňovat chemikálie s toxickými účinky nebo schopností narušit hormonální rovnováhu. Nejhůře dopadly materiály jako PVC a polyuretan, které v testech vykazovaly schopnost poškozovat buňky nebo narušit hormonální rovnováhu - např. blokováním mužských hormonů (anti-androgenní účinky) nebo zhoršením jaterních funkcí. Naopak plasty jako HDPE, PET a některé druhy polypropylenu (PP) se ukázaly jako relativně bezpečnější z hlediska uvolňování chemických látek do potravin.
Lidé jsou vystaveni chemikáliím, jako jsou ftaláty, tím, že jedí a pijí potraviny, které se dostaly do kontaktu s plastovými výrobky obsahujícími ftaláty. I v malých množstvích mohou škodlivé chemikálie, jako jsou ftaláty a bisfenoly jako BPA, ohrozit naše zdraví a zejména zdraví dětí. Expozice BPA může také ovlivnit vývoj mozku a chování. BPA je také spojován s narušením hormonů, reprodukčními problémy u mužů a žen, vývojovými, metabolickými poruchami a dalšími škodlivými dopady na zdraví, včetně rakoviny. Bisfenol A (BPA) je již zakázán v kojeneckých lahvích a od ledna 2025 podléhá dalším omezením pro všechny materiály určené ke styku s potravinami.
Migrace chemických látek z plastových obalů do potravin je ovlivněna délkou kontaktu, teplotou, obsahem tuku v potravinách a typem plastu. Vyhnout se vysoce zpracovaným potravinám a jíst tzv. "celistvé potraviny" pomáhá snížit expozici. Plastové materiály je vhodné používat opakovaně s opatrností - některé nejsou pro opakované použití určeny.
Laky na PVC materiály a jejich role v potravinářství
Laky jsou tenké souvislé nánosy na fóliích, vytvářející vrstvu, která má speciální význam podle způsobu použití. Převážně jsou využívány laky rozpouštědlové, což není nejoptimálnější vzhledem k životnímu prostředí. Jedná se o laky určené k zakotvení grafického potisku na povrch fólie, neboť hliníkovou fólii je obtížné potiskovat napřímo. Laky se nanášejí v množství od 0,8 do 1,5 g/m². Nejčastěji se využívají laky na bázi nitrocelulózy.
Čtěte také: tipy pro uchování teploty pokrmů při transportu
Tyto laky jsou určeny pro vytvoření rezistentní vrstvy mezi fólií a baleným produktem, se kterým jsou v přímém kontaktu. Hliník je velice nestabilní jak v kyselém, tak v zásaditém prostředí. Může dojít k jeho korozi až rozpuštění vlivem látek obsažených v produktu, a tím k znehodnocení obalu a ke kontaminaci baleného produktu hliníkem. Proto není jak z technického, tak hygienického hlediska možné, aby byl hliník ve styku s baleným produktem. Příkladem takové aplikace jsou laky na vnitřní straně obalu taveného sýru.
Bariérové laky lze rovněž aplikovat i jako podkladní laky, na které se následně vrství především termosvařitelné laky. Tím se zajišťuje naprosto bezdefektní vrstva, odolná tak agresivním produktům, jako je např. majonéza nebo třeba hořčice. Nejvýznamnějšími, jak z hlediska užití, tak i zpracovávaného objemu, jsou termosvařitelné laky. Jak vyplývá z jejich názvu, jsou to laky umožňující tepelné svařování. V praxi tedy svařování víček z hliníku či plastové fólie s plastovým kelímkem.
Tyto laky jsou poměrně složité chemické systémy, které musejí splňovat celou řadu požadavků. Musí mít schopnost svařovat s různými typy plastů, pevnost sváru nesmí být ani moc vysoká ani moc nízká, lak musí být schopný vyschnout (vzhledem k větším nánosům) jedním průchodem stroje, svařovací teplota musí být optimálně nastavena atd. Proto je jim obecně věnována nejvyšší pozornost.
Termosvařitelné laky lze rozdělit do několika kategorií podle toho, s jakým typem plastu jsou schopny tvořit kvalitní sváry. Tyto laky znamenají levnou variantu získání termosvařitelného nánosu, avšak za cenu omezení svařitelnosti pouze na PS a PVC. Existují laky, které mají schopnost (podle typu) obsáhnout celou škálu svařitelnosti. Al fólie používané pro uzavírání blistrů s tabletkami ve farmaceutickém průmyslu využívají speciální laky se zvýšenou adhezí. Tyto laky jsou speciálně upraveny pro nízkou teplotu svařování.
Převážná část lakovaných hliníkových fólií je určena pro použití v potravinářském průmyslu, coby obalový materiál. Jde nejčastěji o víčka k uzavírání plastových kelímků s jogurty, krémy, saláty apod. O obaly na tavené sýry, obaly na balení másla apod.
Regulace a kontrola
Téma plastových obalů a jeho možného vlivu na potraviny a tím i zdraví konzumentů mezi spotřebiteli rezonuje. V Evropské unii se na všechny materiály určené pro styk s potravinami a výrobky z nich vztahuje jednotné, ve všech státech EU přímo aplikovatelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 ze dne 27. října 2004.
Toto nařízení stanovuje jednotná pravidla a požadavky pro všechny výrobce, dovozce, distributory, ale i kontrolní orgány členských států Evropské unie. Nejlépe a nejhlouběji propracovaným specifickým opatřením v rámci EU je nařízení Evropské komise č. 10/2011 ze dne 14. ledna 2011 o materiálech a předmětech z plastů určených pro styk s potravinami.
Nařízení Evropské komise č. 10/2011 také stanovuje pravidla pro posuzování bezpečnosti plastů a předmětů z nich pomocí migračních testů, včetně podmínek pro jejich laboratorní provádění. K základním kritériím inertnosti a bezpečnosti plastů, které musí být důsledně dodržovány a plněny, patří zejména specifické migrační limity (SML). SML je definován jako maximální množství látky či skupiny látek, které se může uvolnit z obalu do potravin a kdy je ještě bezpečně zaručeno, že tyto látky nemůže i při dlouhodobé expozici poškodit lidský organismus. Dalším bezpečnostním kritériem je limit pro celkovou migraci. Limit celkové migrace je pro všechny plastové výrobky univerzální, jeho hodnota je 60 mg/kg potraviny a znamená, že obsah všech látek, které se uvolní z plastu do potraviny, nesmí překročit tuto limitní hodnotu.
Kritérii zdravotní nezávadnosti použitých plastů či výrobků z plastů jsou právě již výše zmíněné specifické migrační limity pro jednotlivé látky, označované zkratkou SML. Tyto specifické limity jsou stanovovány na základě hodnocení zdravotních rizik konkrétních chemických látek. Hygienická nezávadnost produktů je ověřována v pravidelných, zákonem daných intervalech státem akreditovanou laboratoří.
V ČR je v současnosti základním právním předpisem pro výrobky přicházející do styku s potravinami zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. Jeho prováděcím předpisem, specifikujícím konkrétní požadavky a limity pro materiály a výrobky přicházejícími do kontaktu s potravinami a pokrmy, je vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 38/2001 Sb.
Dozorovými orgány v této oblasti na území ČR jsou podle zákona č. 258/2000 Sb. krajské hygienické stanice. Krajské hygienické stanice mají ve své působnosti pravomoc, ale hlavně povinnost, kontrolovat v rámci státního zdravotního dozoru výrobce, dovozce a distributory nejen konečných potravinářských obalů, ale i meziproduktů určených k jejich výrobě.
Tipy, jak bojovat proti ftalátům a zajistit bezpečné balení potravin
Proměňte své bydlení na zdravější domov. Přinášíme pár rad, které vám pomohou ftaláty vyhnat z domu.
- Uklízejte přírodně: Pokud jste zvyklí při úklidu používat rukavice, vyhněte se těm gumovým. Zvolte raději variantu z přírodního latexu, která neobsahuje škodliviny. Buďte obezřetní i při výběru čisticích prostředků. Zvlášť nebezpečné jsou parfémované saponáty.
- Vyměňte plastové nádobí: Chystáte dětem do školy svačiny do PVC krabiček? Vyměňte je třeba za silikonový box nebo svačinový sáček z polyetylenu a vyhněte se zbytečnému vstřebávání ftalátů. Dívejte se v obchodě po složení, v dnešní době můžete koupit plasty i bez změkčovadel - takzvané alternativní polymery.
- Nakupujte na váhu: Jedním z přenašečů ftalátů jsou potraviny balené v PVC nebo potravinářských fóliích. Naučte se nakupovat na váhu, maso vám u řezníka rádi zabalí i do nezávadného papíru. Obaly z PVC poznáte podle označení číslicí 3 anebo zkratky „PVC“ v trojúhelníkové recyklační značce na spodní straně obalu či etiketě.
- Vybírejte hračky pečlivě: Ftaláty i další škodliviny, jako je třeba formaldehyd, jsou často obsažené v hračkách pro nejmenší. Při výběru hraček se vždy ptejte na složení výrobku a po certifikátu nezávadnosti. Jestli si nejste jistí, sáhněte raději po hračkách ze dřeva nebo textilu, které ftaláty neobsahují.
- Větrejte: Ftaláty nejčastěji vdechujeme přímo ze vzduchu, kam se uvolňují třeba z podlahy nebo trubek v bytě. Omezte hromadění škodlivin ve vzduchu pravidelným větráním. V létě nechte okna otevřená neustále. V zimě větrejte alespoň 3x denně kratší dobu.
- Čtěte příbalové letáky u kosmetiky: Ftaláty se do těla dostávají přímým kontaktem s kůží nebo sliznicí. To nejčastěji hrozí při používání deodorantů, šampónů, laků na nehty, kolínských vod nebo parfémů. Při nákupu kosmetiky čtěte příbalové letáky. Na etiketách se ftaláty objevují pod zkratkami DEP (dietylftalát) nebo DBP (di-n-butylftalát).
- Zdravá podlaha: S domácností bez jedovatých strašáků začněte pěkně od podlahy. Můžete vybírat i ze široké nabídky vinylových podlah, orientujte se přitom podle certifikátů zaručujících zdraví. Řešením, jak se zbavit ftalátů, je výběr přírodní podlahy ze dřeva nebo korku.
Dále je nezbytné věnovat pozornost nejen vlastním potravinám, ale i tomu, v čem jsou skladovány. Například u obalů z PET je vhodné zamezit působení horka, přímého slunečního světla (a při dlouhodobém skladování dát přednost např. obalu ze skla). Správné zacházení s potravinami v plastových obalech je pak již na odpovědnosti každého spotřebitele.
Nízkomigrační tiskové barvy a laky pro potravinářské obaly
Primární obaly, které přicházejí přímo do styku s balenou potravinou, je vhodné potiskovat pouze tzv. nízkozápachovými či nízkomigračními (low-hex a low-migration čili LH a LM) barvami. Nízkozápachové barvy obsahují pouze látky, které svou vůní či zápachem nemohou ovlivnit vůni ani chuť baleného zboží. Nízkomigrační barvy kromě toho neobsahují vůbec žádné látky, které by mohly proniknout (migrovat) skrze vnitřní stranu obalu k balené potravině.
K problémům dochází například při nedostatečném vytvrzení barev UV zářením, například vinou starých UV lamp, a následně obtahem ve stohu, kdy se nedostatečně vytvrzená barva ze svrchní strany jednoho archu částečně obtiskne na vnitřní nepotištěnou stranu druhého archu. Obtah je ještě nebezpečnější v případě bezbarvých UV laků, u nichž jej nelze snadno vizuálně identifikovat. Typicky jde například o průnik tzv. fotoiniciátorů z UV barev a laků. Nebezpečné ale mohou být také klasické oxidativně schnoucí barvy obsahující často nízkomolekulární estery mastných kyselin a rozpouštědla.
Pro nízkomigrační tisk je potřeba používat nejen adekvátní barvy a laky, ale i vlhčicí roztoky - obecně musí daná kritéria splňovat všechny chemikálie použité v tiskovém procesu. Vhodné je vyjít ze seznamu zakázaných a doporučených látek vydaného Evropským svazem výrobců tiskových barev EuPIA a Evropskou radou průmyslu malířských, tiskových a uměleckých barev CEPE. EuPIA vydala rovněž pravidla pro dobré výrobní postupy GMP (Good manufacturing Practices) při výrobě barev k tisku potravinářských obalů.
Nebezpečí migrace se týká i obalových materiálů samotných: zejména obalových papírů, skládačkových lepenek a fólií. Nebezpečné je používání levnějších, zejména recyklovaných kartonů, které jsou příliš savé, barva jimi snadno prosákne, a v případě UV barev tedy ani nemůže být řádně vytvrzena. Z flexibilních materiálů typu transparentních fólií mohou do potravin migrovat polyaromatické aminy, z plastových fólií obecně monomery, ftaláty a stabilizátory. Je třeba upozornit, že PE, PP, PET, ale dokonce ani tenké hliníkové fólie nezabraňují migraci s jistotou. V případě použití obyčejných UV barev a laků pomohou pouze stálé bariéry z pevné látky (sklo, kov) nebo bariéry funkční, jako jsou fólie PVC či PET/SiOx. Výběr bariéry záleží i na druhu balené potraviny.
Výroba nemigrujících obalů vyžaduje vysokou úroveň pracovní hygieny a čistotu všech spotřebních materiálů. Při objednávkách kartonu, tiskové barvy, laků a ostatních spotřebních materiálů je třeba uvést dodavatelům účel použití pro potraviny. Ke kontaminaci jsou zvláště náchylné cukrovinky obsahující tuky a cukry (jako čokoláda) nebo potraviny s velkou povrchovou plochou (tabák, čaj, káva, pečivo).
Otáčení vytištěného nákladu na paletě se současným provětráním vylepšuje senzorické hodnoty tištěných produktů. Vytištěný náklad na paletách není možné ponechávat v prostředí, které je může pachově zatěžovat. Přitom je potřeba myslet i na takové detaily, jako jsou výfukové zplodiny z dopravních prostředků nebo vysokozdvižných vozíků. Nebalit náklad na paletě do fólií, které samy vykazují určitý zápach, zamezit kontaktu s PVC (změkčovadla) a vytištěný náklad na paletách skladovat odděleně od tiskovin, které byly vyrobeny konvenčními barvami.
Zodpovědnost a budoucí výzvy
Za to, že obal nebude mít škodlivý vliv na balené potraviny, ručí jak výrobce obalových materiálů, tak distributor a tiskař. Dosud je za zdravotní nezávadnost obalu odpovědná zejména firma, která obal uvedla na trh, od roku 2015 má být v EU takto odpovědná ve stejné míře i tiskárna obalu.
Kombinace běžného a nízkomigračního tisku na stejných strojích je v praxi velmi náročná. Vhodnější je proto vyhradit určité stroje pouze pro nízkomigrační tisk. PVC obaly patří k nejlevnějším a mají i řadu dalších dobrých vlastností. To je důvod, proč jsou přehlížena jejich negativa. Je známou skutečností, že výrobu, používání a likvidaci PVC provází úniky toxických látek. Ale použití PVC obalů může vést i ke kontaminaci potravin.
Z PVC se do nich mohou uvolňovat změkčovadla, které zajišťují, aby PVC nebylo tvrdé a křehké. K nejvíce používaným patří ftaláty. Z nich k nejznámějším patří DEHP (di-(2-ethylhexyl)ftalát), který je podezřelý, že poškozuje hormonální a reprodukční systém. Výrobci PVC se škodlivé ftaláty snaží nahradit bezpečnějšími látkami, například adipáty, ale i tyto látky se ukazují jako problematické. Navíc jak ukazují kontrolní rozbory obalů, zakázané látky se v nich i dále vyskytují, a to ve formě příměsí. Protože se tak děje opakovaně, vidíme jako jedinou možnost nahradit PVC obaly jiným materiálem.
V řadě studií bylo zjištěno, že ke kontaminaci potravin došlo uvolněním ftalátů nebo adipátů z jejich obalů. U skleněných či plechových lahví může dojít ke kontaminaci obsahu z plastových víček. A samozřejmě může docházet i kontaminaci potravin při jejich přípravě. Několik japonských studií prokázalo uvolňování zmíněných látek z PVC rukavic, používaných při přípravě jídla.
Evropská komise navrhuje aktualizaci předpisů pro materiály přicházející do kontaktu s potravinami. Hlavní změna spočívá v tom, že se budou brát v úvahu inovace v oblasti balení, tzn. budou stanoveny předpisy pro „aktivní“ a „inteligentní“ obal. „Aktivní“ obal je navržen tak, že potravina a obal, ve kterém je potravina uzavřena, na sebe působí tak, aby se dosáhlo během skladování lepších vlastností potraviny a prodloužila se její údržnost. „Inteligentní“ obaly jsou vyvinuty tak, aby poskytovaly informace o aktuálním stavu potraviny. Takovéto obaly zaznamenávají např. teplotu a informují, zda je produkt vhodný ke konzumaci.
Nový návrh také požaduje, aby se všechny materiály nebo předměty, které jsou vhodné pro kontakt s potravinou, opatřily nápisem „vhodné pro kontakt s potravinou“ nebo označily speciálním symbolem pro kontakt s potravinou, který je již schválen pro použití na úrovni EU nebo podobným symbolem. Dále se bude požadovat, aby byly konkrétní údaje nebo speciální instrukce týkající se použití materiálů nebo předmětů uvedeny v jazyce, kterému snadno rozumí zákazníci. Výrobky také musí nést název nebo obchodní název a adresu nebo registrovanou kancelář nebo registrovanou obchodní značku výrobce, zpracovatele nebo prodejce stanovenou v Evropském společenství.
tags: #lak #na #pvc #potraviny #informace