Současný trend v balení potravin i jiných produktů do různých druhů plastů a obecně jejich masivní využívání bývá v nadsázce nazýváno dobou plastovou. Setkáváme se s nimi denně v různých formách, tvarech i barvách. Plasty, které v potravinářském průmyslu chrání potraviny před vnějšími vlivy, prodlužují jejich trvanlivost a umožňují snadnou manipulaci, existuje více typů. Každý z nich má jiné vlastnosti i vhodnost pro určité použití.
Výhody a nevýhody plastových obalů
Hlavním cílem obalů je chránit a uchovávat produkty, v našem případě potraviny před možnými fyzikálními, chemickými, mikrobiologickými či dalšími riziky, která mohou v konečném důsledku ovlivnit jejich kvalitu a bezpečnost. Jejich velkou výhodou je dnes snadná dostupnost, nízká hmotnost, rozmanitost, dobrá mechanická odolnost a relativně nízké náklady na výrobu.
Na druhou stranu se jedná o průmyslově vyrobený materiál, který při nedodržení správného skladovaní či nevhodných aplikacích může uvolňovat do potravin chemické látky a tím negativně ovlivnit chuť, vůni i bezpečnost dané potraviny.
Nebezpečí PVC obalů
Polyvinylchlorid (PVC) patří k nejrozšířenějším plastům. Nalezl své uplatnění ve všech oborech lidské činnosti. Používá se ve stavebnictví, při výrobě nábytku a bytových doplňků, v oděvním a obuvnickém průmyslu. Vyrábí se z něj hračky, kancelářské potřeby, zdravotnické pomůcky, obaly včetně potravinových a mnoho dalších předmětů.
„Potravinové obaly jsou další rizikovou oblastí, kde hrozí přímé ohrožení spotřebitelů toxickými látkami, které se z PVC během jeho používání mohou uvolňovat. Zdaleka nejde jen o ftaláty, ale například také o alkylfenoly a další látky,” řekla Mirka Jopková ze sdružení Arnika, které již léta usiluje o zákaz PVC nejen v obalech na potraviny, ale i hračkách nebo zdravotnických pomůckách.
Čtěte také: Použití neoprenu
„Použití PVC obalů může vést ke kontaminaci potravin,“ varuje vysokoškolská profesorka Alžběta Jarošová. Při měřeních zjistila, že právě v kůži drůbeže, kterou po propečení řada labužníků miluje, se škodlivin z plastových fólií usazuje nejvíce. „Z hlediska potravního řetězce je potřeba řešit i výskyt ftalátů v krmivech a v obalech používaných pro balení krmiv určených pro hospodářská zvířata a následná zdravotní rizika pro konzumenta potravin živočišného původu,“ dodala Jarošová.
„Lze říci, že tyto obaly jsou škodlivé pro reprodukci,“ řekl Deníku Jiří Samsonek, vedoucí výzkumné laboratoře. Ftaláty u dospělých i dětí ohrožují funkce ledvin a jater, zvyšují riziko vzniku alergií, či astmatu. Změkčovadla mohou tvořit až 50 % hmotnosti samotného výrobku, ze kterého se však během používání uvolňují a následně se mohou dostat do lidského organismu.
Změkčovadla lze nalézt v obalech potravin a dalších materiálech, které se používají k balení potravin a které se nakonec dostanou do regálů supermarketů. Lidé jsou vystaveni chemikáliím, jako jsou ftaláty, tím, že jí a pijí potraviny, které se dostaly do kontaktu s plastovými výrobky obsahujícími ftaláty. I v malých množstvích mohou škodlivé chemikálie, jako jsou ftaláty a bisfenoly jako BPA, ohrozit naše zdraví a zejména zdraví dětí. Některé ftaláty působí nepříznivě na vývoj mužských reprodukčních orgánů a jsou toxické pro testikulární buňky, které zajišťují normální produkci hormonů a spermií.
Migrace chemických látek z plastových obalů do potravin je ovlivněna délkou kontaktu, teplotou, obsahem tuku v potravinách a typem plastu.
Typy plastů a jejich vlastnosti
V dnešní době je bohužel většina potravin a výrobků zabalena do plastových obalů a krabiček. Ne vždy se tomu vyhneme. Kolik toho ale víte o nákupu potravin v plastových krabičkách? Věnujete pozornost tomu, z čeho se krabička vyrábí? Každá umělá hmota do zabaleného obsahu uvolňuje určitý počet různě nebezpečných škodlivin. Záleží, z čeho je vyrobena, jaká je teplota zabaleného obsahu i vnějšího okolí a jestli se znovu používá. Všechny plastové obaly musí mít vyznačeno, z jakého typu plastu jsou vyrobeny.
Nejčastěji používané materiály a jejich charakteristika:
- PET (Polyethylentereftalát): Nejvíce používaný plast na světě, recyklovatelný, určen pouze k jednorázovému použití. Z velké části nahradil skleněné obaly. Vyrábí se z ropy nebo zemního plynu. Je to vysoce hustý, tvrdý materiál s velmi dobrou rozměrovou stálostí. Má dobré izolační vlastnosti, vysokou chemickou odolnost a odolnost proti opotřebení a nízkou absorpci vlhkosti.
- HDPE (Vysokohustotní polyetylen): Bezpečný plast, dá se používat opakovaně, neuvolňuje téměř žádné škodliviny. Mezi nejznámější zástupce patří mikroten, který se využívá jako jednorázový plastový sáček pro balení potravin v obchodech, např. pečiva, ovoce a zeleniny. Vykazuje dobré izolační vlastnosti a velmi dobrou chemickou odolnost. Nevýhodou jsou horší bariérové vlastnosti vůči kyslíku, plynům, pachům a příchutím a omezená mechanická odolnost u tenkých fólií.
- PVC (Polyvinylchlorid): Obtížně se recykluje, představuje závažný ekologický problém. PVC je opticky transparentní amorfní materiál, je vysoce hustý a tvrdý, houževnatý, s velmi dobrou rozměrovou stálostí, dobrou chemickou odolností, odolný proti opotřebení, s velmi nízkou absorpci vlhkosti. Používá se pro balení do stretch fólií nebo pří balení tzv. multipacků (balení vod, plechovek).
- LDPE (Nízkohustotní polyetylen): Recyklovatelný, neuvolňuje chemikálie, pokud není vystaven vysokým teplotám nebo kyselému prostředí. Pokud ano, pak do obsahu uvolňuje škodlivé látky negativně ovlivňující hormonální rovnováhu (zejména bisfenol A). Je polokrystalický, průsvitný materiál s nízkou hustotou a tvrdostí. Mezi jeho hlavní využití patří výroba fólií, sáčků, tub a mačkacích lahví, např. na kečupy.
- PP (Polypropylen): Jedná se o bílý nebo poloprůhledný recyklovatelný plast. Patří do skupiny termoplastů a je hojně využíván v potravinářském, chemickém a zdravotnickém průmyslu. Mezi hlavní výhody patří pevnost, odolnost, zdravotní nezávadnost a nízká hmotnost. Má nejnižší hustotu ze všech termoplastů.
- PS (Polystyrén): Pevný, levný a recyklovatelný. Je amorfní, opticky průhledný tvrdý materiál s vysokou hustotou, velmi houževnatý, relativně pevný a tuhý, má vynikající izolační vlastnosti, avšak špatnou chemickou odolnost.
- Ostatní: Znamená, že obal nebyl vyroben z žádného z předchozích 6 materiálů. Může se jednat o např.: polykarbonát (PK), polyamid (PA), akrylonitrilbutadienstyren (ABS), styrén-akrylonitril (SAN), bioplasty.
Tabulka: Typy plastů a jejich vlastnosti pro potravinářské obaly
| Označení | Název | Vlastnosti | Použití/Doporučení |
|---|---|---|---|
| PET, PETE | Polyethylentereftalát | Recyklovatelný, jednorázové použití, vysoká hustota, tvrdý, dobrá rozměrová stálost, dobré izolační a chemické vlastnosti. | Nápojové lahve, obaly na potraviny. Pouze jednorázově. |
| HDP, HDPE | Vysokohustotní polyethylen | Pevný, bezpečný, opakovaně použitelný, téměř neuvolňuje škodliviny, dobré izolační a chemické vlastnosti. | Mikrotenové sáčky, obaly na pečivo, ovoce, zeleninu. Lze opakovaně. |
| PVC, V | Polyvinylchlorid | Měkký, ohebný, obtížně recyklovatelný, závažný ekologický problém, vysoká hustota, tvrdý, houževnatý. | Fólie do ručních baliček, multipacky. Vyhnout se kvůli škodlivinám. |
| LDPE | Nízkohustotní polyethylen | Recyklovatelný, neuvolňuje chemikálie při nízkých teplotách a nekyselém prostředí. Při vysokých teplotách a kyselosti uvolňuje škodlivé látky (BPA). | Fólie, sáčky, tuby, mražené potraviny. Opatrnost při skladování. |
| PP | Polypropylen | Bílý/poloprůhledný, recyklovatelný, pevný, odolný, zdravotně nezávadný, nízká hmotnost, vynikající chemická odolnost. | Jogurtové kelímky, lahve na vodu, uzávěry, varné sáčky. Bezpečný. |
| PS | Polystyren | Pevný, levný, recyklovatelný, tvrdý, houževnatý, vynikající izolační vlastnosti, špatná chemická odolnost. | Nízkopevnostní konstrukční aplikace. |
| OSTATNÍ, O | Různé (např. PK, PA, ABS, SAN, bioplasty) | Polykarbonát (PK) uvolňuje bisfenol A. | Vyhnout se PK. |
Chemické látky v plastových obalech a jejich dopady
Materiály určené pro styk s potravinami, včetně plastů, mohou obsahovat různé chemické látky, které nejsou pevně chemicky vázány v polymerní matrici. To znamená, že se za určitých podmínek mohou uvolňovat do okolního prostředí migrací, vyluhováním či difúzí do potravin.
Mezi hlavní chemické látky pro možnou migraci z obalu na potraviny jsou považována změkčovadla, která se mohou při kontaktu během zpracování nebo balení potravin přenést na potraviny a tím se dostat do lidského organismu. Četné studie uvádějí, že změkčovadla jsou potenciálními migranty, které se mohou uvolnit do potravin. Mezi nejčastěji sledované látky patří ftaláty.
Dále bisfenol A (BPA), který slouží jako stavební blok pro výrobu polykarbonátů a epoxidových pryskyřic. Expozice BPA může také ovlivnit vývoj mozku a chování. BPA je také spojován s narušením hormonů, reprodukčními problémy u mužů a žen, vývojových, metabolických poruch a dalšími škodlivými dopady na zdraví, včetně rakoviny. BPA je syntetický estrogen, tedy ženský pohlavní hormon a má vliv na hormonální systém. U mužů může způsobovat neplodnost, nadváhu, či zvýšenou prsní tkáň.
Ftaláty s nízkou molekulovou hmotností se snadněji uvolňují z obalu do potravin. BPA může migrovat zejména při kontaktu s potravinami obsahujícími tuky nebo při vyšších teplotách. Plastové výrobky obsahující bisfenol A jsou označené trojúhelníkem s číslem #7. Těm se proto snažte vyvarovat.
Dále se v plastových obalech používají amidy na bázi mastných kyselin, jako kluzná činidla či aditiva u polyolefinů, PS a PVC. Migrace benzofenonu, často používaného fotoiniciátoru bez zápachu, vytváří alkylbenzoáty, které přispívají k nežádoucím příchutím. V tiskařských barvách byla zjištěna přítomnost ftalátů a dalších sloučenin. Lepidla jsou sloučeniny, které se používají k utěsnění obalů, a mohou také migrovat do potravin během balení nebo skladování.
Faktory ovlivňující migraci chemických látek
Povaha a složení potravin jsou kritickými faktory při hodnocení migrace. Jedním z klíčových faktorů, které migraci ovlivňují, je pH potraviny. Kyselé prostředí (např. u ovocných šťáv, rajčatových výrobků či fermentovaných nápojů) často zvyšuje uvolňování kovových iontů, změkčovadel nebo monomerů z plastů. Naopak v zásaditém (alkalickém) prostředí může podporovat migraci jiných typů látek. Rychlost a rozsah migrace jsou přímo ovlivněny teplotou potravin při skladování. Tloušťka a plastifikace obalového materiálu typicky ovlivňují migraci.
Testy toxicity plastů
Řada vědeckých studií se zaměřila na to, jaké látky se mohou uvolňovat z běžných plastových materiálů používaných pro balení potravin. Testy ukázaly, že některé plasty, běžně používané pro styk s potravinami, mohou uvolňovat chemikálie s toxickými účinky nebo schopností narušit hormonální rovnováhu. Nejhůře dopadly materiály jako PVC a polyuretan, které v testech vykazovaly schopnost poškozovat buňky nebo narušovat hormonální rovnováhu - např. blokováním mužských hormonů (anti-androgenní účinky) nebo zhoršením jaterních funkcí.
Naopak plasty jako HDPE, PET a některé druhy polypropylenu (PP) se ukázaly jako relativně bezpečnější z hlediska uvolňování chemických látek do potravin. I když všechny materiály určené pro styk s potravinami musí splňovat hygienické normy, studie ukazují, že mezi jednotlivými typy plastů existují rozdíly v množství a typu látek, které se mohou do potravin uvolňovat. Je nezbytné věnovat pozornost nejen vlastním potravinám, ale i tomu, v čem jsou skladovány.
Výroba PVC a její rizika
Celý životní cyklus PVC - výrobu, používání i likvidaci - doprovází úniky toxických látek. Mnohé z nich jsou rakovinotvorné, způsobují poruchy reprodukce, vrozené vady, poškozují imunitní systém. Záleží samozřejmě také na jejich koncentracích a době, po jakou jsme působení těchto látek vystaveni.
Výrobu PVC lze zjednodušeně popsat následovně: Sloučením etylenu a chlóru vzniká etylendichlorid (EDC), z něj se dále vyrábí vinylchlorid monomer (VCM) - základní stavební jednotka PVC. Při výrobě PVC dochází k častým únikům chlóru do životního prostředí. Výrobě PVC předchází výroba chlóru. Velká část jeho evropské produkce je založena na amalgánové elektrolýze, která je považována za nejhorší technologický postup, protože v důsledku provozování amalgámové technologie dochází k emisím velmi toxických látek jako rtuti a dioxinů do životního prostředí. Meziprodukty samotné výroby PVC - ethylendichlorid (EDC) a vinylchlorid monomer (VCM) - jsou velice nebezpečné a toxické chemikálie. Tyto dvě látky mohou zapříčinit vznik rakoviny, způsobují poškození jater, plic, kardiovaskulárního, nervového, imunitního a reprodukčního systému.
K problematickým látkám provázejícím výrobu PVC patří i chloroform, 1,1,2-trichloreten, tetrachloretan anebo tetrachlormetan. Vesměs se jedná o těkavé organické látky, které se snadno vypařují a zhoršují kvalitu ovzduší. Tetrachloretan podmiňuje vznik škodlivého přízemního ozónu. K poškozování ozónové vrstvy Země významně přispívá tetrachlormetan.
Polyvinylchlorid je ve svém surovém stavu velmi křehká a nepružná hmota. Kvůli dosažení požadovaných mechanických vlastností se do něj musí přidávat mnoho přísad. Bohužel i ty jsou často ze zdravotního i ekologického hlediska značně problematické. Mezi nejdůležitější aditiva patří především stabilizátory a plastifikátory (změkčovadla). V minulosti se jako stabilizátory používaly i těžké kovy jako je olovo a kadmium nebo barium, vápník a další organické látky. I když se jejich použití omezilo, těžké kovy se však stále vyskytují v odpadech z PVC.
Likvidace a recyklace PVC
Požáry budov či skládek, kde je přítomno PVC, uvolňují do ovzduší chlorovodík - plyn s vysokou toxicitou způsobující popáleniny kůže nebo poškození zraku. Při vdechnutí ve vlhkém prostředí lidského těla se mění na kyselinu chlorovodíkovou, která může způsobit vážné a trvalé poškození plic.
Poté, co výrobek z PVC doslouží, nastává problém, jak ho bezpečně zlikvidovat. Většina PVC končí na skládkách, kde degraduje a uvolňují se z něj ftaláty a těžké kovy. Ty kontaminují skládkové vody. Při jejich likvidování v čistírnách odpadních vod se dostanou nebezpečné látky do řeky nebo skončí v čistírenských kalech. Při aerobních podmínkách (za přítomnosti kyslíku) se z PVC uvolní 30-35 % a při anaerobních podmínkách (bakteriálním rozkladu za vzniku metanu) 4 - 40 % ftalátů. Během náhodných požárů skládek jsou největším problémem již zmíněné dioxiny.
Spalování je vůbec nejhorším způsobem likvidace PVC, protože se při něm uvolňují do životního prostředí nebezpečné látky jako chlorovodík, dioxiny, hexachlorbenzen, polyaromatické uhlovodíky. Do škváry a popílku ze spaloven se z PVC dostávají těžké kovy. K velkým nešvarům patří spalování PVC v domácích topeništích anebo na otevřených ohništích.
Recyklace PVC s sebou nese značná omezení. PVC průmysl udává, že se v EU zrecykluje přes 27% odpadů z PVC. To je stále skoro o polovinu méně než u PETu, kde se Evropa dostala až k 58% míře recyklace PET materiálu. Příčinou nevhodnosti PVC k recyklaci je, že každý výrobce přidává do PVC odlišná aditiva, aby docílil požadovaných vlastností. Recyklovaný PVC plast navíc často obsahuje již zakázané stabilizátory a změkčovadla, která jsou zdraví nebezpečná a pro spotřebitele tak představuje rizikový materiál. PVC se nehodí do směsného plastu určeného k recyklaci, protože negativně ovlivňuje jeho vlastnosti. Například jedna láhev z PVC může znehodnotit recyklaci 30 - 50 tisíc láhví z PETu.
Regulace a odpovědnost
V Evropské unii se na všechny materiály určené pro styk s potravinami a výrobky z nich vztahuje jednotné, ve všech státech EU přímo aplikovatelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 ze dne 27. října 2004. Toto nařízení stanovuje jednotná pravidla a požadavky pro všechny výrobce, dovozce, distributory, ale i kontrolní orgány členských států Evropské unie. Nejlépe a nejhlouběji propracovaným specifickým opatřením v rámci EU je nařízení Evropské komise č. 10/2011 ze dne 14. ledna 2011 o materiálech a předmětech z plastů určených pro styk s potravinami. Nařízení Evropské komise č. 10/2011 také stanovuje pravidla pro posuzování bezpečnosti plastů a předmětů z nich pomocí migračních testů, včetně podmínek pro jejich laboratorní provádění.
Bisfenol A (BPA) je již zakázán v kojeneckých lahvích a od ledna 2025 podléhá dalším omezením pro všechny materiály určené ke styku s potravinami. Ministerstvo životního prostředí hledá způsob, jak zakázat některé PVC obaly. „Hlavním důvodem byla neslučitelnost se zákony Evropské unie,“ vysvětluje tehdejší rozhodnutí mluvčí Ministerstva životního prostředí jeho tiskový mluvčí Jakub Kašpar.
Obchodní řetězce obaly z PVC používají, slibují však, že se jejich použití budou snažit omezovat. „U červeného masa naší vlastní značky jsme nahradili PVC šetrnějším polyethylenem. V nahrazování PVC obalů budeme pokračovat i příští rok,“ slibuje například mluvčí společnosti Ahold Libor Kytýr. „Za složení obalů balených potravin odpovídají jejich výrobci,“ řekl Michal Donath ze společnosti Billa. Tesco tvrdí, že používá PVC šetrnější verzi tohoto plastu. „Z PVC jsou vyrobeny folie do ručních baliček, jedná se ovšem o nový typ PVC bez ftalátů.“
Doporučení pro spotřebitele
Zákazníci přitom často nemají vůbec šanci zjistit, do čeho jsou potraviny baleny. „Výrobce nemá povinnost značit obalový materiál u potravin. Je to zcela dobrovolné. Takže spotřebitel se nemusí dozvědět, v čem je jídlo baleno,“ dodala Jopková.
Snažte se vyhnout plastům, jak jen to jde. Pokud můžete, zkuste alespoň něco nakupovat bezobalově. Noste si do obchodů vlastní sáčky a látkové tašky, do restaurace, cukrárny, pekárny aj. Sledujte obaly, ve kterých nakupujete potraviny.
Plastové materiály používat opakovaně s opatrností - některé nejsou pro opakované použití určeny. Nedávejte plastové boxy a nádoby do myčky. Neohřívejte jídlo v plastových nádobách v mikrovlnce. Nahraďte plastové láhve BPA free láhvemi. U obalů z PET je vhodné zamezit působení horka, přímého slunečního světla (a při dlouhodobém skladovaní dát přednost např. obalu ze skla). Správné zacházení s potravinami v plastových obalech je pak již na odpovědnosti každého spotřebitele.
tags: #pvc #pro #potraviny #informace