Klenby jsou jedny z nejstarších konstrukcí stropu. Jejich oblá lícní plocha je odvozena z válcové, rotační nebo jiné plochy. Nejprve se prováděly klenby zděné z kusových prvků, tzv. klenáků z kamene nebo cihel, později také jako monolitické z betonu, železobetonu popřípadě skloželezobetonu. Klenba není schopná přenášet tahová napětí a veškerá vnější zatížení se přenáší tlakem v průřezu klenby.
Klenuté konstrukce lze použít také pro překlady otvorů ve stěnách (nadokenních, nadedveřních), popř. pro odlehčení příček. Tradiční masivní cihelné nebo kamenné klenby se dnes již při výstavbě nových objektů nepoužívají, lze se s nimi setkat při rekonstrukcích starších objektů. Současný zvýšený zájem o citlivé rekonstrukce architektonických památek a lidových staveb znamená i návrat k osvědčeným a esteticky působivým cihlovým klenutým stropům.
Klenuté prvky v exteriéru patří v lidové architektuře k nejcennějším a inspiraci lze najít i u staveb ve skanzenech. Klenuté stropy dávají chalupě punc výjimečnosti, stejně jako klenuté doplňky zvenčí domu.
Historie a vývoj kleneb
Nejstarší známé klenby byly nalezeny při archeologickém výzkumu staveb říše Sumerů v Mezopotámii (dnešní Irák). Řekové používali pravou klenbu - valenou klenbu. V Čechách se klenby objevily v 9. století.
Ve vesnickém stavitelství se jednotlivé typy kleneb chronologicky vyvíjely. V první polovině 19. století jsou časté klenby plackové, ve chlévech se zpravidla objevují řady příčně položených obdélných, tzv. pruských placek s pásy. Plackové klenby jsou později vystřídány plochými valenými, které jsou klenuté v užších pruzích do železných traverz (tzv. klenby stájové).
Čtěte také: Typy cihel pro stavbu krbu
Technologie výstavby cihlových kleneb
V souvislosti s klenutými prvky ve starých venkovských domech lze s jistou pokorou konstatovat, že pro zednické mistry bylo vyklenutí oblouku či stropu rutinní záležitostí a technologie kleneb nebyla výsadou bohatých. Zvláště u stropů bylo někdy jednodušší postavit klenbu. Proto ji i dnes často najdete v bývalých stájích či maštalích. Lidé ji v souvislosti s přestavbami těchto velkorysých prostor často rekonstruují, nebo dokonce zjišťují, že se klenba skrývá pod kdysi dodělaným rovným stropem, který byl na stavbu a údržbu přece jen snazší.
Pro vybudování jakékoli klenby je stěžejní podpůrná konstrukce, která se dělá z tzv. ramenátů. To je vlastně dřevěné bednění, které si můžete představit jako na míru připravené skruže či šablony ve tvaru a velikosti vnitřního oblouku zamýšlené klenby. Na takových konstrukcích se v minulosti stavělo, používají se i dnes při opravách a zásadou je, že ramenáty musí být dostatečně pevné, aby při stavbě unesly váhu klenbové zdi, ale zároveň je nezbytné udělat oporu tak, aby ji šlo posléze snadno a bez otřesů odstranit.
Důvod byl jednoduchý: déšť, mráz, sníh a vítr při stavbě narušoval pojivo i cihly, což klenbu poškozovalo a mohlo by dojít až k jejímu zřícení. Stavba kleneb a jejich opravy se proto dnes realizují v zastřešených budovách, kde je neohrožují povětrnostní vlivy.
Materiály pro stavbu kleneb
Nejčastěji používaným formátem lícových cihel pro stavbu nových klenutých stropů je český formát - 290/65/140 a belgický formát - 215/65/100. Na vyzdění se používá speciální šedá malta. Spáry lze následně přespárovat v jiné barvě. Na výběr existuje široká škála barevných odstínů spárovacích hmot.
Pro spárování lze použít některou ze speciálních tzv. šedých malt dostupných na trhu. Spárování je tak trochu alchymie a zkušenosti majitelů chalup s klenutými stropy jsou různé, ale doporučuje se „mastná“ vápenná či (s opatrností) cementová malta, spárovací hmoty pro široké spáry, speciální spárovací „šedá“ malta (pod tímto názvem ji běžně seženete v nabídce spárovacích hmot) a před spárováním nátěr cihlového povrchu penetrací. Na to jsou názory různé, penetrace by každopádně neměla v cihlové klenbě uzavřít vlhkost.
Čtěte také: Trendy v cihlových obkladech do kuchyně
Konstrukční varianty kleneb
Cihlové klenuté stropy se rozdělují podle působení výsledného zatížení na dva typy. Jsou to klenby, které se opírají o zdivo po celém obvodu (např. klenba valená, klášterní, necková a tabulová) a klenby, které se opírají pouze v rozích zdiva (např. klenba křížová, báňová, česká nebo česká placka).
Valená klenba
Ze všech kleneb se nejčastěji vyskytuje klenba valená. Valená klenba se opírá o dvě protilehlé zdi (má patky jen na dvou stranách). Variantou je klenba valená, kterou tvoří plochý segmentový oblouk. Valená klenba se segmentovým obloukem, nejčastěji s obloukem 60°.
- Lunetová klenba se vyskytuje zejména v kostelích a podobných budovách, kdy je většina stropu dané plochy tvořena valenou klenbou, z níž do stran vystupují například k oknům menší valené klenby, kterým se říká lunety - mohou být řazeny i mezi klenby křížové (pokud se křižují).
- Stoupající nebo naopak klesající valená klenba se používá v prostorech, které jsou ve sklonu, jedná se o různé chodby, asi nejtypičtějším zástupcem jsou však klenby nad schodištěm.
Klášterní klenba
Klenby klášterní mají rovné patky. Z klenby valené vycházejí ostatní druhy kleneb. Vznikají vzájemným pronikáním dvou valených kleneb, jejichž povrchové přímky jsou rovnoběžné s přilehlými podporami.
Česká klenba
Česká klenba je proslulá daleko za našimi hranicemi (böhmische Gewölbe, böhmische Kappe). Česká klenba vznikne z klenby báňové, jestliže se části báně svisle odříznou podle půdorysu místnosti. Je charakteristická tím, že její okraje jsou v úrovni svislých obvodových stěn. Variantou české klenby je pruská placka. Možné byly i složitější případy, kdy se prostor (např. se zkosenými rohy) zaklenul více plackami.
Křížová klenba
Trochu složitější, ale také často používanou klenbou jsou klenby křížové, které mají tvar valených kleneb, které spolu svírají pravý úhel, respektive se přetínají do kříže. Křížové klenby se používají jako strop u čtvercových místností. Váha křížové klenby je přenášena na čtyři rohové opory. V případě křížových kleneb se můžete také setkat s označením klášterní klenba. Samozřejmě i křížová klenba má své podtypy, které se v průběhu staletí vystřídaly, jedná se především o:
Čtěte také: Šamot pro vytápění
- Lunetové klenby byly vysvětleny výše.
- Hvězdicové klenby někdy také nazývané gotické klenby, bývají často přiřazovány ke klenbám žebrovaným. Tyto klenby se používali na čtvercovém i obdélníkovém půdorysu. Pro hvězdicovité klenby je charakteristické, že jsou zpevňovány žebry a mají rozlišné tvary zakončované cípy, které směřují k pilířům či opěrným zdem.
- Síťové klenby jsou tvořeny drobnějšími žebry a jejich vzor vytváří oka, která vypadají jako oka v síti, odtud odvozen jejich název.
Žebrová klenba
Žebrová klenba je charakteristická žebry, která přenášejí její váhu do opor. Stavebně je to provedeno tak, že klenby jsou stavěny s diagonálními oblouky a spoje jsou vyplněny lehčím zdivem. Žebrová klenba byla zejména v gotice tak oblíbená, že nemusela být nejen ozdobována malbami, ale vznikla i řada poddruhů, a to:
- Síťová klenba byla popsána výše v klenbách křížových.
- Visutá klenba je snadno rozeznatelná, protože svorník této klenby, tedy průsečík jejich žeber je spuštěn pod vlastní vrchol klenby.
- Vějířová klenba, která bývá díky svému charakteristickému tvaru žebrování nazývána také klenbou kalichovou má obrazce ve tvaru vějíře či kalichu z profilu, její obrazce jsou tedy kruhovými výsečemi, konkrétně půlkružnicemi.
- Kroužená klenba je charakteristická tím, že bohatá síť žeber vytváří na sítě kruhové obrazce.
Kopule
Kopule, která se řadí také mezi klenby má asi nejjednodušší charakteristiku, jedná se totiž o klenbu, která se nejčastěji používá nad kruhovým půdorysem. Tento kruhový vrchlík má tvar polokoule nebo či kulové výseče.
Základní části klenby
Každá klenba se skládá ze základních součástí, které jsou pro ni charakteristické, jedná se o patu, vrchol, svorník, vrcholnici, křivku klenby, líc klenby, rub klenby a čelo klenby. Někdy je ke struktuře klenby započítávána také opora klenby, nadezdívka, vrcholový klenák, ložná spára a styčná spára. Jednotlivé pojmy jsou popsány níže:
- Pata klenby je část, která je ve styku s oporou klenby a musí být konstruována tak, aby nedošlo ke smyku. Pata klenby musí být pevná.
- Vrchol klenby je nejvyšší místo klenby, tedy bod odkdy se stoupání mění v klesání. Zde se také nachází vrcholový klenák, což je stavební prvek ve vrcholu klenby.
- Svorník je bod, který se nachází ve vrcholu klenby a je průsečíkem klenebních žeber.
- Vrcholnice je přímka, která spojuje vrcholové body klenby.
- Křivka klenby je pohled na klenbu z profilu, pokud byste vytvořili její průřez, křivka tedy může mít tvar půlkružnice, kruhové výseče nebo lomeného oblouku. Křivka klenby bývá často nazývána i jako čelo klenby.
- Líc klenby je vnitřní strana klenby, tedy kterou vidíme z vnitřní strany interiéru.
- Rub klenby je vnější strana klenby, která je ve styku s nadezdívkou.
- Opora klenby je zeď či jiný stavební prvek, o který se podepírají paty klenby.
- Nadezdívka je zdivo umístěno na rub klenby, často je tak nadezdívka umístěná mezi svislici a vlastní klenbu, případně mezi klenbu a střešní konstrukci.
- Ložná spára klenby je spára mezi jednotlivými stavebními prvky klenby, a to v horizontálním směru.
- Styčná spára je také mezera mezi jednotlivými stavebními prvky klenby, ale ve vertikálním směru.
Opravy a rekonstrukce kleneb
Klenby, stejně jako například původní oblouky nad okny a dveřmi, budované jako dekorativní prvek i jako opora tam, kam se dnes zazdí překlad, občas vyžadují opravu. Do těch lehčích se můžete pustit sami, složitější a rozsáhlejší rekonstrukce by však měla být spíše zakázkou pro zkušeného zedníka nebo firmu, která se na podobné práce specializuje. Neodborným zásahem lze specifický řád konstrukce kleneb narušit a poškodit, nehledě na to, že se vám dílo může sesypat na hlavu.
Opravy většího rozsahu, na které už nestačíte sami, řeší stavební firmy velmi často vložením stabilizujících prvků, tzv. helikální (šroubovité) výztuže. Jde o dodatečné vlepení nerezové výztuže do kotevní vysokopevnostní malty, do připravených vrtů a drážek v daném konstrukčním prvku. Systém dodatečné helikální výztuže tak při přenášení zatížení využije ocelové profily, což umožňuje zesílit konstrukce v oblasti zatížení tahovými silami. Prvky lze podle potřeby tvarovat a polohovat na míru opravované konstrukci a k posílení funkčnosti systému se využívá i různých kotev, třmínků či spon.
Oprava takového rozsahu se vyplatí tam, kde je žádoucí klenbu zachovat a zároveň vyřešit její případné narušení nebo zatížení, například v důsledku změny způsobu užívání domu, dostavby patra či zobytnění podkroví nad klenutými stropy.
Dílčí opravy kleneb
Dílčí opravy nebo „probuzení“ staré klenby do krásy nemusí být nijak náročné, a není-li vlhkostí nebo otřesy narušené zdivo do té míry, že by vypadávaly jednotlivé cihly a konstrukce vykazovala známky nestability, postačí opatrně oklepat omítku, mechanicky vyčistit spáry od nesoudržných zbytků původní malby, vše kvalitně přespárovat (spárovací malta je tady důležitým stabilizačním faktorem klenuté konstrukce) a včas se rozhodnout, zda například klenuté stropy budou ve finále omítnuté, nebo zvolíte efektní, ale ne vždy doporučované očištění zdiva tak, aby cihly vytvořily pohledový povrch stropu.
Pevnost a stabilita cihlových kleneb
Pokud cihlovou klenbu neohrozí povětrnostní vlivy či nestabilita podpůrných konstrukcí, bývá při dodržení statických zásad prakticky nezničitelná. Pevnost a stabilita stropů či překladů tvořených klenbou z běžných pálených cihel je dokonce relativně vyšší než u běžných konstrukcí moderního typu. Výpočty jsou náročné, proto by je měli provádět statici, kteří mají dostatečné zkušenosti s tlakovou a tahovou silou v cihlovém zdivu. Zkušenosti musí mít i zedničtí mistři, proto by stavba i rekonstrukce cihlových klenutých stropů měla být vždy svěřena odborníkům.
Normy pro zděné konstrukce
- ČSN 73 1101 Navrhování zděných konstrukcí
- ČSN EN 1996 Eurokód 6
- ČSN 73 2310 Provádění zděných konstrukcí
Dodržení statických zásad a správná realizace jsou klíčové pro dlouhou životnost a bezpečnost cihlových klenutých stropů. Elegantní klenuté stropy jsou už od starověku důležitou součástí náboženských, kulturních, ale i užitkových staveb. Klenutý strop místnosti dodá hloubku, zvýší estetických dojem a vydrží celé generace. Klenutý strop neboli klenba, je jedním z nejstarších typů stropní konstrukce. Jejím základem je podpůrná konstrukce pomocí takzvaných ramenátů. Na ty se pokládá bednění a následně zpravidla cihelné zdivo, příp. U zakřivené klenby vytváří zdivo symetrický/asymetrický oblouk. Celá váha se díky tomu přenáší na podpůrnou konstrukci pod ní (do nosných zdí). Rovné/šikmé provedení klenby naopak kopíruje tvar klasické střechy. Nejdůležitější částí všech druhů klenutých stropů je takzvaná patka neboli místo, kde se klenutý strop napojuje na nosnou konstrukci. Ta musí být vysoce odolná vůči poškození smykem. Další důležitou částí klenutých stropů jsou vrcholové klenáky, tedy prvky umístěné v nejvyšší části klenby. V minulosti se klenby dělaly především z kamene, či litého zdiva. V současnosti dominuje využití klasických plných pálených cihel. Hlavní zásadou údržby kleneb je proto péče o okolní zdivo. Hlídejte si hodnoty vlhkosti, v případě potíží je okamžitě řešte pečlivou sanací. Hlavní předností klenby je majestátní estetický dojem, který se snadno přizpůsobí stylu celkové stavby. Nevýhodou bývá jeho výška, která umožňuje akumulaci tepla ve vyšších místech klenby. Dohledat se na internetu ceny klenutého stropu je obtížný úkol. Pro přesnou částku je proto nejlepší nechat si od vybrané firmy zpracovat zdarma cenovou nabídku, nebo položkový rozpočet. Cena rekonstrukce klenutého stropu závisí na stávajícím technickém stavu stropu. Nejnákladnější je samozřejmě statické zajištění konstrukce. Nicméně pokud plánujete postavit nové klenuté stropy, počítejte s částkou poměrně vysokou. Klenuté stropy jsou náročné především na čas, který je drahý. Klenuté stropy potěší všechny, kdo touží po neobyčejném stropu, který vypadá skvěle a vydrží i celá tisíciletí. Na výběr máte z velkého množství konstrukčních provedení, tvarů, kombinací a velikostí.
tags: #křížová #klenba #cihly #konstrukce #a #vlastnosti