Hydroizolace spodní stavby je klíčová pro ochranu domu před vlhkostí a radonem. V tomto článku se zaměříme na postup lepení XPS (extrudovaného polystyrenu) na asfaltový pás, což je běžná praxe při zateplování soklu a suterénu. Dále se budeme věnovat stabilizaci celého střešního pláště a kotvení nopové fólie.
Příprava podkladu a výběr materiálu
Podklad pro soklové izolace musí být vyzrálý, bez prachu, mastnot, výkvětů, puchýřů a odlupujících se míst, biotického napadení a aktivních trhlin. Doporučuje se například omytí tlakovou vodou. Základem je výběr kvalitního materiálu s vhodnou strukturou. Materiál na izolaci soklu by neměl být hladký, ale zdrsněný, popřípadě by měl mít vaflovou strukturu.
Možnosti lepení asfaltových pásů
Možností, jak lepit asfaltové pásy, je několik. Žádná ze tří obecně známých možností není univerzálně platným postupem pro spojení všech typů pásů. Vždy je třeba přihlížet ke konkrétní aplikaci a typu pásu.
Lepením asfaltových pásů natavením (svařování)
Lepením asfaltových pásů pomocí natavení se správně označuje jako svařování asfaltových pásů. Provádí se vhodným plynovým hořákem, který slouží k přiměřenému prohřátí vrchní vrstvy asfaltového pásu. Použitý pás musí být přímo určený k natavení (disponovat dostatečně silnou vrstvou asfaltu). Pás vhodný pro svařování asfaltových pásů musí disponovat vhodnou a dostatečně silnou krycí vrstvou asfaltu. Pro natavování oxidovaných asfaltových pásů je nutná teplota vyšší než 5 °C, pro modifikované asfaltové pásy vyšší než 0 °C. Při teplotách vyšších jak 30 °C hrozí u obou druhů pásů riziko poškození při manipulaci s pásy nebo pohybem po nich. Plynovým hořákem odpovídající délky a velikosti izolatér dostatečně prohřeje vrchní vrstvu asfaltového pásu. Asfalt musí být správně roztaven, ale zároveň nesmí dojít k přehřátí nosné vložky pásu. Přesahy na spojích mezi pásy je vhodné zaválečkovat přítlačným válečkem - takový spoj bude kvalitnější. V případě, že pod podkladním pásem je tepelná izolace (např. EPS), která by se mohla poškodit při svařování švu plamenem hořáku, je třeba provádět svařování takovým způsobem, který poškození zabrání.
Lepením samolepicích asfaltových pásů
Lepením samolepicích asfaltových pásů umožňuje pohodlnou pokládku bez nutnosti použít otevřený plamen. Je vhodné u konstrukčních prvků a v prostředích, která je třeba chránit před otevřeným plamenem. Použitý pás je vybaven samolepicí vrstvou, která je tvořena speciálním druhem asfaltu. I při lepení samolepicích asfaltových pásů je teplota konstrukce, materiálu a ovzduší klíčová. Dbejte, aby nebyla nižší než 10 °C a zároveň vyšší než 30 °C. Samolepicí asfaltový pás se aplikuje na suchý podklad, bez sněhu a námrazy, zbaven hrubých nečistot, ostrých hran a mastných skvrn. Samotné lepení se provádí při současném odvíjení role a snímání ochranné silikonové fólie a řádným zaválečkováním spojů (přesahů) přítlačným válečkem. V případě realizace více vrstev by měla maximální prodleva činit nejvýše jeden měsíc. Pokládka pásu je možná hned po aktivaci pruhů hořákem.
Čtěte také: Dřevěné sloupky v betonu: Jak na to
Lepením lepidlem na asfaltové pásy
Lepením asfaltových pásů pomocí lepidla vyžaduje speciální lepidlo a též pás vhodný pro lepení lepidlem. Jedná se obvykle o asfaltové pásy s posypem na horní straně nebo o pásy vybavené textilií. Penetrační nátěry pod asfaltové pásy se v případě lepení provádí podle stavu podkladu. Při lepení asfaltových pásů různými typy lepidel je bezpodmínečně nutné správně zvolit jak speciální lepidlo (k tomuto účelu musí být přímo určeno výrobcem lepidla nebo výrobcem asfaltového pásu), tak pás kompatibilní s lepením (obvykle s jemným posypem nebo textilií na spodní straně).
Postup lepení XPS na asfaltový pás
Montážní lepení
V případě lepení na silikátové podklady (cihly, beton apod.) se používají běžná lepidla pro kontaktní zateplovací systémy (ETICS) ve formě rámečku a tří vnitřních terčů. Po nalepení a zatvrdnutí lepidla se v nadzemní části provádí kotvení hmoždinkami. Lepení na suterénní stěny je dočasné „montážní lepení“, které desky podrží na místě, dokud nedojde k zasypání stavební jámy. Tepelněizolační desky musí být ve spodní části pevně založeny, např. na základový výstupek. Soklová část se kotví pouze v místech, kde hmoždinka nemůže poškodit hydroizolaci.
Celoplošné lepení
Pro celoplošná lepení se používají např. PUR lepidla nebo bitumenové hmoty modifikované syntetickým kaučukem.
Použití PUR lepidla
Jedním ze způsobů, jak nalepit tepelněizolační desky na podklad z asfaltových pásů při zateplování střechy, je použít PUR lepidlo. Povrch, na který se lepidlo bude aplikovat, musí být bezprašný a suchý. Nasákavé podklady, jako jsou cementovláknité desky, je třeba před lepením penetrovat vhodným nátěrem. Důkladně penetrovaný a zaschlý povrch se již nevlhčí. Jednosložkové nízkoexpanzní polyuretanové lepidlo je speciálně vyvinuté pro lepení lehkých, tepelněizolačních materiálů z expandovaného (EPS) a extrudovaného (XPS) polystyrenu. Povrch je třeba před aplikací PUR lepidla důkladně odmastit a odstranit nesoudržné části. Prašný podklad snižuje přilnavost lepidla. Povrch se již nevlhčí.
Aplikace PUR lepidla
Před našroubováním na pistoli je třeba dózu důkladně protřepat (minimálně 30krát). Následně se aretačním šroubem nastaví požadované dávkování. Ústí trubice pistole se při aplikaci nesmí klást přímo na podklad nebo tepelnou izolaci. Je třeba ho držet asi 1 cm nad tepelněizolační deskou. Při lepení polystyrenových desek se pěna nanáší v pruzích o šířce přibližně 3 cm se vzájemným rozestupem 25 až 30 cm a přibližně 15 cm od okraje desky. Na jeden metr čtvereční stačí nanést tři pruhy. Tepelněizolační deska se přikládá na podklad přibližně dvě minuty po aplikaci PUR lepidla, přitlačí se a srovná pomocí dvoumetrové latě. Delší přestávka mezi aplikací PUR pěny a přiložením tepelněizolační desky na podklad snižuje přilnavost, což je důsledkem tvorby nelepivé vrstvy, a to přibližně po pěti minutách po aplikaci jakéhokoliv druhu PUR pěny. PUR lepidlo je vhodné aplikovat při teplotě 0 až +35 °C. Po dalších dvou hodinách po aplikaci lze ukládat další vrstvu tepelné izolace.
Čtěte také: Materiály pro kotvení do betonu
Bitumenové hmoty
Lepidlo na polystyren a asfaltové pásy DenBit STYROL LT je bitumenová hmota vysoce modifikovaná syntetickým kaučukem s obsahem živic a chemických sloučenin vylepšujících přilnavost k polystyrenu, bitumenovým a betonovým podkladům a plechům s možností použití i na mírně vlhké podklady. Obsahuje organické rozpouštědlo bezpečné pro polystyren. Spotřeba na jednu vrstvu je přibližně 0,8 až 1,5 kg/m2 (lepení asfaltových pásů na polystyren).
Finální úprava
Základní vrstva se v podstatě neliší od zateplovacího systému stěn, tj. s využitím perlinky. Základní vrstva se zatahuje min. V místech s vysokým provozem (okolo chodníků, hřišť apod.) s rizikem proražení systému je vhodné výztužnou vrstvu zdvojit nebo použít zesílenou. Před nanesením povrchových vrstev se provede penetrace za účelem snížení savosti a sjednocení podkladu. Pro povrchovou úpravu soklu se používají ušlechtilé soklové omítky z přírodního popř. Častým případem je provedení soklu z keramického obkladu, popř. kamene.
Kotvení hydroizolace plochých střech
Hydroizolační vrstvy střešních plášťů plochých střech musí být vždy zajištěny vhodnou fixací proti účinkům sání větru. Jednou z metod této fixace, kromě natavování, lepení či přitížení, je mechanické kotvení, které je nejčastější a téměř univerzální metodou fixace. Toto kotvení se provádí pomocí střešních kotev. Dvouvrstevná hydroizolace je pak fixována tak, že podkladní pás je kotvený a vrchní pás je na podkladní plnoplošně natavený. Obvykle se provádí tak, že kotvení hydroizolačního souvrství zároveň fixuje i všechny vrstvy tepelně izolační a parotěsnící. Tím je kotvení výhodné oproti lepení, kde je nutno slepit jednotlivé vrstvy navzájem. Pokud to však vyžaduje postup pokládky, je rovněž možné nejdříve přikotvit jednotlivé vrstvy podkladní. Vhodné pro kotvení jsou oxidované (podkladní) či modifikované asfaltové pásy, s dostatečně pevnou nosnou vložkou a jsou k tomu výrobcem určeny. Standardně jsou to asfaltové pásy s vložkou ze skleněné tkaniny (obvykle s plošnou hmotností vložky 200 g/m2). Pro kotvení se rovněž používají pásy s vložkou z polyesterové rohože, nebo s vložkou speciální kombinovanou, resp. kompozitní, z polyesterové rohože spřažené s výztužnými vlákny či skleněnou mřížkou, kdy výrobce asfaltových pásů uvádí jako možný způsob jejich aplikace v jejich technickém listě mechanické kotvení.
Typy kotevních prvků
Pro kotvení se používají ověřené kotevní systémy kotev celokovových, nejčastěji jako šroub s podložkou kulatou nebo oválnou. Používají se zejména pro střešní skladby s malou tl. tepelné izolace, obvykle do tl. 50 až 60 mm, nebo ve skladbách zcela bez tepelné izolace. Výhodou celokovových kotev je jejich tuhost v celé délce těla kotvy, která se využívá při kotvení střešního pláště na šikmých plochách s větším sklonem. Celokovové kotvy se rovněž dělí podle únosného podkladu, do kterého se fixují, na: kotvy do betonu, lehčeného betonu, ocelového trapézového plechu, prkenného bednění či do desek na bázi dřeva (vodovzdorné překližky a dnes velice časté OSB desky). Každý takovýto podklad vyžaduje určité typy šroubů. Pro kotvení střešních plášťů s tepelnou izolací v dostatečné tl., obvykle v tl. více než 50 až 60 mm, dle výrobce, se nejčastěji používají kotvy teleskopické, sestávající z kovového šroubu a umělohmotného teleskopu. Teleskopické kotvy zamezují možnosti poškození hydroizolace při našlápnutí na kotvu, protože v trubici teleskopu se šroub může vertikálně volně pohybovat. Teleskopy jsou obvykle jednoho typu, zatímco šrouby do teleskopů, stejně jako celokovové šrouby, se vyrábějí a osazují do teleskopů podle typu únosného podkladu, pro který jsou určené. Kromě celokovových a teleskopických kotev se používají ještě různé speciální kotvy.
Postup kotvení
Ve dvouvrstevné hydroizolační skladbě se vždy kotví podkladní asfaltový pás. Tento podkladní pás musí vyhovovat výše uvedeným požadavkům z hlediska spolehlivosti jeho kotvení. Realizaci pokládky kotveného podkladního pásu musí předcházet provedení tahových zkoušek na stavbě. A to vždy u všech silikátových podkladů a dřevěných podkladů. U podkladů z trapézového ocelového plechu lze vycházet z přesně daných pevnostních charakteristik oceli dodaných plechů. Na základě tahových zkoušek a typu kotveného asfaltového pásu se navrhne typ kotevního prvku vyhovujícího jak z hlediska únosnosti podkladu, tak z hlediska únosnosti asfaltového pásu vůči protržení kotvou. Zároveň se stanoví bezpečná hodnota výpočtového zatížení na 1 kotvu od sání větru: obvykle 0,4 kN / kotvu, a to podle výrobce asf. pásu a výrobce kotev. Následně se provede statický výpočet kotvení podle ČSN EN 1991-1-4 - Zatížení větrem, který stanový počet kotev / 1 m2 v jednotlivých oblastech ploché střechy: F, G, H, I. Zde je nutno podotknout, že plochá střecha je definována sklonem α < 5°. Vlastní pokládka kotveného podkladního pásu začíná jeho volným položením na podklad, vyrovnáním a vypnutím. Následně se provede kotvení v přesahu pásu, a to tak, aby obrys kotvy byl min. 1 cm od okraje pásu. Odstup jednotlivých kotev od sebe v jedné řadě kotev se stanoví z požadovaného počtu kotev / 1 m2 a z požadavku, že min. vzdálenost mezi kotvami by neměla být menší než 15 cm. Pokud se požadovaný počet kotev nevejde do přesahu pásů, je nutno kotvit ještě i v ploše pásu, obvykle v jeho polovinách, nebo dokonce v jeho třetinách. Každá takováto kotva v ploše pásu však musí být vodotěsně překryta záplatou min. 20 x 20 cm, nebo pruhem pásu šířky min. 20 cm. Po provedení kotvení se šev vodotěsně zavaří nebo slepí. Vodotěsné zakrytí kotev musí být provedeno co nejdříve. Součástí kotvení hydroizolačního souvrství je i provedení lineárního kotvení po obvodu střechy a všech nástaveb a prostupů: provede se jako 1 řada kotev s odstupy min. 250 až 330 mm. Kotvy, které jsou v této řadě na základě výpočtu sání větru, se do lineárního kotvení rovněž započítávají. Lineární kotvení fixuje střešní plášť proti vodorovným silám, které působí v souvrství působením větru, chvěním střešního pláště, dilatačními pohyby materiálů střešního pláště.
Čtěte také: Postup kotvení plotu do zdi
Je důležité pamatovat na to, že každá deska tepelně izolační vrstvy těsně pod hydroizolačním souvrštím musí být fixována min. V současné době je možné mechanickým kotvením fixovat díky dlouhým teleskopům i střešní plášť o tl. vzhledem k tomu, že tl. tepelných izolací se dnes provádějí velice často ve 2 a více vrstvách (pro zamezení tepelných mostů, nebo spádování v tepelně izolačních vrstvách).
Kotvení nopové fólie
Kotvení nopové fólie nepatří mezi příliš náročné nebo složité úkoly, což jistě patří k důvodům, proč je tento druh hydroizolace tolik oblíbený. Základním kamenem úspěchu je vždy nejprve správný výběr nopové fólie, nejtenčí nopové fólie s nízkými nopy nejsou vždy tou nejideálnější volbou. Pro kotvení nopové fólie nad terénem se používají ukončovací lišty, které se ke stěně upevňují za pomoci hmoždinek s vrutem. Pro kotvení nopové fólie ke zdivu se používají hřeby s ucpávkou. Tato ucpávka je nutná, aby v místě narušení nopové fólie nepronikala voda ke konstrukci domu. Kromě hřebů je pro kotvení nopové fólie možné použít také talířové hmoždinky, a to zejména v případě, když je nopová fólie použita jako dodatečná hydroizolace na polystyrenové zateplení. Kotvení nopové fólie by mělo být každých 30-40 cm od sebe a vlastní zahrnování hlínou by se tak nemělo provádět naráz, aby se nopová fólie v místě ukotvení nenatrhla. V nadzemní části, pokud ještě nemáte v plánu použít zakončovací lištu, je možné nopovou fólii za pomoci hřebů připevnit přímo do zdi, ale rozhodně až v úrovni nad terénem. Jedna z nejčastějších chyb, které se lidé při izolaci základů či soklu dopouštějí je, že podzemní část mechanicky kotví do izolované stěny. Což je nepřípustné, protože pokud zaizolujete stěnu pomocí asfaltového pásu a následně na ni upevníte nopovou fólii za pomoci hřebů nebo talířových hmoždinek, hydroizolaci základů poškodíte. V případě, že máte stěnu již zaizolovanou pomocí asfaltového pásu a potřebujete kvůli manipulaci nopovou fólii přichytit ke zdi, je vhodné použít opačné kotvy, které se lepí na stěnu a na které se nopová fólie přichycuje přitlačením tak, že nopovou fólii propíchnete. V případě použití nopové fólie na extrudovaný polystyren je prvním rozdílem opačná orientace nopů, tedy od polystyrenu, respektive od zdiva. Standardní umístění by bylo zbytečné, protože zde nevzniká mezera, která by měla za úkol odvětrání zdiva. Při kotvení nopové fólie do XPS polystyrenu dávejte pozor, aby kotvicí prvek neporušil hydroizolaci pod polystyrenem. Co se pak týče vlastního kotvení nopovky, tak se kotví buďto za pomoci talířových hmoždinek do extrudovaného polystyrenu a zároveň nesmí projít skrz až na základ, ať nepoškodí hydroizolaci. Druhým jistě vhodnějším způsobem je kotvení na opačné kotvy, které jsou nalepeny na stěnu, v místech, kde jsou spoje polystyrenových desek.
Stabilizace tepelné izolace
Tato problematika velice úzce souvisí se stabilizací celého střešního pláště a s typem nosné konstrukce. V České republice je nutnost stabilizace tepelné izolace popsána v ČSN 731901:2011, kde je v bodě 8.26.6. je uvedeno, jakými opatřeními se provádí stabilizace jednotlivých vrstev skladby střechy. Například v Německé spolkové republice je nutnost stabilizace uvedena v Technische regeln - abc der Bitumenbahnen, kde přímo v bodě 3.4.5.2. je uvedena stabilizace jednotlivých druhů tepelných izolací.
Faktory ovlivňující stabilizaci
- Nerovnost podkladu: Platí především při sanacích střech a u materiálů na bázi EPS a PIR, kdy není vytvořen rovný podklad pro hydroizolační vrstvu, případně mohou lokálně vznikat místa se stojící vodou. V těchto místech bude docházet ke zrychlenému stárnutí hydroizolačního materiálu.
- Účinek větru: Jedná se především o posun desek z důvodu dynamických účinků sání větru (vertikální síly).
- Posun tepelné izolace vlivem gravitace: Platí především pro sklony nad 3 °. Posun desek může způsobit především tepelné mosty z důvodu snížení tl. tepelné izolace. Pokud není tepelná izolace položena na vazbu, mohou vzniknout i případy míst bez tepelné izolace. Posun desek dále může způsobit uvolnění kotev a tím možnost poškození izolace.
- Poškození izolace: Jedná se o vypnutí izolace v místě atik a v ploše střechy.
- Omezení objemových změn tepelné izolace vlivem teploty: Výsledkem objemových změn je posun izolačních desek. Objemové změny se týkají především EPS, kde lineární koeficient tepelné roztažnosti je (5 - 7).10-5 1/K tj. 0,05 - 0,07 mm/1K, což při teplotním rozdílu 50 °C představuje 2,5 - 3,5 mm/m.
- Omezení dotvarování tepelné izolace: Tento případ se týká EPS a výsledkem jsou nevratné posuny desek. Stabilizovaný EPS má dodatečné smrštění max.
Parametry pro návrh stabilizace
- Stabilizace celého střešního pláště.
- Typ skladby jednoplášťové střechy.
- Pořadí vrstev.
- Jaká vrstva a jaký materiál se nachází pod vrstvou tepelné izolace.
- Zda je ve skladbě obsažena parozábrana.
- Podklad tepelné izolace.
- Krycí šíře hydroizolace a velikosti tepelné izolace.
- Umístění tepelné izolace v půdorysu střechy.
Metody stabilizace tepelné izolace
- Mechanickým kotvením.
- Lepením.
- Pomocí speciálně upravených pásů se samolepícími pruhy na povrchu pásu, nebo celým samolepícím pásem.
- Pomocí lepidel na bázi PU, dále pomocí asfaltových lepidel - zastudena, nebo do horkého oxidovaného asfaltu.
- Volným zatížením - v tomto případě se ale přesněji jedná o stabilizaci hydroizolační vrstvy. Stabilizace zatížením tepelné izolace se používá u střech s opačným pořadím vrstev - tzv.
Stabilizace různých typů tepelné izolace
Minerální vlna (MV)
Tento typ tepelné izolace se používá u střech s klasickým pořadím vrstev. Izolaci z MV je možné pokládat v jedné vrstvě díky její rozměrové stálosti a objemové hmotnosti. Objemová hmotnost izolace z MV pro ploché střechy se pohybuje mezi 115 - 200 kg/m2. Pracovní kotvení není nutné, pouze je doporučené, pokud bude každá deska přikotvena přes hydroizolaci. K podkladu je možné lepit PU lepidlem, pomocí asfaltových lepidel - zastudena, nebo do horkého asfaltu. V případě asfaltového pásu je vhodné povrch oživit penetračním asfaltovým lakem. Přes asfaltový pás je možné kotvit do monolitické konstrukce, nebo trapézového plechu za předpokladu, že podkladní vrstva má dostatečnou únosnost (1 000 N), která byla prověřena výtažnou zkouškou. Počet kotevních prvků pro pracovní kotvení je 1 - 2 ks na desku. K tomuto podkladu nelze lepit. K těmto vrstvám je možné lepit PU lepidlem.
Expandovaný polystyren (EPS)
Tento typ tepelné izolace se používá u střech s klasickým pořadím vrstev. Jednotlivé desky z EPS musí být díky své rozměrové stálosti a malé objemové hmotnosti vždy připevněny k podkladu. Pracovní kotvení není možné vynechat. V případě kotvení je doporučen min. počet kotev 3 ks/m2. K podkladu je možné EPS lepit PU lepidlem, pomocí asfaltových lepidel - zastudena, nebo do horkého asfaltu. V případě horkého asfaltu je nutné dát pozor na přímý styk s EPS. V případě asfaltového pásu je vhodné povrch oživit penetračním asfaltovým lakem. V případě, že asfaltový lak obsahuje rozpouštědla, je nutné s pokládkou EPS počkat, než dojde k jejich uvolnění z penetrované vrstvy. K tomuto podkladu nelze lepit. EPS je nutné od podkladu z mPVC odseparovat např. geotextilií.
Polyisokyanurát (PIR)
Tento typ tepelné izolace se používá u střech s klasickým pořadím vrstev. Jednotlivé desky z PIR musí být díky své malé objemové hmotnosti vždy pracovně připevněny k podkladu. Pokládka pásu je možná hned po aktivaci pruhů hořákem. V závislosti na ploše PIR desky navržen počet kotev, který se liší dle jednotlivých dodavatelů. Kotvení v krajích, rozích a ploše je dáno statickým výpočtem. Na rozdíl od EPS není nutné desky PIR od podkladu separovat.
Extrudovaný polystyren (XPS)
Tento typ tepelné izolace se používá u střech s opačným pořadím vrstev. Způsob stabilizace této tepelné izolace je pomocí zatížení. Zatížení může být vyvozené štěrkovým zásypem, dlaždicemi, vrstvou substrátu u vegetačních střech. Pracovní stabilizace (přitížení, kotvení) je vždy nutné u XPS, EPS a PIR. Pro finální návrh stabilizace tepelných izolací ve skladbě plochých střech platí vždy pravidlo individuálního posouzení dle specifika projektu, jejichž vhodnost musí být z hlediska funkčnosti a garancí být před samotnou realizací doložena a závazně potvrzena dodavatelem nebo výrobcem produktu s ohledem na platné normy, případně předpisy týkající se navržené kombinace použitých materiálů.
Riziko kondenzace na kotevním vrutu
Při průchodu vrutu přes PIR izolaci nedochází k poškození parozábrany na celoplošném bednění v místě krokve. U parozábrany lehkého typu nedošlo k perforaci - roztržení. Místo prostupu lze považovat za těsné. Kotevní vrut nepoškozuje parozábranu, prochází přes plné bednění do krokve. Těsnost ve dřevě je prokazatelná. Vnitřní vzduch nemá možnost infiltrovat přes krokev, bednění a kolem vrutu v místě parozábrany do vrstvy PIR izolace. Průchod vrutu tepelnou izolací je utěsněn tzv. PIR pilinami. Kolem vrutu nevzniká otevřený otvor umožňující volný pohyb vzduchu. Z výsledků výpočtu vyplývá, že malé množství kondenzátu se spolehlivě vypaří ze střechy. V oblasti spojovacího kovového vrutu je konstrukce detailu bezpečná z hlediska rizika hromadění vnitřní vlhkosti ve střeše.
Tabulka 1: Stabilizace tepelné izolace (přehled možností dle typu izolantu)
| Typ izolace | Způsob stabilizace | Specifika |
|---|---|---|
| Minerální vlna (MV) | Lepením (PU, asfaltová lepidla), kotvení (doporučeno 1-2 ks/desku) | Rozměrová stálost, vysoká objemová hmotnost, možné pokládat v jedné vrstvě. Povrch asfaltového pásu oživit penetrací. |
| Expandovaný polystyren (EPS) | Lepením (PU, asfaltová lepidla), pracovní kotvení (min. 3 ks/m2) | Nutné připevnit k podkladu. Pozor na přímý styk s horkým asfaltem. Nutná separace od mPVC geotextilií. |
| Polyisokyanurát (PIR) | Pracovní kotvení (počet kotev dle plochy a dodavatele) | Malá objemová hmotnost, není nutné separovat od podkladu. |
| Extrudovaný polystyren (XPS) | Zatížení (štěrk, dlaždice, substrát u vegetačních střech) | Používá se u střech s opačným pořadím vrstev. Pracovní stabilizace je vždy nutná. |
tags: #kotveni #xps #pres #asfaltovy #pas