Komíny jsou nedílnou součástí budov již po staletí, a jejich role v odvodu spalin a zajištění bezpečnosti se vyvíjela s technologickým pokrokem. Od primitivních dymníků až po moderní třívrstvé systémy, komínová konstrukce prošla významnými změnami, které reflektují rostoucí nároky na efektivitu, bezpečnost a udržitelnost. V této článku se podrobně podíváme na komínová tělesa, jejich konstrukci, materiály, klíčové prvky, princip komínového tahu, a také na související legislativní požadavky.
Historický vývoj komínů a dymníky
Nejstarším zařízením sloužícím k odvodu kouře ven z domu (respektive jizby) byl tzv. dymník odvádějící kouř do podkrovního prostoru. Kolem 15. století se pak objevují komíny sahající až nad samotnou střechu a odvádějící tak kouř zcela mimo dům. První komíny byly dřevěné či hlinitodřevěné, v průběhu 17. a 18. století se hlavně pod tlakem protipožárních předpisů přecházelo na komíny zděné.
Dymník (otevřený komín) si můžeme představit jako obrácený trychtýř s téměř čtverhrannou základnou, který se postupně zužuje směrem vzhůru a ústí do komína. Dymník se nacházel nad polovinou plochy černé kuchyně. Mohl být buď vyzděný z cihel, anebo byl tvořen dřevěno-proutěnou konstrukcí omazanou silnou vrstvou bláta, jílu. Z jedné strany byl dymník usazen na vnější obvodovou stěnu kuchyně, ze dvou stran na vnitřní stěny oddělující kuchyň od světnic a čtvrtou stranu nesl masivní dřevěný trám. Ten byl umístěn příčně přes kuchyň. Dymník byl z vnitřní strany černý a očouzený od sazí. Využíval se rovněž k uzení. Staré dymníky se v Gerniku nedochovaly, ale lze je ještě dnes nalézt např. v Rovensku nebo Bígru.
Komín je část komínové konstrukce, která je vidět na střeše. Vyráběl se ze stejného materiálu jako celé komínové těleso, tedy buď z cihel, anebo z proutí, dřeva a hlíny. Komín s cihelným dymníkem byl tedy rovněž zděný z cihel. Jeho hlava byla vyzděna do půlkulatého nebo trojúhelníkového tvaru. Naopak dřevěné dymníky měly rovněž dřevěné konstrukce komínů. Nad úrovní střechy byly opláštěné deskami, zdobené zavětrovacími ozdobnými lištami, nebo byly překryty šindelem. Komínový otvor býval zakryt sedlovou stříškou opatřenou pálenou taškou, šindelem a později i plechem. V Gerniku se bohužel dřevěný typ komínu již nikde nevyskytuje, všimnout si jich ale můžete např. v Bígru, kde se ještě dochovaly ve větším počtu. Pozůstatky starých cihlových komínů můžete pozorovat na celé řadě gernických domů ještě dnes.
Postupem času se dymníky přestávaly používat a nad celou plochou černé kuchyně se dostavěl dřevěný strop. Ohniště (topeniště) bylo v první polovině 20. století postupně rušeno a nahrazováno kamny. Dymník v prostoru půdy mohl zůstat v původních rozměrech, nebo byl částečně odbouráván. Vždy ale býval využit pro odvod kouře a rovněž pro uzení. Tvar komína nad úrovní střechy většinou měněn nebyl. I navazující světnice byly doplňovány výkonnějšími kamny a samostatnými komínovými tělesy, která se vyváděla přímo nad střechu, nebo do upraveného komínového tělesa po zrušeném dymníku. Později se na střechách začaly objevovat i betonové prefabrikáty různých tvarů.
Čtěte také: Komínová čisticí deska
Základní pojmy a části komínu
- Komínový plášť: Je vlastní konstrukce komína. Má více funkcí - nosnou, ochrannou i estetickou. Vede od vnitřního otvoru komínového průduchu po viditelnou vnější stěnu komínového pláště.
- Komínové zdivo: Provádí se z kvalitních plných cihel na nastavovatelnou maltu, pokud není předepsána projektem malta jiná. Při vyzdívání je třeba dbát správné vazby a toho, aby ložné a styčné páry byly správně vyplněny maltou a i komínový průduch byl opatřen omílkou. Přepážky mezi průduchy mají být nejméně 150 mm.
- Komínový průduch: Vnitřní dutina komína, kterou proudí spaliny. Komínové průduchy musí mít po celé účinné výšce neměnný průřez. Velikost komínového průduchu musí být přiměřená. Pro optimální rychlost spalin (0,5 až 5 m/s) nesmí být menší než 0,015 m2. Pokud je kruhový, musí mít průměr nejméně 140 mm (pro kotle na tuhá paliva min. 160 mm).
- Půdice: Je nejníže umístěná část zděného komína, spojená se zemí, tedy s půdou. Půdice obsahuje vybírací otvor.
- Vybírací otvor: Otvor cca 300 mm nad podlahou sklepa, začíná-li komínový průduch ve sklepě. Je opatřen vzduchotěsnými nehořlavými dvířky, buď uzavíratelnými, nebo opatřenými závorou se zámkem. Slouží k odstranění sazí a sedimentů.
- Komínový sopouch: Otvor v komínovém zdivu pro připojení kamen. Měl by být co nejkratší a pokud možno rovný. Otvor prochází všemi vrstvami komína až do komínového průduchu.
- Kouřovod: Konstrukce s průduchem, určeným pro odvod spalin od kouřového hrdla spotřebiče do sopouchu komína, popř. do volného prostředí (kouřovod s funkcí komína). Bývají z různých kovových materiálů, nejlepší je antikoro.
- Sběrná výška: Výška mezi nulovou úrovní průduchu a sopouchem.
- Účinná výška: Výška mezi sopouchem a horní úrovní komínové hlavy, nebo komínového nástavce.
- Vymetací otvor: Na půdě, cca 600-1200 mm nad podlahou půdy. Je vystrojen nehořlavými vzduchotěsnými dvířky, buď uzavíratelnými, nebo opatřenými závorou se zámkem. Podlaha půdy kolem vymetacího otvoru musí být nehořlavá.
- Komínová hlava: Nejvyšší část komínového tělesa, vyčnívající nad střechu. Komínová hlava, nebo komínové nástavce se zabudovávají pro vylepšení stavební výšky komína a vylepšení tahových vlastností komína.
- Komínový nástavec: Zařízení, které vylepšuje tahové vlastnosti komína. Dnes u nás vyrábí Jihokov speciální deflekční nástavce na komíny, které mají soustavu lamel z nerezového plechu. Plechy jsou nastaveny tak, že ať fouká vítr z jakékoli strany, vždy vytváří v průduchu podtlak.
Nadstřešní část komína a její provedení
Nadstřešní část komína je jeho nejvíce namáhaný díl. Je nejvíce namáhaná od povětrnostních vlivů i korozívním účinkům spalin. Jelikož je zpravidla v komínovém průduchu (případně i zadním větrání) větší vlhkost a teplota než v exteriéru, platí pro nadstřešní část komína obdobné zásady jako pro obvodové pláště budov. Konstrukcí prostupuje vlhkost směrem k vnějšímu prostředí a pokud se dostane k vrstvě, jež nepropouští vlhkost, může dojít ke kondenzaci. Proto v případě obkladu komínového zdiva nebo komínových tvárnic dochází často k odpadávání obkladů, protože se pod ním nahromadila vlhkost, která v zimě mrzne a v létě se mění v páru.
Pokud je z architektonických důvodů třeba komín obložit např. plechem nebo těsnou střešní krytinou, provede se mezi komínovými tvárnicemi a nepropustnou konstrukcí provětrávaná vzduchová mezera. Problémy s prostupující vlhkostí se nevyskytují u komínů s parotěsnou vložkou (např. ocelovou nebo plastovou).
Důležitou konstrukcí je krycí deska, která chrání komín před srážkovou vodou a která by měla mít na převislém okraji "okapničku" aby dešťová voda (případně i saze) nestékaly po vnějším povrchu komína. Krycí deska nemá být pevně spojena s komínovou vložkou, protože vlivem teploty dilatuje. Proto se používá tzv. dilatační manžeta, která je volně zasunuta do poslední keramické vložky a umožňuje jí volný dilatační posuv.
Nadstřešní část komína lze provést tak, že nad střechou (nad oplechováním) se zděný komínový plášť vyzdívá z odolnějších a estetických zdicích materiálů nebo tvárnic. Například komín EKO UNIVESSAL může být nad střechou namísto standardních tvárnic UN vyzděn z pohledových tvárnic EKO.DEKOR, které mají na vnějším povrchu strukturu cihlového zdiva. U zděných komínových systémů je nejpoužívanější varianta, kdy je pod střechou na tvárnici osazena krakorcová deska, nad níž se dále vyzdívají tvárnice a zároveň i obezdívka z mrazuvzdorných cihel.
Někdy je např. z architektonických důvodů požadován komín se stejným povrchem jako fasáda, potom se na komínových tvárnicích provede zateplovaní systém s kvalitní, sítí vyztuženou stěrkou. Nejrychlejší, ale někdy s nároky na zdvíhací zařízení je použití prefabrikovaného komínového návleku z lehkého sklobetonu. Ten se dodává jako hranol, který má na vnějším povrchu již finální povrchovou úpravu. Často se navíc používají u zakončení komínů různé "stříšky". Nejznámější je Meiningerova hlava, která zabraňuje zatékání do průduchu, hlavně ale zabraňuje zpětnému tahu vlivem nepříznivých povětrnostních podmínek. Samozřejmě je však i zdrojem určité malé ztráty tahu při běžných podmínkách. Větší stříšky se používají především v horských oblastech u rekreačních objektů z důvodu ochrany před zapadáním sněhem.
Čtěte také: Vše, co potřebujete vědět o nestíněných kabelech Cat6
Komínový tah a jeho význam pro funkčnost spalinové cesty
Princip komínového tahu a jeho význam pro funkčnost spalinové cesty. Komínový tah je přírodní jev způsobený rozdílem hustot mezi teplým vzduchem v komíně a chladnějším venkovním vzduchem. Tento fyzikální princip je založen na Archimédově zákoně, který říká, že těleso ponořené do tekutiny je nadlehčováno silou rovnající se tíze tekutiny stejného objemu, jako je objem ponořeného tělesa. Tři hlavní faktory určující intenzitu tahu jsou teplotní rozdíl mezi spalinami a venkovním vzduchem, výška komína a odpor komínového systému.
Čím větší je teplotní rozdíl mezi spalinami (typicky 150-300°C) a venkovním vzduchem, tím silnější je tah. Podobně platí, že vyšší komín vytváří silnější tah - při zdvojnásobení výšky se teoreticky tah zvýší přibližně o 40%. Pro představu, standardní rodinný dům s výškou komína 6 metrů a teplotou spalin 200°C může generovat tah kolem 12-15 Pa. Správný komínový tah je klíčový pro bezpečnost.
Termínem komínový efekt se nazývá fyzikální jev, kdy vertikálně orientovanou dutinou začne proudit vzduch, přičemž toto proudění je vyvoláno pouze vlivem rozdílné teploty a tudíž i objemové hustoty (měrné hmotnosti) vzduchu na jednotlivých koncích dutiny. Vzhledem k tomu, že teplý vzduch má nižší hustotu než studený, dochází ke stálému pohybu teplého vzduchu směrem nahoru. Tato definice platí obecně pro všechny svislé dutiny splňující podmínku rozdílných teplot na svém vstupu a výstupu (např. schodiště, výtahové šachty, větrací šachty apod.). Komínový efekt, tedy proudění vertikální dutinou přirozeně způsobuje tlakovou diferenci mezi vnějším prostředím a vnitřkem dutiny. Neboť na spodu dutiny je do ní nasáván okolní vzduch. Pokud je touto dutinou spalinová cesta (komín) používá se termín komínový tah.
Komínový tah sám o sobě nemůže sloužit jako etalon popisující spalinovou cestu (komín), ani nemůže obecně sloužit jako parametr spojující spotřebič se spalinovou cestou. Provozovatel může ovlivnit komínový tah v podstatě všemi vstupy (typem paliva, množstvím přivedeného vzduchu, použitím digestoří a ventilátorů, otevřením dveří na schodiště apod.), provozním režimem spotřebiče (množství a kvalita paliva) a všemi výstupy (škrticí klapky, větrné nástavce, regulátor komínového tahu apod.).
Statický a dynamický komínový tah
Statický komínový tah je v podstatě výpočet tlakové diference způsobené v jinak stabilním prostředí o stejném (atmosférickém) tlaku pouze s rozdílnou hustotou vzduchu (spalin) na vstupu a výstupu komínu. Jedná se především o veličinu výpočtovou a lze ho uvažovat pouze u soustav pracujících principiálně v atmosférickém provozu. Pro praktický výpočet tlakové diference ve spalinové cestě se proto musí od vypočítaného statického komínového tahu odečíst tlakové diference způsobené dalšími spotřebiči, ztrátami na přívodu spalovacího vzduchu, ztrátami ve spotřebiči, kouřovodu a komínu, ztrátami působením větru, překážkami ve spalinové cestě apod.
Čtěte také: výhody garáže se sedlovou střechou
Dynamický komínový tah lze uvažovat u všech soustav, tj. pracujících v atmosférickém, přetlakovém i podtlakovém provozu. Jedná se v podstatě o výpočet tlakové diference způsobené prouděním vzduchu, bez ohledu na způsob vzniku tohoto proudění. Výpočet vychází z „dynamické“ a tudíž vnějšími vlivy ovlivněné veličiny, a to rychlosti proudění.
Aby bylo téma komínového tahu kompletní, je třeba si uvědomit, že statický nebo dynamický diferenční tlak je pouze jednou z mnoha součástí poměrně složitého a velice proměnného tlakového systému. Jedná se především o diferenční tlaky vyvolané vzduchovými ventilátory (různé větráky, digestoře, atd.) a dalšími spotřebiči. Nezanedbatelný je rovněž tlakový účinek větru, a to na vstupu i výstupu spalinové cesty, tepelné vzduchové proudy na stěnách budov apod. Změření komínového tahu diferenčním tlakoměrem (tahoměrem) by se dalo velice dobře přirovnat ke změření rychlosti vozu. Získaná hodnota je pouze okamžitá a obecně velmi málo vypovídající. Závěrem lze shrnout, že výpočet a měření komínového tahu je nedílnou součástí revizí a kontrol spalinových cest a že pro odborníka a v kontextu s dalšími údaji může mít značnou vypovídací hodnotu.
Typy komínů a jejich konstrukční řešení
Komíny mají více dělení podle různých parametrů. Dle konstrukce a materiálů je lze rozdělit na:
Jednovrstvé zděné komíny
Komínové zdivo se provádí z kvalitních plných cihel na nastavovatelnou maltu, pokud není předepsána projektem malta jiná. Při vyzdívání je třeba dbát správně vazby a toho, aby ložné a styčné páry byly správně vyplněny maltou a i komínový průduch byl opatřen omílkou. Přepážky mezi průduchy mají být nejméně 150 mm. Jednovrstvé zděné komíny se navrhují z materiálů nehořlavých (podle ČSN EN 13501-1 +A1), třídy reakce na oheň A1, A2; s nasákavostí nejvýše 20 % měrné hmotnosti; odolných proti mrazu - kde je třeba; odolných proti účinkům spalin. Spaliny moderních vysoce účinných spotřebičů jsou již nevhodné.
Dvouvrstvé komínové systémy
Charakteristické pro systém komínu je to, že má dvě vrstvy. Těleso komínu tvoří nosná část a vnitřní vložka. Vložka musí být odolná vůči agresivnímu kyselému prostředí spalin a kondenzátu.
Třívrstvé komínové systémy
Třísložkové komíny s minerální izolací vyžadují tzv. zadní odvětrávání, které odvádí vlhkost z tepelné izolace. Komín s vlhkovzdornou vložkou a zadním odvětráním je odolný proti vlhkosti. Díky izolaci je komínový plášť chráněn před přehříváním a kondenzací. Třívrstvé komínové systémy jsou vhodné pro všechny druhy paliv. Komín musí přenést zatížení větrem min. 1,5 KN/m2. V důsledku zatížení větrem došlo ke vzniku tahového napětí v ložné spáře. Komín nad střechou je dřevěný, doplněný dřevěnými zavětrovacími lištami, které bránily větru poškodit konstrukci komína.
Umístění komínového tělesa
Umístění komínového tělesa v dispozici je vždy výhodné volit tak, aby komín byl situován uvnitř dispozice a procházel střechou v oblasti jejího hřebene. Hlavní argumenty pro takové umístění jsou: minimální tepelné ztráty komínového tělesa, jednoduchá statika tělesa, jednoduché nadstřešní části. V praxi se opět setkáváme s případy, kdy komín je situován tak, aby „nepřekážel“, výrazně vysoká část nad střechou ochlazuje spaliny, při nedostatečném statickém zajištění vzniká riziko přímého ohrožení majetku a zdraví.
Při situování komínového esa na vněším zdivu, má být komínový průduch oddělen od venkovního prostoru zdí alespoň 30 cm tlustou. Výška komína nad střechou je předepsána 650 mm nad hřeben střechy - minimálně.
Společné komíny
Společné komíny jsou nevhodné pro spotřebiče na pevná a kapalná paliva (např. kamna, kotle na dřevo, uhlí), protože mohou vést k problémům s odvodem spalin a případnému ohrožení bezpečnosti. Je zakázáno zapojení topných těles z různých pater do jednoho průduchu, zapojení většího počtu otopných systémů, než je přípustné, a nesprávné výškové zapojení topných zařízení (sopouchy dvou kamen v jednom patře mají být minimálně 300 mm nad sebou). Zákaz společných komínových průduchů společným vybíracím otvorem je zakázáno.
Problémy a závady systémových komínů
Přestože systémové komíny se v praxi uplatňují poměrně dlouhou dobu, stále se setkáváme s případy, kdy na smontovaném komínu najdeme větší či menší chyby a závady, z nichž některé dokonce znemožňují jeho uvedení do provozu. Důsledkem jsou potom někdy složité a nákladné opravy, které prodražují výsledné dílo a prodlužují dobu výstavby. Podívejme se nejprve na několik ukázek dobrého provedení a pak i na ukázky toho špatného včetně uvedení možných příčin, které tento stav způsobují. Návrh systémového komína představuje pro projektanta výhodné řešení: úsporu místa v dispozici, zjednodušení projektování, záruku funkčnosti návrhu.
Při realizaci staveb dochází u nás stále k drobným či větším improvizacím, snahou vynechat nebo nahradit materiály nebo konstrukční části jinými. V tomto případě byla podceněna těsnost půdice. Nesystémové provedení kouřovodu neumožňuje dilataci keramické vložky. Připojení kouřovodu je kritické místo z hlediska dilatace. Připojení kovového kouřovodu „natvrdo“ do keramického sopouchu. Připojení kovového kouřovodu „natvrdo“ - detail trhliny v keramice. Tentýž pohled zdola.
Velmi často se podceňuje situace u příležitostně provozovaných komínů na chatách, chalupách, ale i v novostavbách. Argument, že nepotřebuji kvalitní komín, vždyť budu topit jen občas, zde paradoxně neplatí. Je tomu právě naopak. Dalším, v ČR specifickým faktorem, je tendence předimenzovat průměr komínového průduchu. Ten by měl být navržen v závislosti na výkonu spotřebiče a tzv. účinné výšce komína. V praxi je statisticky nejpoužívanějším průměrem pro lokální spotřebiče stále 200 mm, přitom ve většině případů lze vystačit s průměrem nižším.
Způsob připojení spotřebiče a kouřovodu
Kamna jsou připojena ocelovou plechovou troubou, přes zděř odpovídající troub. Sopouchy mají být co nejkratší a přímé. Světlý průřez komínového průduchu, do kterého ústí. V případech, kde jsou kondenzáty spalin odváděny otvorem v kouřovodu. Svislá vzdálenost menší než: 300 mm, pokud je vodorovný úhel mezi sopouchy menší než 90°, 600 mm, pokud je vodorovný úhel mezi sopouchy větší než 90°. Doporučuje se, aby se nezmenšil průřez komínového průduchu.
Při připojování kouřovodu je důležité zajistit správné provedení, aby nedocházelo k problémům s dilatací. Připojení kovového kouřovodu „natvrdo“ do keramického sopouchu může vést k trhlinám v keramice. Řešením je použití dilatačních prvků, které umožňují volný pohyb materiálů vlivem teplotních změn.
Čištění a kontroly komínů
Komín čistí živý člověk, který komínem prolézá. Vstupuje půdicí, vybíracím otvorem, který musí mít minimálně 45x60 cm. V mnoha starých domech tyto komíny ještě jsou. Komín zpravidla čistí kominík ze střechy. Aby bylo možné komín vyčistit i když nelze jít na střechu, má každý komín vymetací otvor. Tento otvor se nachází v komínovém plášti. Nečistoty ulpívající na stěnách komínového průduchu (např. saze, dehet) se odstraňují např. mechanicky. Plocha čisticího otvoru nesmí být menší než 0,028 m2 (kruhové otvory průměr nejméně 180 mm a výška menší než 180 mm, nebo velikost čisticího otvoru 450 mm x 600 mm). Může být také kruhový nebo oválný. Pro kouřovodu do světlosti 200 mm, je tato velikost minimální.
Změření komínového tahu nemůže nahradit povinnou kontrolu spalinové cesty, je jen jedním z mnoha okamžitých provozních parametrů. Bez vyčištění spalinové cesty před měřením může součinitel místního odporu (například hrubé nečistoty na vnitřním původně hladkém povrchu spalinové cesty) výrazně ovlivnit měření. Jak již bylo uvedeno, nestačí např. průměr spalinového hrdla, protože spalinová cesta může být v jiné části poškozena, což může být kompenzováno změnou rychlosti proudění. Součástí měření komínového tahu proto musí být ověření, že celá spalinová cesta má neporušenou a stálou plochu průduchu (průměr), a to včetně ústí a že ve spalinové cestě nejsou žádné překážky. Měření komínového tahu může být pouze jednou ze součástí komplexní kontroly spalinové cesty podle zákona č. 320/2015 Sb., Zákona o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru). Bez provedení souvisejících prací a bez jasně zapsaných a ověřených skutečností a okrajových podmínek by nikdy nemělo být použito k jakýmkoliv závěrům. Měření komínového tahu může být samozřejmě použito při osazování nebo servisu spotřebiče paliv jako jeden z parametrů pro jeho nastavení.
Legislativa a normy pro komíny
V roce 2011 vstoupilo v platnost Nařízení vlády č. 91/2010 Sb., Nařízení vlády o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv, které upravilo problematiku revizí a kontrol spalinových cest. Nařízení vlády č. 91/2010 Sb., Nařízení vlády o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv, bylo zrušeno k 1. 1. 2016. Nicméně povinnosti z něj vyplývající byly v novém znění zaneseny do zákona č. 320/2015 Sb., Zákona o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru), který byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 7. 12.
Obecně závazné právní předpisy a technické normy specifikují požadavky na materiály, konstrukci, instalaci a provoz komínů. Klíčové předpisy zahrnují:
- Základní požadavky na stavební konstrukce jsou obsaženy ve Stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.
- Vyhláška MMR č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby ze dne 12. 2009. Platí od 26. 8. 2009. Vyhláškou se mj. ruší vyhláška č. o obecných technických požadavcích na výstavbu.
- Zákon č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky ve znění pozdějších předpisů.
Klíčové normy:
- ČSN EN 1443 (734200) Komíny - Všeobecné požadavky (Datum schválení: září 2004, datum účinnosti: 1. 10. 2004). Norma reaguje na technický vývoj v oblasti domovních komínů a vytváří nová pravidla v podobě obecné technické normy. Zahrnuje všechny známé typy domovních komínů, jakož i způsoby jejich provozování.
- ČSN 73 4201 Komíny a kouřovody - Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv (Datum schválení: 1. 10. 2010, datum účinnosti: 1. 11. 2010). Norma se zabývá navrhováním, prováděním, kontrolou a čištěním komínů a odvodem spalin venkovní stěnou do volného ovzduší.
- ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb - Nevýrobní objekty (Datum schválení: 1. 5. 2009, datum účinnosti: 1. 6. 2009).
- ČSN 73 0804 Požární bezpečnost staveb - Výrobní objekty (Datum schválení: 1. 2. 2010, datum účinnosti: 1. 3. 2010).
- ČSN 73 0834 Požární bezpečnost staveb - Změny staveb (Datum schválení: 1. 3. 2011, datum účinnosti: 1. 4. 2011).
- ČSN EN 13501-1+A1 Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb - Část 1: Klasifikace podle výsledků zkoušek reakce na oheň (Datum schválení: 1. 2. 2010, datum účinnosti: 1. 3. 2010).
Revize a kontroly podle zákona č. 320/2015 Sb. nelze vykládat a tím méně provádět populisticky a nekvalifikovaně. Měření komínového tahu bývá zneužito „odborníky“, kteří tímto způsobem dokážou provést „kontrolu“ komínu během několika desítek sekund, aniž by si zašpinili ruce nebo lezli na střechu. V praxi se denně setkáváme s absolutním nepochopením principu komínového tahu, a to i mezi osobami, které se vydávají za odborníky.
Komín a jeho správné fungování je výsledkem pečlivého návrhu, kvalitní realizace a pravidelné údržby. Pouze dokonale vyvážená soustava, zahrnující hořák - kotel - komín, zajistí bezpečný a efektivní provoz. Nedostatečné znalosti a zkušenosti v této oblasti mohou vést k vážným problémům a ohrožení.
tags: #kominoveho #telesa #s #keramickym #kominovym #plastem