Při plánování stavby domu a výběru střešní krytiny se mnoho lidí setkává s různými možnostmi. Jednou z nich je PVC fólie s lištami, která imituje vzhled falcované plechové krytiny. Přestože může působit esteticky přitažlivě a cenově výhodně, je důležité si uvědomit, že použití PVC fólií, ať už na střechách nebo v interiéru, s sebou nese značná rizika pro zdraví a životní prostředí.
PVC fólie na střechu: Proč ne?
Závěrný hydroizolační pás bývá plně vystaven povětrnostním vlivům. Degradují jej především sluneční záření a neustálé změny teplot. Vlivem slunečního záření se povrch pásu zvolna mění v prach. Degradace postupuje rychle především u folií z PVC. Poměrně rychlým vyprcháváním změkčovadel se folie smršťuje, získává pnutí, křehne, stává se nesvařitelnou. Navíc především méně kvalitní PVC folie slunce mění v prach - ve své praxi běžně chodím po PVC střešních pláštích, kde již vrchní část folie zmizela a je obnažena nosná vložka.
Kromě estetických a fyzikálních problémů má PVC fólie i závažné ekologické dopady. Nepoužitím PVC střešní krytiny výrazně přispějete k ochraně života a životního prostředí. Hlavním důvodem, proč je PVC noční můrou pro všechny, kteří chtějí žít zdravě a s ohledem na životní prostředí, je fakt, že ve všech cyklech PVC, ať už při výrobě, používání nebo jeho likvidaci, dochází k citelnému úniku toxických látek. Mnohé z nich způsobují rakovinu, ovlivňují reprodukci, poškozují imunitní a nervový systém. Ve světě tento fakt začíná být brán zcela vážně. Používat PVC ve veřejných stavbách je zakázáno dokonce v celé Vídni.
Toxické látky v PVC: Ftaláty
V poslední době se stále častěji diskutuje o tom, jak zdravé jsou vnitřní prostory budov, a jedním z používaných hledisek je i přítomnost toxických látek, které se do nich uvolňují z použitých materiálů pro stavbu, pro vnitřní úpravu místností či z nábytku. K nejvíce diskutabilním materiálům patří některé plasty a mezi nimi pak především polyvinylchlorid (PVC). Z něho se mimo jiné uvolňují ftaláty používané jako změkčovadla tohoto plastu.
Ftaláty neboli estery kyseliny ftalové představují skupinu cca 40 chemických látek. Mají různé vlastnosti, a zatímco některé z nich podle dosavadních zjištění nepoškozují zdraví ani životní prostředí, patří mezi ně i skupina ftalátů, které jsou pro zdraví lidí nebezpečné. O mnoha z nich toho zatím příliš nevíme, stejně jako o velkém množství dalších chemických látek, protože nebyly zatím podrobně zkoumány. Ftaláty se nejčastěji používají jako změkčovadla PVC, našly však své uplatnění i v kosmetice, jako insekticidy či adheziva.
Čtěte také: Instalace asfaltové střešní krytiny
Sdružení Arnika zadalo orientační analýzy 5 vzorků podlahových krytin a 3 vzorků tapet z měkčeného PVC. Ve všech byly zjištěny ftaláty, a to v rozmezí od 4,85 po 17,03 % hmotnosti výrobků. Ve dvou vzorcích byl jako změkčovadlo použit di-(2-ethylhexyl)ftalát (DEHP), který bude spolu s dalšími 3 ftaláty od roku 2015 v Evropské unii zakázán. Ostatní vzorky obsahovaly di-isononylftalát (DINP) a di-isodecylftalát (DIDP), které sice zakázané být nemají, ale i ty jsou z hlediska zdravotních vlivů problematické. Arnika rovněž před 4 lety provedla odběry vzorků prachu z různých vnitřních prostor. Ve všech byly zjištěné ftaláty. Nejvyšší koncentrace byla naměřena v prachu ze školní jídelny, kde bylo jako podlahová krytina použito PVC.
Tabulka 1: Charakteristika jednotlivých ftalátů a jejich vlivy
| Ftalát | Kategorie karcinogenity | Endokrinní disruptor (1) | Endokrinní disruptor (2) | Alergie / Astma |
|---|---|---|---|---|
| DEHP - di(2-ethylhexyl)ftalát | x Kat. 2 | ano | Kategorie 1 | ano |
| DBP - di-n-butylftalát | x Kat. 2 | ano | Kategorie 1 | ano |
| DIDP - di-isodecylftalát | ano | |||
| BBP - benzylbutylftalát | x Kat. 2 | ano | Kategorie 1 | ano |
| DINP - di-isononylftalát | ano | |||
| DIBP - di-isobutylftalát | x Kat. 2 | ano | Kategorie 1 |
(1) Látky hodnocené jako endokrinní disruptory (látky poškozující hormonální systém člověka) (Evropská komise 2010).
(2) Předběžný seznam látek hodnocených jako endokrinní disruptory (Evropská komise 2010), tedy narušujících hormonální systém. U látek uvedených v kategorii 1 byl škodlivý účinek zjištěn alespoň u jednoho pokusného zvířete.
PVC a zdraví dětí
Již několik let platí v Evropské unii zákaz používat ftaláty jako změkčovadla v hračkách a předmětech pro péči o děti. To se ovšem již nevztahuje na materiál, kterým bývají vybaveny ordinace dětských lékařů či dětské pokoje, ačkoliv může být zdrojem kontaminace prostor, kde se děti zdržují. Vzrůstající tendenci mají i chronické alergie u dětí a na ně velice často navazující rozvoj astmatu. Vědce tyto na první pohled nesouvisející růsty zaujaly a začali v devadesátých letech minulého století zkoumat možné souvislosti mezi přítomností některých ftalátů ve vnitřním prostředí budov, především bytů, a výskytem astmatu či alergií. Závěry některých studií hovoří jasně - ftaláty jako butylbenzyl ftalát (BBP), di(2-ethylhexyl) ftalát (DEHP) či di-iso-nonyl ftalát (DINP) mohou vyvolávat alergie. DEHP je rovněž nejčastěji dáván do souvislosti s rozvojem astmatického onemocnění u dětí. Švédská studie publikovaná v roce 2010 dává do souvislosti přímo PVC použité v dětském pokoji, ložnici rodičů či více místnostech a astmatem u dětí.
Alternativy k PVC fóliím
Zcela jinou kvalitu nabízejí polyolefinové folie. Počáteční (deklarované) vlastnosti jsou obdobné jako u PVC folií. Polyolefinové folie ale neobsahují změkčovadla, nesmršťují se, nekřehnou, jsou UV vysoce stabilní. V 60. letech byly na trh uvedeny folie na bázi OCB (ECB) (Ethylen (Olefin)-Copolymer-Bitumen), jež na rozdíl od PVC folií neobsahují změkčovadla, vynikají mechanickou tuhostí a mimořádně dlouhou životností. Koncem 80. let začala být používána jejich vyspělejší varianta neobsahující bitumen: polyolefinové folie (TPO, FPO). Po necelých 30 letech praktického provozu TPO (FPO) folií lze považovat za ověřené, že životnost TPO (FPO) folií je ještě delší než u ECB folií.
Skladba střechy a izolace
Při řešení skladby střechy, zejména pro obytné podkroví, je klíčové zajistit dobrou izolaci. Na tepelnou izolaci se parozábrana dává standardně ze spodní strany tepelky a má za úkol zabránit vnikání vlhkosti ze strany interiéru. Horní vrstvy by měly naopak difúzně otevřené a umožnit pronikání případné vlhkosti z konstrukce směrem ven. Na podobném principu pracuje i podkladní textílie, která je položena plnoplošně (i pod obvodovým oplechováním) a tvoří jednak separační vrstvu a také vrstvu mikroventilační.
Čtěte také: Srovnání cen betonových tašek
U klasické ploché střechy se střešní skladba skládá z vrstev zabudovaných, a z vrstvy závěrné (vlastní hydroizolační plášť). Zabudované vrstvy jsou méně exponovány, jsou však přístupné pouze demontáží střešní skladby. Měly by proto být provedené z kvalitních materiálů. Je-li ve skladbě střechy asfaltový pás, použijme pás modifikovaný syntetickými kaučuky.
Volba izolačního materiálu
- Minerální vlna: Minerální vlna je objemově naprosto stálá, difúzně otevřená, zvuk pohlcující, nehořlavá - a citelně dražší než polystyren.
- Polystyren: Polystyren není objemově stálý. Počítejme, že se zmenší o cca 0,5% (což znamená rozestoupení mezer mezi deskami polystyrenu o cca 5 mm). Je-li použit polystyren, nepoužívejme asfaltová či obdobná lepidla obsahující organická rozpouštědla. Mohou způsobit následnou sublimaci polystyrenu.
V inverzních střešních pláštích je vlastní hydroizolační vrstva až pod tepelnou izolací. Hydroizolační folie je tedy chráněna před UV zářením, a je v poměrně konstantní teplotě bez teplotních výkyvů. Odborníci argumentují, že touto eliminací UV záření a teplotních extrémů dojde k prodloužení životnosti folie. Ono ale také platí, že folie je přestěhována do stálého mokrého tepla, čili ideálního prostředí pro mikroorganismy. A ty především PVC folie rozežerou rychleji než slunce.
Čtěte také: Instalace asfaltové krytiny
tags: #krytina #pvc #folie #proc #ne