Střechu jen zřídka tvoří jednoduchá, nekomplikovaná konstrukce. Mnohem častěji ji narušují různé prostupy. Může jít o průniky masivních konstrukcí, jako jsou komíny, světlíky, vikýře, balkony apod., nebo drobné prostupy tvořené odvětráním kanalizace, anténami či například střešními lávkami. Norma pro střechy ČSN 73 1901 dělí střechy na ploché (se sklonem do 5°), šikmé (se sklonem do 45°) a strmé (se sklonem nad 45°). V tomto textu se omezíme jen na šikmé a strmé střechy. Pro jakoukoliv střechu a jakýkoliv prostup ve střeše platí, že jde o překážku, která znamená tzv. zvýšený požadavek. Právě on spolu s dalšími, jako jsou klimatické podmínky objektu, využití podkroví či sklon střechy, rozhoduje o třídě těsnosti DHV, kterou je nutné ve střeše použít.
Napojení komína na střešní konstrukci patří k nejsložitějším a zároveň nejzásadnějším detailům každé střechy. Ať už jde o novostavbu nebo rekonstrukci, nesprávně provedený prostup komína může vést nejen k zatékání a poškození střešního pláště, ale také k riziku požáru. Je vždy třeba myslet na to, že za bezpečné napojení komína na střešní opláštění nese zodpovědnost ten, kdo na něm provedl poslední úpravu.
Požární bezpečnost a vzdálenost od hořlavých materiálů
Jedním z nejdůležitějších detailů komínu z požárně-bezpečnostního hlediska jsou prostupy střechou nebo stěnou. Krom toho, že komín musí v prostupech dilatovat, tak pokud komín nebo spalinová cesta prostupují konstrukcí, která je z hořlavých materiálů, je nutné dodržovat bezpečné odstupy. Dle platných norem musí být komín vždy vzdálen minimálně pět centimetrů od hořlavých konstrukcí, a to formou větrané vzduchové mezery.
Základním zdrojem informací o požadavcích na nejmenší vzdálenost komína od hořlavých materiálů je norma ČSN 73 4201 ed. 2 Komíny a kouřovody - Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv, platná od prosince 2016. Požadavky jsou členěny dle druhu komínů i dle konstrukcí obsahujících hořlavé materiály. Pro jednovrstvé i vícevrstvé komíny se vzdálenost dřevěných konstrukčních prvků od povrchu komínového pláště stanovuje podle přílohy G a je nejméně 50 mm. Příloha stanovuje zásady pro uložení dřevěných prvků do komínového zdiva a na komínové zdivo a zásady pro prvky probíhající podél zdiva.
Velice důležitým požadavkem při řešení prostupu komína konstrukcí je „Vzdálenost od hořlavých materiálů“. Jakým způsobem se tato vzdálenost stanovuje, udává ČSN EN 1443 Komíny - Obecné požadavky, platná od ledna 2020. Tato norma stanovuje, jakým způsobem musí být komín označen. V označení komína je vzdálenost od hořlavých materiálů označena hodnotou „xx“ v milimetrech a doplněna písmenem „a“ až „l“. U komínů uvedených na trh podle starší verze normy ČSN EN 1443 platné do roku 2019, je bezpečná vzdálenost od hořlavých materiálů udávaná pouze hodnotou „xx“ v milimetrech bez písmenného označení. U takto označeného komína je bezpečná vzdálenost od hořlavých materiálů platná pouze pro plně provětrávanou mezeru kolem komína. Údaj tedy nelze aplikovat například na dokonale utěsněný prostup stropní nebo střešní konstrukcí! Pro takový případ, kde kolem komína není provětrávaná mezera, musí výrobce dodatečně stanovit pravidla zabudování svého komínu na základě výpočtu.
Čtěte také: Jak správně tmelit parkety?
Označení komína dle ČSN EN 1443 a jeho význam pro bezpečnost
| Parametr | Popis | Příklad označení |
|---|---|---|
| **T** | Teplotní třída (max. teplota spalin) | T400 |
| **N** | Tlaková třída (podtlak/přetlak) | N1 |
| **D/W** | Odolnost proti kondenzátu (suchý/mokrý provoz) | D3 |
| **G/O** | Odolnost proti vyhoření sazí (ano/ne) | G50 |
| **xx** | Bezpečná vzdálenost od hořlavých materiálů (mm) | 50 |
| **a-l** | Typ zkušební sestavy (konstrukční uspořádání ověřené zkouškou) | (např. a) |
Pro požární bezpečnost je maximální přípustná teplota na hořlavé konstrukci 85 °C. Při fyzických měřeních i počítačových simulacích bylo zjištěno, že na plášti komína může být až 75 % teploty spalin. Tento poměr výrazně ovlivňuje materiálové a konstrukční provedení komína, ale jednoznačně z toho vyplývá, že na povrchu komína v jeho neochlazované části může být bezpečná teplota několikanásobně překročena.
U nerezových systémových komínů se jejich značení řídí výrobkovou normou ČSN EN 1856-1 Komíny - Požadavky na kovové komíny - Část 1: Systémové komíny. Chtěli bychom upozornit na skutečnost, že bezpečné vzdálenosti od hořlavých materiálů u systémových nerezových komínů jsou ve většině případů větší než u zděných systémových komínů. Mohou dosahovat hodnot i 100, 150 mm.
Oplechování a těsnění prostupů
Napojení komína na skládanou krytinu vyžaduje buď klasické oplechování, nebo moderní utěsňovací pásy. Typickým příkladem průniku svislé konstrukce šikmou střechou je komínové těleso či zdivo světlíků. Tvoří překážku v odvodu vody z části střechy nad komínem. Obvykle se tato situace řeší oplechováním, které se skládá z horního, spodního a bočního oplechování.
Pokud komín není umístěný přímo ve hřebeni, boční lemování se provádí s trojnásobným pravoúhlým ohybem (tzv. kobylou), která zabrání proniknutí vody ze zadního dílu lemování pod krytinu na bocích komínu. Lemování musí být podloženo latěmi nebo podbedněno. Svislá část bočního lemování musí být vytažena nejméně 150 mm, v návaznosti na to se obvykle přizpůsobuje horní a spodní díl lemování. Pokud je komín široký a jeho poloha ve střeše nepříznivá (tzn. dále od hřebene), je vhodné horní díl lemování provést pomocí jednostranného či sedlového klínu, aby se za komínem nehromadil sníh a voda rychleji odtékala.
U tradičního oplechování je například nutné detailně se zaměřit na dilatační lišty či správné ukončení vodní drážkou. V důsledku pohybů krovu a tepelné dilatační roztažnosti komínového zdiva dochází zákonitě k odtržení bočního oplechování, pevně spojeného se střešním pláštěm, od komínu. Vznikne spára, kterou i při jejích nepatrných rozměrech proniká do podstřeší velké množství vody, která stéká po povrchu komínu. Proto je nezbytné tuto spáru krýt dilatační lištou, která je pevně spojená se zdivem komína a zatěsněná trvale pružným tmelem. V praxi se bohužel často setkáváme s chybami v podobě chybějících dilatačních lišt, špatně ohnutých plechů nebo nedostatečné výšky oplechování. Výsledkem je pak zatékání dešťové vody a následné poškození izolace a dřevěných částí krovu či dokonce promrzání tepelné izolace.
Čtěte také: výhody provětrávaných fasád
Utěsňovací pásy jsou naproti tomu flexibilní a snadno se instalují. Jejich životnost je o něco kratší, ale nabízejí rychlé a efektivní řešení. Ať už zvolíme kteroukoliv z variant, důležité je, aby střešní fólie u komína končila minimálně pět centimetrů nad taškami a byla správně zalepena páskou. Prostupy třídy těsnosti 1 až 5 musí být provedeny vodotěsně nebo musí být jejich lemování vytaženo nejméně 5 cm nad krytinu. Z hlediska návaznosti DHV na komínové těleso je třeba zajistit spolehlivé odvedení vody, stékající po DHV, zezadu komína do stran. Řešením je použít tzv. plechovou odháňku nebo izolaci vytáhnout.
Při střešních pronicích ≥ 1 m2 se zadní napojení provede pomocí klínu, resp. sedlem. U titanzinkového plechu se kruhové proniky (komíny, ventilační roury) provádí odborně vodotěsně pomocí pájení naměkko. Tento spoj svou trvanlivostí a pevností odpovídá životnosti krytiny. Napojení nad i pod proniky v pásu krytiny se provádí dvojitou ležatou příčnou drážkou.
Parotěsné a paropropustné fólie
Jedním z často opomíjených, přesto však mimořádně důležitých detailů je napojení parotěsných a paropropustných fólií na těleso komína. V praxi se bohužel někdy stává, že řemeslníci lepidlem přichytí fólii přímo na komínové zdivo, nebo - ještě hůře - na oplechování, které je mechanicky kotveno do komínového tělesa. Takové řešení je z hlediska požární bezpečnosti i dlouhodobé těsnosti zcela nevyhovující. Paropropustné fólie bývají z plastových materiálů, které jsou hořlavé, a jejich přímý kontakt s horkým komínem je tedy nepřípustný.
Zvláštní pozornost si zaslouží zejména napojení paropropustné membrány, tedy spodní dodatečné hydroizolační vrstvy. Aby bylo možné tuto fólii bezpečně a trvale přilepit, využívá se v místě prostupu speciální límec z pěnového skla. Ten je nehořlavý, vodotěsný a zároveň stabilní. Z hlediska odvětrání střešního pláště jsou rozhodující rozměry komína. Pokud jeho šířka (po vrstevnici) brání proudění vzduchu od okapu ke hřebeni v celé šířce krokevního pole a více, je třeba pod komín umístit výdech.
Dilatace komínové roury
V případě vícevrstvých komínů, jako jsou třívrstvé nerezové komíny, je potřeba na dilataci myslet. Teplota pláště komína, který je ve volném prostředí, se může pohybovat kolem 70 °C. Při průchodu komínu například stropní konstrukcí se teplota pláště může v tomto místě vyšplhat i nad 200 °C v závislosti na spotřebiči a jeho provozu. Z teplot je tedy vidět, že může dojít k výrazné dilataci. Proto ty prvky, které dům utěsňují, je třeba instalovat na komín přes speciální těsnicí manžety. V obou případech, ať už je komínový průduch s vložkou, nebo se jedná o vícevrstvý komín nerezový, je nutné, aby byl komín konstrukčně oddělen od svislých a vodorovných konstrukcí objektu.
Čtěte také: Úspora energií se vzduchovou mezerou
Pěnové sklo jako ideální řešení
Ze všech v současnosti známých řešení této problematiky se jako ideální zdá být použití prvků z pěnového skla. Pěnové sklo je jediným materiálem, který je nehořlavý a nabízí nízký součinitel prostupu tepla i vysoký součinitel difuzního odporu. Tyto unikátní vlastnosti pěnového skla jsou využity u uceleného sortimentu sériově vyráběných parotěsných prostupů, které jsou nejen na český trh dodávány již několik let. Předností těchto prvků jsou deklarované a garantované vlastnosti tepelného útlumu, parotěsnosti a požární bezpečnosti.
Obecně je možno pro parotěsný prostup použít buď prvek pro napojení parozábrany na komín, anebo parotěsný prostup komína hořlavou konstrukcí. Prvek napojení parozábrany na komín řeší možnost bezpečného připojení parozábrany, neřeší však izolaci komínového tělesa v celé výšce prostupu. Tento aspekt je řešen u prvků parotěsných prostupů, které se vyrábějí pro zděné i nerezové komíny v různých provedeních.
Celá problematika prostupů komínů konstrukcemi je samozřejmě složitější, ale obecné pravidlo platí: Prostup z pěnového skla používejte tam, kde potřebujete vytvořit detail s garantovaným difuzním odporem, aby během používání stavby nedocházelo ke kondenzaci vodní páry v konstrukci střechy a tím k destrukci stavby. V případě prostupu komína nehořlavou konstrukcí je princip volby správného řešení stejný. Ucelený sortiment bezpečných komínových prostupů nabízí na českém trhu výrobce komínových systémů CIKO pod označením CIKO STOPER. Jedná se o nabídku minerálních prostupů i parotěsných prostupů do vodorovných, šikmých i svislých konstrukcí pro zděné i nerezové komíny. Obecně tedy existuje kvalitní řešení prostupu komína pro všechny typy konstrukcí a detailů.
Příklad řešení prostupu komína šikmou střechou
Následující text popisuje jedno z možných řešení prostupu komína šikmou střechou na příkladu objektu novostavby rodinného domu, kde nosnou střešní konstrukci tvoří dřevěné vazníky z trámků šířky 100 mm v osové vzdálenosti přibližně 900 až 1200 mm. Skladba střechy byla realizována s tepelnou izolací na bázi polyisokyanurátu (PIR) umístěnou nad krokve. Jedná se o systémovou skladbu DEK ST.8002B.
Realizovaná skladba střešního pláště:
- velkoformátová plechová krytina MAXIDEK,
- latě 60x40 mm,
- větraná vzduchová mezera tl. 40 mm tvořená kontralatěmi 60x40 mm podtěsněnými páskou DEKTAPE KONTRA,
- doplňková hydroizolační vrstva (DHV) DEKTEN MULTI-PRO II,
- tepelná izolace TOPDEK 022 PIR tl. 200 mm ve dvou vrstvách,
- parotěsnící a vzduchotěsnící vrstva TOPDEK AL BARRIER,
- bednění z OSB desek tl. 22 mm spojované na pero a drážku,
- vazníkový krov z dřevěných KVH hranolů.
Výše uvedenou skladbou prostupoval komín Schiedel UNI ADVANCED a bylo nutné na něj napojit skladbu střechy obsahující hořlavé materiály. Z označení komína T400 - N1 - D3 - G 50 můžeme vyčíst, že bezpečná vzdálenost od hořlavých materiálů je 50 mm. Z této skutečnosti plyne, že hořlavé materiály nelze přímo napojit na těleso komína. A právě pro tyto situace společnost Schiedel vyvinula řešení pomocí výrobku Vermis ZERO. Jde o desky z expandovaného vermikulitu o tloušťce 50 mm s vysokou teplotní odolností, kterými se obloží těleso komína. Na tyto desky lze už přímo napojit hořlavé materiály.
Postup montáže Vermis ZERO:
- Nejprve se přistoupilo k vyzdění komínového tělesa.
- Vyřízl se otvor v bednění, který byl větší o zmíněných 50 mm.
- Jelikož jsou desky Vermis ZERO obdélníkového tvaru, pro použití v šikmé střeše se jejich tvar musel upravit. Úprava vermikulitových desek není nijak náročná, jelikož se dají snadno řezat. Důležité je zvolit správnou výšku desek v závislosti na tloušťce skladby. V našem případě se použil Vermis ZERO s prodloužením 140 mm.
- Aby styk vermikulitových desek byl s povrchem komína těsný, použije se na styčnou plochu mezi komínem a deskami žáruvzdorný tmel Schiedel ROTEMPO. Zároveň se tmel nanese na všechny styčné plochy mezi vermikulitovými deskami a vyplní se jím i spára na styku s komínovým pláštěm.
- Po zatuhnutí tmelu následovalo nalepení parotěsnící a vzduchotěsnící vrstvy ze samolepícího asfaltového pásu TOPDEK AL BARRIER na desky Vermis ZERO. TOPDEK ALBARRIER byl na povrch vermikulitových desek přivařen horkovzdušně pro lepší přídržnost.
- Zateplovala se i nadstřešní část komína minerální izolací v tloušťce 50 mm, aby se omezil vznik tepelného mostu komínovým tělesem.
- Kolem komínu se doložila tepelná izolace střechy TOPDEK 022 PIR ve dvou vrstvách.
- Následovalo napojení DHV z fólie DEKTEN MULTI-PRO II na vermikulitové desky pomocí pásky DEKTAPE MULTI, desky se před nalepením pásky natřely penetrací DEKPRIMER NANO pro lepší soudržnost pásky s podkladem.
- Pokračovalo se s prováděním dalších vrstev střešní skladby jako je laťování, střešní krytina MAXIDEK, současně s tím se realizovalo klempířské opracování komína, provedení tenkovrstvé omítky na nadstřešní části a osazení krycí nerezové desky a stříšky větrací šachty na hlavu komína.
Bezpečná vzdálenost od hořlavých materiálů 50 mm musela být dodržena i od dřevěných částí krovu. Je také vhodné komín staticky zajistit, k tomuto účelu se dá s výhodou použít kotevní prvek do krovu od společnosti Schiedel.
Údržba komínového tělesa
Povrch komínových těles často tvoří vrstvá omítka s fasádním nátěrem. Životnost takové povrchové úpravy je obvykle výrazně menší než okolní střešní krytiny. Je proto třeba počítat s nezbytnou údržbou v průběhu životnosti střešního pláště, a to v podobě nátěrů, oprav omítek a revizí komínových hlav. Takové opravy se obvykle neobejdou bez lokálního poškození krytiny, případně je nutné rozebrat část střechy. Proto by měly být omítky a nátěry vybírány s velkou pečlivostí, aby byly maximálně trvanlivé. Nešvar v podobě opravy komínu pomocí perlinky a nevhodného „lepidla“ se může projevit zdlouhavým a náročným hledáním pravé příčiny zatékání kolem komínů.
Doporučení odborníků
Na trhu je celá řada výrobců a dodavatelů komínových systémů, které prošly certifikací v laboratoři, kde se mimo jiné testuje i odstup od spalných konstrukcí. Každý takový výrobce tedy deklaruje, že pokud bude dodrženo to, co má ve svém návodu, je riziko požáru minimální. Pokud má být prostup těsný, nelze na to použít žádnou všeobecnou poučku. Snad jen že více je méně - neboli čím větší je odstup od hořlavých konstrukcí, tím menší je riziko požáru.
Při plánování stavby je třeba mít na paměti, že komín prostupující obvodovou konstrukcí narušuje obálku budovy, na kterou jsou kladeny technické požadavky a ty bychom měli splnit. Například skladba střechy by měla být na komín napojena parotěsně respektive vzduchotěsně, zásadní je i vodotěsné napojení a také by prostupem komína neměl vznikat výrazný tepelný most. Ve skladbě jak ploché, tak šikmé střechy se nachází spousta hořlavých materiálů a některé z nich je nutné na komínové těleso těsně napojit. Současné normy již poskytují informace, jak řešit prostup komína stropem a střechou z pohledu požární bezpečnosti i konstrukčních souvislostí.
Je vždy výhodnější zajistit vhodné řešení po celé výšce prostupu komína konstrukcí a předejít tak případným komplikacím vzniklým neodborným dokončením montáže. Bezpečnost a funkčnost komínového tělesa se tedy v praxi odvíjí nejen od správného návrhu vlastního komínového systému, ale také od správného způsobu realizace stavebních detailů. Určitě doporučujeme konzultovat tuto problematiku s odborníky.
tags: #komin #mezera #strecha #detaily