Pevné ukotvení představuje základ každé stavební konstrukce. Správně zvolená kotva do betonu rozhoduje o bezpečnosti a dlouhodobé stabilitě vašeho projektu. V následujících řádcích se dozvíte veškeré informace o chemických kotvách a kotevních patkách.
Chemická kotva
Chemická kotva (lidově nazývaná chemická malta, tekutá hmoždinka, tekuté hřebíky nebo chemická hmoždinka) je rychletvrdnoucí polyesterová nebo vinylesterová pryskyřice obsahující cement. Je ideálním řešením pro kotvení roxorů, svorníků, závitových tyčí do dutého i plného materiálu. Vzniklý spoj je statický, takže zejména při domácích projektech nejsou na konstrukční beton kladeny tak vysoké nároky z hlediska pevnosti.
Využívá se pro kotvení do betonu, dutých cihel, porothermu, ytongu, plných cihel, plynobetonu, pemzy (hornina), pískovce, přírodního kamene, sádry. Podle použití dělíme chemickou maltu na několik druhů dle složení.
Chemická kotva se používá pro kotvení do celé řady tvrdých materiálů s výjimkou dřeva. Běžná kartuše obsahuje 300 ml chemické malty. Prodávají se i kartuše 400 ml, které jsou určeny spíše profesionálům. Obecně se dá říci, že čím větší je teplo, tím rychleji kotva tvrdne.
V případě, kdy kotvíte v zimě a teploty s pohybují okolo 1°C a méně, doporučujeme použít chemickou kotvu pro zimu, nejčastěji s příznakem "cool". Roli při tvrdnutí hraje samozřejmě i to, co kotvíte a do čeho. Pro výpočet spotřeby můžete využít kalkulátor spotřeby chemické kotvy DenBraven/Fischer.
Čtěte také: Použití ocelových kotev v betonu
Nicméně pro fanoušky matematiky existuje i vzoreček. Vrtaná díra je v podstatě válec a kotevní prvek je také válec. Můžete si spočítat oba objemy válců a následně od objemu válce díry odečíst objem válce kotevního prvku. Tím si spočítáte spotřebu chemické malty do jedné díry. Potom už stačí násobit a získáte celkový objem.
Kotevní patky
Kotevní patky přišly na trh jako výrazný pomocník při ukotvování nejrůznějších stavebních konstrukcí k podkladu. Nejčastěji se s jejich využitím setkáváme při kotvení dřevěných konstrukcí (trámů, kůlů a hranolů) do betonu či země. Umožňují velmi rychle a zároveň pevně a dlouhodobě spojit váš projekt se zemí.
Pomocí kotevních patek také docílíte odsazení dřevěných prvků od podkladu a zamezíte tak vlhnutí konstrukce odspodu. Při stavbě pergoly, garážového stání, altánu či terasy se bez nich neobejdete a při dodržení základních pravidel Vám budou sloužit dlouhé roky. Na trhu naleznete kotevní patky několika druhů a typů. Výběr kotevních patek musíme zvážit již při projektování stavby.
Druhy kotevních patek
Patky je možné do podkladu vložit již při jeho budování, nebo je lze ukotvit do již hotového podkladu. Podle toho zvolíme buď kotevní pilíře nebo patky do betonu.
- Patky do betonu se do podkladu vkládají již při jeho tvorbě, tzn. nejčastěji při betonování základové desky. Součástí takové patky je nejčastěji ocelový trn (roxor, betonářská tyč), který zalijete betonem. Přibližně ¾ délky roxoru přitom musí být zabetonované a zbylá ¼ bude viditelná nad podkladem. Pokud dbáte na estetiku, je možné tuto vyčnívající část zasypat kačírkem nebo štěrkem.
- Kotevní pilíře na rozdíl od patek do betonu použijete do již připraveného podkladu. Součástí kotevního pilíře je deska, kterou k podkladu přichytíte pomocí kotevního materiálu. V závislosti na zatížení pilíře použijete buď klasické hmoždinky a vruty (v případě nízkého zatížení), nebo ocelové svorníkové kotvy odpovídající vyššímu zatížení (například o průměru 10 mm). Kotevní pilíře mohou mít buď podobu samostatné patky, patky s trubkou navařenou na kotevní desku nebo botičky.
Stavby nemusíme nutně kotvit pouze do betonu. Často stačí některé konstrukce upevnit pouze do země bez betonování. Toho docílíme pomocí zemních vrutů nebo kotvících hrotů.
Čtěte také: Použití mechanických kotev do betonu
Uchycení dřeva ke kotevní patce
Tak jako existuje několik způsobů uchycení patek k podkladu, existují i různá uchycení kotveného dřeva. Při uchycení dřeva je dobré, aby dřevo nebylo v přímém kontaktu s vodorovnou částí kotevní patky. Docílíte tak výborné ochrany před půdní vlhkostí.
Nejběžnějším tvarem vrchní části patky je tvar písmene „U". Taková kotevní patka je univerzální a nevyžaduje žádné specifické uchycení ani spojovací materiál. Speciálním případem „U" patky je patka s prolisem. Dalším používaným tvarem je tvar písmene „L". Po těchto patkách sáhneme, pokud potřebujeme ukotvit velmi rozměrné trámy či hranoly.
Na trhu můžete narazit i na kotevní patku s vrchní částí ve tvaru písmene „T". Takovou patku použijeme, pokud máme vysoké nároky na estetiku. Patku „zasekáme" do trámu, takže zvenčí bude téměř neviditelná. Další možností, jak kotevní patku co nejvíce skrýt, je patka s deskou.
Speciálním případem jsou kotevní „botky". Jsou určeny ke kotvení prvků konkrétních rozměrů a tvarů. Některé kotevní patky mají matici, pomocí které lze nastavit jejich výšku. To je ideální, pokud potřebujeme dorovnat výškové rozdíly mezi jednotlivými patkami, které vznikly například špatným postupem při betonáži nebo rovnání terénu.
Materiál a povrchová úprava kotevních patek
Při volbě kotevní patky musíme zvážit i její materiál nebo povrchovou úpravu. Volba záleží na zamýšleném využití. Ve většině případů bude stačit pozinkovaná patka, ale v náročnějším prostředí je lepší použít patku z nerezu. Pozinkované patky dělíme ještě na galvanicky a žárově pozinkované.
Čtěte také: Kotvy pro beton: Průvodce výběrem
Galvanicky pozinkované patky vypadají sice moc pěkně a "září", ale z dlouhodobého hlediska oceníte žárově zinkované patky. Žárové zinkování je jedním z nejlepších způsobů, jak ochránit ocelové prvky před korozí. Má velmi dlouhou životnost a vyznačuje se stejnoměrnou ochranou v ohybech i na hranách. Povrch upravený galvanickým pozinkováním má menší odolnost vůči povětrnostním vlivům než po žárovém zinkování.
Nerezové prvky jsou vyrobeny z nerezavějící oceli. Nerezovou ocel dělíme do několika tříd, podle několika norem. Na trhu běžně narazíte na nerezovou ocel A1 až A4, ale nejčastěji se setkáte s prvky typu A2 nebo A4. Nejodolnější nerez A4 (AISI 316) odolává korozi i kyselinám a je možné ji použít i tam, kde je v kontaktu se slanou nebo chlorovanou vodou.
Nejpoužívanější nerez A2 (AISI 304) lze použít bez jakýchkoli obav z koroze i ve venkovním prostředí. Nerezové patky jsou zpravidla velmi drahé, a proto se moc nepoužívají. Pro běžné použití rozhodně doporučujeme žárově zinkované kotevní patky.
Důležité rady při použití kotevních patek
Přestože jsou kotevní patky snadno dostupné, při stavbě větších a těžších konstrukcí doporučujeme jejich použití (hlavně s ohledem na nosnost) konzultovat s odborníkem. U patek vyrobených v ČR se provádí i zátěžové zkoušky. Pro vyšší odolnost i lepší vzhled je možné spodní části dřevěných trámů opálit plamenem.
Kvalitu a pevnost patek udává mimo jiné tloušťka plechu. V ideálním případě by tloušťka materiálu měla být alespoň 4 mm. Spojovací materiál, který zvolíte na upevnění dřeva do kotevní patky, by měl odpovídat celému projektu. Pokud například volíme nerezové patky, kombinujeme je nejlépe s nerezovými vruty.
Závitové tyče, kterými lze dřevo do patky též ukotvit, musíme v místě řezu ošetřit před korozí například zinkovým sprejem. Další možností je použití vrutů. Pro vyšší odolnost vůči vlhkosti (a hnilobě dřeva), doporučujeme dřevo ošetřit vhodným nátěrem nebo impregnací. Zároveň je vhodné použít patky s prolisem, kde nedochází ke kontaktu dřeva s vodorovnou plochou kotevní patky.
Při betonování základů pro patky, lze pro usnadnění použít buď betonové ztracené bednění, nebo odpadní KGEM (KG) trubku. Betonování doporučujeme provádět do nezámrzné hloubky (80 cm a více), aby nedošlo k popraskání betonu.
Ocelové kotvy
Ocelové kotvy se používají v náročnějších exteriérových podmínkách. I při využívání nerezu je třeba přijmout opatření proti možné korozi popsané v tomto článku. Mezi nejpopulárnější typ ocelových kotev patří tzv. mechanické kotvy.
Důvodem, proč existuje široká nabídka ocelových kotev do betonu je, že existují různé betony a různé aplikace kotvení, které vyžadují různé přístupy ke kotvení.
- Svorníková kotva Fischer FAZ II: Galvanicky zinkováno
- Svorníková kotva Fischer FBN II: Galvanicky zinkováno
- Trubková kotva Fischer FSA-S se šroubem: Základní ocelová trubková kotva se šroubem
- Trubková kotva Fischer FSA-B s maticí: Základní plášťová kotva zakončená maticí
- Ocelová zarážecí kotva do betonu Fischer EA II: Ocelová zarážecí kotva dostupná s vnitřním závitem M6-M20.
- Hmoždinka mosazná Fischer PA 4: Mosazná hmoždinka určená do tenkých dřevotřískových desek.
- Hmoždinka mosazná Fischer MS: Mosazná hmoždinka určená do tenkých dřevotřískových desek.
| Typ kotvy | Materiál | Použití |
|---|---|---|
| Svorníková kotva Fischer FAZ II | Ocel, galvanicky zinkováno | Vysoká zátěž, beton |
| Svorníková kotva Fischer FBN II | Ocel, galvanicky zinkováno | Běžné kotvení, beton |
| Trubková kotva Fischer FSA-S | Ocel | Základní kotvení se šroubem, beton |
| Trubková kotva Fischer FSA-B | Ocel | Základní kotvení s maticí, beton |
| Ocelová zarážecí kotva Fischer EA II | Ocel | Kotvení s vnitřním závitem, beton |
| Hmoždinka mosazná Fischer PA 4 | Mosaz | Tenké dřevotřískové desky |
| Hmoždinka mosazná Fischer MS | Mosaz | Tenké desky z kamene |
tags: #kotvy #do #betonu #na #drevo #druhy