Josef Heřman Agapit Gallaš (1756-1840), též známý jako Josef Georg Anton, byl všestranně nadaný představitel moravské kultury pozdního klasicismu. Kdysi známý autor básnické sbírky, dnes je připomínán jako polozapomenutý sběratel valašského folkloru, lékař, spisovatel a dobrodinec. Jeho rozsáhlá rukopisná pozůstalost skrývá mnoho cenných informací o proměnách religiozity a mentality 19. století.
Život a raná léta
Josef Heřman Agapit Gallaš se narodil 4. dubna 1756 v Hranicích a byl pokřtěn jako Josef Jiří Antonín. Zemřel 15. února 1840. Byl jedním z asi deseti dětí hranického sochaře, řezbáře a malíře Františka Gallaše (1723-1795) a jeho manželky Magdalény, rozené Vojtkové (1725-1807). Rodina se v té době psala Gallas. Jeho děd Vavřinec byl amatérským barokním malířem a strýc Josef byl sochařem. Vystudoval piaristickém gymnáziu v Lipníku nad Bečvou. Roku 1774 nastoupil na teologickou fakultu do Olomouce, studia zde ale nedokončil. V roce 1778 se rozhodl odejít do Vídně studovat malířství.
Vojenská kariéra a návrat domů
Během studií ve Vídni se živil malováním pokojů a kondicemi studentům z majetných rodin. Navštěvoval také přednášky z anatomie a koncem roku 1783 byl přijat jako chirurgický praktikant u vojenského chirurga Valentina Göpflera. V letech 1784-1786 byl podranhojičem u pěších pluků v Uničově a potom ve Vídni. V roce 1788 byl jmenován vrchním ranhojičem u generálního štábu ve válce s Osmanskou říší. Císař Josef II. ho pověřil, aby provedl tajnou inspekci všech vojenských nemocnic protitureckého tažení. V listopadu 1788 byl Gallaš z fronty přeložen do Haliče, kde v lednu 1791 následkem nemoci oslepl. Zrak se mu později částečně vrátil, ale byl pensionován a v říjnu 1791 se vrátil do Hranic. Zde se oženil s Annou, rozenou Anderlovou (1764-1836).
Dobročinná a literární činnost
Po návratu do Hranic se Gallaš věnoval příležitostnému léčení, zahradničení, malířství, regionální historii, literatuře i osvětovým projektům. Roku 1807 přeměnil část vlastního domu čp. 170 v nemocnici pro chudé. Roku 1811 založil veřejnou kostelní knihovnu, do které věnoval značnou část vlastních knih. Od roku 1913 byla tato knihovna spravována Městským muzeem v Hranicích.
Soustavně psát začal Gallaš až kolem čtyřicítky. Přestože ovládal němčinu a latinu, zvolil češtinu jako hlavní jazyk poezie. S pomocí svého přítele P. Tomáše Fryčaje vydal obsáhlou básnickou sbírku „Múza moravská“ (první svazek vyšel v roce 1813), která patří k čelným dílům českého národního obrození na Moravě. Z jeho obsáhlé literární tvorby mají dnes největší hodnotu jeho autobiografické a národopisné práce. Gallaš shromáždil bohatý národopisný materiál, například v díle Bromatologia Moravorustica, a napsal monografii Valaši v kraji Přerovském. Rovněž psal místní pověsti, kupříkladu v Sbírce romantických povídek a příběhů. Jeho poslední dílo bylo Zpěv bohů arkadských (1826).
Čtěte také: Typy cihel pro stavbu krbu
Významná díla Josefa Heřmana Agapita Gallaše
Přehled vybraných děl Josefa Heřmana Agapita Gallaše:
| Název díla | Rok vydání/vzniku | Poznámka |
|---|---|---|
| Tajemný dub | 1803 | |
| Múza moravská | 1813 | Obsáhlá básnická sbírka, čelné dílo českého národního obrození |
| Gallašovy mytické povídky o bozích a bohyních moravských Slovanů | 1820 (rukopis) | |
| Zpěv bohů arkadských | 1826 | Poslední publikované dílo |
| Moji pamětohodnější snové (Sny z let 1763-1834) | Posmrtně vydáno | Unikátní série zápisů snů |
| Bromatologia Moravorustica | Shromáždění národopisného materiálu | |
| Valaši v kraji Přerovském | Monografie | |
| Sbírka romantických povídek a příběhů | Obsahuje místní pověsti | |
| Můj labutí zpěv a rozjímání nad hrobem | ||
| Upamatování na moje krevní a jiné přátele, na moje dobrodince a jiné známé |
Rukopis „Moji pamětohodnější snové“
Jedním z nejzajímavějších a nejpřínosnějších Gallašových děl je rukopis „Moji pamětohodnější snové“, který přináší unikátní sérii zápisů snů z let 1763-1834. Tento rukopis k vydání připravil Jiří J. K. Nebeský (1974-1992), spisovatel a historik a člen Kulturního sdružení Unarclub. Většina zápisů Gallašových snů má explicitně náboženský obsah a představuje tak nesmírně zajímavý materiál k proměnám religiozity a mentality 19. století.
Odkaz a památka
Josef Heřman Agapit Gallaš zemřel v roce 1840 a byl pochován na městském hřbitově v Hranicích v čestném hrobě. Památkou na něj je jeho rodný dům s číslem popisným 170, který se nachází v nynější Galašově ulici v Hranicích a na němž je umístěna pamětní deska z roku 1885. V blízkosti Gallašova domu se nachází také Gallašova lípa, která byla zřejmě vysazena při některém z gallašovských výročí, a jejíž věk se odhaduje na více jak sto osmdesát let.
Čtěte také: Trendy v cihlových obkladech do kuchyně
Čtěte také: Šamot pro vytápění
tags: #agapit #gallas #cihly #knihy