Víte, co všechno obsahuje klasická kniha beletrie? Z čeho se skládá? Jaké jsou její součásti? Setkali jste se někdy s výrazy jako kapitálek, patitul, vakát a další? Podívejme se nyní podrobněji, z čeho všeho se taková kniha skládá, co je její součástí (nebo by alespoň mělo být) a v čem se liší od jiných publikací.
Definice a základní části knihy
Wikipedie říká, že kniha je sešitý nebo slepený svazek listů nebo skládaný arch papíru (nebo jiného materiálu), potištěný s vazbou a přebalem. Kniha má přesně stanovenou podobu a každá její součást má svůj název. Obálku tvoří, laicky řečeno, měkké či pevné desky s názvem knihy a jménem autora. Blok je samostatná část vlepená do desek.
Knižní blok
- Knižní blok: Označuje svázané a oříznuté listy knihy bez desek. Tento blok je až na konci výroby přilepen ("zavěšen") do desek obálky pomocí předsádky. Listy knihy jsou zavěšené do desek knihy pomocí předsádek. Listy knihy můžou být svázané různými způsoby.
- Ořízka: Jsou tři (oříznuté) strany knižního bloku. Čtvrtá strana je vlepena do hřbetu knihy. Ořízka může být obarvená nebo zlacená. To se dělá z dekorativních důvodů, ale také jako ochrana proti prachu. Listy bývají oříznuté „na čisto“ tzv. ořízkou, což je trojřez (horní, přední a dolní hrana bloku).
Obálka a přebal
- Desky: Jsou obalem knihy v případě tzv. pevné vazby (hardback). Musí obsahovat titul a jméno autora. Desky knihy se dnes vyrábějí z lepenky a jsou potahovány papírem, textilem, koženkou nebo kůží. Pevná, v případě měkké vazby měkká obálka knihy. Potah desek bývá potištěn a graficky upraven. Obsahuje zpravidla titul, název díla a další informace (signet, tiráž, …).
- Obálka: Je stejně jako desky knihy jejím obalem, je však z lehčího papíru, a proto se nazývá měkká vazba (paperback). Obálka knihy v gramáži 250-300 g nebo můžou být i pevné desky.
- Přebal: Je papírová ochrana desek knihy. Má funkci hlavně reklamní. Pozor, neplést s obálkou! List papíru, zpravidla laminovaný, který obaluje desky knihy. Bývá založen a graficky odpovídá deskám knihy. Plní funkci informativní a ochrannou. Je součástí desek.
Součásti vnitřku knihy
Titulní strany
- Signet: Značka nakladatelství nebo edice umístěná v knize na první liché stránce.
- Patitul: Je list, který předchází hlavní titul a na kterém je uveden autor knihy a titul knihy. Oproti hlavnímu titulu je vysázen menším písmem. Důvod tohoto zdvojování titulního listu je v minulosti, kdy byly knihy ještě těžké a při častém používání se vytrhávaly z desek. S deskami knihy se tak často ztratil i titulní list a později nebylo možné zjistit název knihy. Signet a patitul mohou být uvedeny na jedné stránce.
- Frontispis (též protititul): Je označení pro sudou stránku naproti titulnímu listu. Často je na něm ilustrace.
- Hlavní titul: Je vždy umístěn na liché stránce knihy. Musí obsahovat titul a podtitul, jméno autora. Název publikace. Může obsahovat název i „podnázev“ (podtitul). Dále obsahuje jméno autora, autorů či kolektivu autorů. List, který je umístěn za hlavním titulem. Obsahuje titul knihy i autora. Nachází se vedle titulního listu na sudé stránce. Označení vydavatele (edice).
- Impresum (též autorská tiráž, copyrightová stránka, nakladatelský záznam): Je na druhé straně titulního listu a musí obsahovat copyright textu (ilustrací) a ISBN. Může se zde umístit laudatio sponzorům knihy. Bývá umístěna na druhé straně titulního listu.
- Tiráž: Je vždy umístěna na posledním listu knihy. Autorská tiráž.
Další doplňkové prvky
- Předsádka: Je dvojlist (pevnějšího papíru), který spojuje knižní blok s deskami knihy. V knize je předsádka přední a zadní. Je prázdná, může však být potištěna ilustrací. Dvojlist papíru (tužšího, než je blok knihy), který spojuje desky s blokem knihy. Je nalepen na deskách a zároveň i na knižním bloku.
- Záložka: Může být vložená papírová nebo může jít o textilní proužek, který je na jednom konci vlepen do hřbetu knihy. Kniha (zvláště odborná) může mít i více textilních záložek. Správně provedená textilní záložka se pozná podle toho, že při uchopení jejího konce s ní pohodlně projedete celý knižní blok, aniž byste ji museli pustit.
- Kapitálek: Je proužek textilie, který má pouze dekorativní charakter. Je vlepen do hřbetu knihy, aby zakrýval mezeru mezi blokem a deskami. Je nedílnou součástí desek. Může být rovný nebo zakulacený. Zpravidla se jedná o proužek látky či jiného materiálu, který je vlepen do hřbetu knihy. Zastává zejména estetickou stránku. Jde o kousek textilie, který je vlepen do hřbetu knihy. Zakrývá mezeru mezi knižním blokem a deskami.
- Vakát: Je prázdná stránka (záměrná nebo nezamýšlená) kdekoliv v knize. Pokud mají být v knize prázdné stránky, tzv.
- Paginace: Číslování stránek. Tradičně v pravém dolním rohu stran nebo uprostřed nebo v záhlaví stránky. Nikdy ne uprostřed knihy.
- Kapitola: Je oddíl textu v knize, který má samostatné postavení. Každá kapitola musí začínat na liché stránce knihy. Je označena názvem nebo alespoň číslicí. Samostatný oddíl textu v knize. Bývá označen - číslován. Hlavně se musí ohlídat rozdělení pravých (lichých) a levých (sudých) stran.
- Obsah: Je seznam všech kapitol a podkapitol, který usnadňuje práci s knihou. Obzvláště důležitý je u odborných knih. Umísťuje se na konci knihy, avšak u odborných publikací může být umístěn i na začátku za impresem. Seznam kapitol i podkapitol. Standardně bývá umístěn na konci knihy. U odborných publikací pak na začátku, za impresem.
- Rejstřík: Může být místní, věcný nebo personální. Může také být nerozlišený. Věci nebo osoby, které autor považuje za důležité mohou být uvedeny v rejstříku. Tam je u nich zároveň uvedena každá strana jejich výskytu v textu. Slouží pro lepší vyhledávání v textu knihy. Rejstřík patří do odborné nebo populárně naučné knihy. Používá se hlavně u odborných (naučných) publikací. Rozlišujeme následující rejstříky: místní, věcný, personální nebo nerozlišený.
- Bibliografie: Je soupis jiných knih, na které se odkazuje v textu.
Technické aspekty a ochrana knih
Výroba knih a vazby
Výroba knih je částečně omezena tiskovými technologiemi, případně dodávanými rozměry tiskových archů výrobců papíru. Je nutno volit formát tak, aby se stránka na tiskovém archu dala namnožit efektivně. Cenově lépe vycházejí tisky formátové řady A (A4, A5, A6) než formátové řady B (B4, B5, B6). Formát B5 vychází cenově stejně jako formát A4. Nejčastěji se volí gramáž 80 g-100 g. K dispozici jsou také papíry s vyšším „volumenem“, což znamená větší tloušťku papíru při zachování jeho plošné hmotnosti. V případě barevného tisku budou barvy z „digitálu“ vypadat dobře na bezdřevém ofsetu (BO), tedy na papíru s otevřeným povrchem. Pro „pěkné barvy“ nemusíme používat křídu jako ofsetová technologie.
Jakou vazbu vybrat? V1, V2, V4, V8 nebo v kovové spirále?
| Typ vazby | Popis |
|---|---|
| V1 | Listy jsou spojeny sponkou ve hřbetu. |
| V2 | Lepená knižní vazba s měkkými deskami. |
| V3 | Lepená brožura sešitá drátem ze strany. |
| V4 | Vnitřní blok knihy je prošit nití. Jedná se o knihu v pevných deskách. Kniha je opatřena stužkou, kapitálkem. Nelze však zakulatit hřbet u takto vyrobené knihy, může být pouze plochý. |
| V8 | Jedná se o knihu v pevných deskách. Knižní blok je ušitý nití a za předsádky vlepený do knižních desek. Kniha je opatřena stužkou, kapitálkem. Možnost kulatého hřbetu od 2 cm tloušťky knihy. |
| Kroužková vazba | Dokáže z jednotlivých listů vytvořit atraktivní dokument. |
Ochranné prvky a úpravy
Krycí list (angl. transparent guard-sheet, fr. transparent, něm. Deckblatt) je průhledný hedvábný papír s ochrannými či doplňkovými funkcemi. Byl vlepován zejména k hlubotiskovým přílohám, které chránil před povětrnostními vlivy a nežádoucím otěrem (mezzotinta). Často přitom obsahoval i natištěnou legendu neboli popisné údaje. Mohl být též potištěn alternativními kartografickými údaji a vlepen před mapu, kterou tímto způsobem doplnil.
Čtěte také: Zajímavosti o knihách
- Potah desek (knižních desek) je kvůli ochraně papíru často laminován. Povrch papíru je potažen slabou fólií - lesklou nebo matnou.
- Používá se také lakování papíru. Laik rozdíl téměř nepozná. Pro větší efektivitu se může nalakovat pouze část papíru (obálky, přebalu), to pak nazýváme parciálním lakem.
- Dále se obálka zdobí slepotiskem, což je vytlačení nápisu nebo obrazce do obálky (přebalu).
- Ražba je vyražení nápisu nebo obrazce do obálky knihy přes slabou folii, ze které se na obálku přenese barva (např. zlatá).
- Kovové rohy mají jak estetickou úlohu, tak i ochrannou. Při pádu knihy na zem (samozřejmě že vždy spadne na roh) chrání více desky před poškozením.
Péče o knihy a optimální podmínky skladování
Kniha je hodnota, která si zaslouží patřičné zacházení. Knihy byly zvláště v minulosti jediným nejspolehlivějším způsobem přesného uchování a přenosu myšlenek, informací, historie, příběhů. Byla považována dokonce za takovou hodnotu, aby byla ručně přepisována do dalších svazků. U obzvláště velkých knih to mohlo trvat i roky. V současnosti jde o cenný odkaz i zdroj informací. Je tu stále i přes vznik digitálních technologií.
Manipulace s knihami
Manipulace s knihovními položkami by měla být opatrná. Chceme-li položku uchovat, rozhodně nepřekládáme, neohýbáme, netlačíme. To, že bychom knihu a další knihovní položky měli brát jen do čistých rukou je samozřejmostí. Při cenných položkách se používají navíc čisté přízové rukavice. Při převozu se zajišťuje dostatečná ochrana proti mechanickému poškození.
Ukládání knih do regálu
Ukládání knih do regálu by mělo probíhat také s citem. Samozřejmostí je netlačit či nevmačkávat knihu mezi ostatní, když je pro ni volné místo zjevně nedostatečné. Velkoformátové knihy a časopisy je lépe ukládat naležato, aby nedošlo ke zlomení vazby či natržení. Knihy se nikdy nestaví hřbetem vzhůru.
Kvalita prostředí pro knihovny
Můžeme říci, že společnými požadavky pro ukládání položek knihovny je určitě čistota prostředí. Ať už jde o nečistoty, „pouhý“ prach či popílek, to vše může být důvodem rychlejší zkázy či poškození uložené položky. Vždyť i samotný prach může obsahovat mikroskopické částice z předmětů okolí, mastnoty či aut. Prostředí by také nemělo vykazovat agresivní látky v ovzduší, resp. plynné zplodiny, které by mohly zpustit nežádoucí agresivní chemickou reakci. Za původce nežádoucí chemické reakce se pokládají NOx, SO2, CO2 a O3. Ani regály, v kterých jsou knihy a další položky uloženy by neměly uvolňovat nežádoucí látky podporující degradaci materiálu. Nežádoucí je rovněž příliš velké osvětlení či silné UV záření. To způsobuje urychlení chemické degradace a nežádoucí barevné změny položky.
Bezpečnost uložení a mikroklima
Co do bezpečnosti výšky uložení. Doporučeno je umístění nejnižšího regálu pro uložení knih ve výšce alespoň 25cm nad zemí. Důvod je prostý. Snížíme tak riziko poškození vlhkostí či případnou unikající vodou např. z vodovodní havárie, přívalových dešťů apod. Samozřejmě, v případě povodně je tato výška nedostatečná.
Čtěte také: Jak namontovat ukončovací lišty
Kvalita a vlastnost mikroklima je jedním z klíčových faktorů při ukládání knih ve snaze dlouhodobě uchovat položky knihovny. Proudění vzduchu by v ideálním případě nemělo překročit 0,5m/s. Rozhodně není vhodné příliš časté větrání. Tím totiž současně dochází k rychlé a časté změně v mikroklima skladovacího prostoru. Jakoukoli rychlou změnou v klima (ať už výměny vzduchu, rychlou změnou vlhkosti či teploty) škodíme skladovaným knihovním položkám. Tj. snižujeme odolnost materiálu a přispíváme k urychlení degradace a deformace.
Ideální mikroklima
- Teplota: 18°C, maximálně do 25°C, s kolísáním dané teploty do 2°C/den.
- Vlhkost: 50%RH, maximálně 40-60%RH s kolísáním do 5%RH/den.
U ostatních položek, jako jsou fotky, filmové pásky apod. se požadavky na uložení mírně liší. Naplnit všechny tyto přísně stanovené požadavky není mnohdy vůbec jednoduché. Zvláště z klimatického hlediska může být problém zajistit optimální podmínky.
Řešení pro udržení optimálního mikroklima
- Pro soukromé knihovny je vhodným řešením zvlhčovač Brune B125. Ten pohodlně zvládne zajistit optimální vlhkost místnosti o objemu až 140m3. Při běžné výšce stropu 2,5m je to 56m2.
- Ve veřejných knihovnách s prostory o velkém objemu se úspěšně uplatňuje zvlhčovač B500 Professional, který snadno obsáhne prostor 900 až 1000m3. Zvlhčovací zařízení nabízí automatický režim. Při nastavené požadované vlhkosti se zařízení sepne podle potřeby prostoru tak, aby byla konstantně zajištěna nastavená hodnota relativní vlhkosti. O pohodlný a bezpečný provoz se postará automatické doplňování vody s kontrolou a ochranou proti přetečení. Nad to, zvlhčovač B500 může být vybaven UV dezinfekcí upravovaného vzduchu vnitřního prostředí proti nežádoucím mikroorganismům.
- Při nadměrné vlhkosti prostředí je potřeba zajistit řádné soustavné odvlhčování. Pro potřebu odvlhčování nebo souběžné spolupráce a propojení odvlhčovače se zvlhčovačem B500 Professional je ideální volbou odvlhčovač HP 50 Funk. Tento odvlhčovač je schopen zajistit odvlhčení prostoru až 600m3. Díky radiovému propojení je možná vzájemná spolupráce zvlhčovače a odvlhčovače. Při nadměrné vlhkosti se spíná odvlhčování. Naopak, při tendenci prostředí k vysušování, resp. příliš nízké vlhkosti vzduchu se sepne zvlhčování. Vždy je přitom zajištěna konstantní hladina nastavené vlhkosti vzduchu.
- Při odvlhčování, například soukromých knihoven do 200 m3, je vhodnou volbou odvlhčovač Dehumid 9. Ten ve variantě H nabízí i přitápění vzduchu.
Díky použití odvlhčovače nebo zvlhčovače je zajištění optimální vlhkosti pro knihy a knihovní položky, jako fotografické materiály či filmy a podobně, mnohem jednodušší. Jak je patrné, významnou roli při ukládání knih hraje nejen jemné zacházení. Velmi podstatné jsou také optimální podmínky uložení. Zde je důležité sledovat: 1/ zplodinové složení vzduchu 2/ intenzitu a složení světla 3/ kvalitu mikroklima knihovny z hlediska vlhkosti a teploty. Ano, vybalancování optimálních hodnot není jednoduché ani pro profesionály.