V dnešní době je k dostání velké množství různých hmoždinek od různých výrobců. Potřebujete připevnit poličku, skříňku, obraz či držák na televizi? Nevíte si rady, jaké hmoždinky použít právě pro váš projekt? Potřebné informace se dozvíte v tomto článku.
Základní rozdělení hmoždinek
Hmoždinky jsou vyráběny z plastu nebo kovu, záleží na typu hmoždinky a k jakému účelu jsou určeny. Většina klasických hmoždinek je k dostání v provedení s límcem nebo bez límce. Hmoždinky s límcem se používají zejména u dutinových a děrovaných materiálů, protože díky límečku hmoždinka nezapadne do vyvrtaného otvoru. Hmoždinky bez límce se používají pro průvlečnou montáž, kde je potřeba vytvořit rovnou dosedací plochu.
Některé materiály jsou natolik tvrdé, odolné nebo naopak nestabilní, že není možné umístit do nich ani vruty ani hřebíky. Řešení v takových situacích nabízejí hmoždinky, spojovací prvky se širokou škálou možností využití. Dají se spolehlivě ukotvit nejen v sádrokartonu, dřevě a pórobetonu, ale i v dalších materiálech.
Tabulka přehledu vybraných typů hmoždinek
| Typ hmoždinky | Hlavní využití |
|---|---|
| Univerzální | Beton, plná i dutá cihla, pórobeton |
| Natloukací | Rychlé kotvení do betonu, kamene a plné cihly |
| Talířové | Montáž izolačních desek (polystyren, minerální vata) |
| Kovové | Těžké prvky, beton, zárubně, pergoly |
Hmoždinky pro specifické materiály
Pro uchycení a kotvení různých materiálů a konstrukcí do zdi si většinou vystačíte s těmito klasickými hmoždinkami. Uzlovací hmoždinky jsou vhodné do mnoha různých materiálů; v plném materiálu se rozepřou a v dutém zauzlují. Do sádrokartonu se používají šroubovací hmoždinky nebo kotvy s tzv. tvarovým stykem. Do Ytongu (pórobetonu) se používají hmoždinky plastové i kovové. Pokud vše selže, vsaďte na chemickou kotvu. Jde o chemickou maltu, s níž je práce naprosto jednoduchá a je silnější než ta nejlepší hmoždinka.
Hmoždinky do dřeva
Hmoždinky do dřeva jsou jedním z nejstarších a stále velmi spolehlivých spojovacích prvků v truhlářství a v domácích kutických dílnách. V moderním i tradičním truhlářství se hmoždinky do dřeva používají k pevné a často i přesné spojení dvě dřevěné vrstvy nebo díly. Jde o pečlivě opracované kolíky, které se zapouzdří do předem vyvrtaných otvorů a spojení drží díky styku dřeva, tlaku a v případě potřeby i lepidla.
Čtěte také: Informace o venkovních kovových žaluziích
Typy hmoždinek do dřeva
- Dřevěné hmoždinky: Tradiční varianta vyráběná z různých druhů dřeva. Výhodou je stoprocentní kompatibilita s materiálem a tepelná roztažnost shodná s okolím.
- Kovové kolíky: Slouží k rychlému a pevnějšímu spojení, často se používají v truhlářských konstrukcích, kde je potřeba vyšší pevnost.
Pravidla montáže do dřeva
Správná velikost hmoždinky do dřeva závisí na několika faktorech: tloušťce spojovaných dílů, typu dřeva, druhu zátěže a průměru předvrtaného otvoru. Předvrtání má být přesné a čisté. Pro dřevěné kolíky se používá vrták o průměru mírně menším než průměr kolíku, aby došlo k lehkému odporu při vložení. Často se doporučuje 0,2-0,5 mm menší vrták pro dokonale utažené spoje.
Na konce hmoždinek naneste tenkou vrstvu lepidla na dřevo. Příliš velké množství lepidla může vést k vytlačení a znečištění spoje. Pokud je to možné, zafixujte díly bezpečným zápěstím nebo svěrkou po dobu doporučenou výrobci lepidla. Bez lepidla mohou hmoždinky do dřeva poskytnout jen omezenou nosnost, zvláště u dlouhých a širších spojů.
Důležité zásady při práci
Jakmile jste zvolili vhodný typ hmoždinky pro danou příležitost, je nutné vybrat ještě vhodnou velikost hmoždinky. Nezapomeňte, že průměr vrtáku se ve všech případech shoduje s průměrem hmoždinky! U některých materiálů je nutné vrtat hlouběji, aby vrut prošel i špičkou hmoždinky. Čisté povrchy zajišťují lepší přilnavost lepidla a lepší kontakt hmoždinek s materiálem. Před montáží zbavte plochy prachu, mastnoty a dalších nečistot.
Čtěte také: Materiály pro kovové plotové výplně
Čtěte také: Kovové sloupky: Montážní postup
tags: #kovove #hmozdinky #do #dreva #informace