Voděodolnost je jednou z nejdůležitějších vlastností stavby domu. Hydroizolace budovy představuje vytváření bariéry na površích střech, stěn a dalších částech budov, aby se zabránilo průnikům vody přes tyto povrchy. Voda totiž může způsobit řadu problémů, jako je zatékání, plesnivění, koroze a další. Výzkum ukázal, že hydroizolace představuje pouze 1 % stavebních nákladů budovy, ale když jsou ignorovány nebo udělány špatně, mohou být zodpovědné za téměř 90 % následných škod.
Je však rovněž důležité si uvědomit, že ne všechny hydroizolační nátěry jsou vhodné pro všechny účely. Proto je nutné se ujistit, že zvolíte správné typy hydroizolačních materiálů a adekvátní postupy.
Co je bitumen a proč je důležitý pro hydroizolaci?
Bitumen - neboli živice - je silně viskózní černá organická kapalina, nejčastěji se vyskytující ve formě asfaltu či dehtu. Bitumen je tmavá, viskózní až pevná hmota na bázi uhlovodíků, která se ve stavebnictví používá především pro hydroizolace, ochranu konstrukcí proti vlhkosti a jako pojivo v některých směsích. Materiál je známý pro své voděodolné a izolační vlastnosti, proto je ideální pro použití ve stavebnictví.
Bitumen je velmi oblíbený izolační materiál, který má využití při stavbě střech, základů a dalších konstrukcí. Jeho výhodou je odolnost vůči vodě a dlouhá výdrž - životnost bitumenových desek se pohybuje v rozmezí 25 až 50 let. Proto se bitumen hojně používá jako bitumenová krytina, bitumenový šindel nebo ve formě bitumenových pásů. I přes své skvělé vlastnosti však potřebuje údržbu.
Typy bitumenových hydroizolací:
- Bitumenové pásy: Jsou vyrobeny z tkaniny nebo skelného vlákna impregnovaného bitumenem. Dodávají se v rolích a na stavbě se buď natavují, nebo lepí. Jejich hlavní výhodou je vysoká odolnost a dlouhá životnost, díky které se často využívají jak pro ochranu spodních staveb a základů, tak pro ploché střechy.
- Bitumenové stěrky: Jsou vyrobeny z bitumenu, který se nanáší na povrch ve vrstvě. Uplatňují se jako bezešvá hydroizolace, se kterou není problém snadno a s minimálním rizikem následných poruch izolovat i značně členité plochy.
- Tekuté bitumenové hydroizolace: Jsou vyrobeny z bitumenu, který se nanáší na povrch ve vrstvě.
Výhody bitumenových hydroizolací:
- Jsou elastické a odolné vůči vodě.
- Tvoří jednolitý hydroizolační systém bez spojů, které jsou nejčastější příčinou poruch asfaltových pásů.
- Jsou vhodné pro ruční i strojní zpracování.
- Velmi jednoduché na zpracování.
- Dokážou nahradit asfaltové pásy dokonce i v odolnosti proti prorůstání kořínků nebo v nepropustnosti radonu.
- Po vyschnutí jsou stěrky trvale pružné, a proto snadno překlenují i v podkladní konstrukci dodatečně vzniklé trhliny.
Aplikace bitumenové hydroizolace - klíčové kroky
Při výběru hydroizolačního systému na izolování základové desky, příp. základů pod úrovní terénu jsou rozhodující existující základové poměry, jakož i podkladový materiál, na který se bude aplikovat. Hydroizolační systémy na bázi bitumenu se aplikují za studena, což odbourává riziko roztavení asfaltového pásu ve spoji, případně nedostatečného natavení na podklad, které v některých případech může vést i k zatékání do stavební konstrukce.
Čtěte také: Jak správně použít bitumenové pásy?
Příprava podkladu:
- Odstranění nečistot: Betonový povrch musí být hladký, bez štěrkových hnízd. Drsná místa se opraví nebo vyrovnají. Původní nátěry na bázi bitumenu se musí odstranit. Povrch může být vlhký, ale ne mokrý.
- Vyrovnání povrchu a zaoblení rohů: Nerovnosti povrchu větší než 5 mm je nutno vyrovnat rychleschnoucí cementovou maltou. Všechny vnitřní rohy a kouty je třeba zaoblit vyhotovením fabionu s poloměrem 40-50 mm. Vnější rohy musí svírat úhel 45°.
- Napojení asfaltového pásu na zdivo (pokud je relevantní): Stávající asfaltový pás se musí trvale spojit s bitumenovou izolací. K tomu poslouží reaktivní hydroizolační stěrka. Asfaltový pás důkladně očistěte. Poté naneste plochým štětcem stěrku v pruhu 20-30 cm s minimálně 10 cm přesahem nad asfaltový pás. Stěrku nanesete ve dvou vrstvách, mezi ně přidáte ztužující skelnou tkaninu.
Aplikace základního nátěru a izolačních pásů:
- Promíchání a nanesení základního nátěru: Na připravený podklad se aplikuje základní nátěr pro zlepšení přídržnosti samolepicích hydroizolačních pásů. Základní nátěr se promíchá v originální nádobě a nanáší se na povrch štětcem, válečkem nebo vhodným stříkacím zařízením.
- Aklimatizace fólie: Hydroizolační fólii je třeba před aplikací nechat aklimatizovat při teplotě vnitřního prostředí +20 °C.
- Utěsnění rohů a hran: Vnitřní a vnější rohy a hrany stavební konstrukce se utěsní rohovou bitumenovou těsnicí páskou. Z povrchu bitumenových těsnicích pásek se odstraní ochranné pásy až těsně před nalepením hydroizolační fólie.
- Odřezání hydroizolační fólie: Samolepicí hydroizolační fólie se zřeže ostrým nožem na potřebný rozměr.
- Nalepení hydroizolační fólie: Před nalepením pásu se z hydroizolační fólie odstraní přibližně 300 mm ochranného papíru a pás hydroizolační fólie se nalepí na podklad. Začíná se v místě rohu a pásy se lepí shora dolů.
- Důkladné přitlačení pásů: Gumovým válečkem, metličkou nebo hadříkem se hydroizolační pásy opatrně nalepí tak, aby nevznikly vzduchové bublinky a nerovnosti. Následně se pásy důkladně přitlačí pohybem gumového válečku od středu pásu k okrajům.
- Vzájemný přesah pásů: Jednotlivé pásy hydroizolační fólie se kladou se vzájemným přesahem 100 mm a lepí se na nalepenou bitumenovou těsnicí pásku na okraji pásu hydroizolační fólie.
- Utěsnění detailů: Prostupy stavební konstrukcí se utěsní pásem samotné hydroizolační fólie nebo hotovými pásy. Při použití bitumenové těsnicí pásky se z pásky odstraní ochranný papír a pás se nalepí kolem prostupujícího prvku. Na horní hraně svislé stavební konstrukce je třeba hydroizolační pásy přelepit ukončovací bitumenovou těsnicí páskou nebo butylkaučukovou těsnicí páskou, případně zakrýt ochrannou okapovou lištou.
Ochrana hydroizolace:
Nově provedenou izolaci může ohrozit tlaková voda nebo intenzivní srážky. Je proto vhodné ji zpevnit perlinkou R 131. Vmáčkněte perlinku do povrchu stěrky s přesahy jednotlivých pásů 10-15 cm.
Hydroizolace bitumenu pomocí tekuté gumy
I když je bitumen sám o sobě odolný proti vodě, stále je potřeba ho po čase zkontrolovat a poškozené části renovovat. UV záření, mechanická poškození i dlouhodobá vlhkost se totiž chtě nechtě na materiálu časem podepíšou. Navíc může po nějaké době vznikat tzv. bitumenová koroze, která se projevuje hlavně na střechách, kde se ze střešních bitumenových pásů po čase uvolňuje kyselina, kvůli které korodují plechové části.
K ochraně plechových částí i k renovaci bitumenové střechy jsou tak ideální nátěry na bázi tekuté gumy, zejména pak tekutá guma Kanada. Ta vytváří bezespárovou a pružnou vrstvu, která zajistí dodatečnou ochranu a tím výrazně prodlouží životnost bitumenových povrchů.
Postup aplikace tekuté gumy na bitumenové povrchy:
- Příprava povrchu: Než začnete s aplikací tekuté gumy, je důležité zajistit, že je povrch čistý, suchý a zbavený mastnoty nebo starých nátěrů. Pokud budete nátěr aplikovat na starou bitumenovou izolaci, doporučujeme povrch opravdu důkladně odmastit.
- Kontrola podkladu a opravy: Před aplikací tekuté gumy se také podívejte na stav bitumenu. Pokud jsou na povrchu praskliny, mezery nebo poškození, můžete je opravit pomocí bitumenového tmelu, který vyplní poškozená místa a zajistí dokonalý podklad. Případně můžete pro opravy použít tekutou gumu a geotextilii.
- Posílení s geotextilií: Pro různé opravy i pro zvýšení odolnosti a pevnosti izolace lze také použít geotextilii mezi jednotlivými vrstvami tekuté gumy. To je užitečné zejména na místech, kde dochází k pohybu konstrukce nebo kde je nutná větší mechanická odolnost.
- Aplikace tekuté gumy: Tekutá guma se nanáší štětcem, válečkem nebo stříkací pistolí v několika vrstvách. Každá vrstva by měla být rovnoměrná a měla by mít dostatek času na zaschnutí. U větších povrchů je lepší aplikovat minimálně dvě vrstvy, aby byla zajištěna maximální ochrana proti vodě a povětrnostním vlivům.
- Kontrola po zaschnutí: Po úplném zaschnutí tekuté gumy doporučujeme provést kontrolu. Zkontrolujte, zda je povrch zcela pokrytý, bez prasklin nebo nedostatků. V případě potřeby lze jednotlivá místa opravit další vrstvou tekuté gumy.
Výhody hydroizolace bitumenu pomocí tekuté gumy:
- Bezespárová ochrana: Na rozdíl od tradičních pásových izolací (např. bitumenových pásů) vytváří tekutá guma souvislou vrstvu bez spojů, což zvyšuje vodotěsnost.
- Vysoká přilnavost: Tekutá guma se skvěle váže na bitumenové povrchy, ať už jde o bitumenovou střechu nebo bitumenové desky.
- Odolnost vůči UV záření: Bitumenové povrchy jsou citlivé na UV záření, které může způsobit jejich degradaci. Tekutá guma poskytuje ochrannou vrstvu, která chrání bitumen před poškozením sluncem.
- Flexibilita: Tekutá guma je pružná a přizpůsobí se pohybům konstrukce, což je důležité u bitumenových střešních šindelů nebo u střech vystavených teplotním výkyvům.
Pasivní dům a jeho zakládání
Srazit náklady na energie a bydlet ekonomicky je trend, o který se zajímá čím dál tím více lidí. Pasivní dům má měrnou spotřebu tepla do 15 kWh/m2 ročně, což už znamená doopravdy minimální částku. Poměr zdiva a tepelné izolace je většinou 1:1 ať už zvolíte jakýkoliv stavební materiál, při výběru izolace myslete na to, že určujícím parametrem je součinitel tepelné vodivosti. Čím je číslo menší, tím lepší má materiál tepelněizolační vlastnosti.
Klasické založení stavby na základových pasech už řadu let není jediný možný a také ekonomicky výhodný způsob, jak zakládat pasivní domy. Zejména u masivních staveb z vodivých materiálů je složité vyloučení tepelného mostu paty zdiva, který tak narušuje celistvost izolační obálky.
Čtěte také: Onduline: Bitumenová vlnitá deska pro vaši střechu
Elegantním způsobem, jak se vyhnout přerušení tepelné izolace zdivem, je založení vyztužené železobetonové desky na únosné tepelné izolaci. Vzniká tím souvislá tepelně izolační obálka kolem celého domu. Všechny nosné konstrukce tak jsou tak v teplu v interiéru. Masivní železobetonová deska navíc přináší do domu velkou akumulační hmotu, která pomáhá udržovat stabilní vnitřní teplotu. Přitom takové řešení nemusí být dražší než klasické založení na základových pasech, dokonce v některých případech levnější.
Při založení na základové desce je v ceně obsaženo všechno až pod vyrovnávací vrstvu nášlapné vrstvy podlahy. K nabídkám běžného založení na základových pasech je vždy potřeba připočítat tepelnou izolaci podlahy, soklové zdivo a první řady příček obsahující oddělení tepelného mostu paty zdiva a izolaci soklu až do nezámrzné hloubky. Když se to spočítá, vychází základové konstrukce ekonomicky velmi podobně.
Možnosti plošného zakládání na tepelné izolaci:
Před aplikací izolace musí být provedeny výkopové práce a příprava podkladních vrstev. Výkop dna musí být spádu a provedena zhutněná drenážní vrstva s příslušným drenážním systémem, aby se zabránilo zaplavení vrstvy izolace.
- Založení na deskové izolaci extrudovaného polystyrenu (XPS):
- Desková izolace se ukládá na zhutněné vrstvy štěrku postupně zmenšující se frakce, kde poslední vrstva štěrkopísku nebo štěrku do 8 mm je oddělena od předchozích vrstvou geotextilie kvůli přepadávání.
- Používá se třída únosnosti od 300 kPa až po 700 kPa, dle statického výpočtu.
- Desky XPS se pokládají ve dvou nebo třech vzájemně kolmo pokládaných vrstvách. Ty je potřebné prokotvovat mezi sebou plastovými hřeby, čímž se vytváří pevná izolační vrstva, která se nerozchází při montáži.
- Další možností je lepit desky k sobě speciálním PU lepidlem určeným pro lepení perimetrických izolací, které má sníženou nasákavost.
- Platí omezení, že nesmí být navržena víc než 3,5 m pod hladinu spodní vody. Při předpokladu působení tlakové vody je nutné provést těsnící opatření - desky XPS lepit k sobě i na podklad pomocí bitumenového lepidla.
- Založení na sypané izolaci štěrku z pěnoskla Refaglass nebo kameniva Liapor:
- Oba materiály jsou vysoce únosné a vznikají procesem pečení, čímž vzniká pórovitá vnitřně uzavřená, nekapilární struktura, zaručující nenasákavost a nevzlínavost vlhkosti.
- Aplikace izolační vrstvy je jednoduchá a vyžaduje pouze malou mechanizaci. Materiál se vysype na připravenou drenážní vrstvu zakrytou geotextilií a pomocí hrábí rozprostře.
- Hutnění násypu probíhá po vrstvách - pěnosklo 200 - 250 mm, kamenivo Liapor 300 - 350 mm. Pro hutnění se používají vibrační desky o hmotnosti cca 150 kg (pro menší vrstvy do 200 mm postačí 100 kg).
- Platí omezení, že nesmí být navrhovány do základových poměrů s vysokou hladinou spodní vody, aby nedocházelo k dlouhodobému zaplavení izolačního materiálu.
Porovnání sypaných izolačních materiálů:
Zde je tabulka srovnávající klíčové vlastnosti pěnoskla Refaglass a kameniva Liapor pro sypané izolace pod základovou deskou:
| Vlastnost | Pěnosklo Refaglass | Kamenivo Liapor |
|---|---|---|
| Deklarovaná hodnota tepelné vodivosti (suchý, zhutněný) | 0,060 - 0,075 W/(m.K)1 | 0,088 - 0,090 W/(m.K)1 |
| Výpočtová hodnota tepelné vodivosti (praktická vlhkost 3%) | 0,085 W/(m.K)2 | 0,107 W/(m.K)2 |
| Objemová nasákavost (W3) | < 5 %3 | < 3 %3 |
| Součinitel prostupu tepla (U) pro 250 mm ŽB deska + izolace | 0,15 W/(m2K)4 | 0,18 W/(m2K)4 |
| Doporučený poměr hutnění | 1,3:15 | 1,2:1 - 1,4:15 |
| Geotechnické výpočty | Nejsou k dispozici | Velice podrobně zpracované, včetně normových podkladů pro navrhování |
1 Rozsah u pěnového skla je dán rozptylem zrnitost 16 až 63 mm.
2 Výpočtová hodnota tepelné vodivosti se stanovuje pro praktickou vlhkost 3 %. Pro pěnové sklo není k dispozici hodnota dle EN ISO 10456, proto byla hodnota odečtena z grafu závislosti součinitele tepelné vodivosti na obsahu vlhkosti, od výrobce Misapor (Zdroj: Fraunhofer Institut). Dle německého institutu DIBt vychází hraniční hodnota tepelné vodivosti pro nejhorší možné zabudování pěnoskla při objemové vlhkosti 10 - 12 % v intervalu 0,11 - 0,14 W/(m2K).
3 Pro pěnosklo zdroj DIBt (Deutsche Institut für Bautechnik) a Fraunhofer Institut. Pro Liapor zdroj Lestungserklärung no. 3 rakouského výrobce Liapor pro kamenivo 4-8 mm.
4 Výpočet součinitele prostupu tepla při skladbě 250 mm ŽB deska + sypaná izolace s výpočtovým součinitelem tepelné vodivosti u pěnoskla Refaglass 0,085 W/(m2K), Liaporu 0,107 W/(m2K).
5 Běžný poměr hutnění, kterým je nutné vynásobit návrhovou zhutněnou vrstvu násypu. Dle výrobce Recifa je doporučený poměr hutnění 1,3:1 (může být však i větší při přehutnění).
Čtěte také: Vše, co potřebujete vědět o hydroizolaci Webertec 915
Umístění hydroizolace:
Při volbě umístění hydroizolace existují dvě možnosti: pod desku (na tepelnou izolaci) nebo na desku.
- Pod deskou: Tato varianta je složitější a náchylnější fáze provádění výztuže a betonování. Hydroizolaci je nutné během této fáze chránit. Provedením ochranného betonového potěru, který je sice dražší a prodlužuje realizační fázi, je hydroizolace spolehlivě chráněna. Umístění hydroizolace pod deskou nám umožní použít aktivaci betonového jádra nebo hlazený povrch, na který lze při rovinatosti 2 mm/m umístit přímo nášlapnou vrstvu.
- Nad deskou: V případě umístění hydroizolace nad deskou je jednoduché provedení desky, ale hydroizolace je vystavena provoznímu namáhání během celé výstavby.
Protimrazová ochrana:
Plošné zakládání na tepelné izolaci se provádí do zámrzné hloubky, a proto často vzbuzuje nedůvěru, že objekt musí v patě základové desky podmrzat. Z toho důvodu se navrhuje přesah tepelné izolace, jako protimrazová clona v šířce cca 40 - 60 cm od okraje soklové izolace. Dochází tím k posunu izoterm tak, že izoterma 1 °C prochází bezpečně mimo svislý průmět hrany základové desky. Při simulaci se počítá s vnější návrhovou teplotou jako měsíčním průměrem za nejchladnější měsíc v extrémně chladném roce. Důležité je mít drenážní vrstvu kolem objektu (nemusí být stejná ve středu) až do nezámrzné hloubky.
Novinka v zakládání pasivních domů - systém Elegohouse:
Novinkou v zakládání pasivních domů je systém Elegohouse od firmy Cemex, která vytváří základovou desku na bázi stropních montovaných betonových nosníků s izolační samonosnou vložkou z polystyrenu. Jednoduše se jedná o zateplený strop na základových pasech. Kombinují se tím osvědčené a vyzkoušené technologie, které vytváří samonosný systém bez potřeby podsypů. Integrovaná izolace je nezatížená váhou stavby a její vlastnosti neovlivňuje vlhkost zeminy. Pro oddělení tepelného mostu je použit pás 8 cm XPS mezi základovou deskou a pasem. Systém je cenově výhodnější než klasické založení na pasech a v jedné operaci je vytvořena i izolace podlahy.
Systém Elegohouse přináší současně řadu výhod. Kromě ekonomické efektivity a výborných tepelně-izolačních vlastností také výraznou úsporu množství betonu, bez potřeby nenasákavé izolace a hydroizolace.
Obecně o hydroizolaci a jejím významu
Hydroizolace je jedním z nejdůležitějších prvků každé stavby. Chrání konstrukce před negativním působením vody a vlhkosti, zabraňuje poškození materiálů a prodlužuje životnost objektu. Voda je totiž jedním z největších nepřátel staveb - nenápadně proniká dovnitř, oslabuje materiály a postupně způsobuje rozsáhlé škody.
Typy hydroizolačních materiálů:
- Bitumenové hydroizolace: Jsou vyrobeny z bitumenu, který je elastický a odolný vůči vodě. Využívají se ve formě pásů, stěrek a tekutých nátěrů.
- Polymerové hydroizolace: Jsou vyrobeny z polymerů, které mají vysokou pevnost. Používají se zejména na terasy, balkony a fasády. Mohou být ve formě pásů, stěrek nebo tekutých nátěrů.
- Cementové hydroizolace: Jsou vyrobeny z cementu a dalších přísad, které zvyšují jejich odolnost vůči vodě. Používají se zejména na venkovní stěny a základy, a to ve formě stěrek nebo tekutých nátěrů.
- Fóliové systémy: Nejčastěji z PVC, TPO nebo EPDM. Díky své pružnosti se dokážou přizpůsobit i drobným pohybům podkladu, což z nich dělá ideální řešení pro ploché střechy nebo bazény.
- Injektáže: Používají se především při sanaci starších objektů. Do zdiva se pod tlakem vpravuje speciální gel nebo pryskyřice, které vyplní póry a vytvoří vodotěsnou bariéru.
Kritéria pro výběr hydroizolace:
- Typ konstrukce: Hydroizolace musí být vhodná pro konkrétní typ konstrukce a její zatížení vodou.
- Prostředí: Hydroizolace musí být odolná vůči klimatickým podmínkám a dalším vlivům okolí.
- Cena: Hydroizolace může být poměrně nákladná, proto je důležité zvážit její cenu a poměr ceny a výkonu.
Porovnání cenové náročnosti:
- Stěrkové hydroizolace: Patří mezi nejdostupnější řešení, ale jejich použití je zejména pro větší plochy limitované.
- Asfaltové pásy: Vycházejí o něco dráže, jejich výhodou je vysoká odolnost a dlouhá tradice použití.
- Fóliové izolace: Představují sice nejdražší variantu, ale vyšší investice se vyplácí díky pružnosti, dlouhé životnosti a spolehlivosti (menší riziko prostupových chyb) zejména na plochých střechách či v bazénech.
tags: #bitumenova #hydroizolace #pasivni #dum #informace