Azbest, česky nazývaný také "osinek", je soubor různých křemičitých vláknitých minerálů, spadajících do dvou skupin - amfibolů (amozit, krokydolit) a serpentinů (chryzolit). V minulosti byl stavební průmysl, zejména v 60. až 80. letech minulého století, svědkem všudypřítomného používání azbestu. Byl oblíbený pro svou trvanlivost, požární odolnost a izolační vlastnosti. I přes výborné vlastnosti azbestu v sobě však jeho používání skrývalo nespočet zdravotních rizik.
Nebezpečnost azbestu a jeho regulace
Nebezpečnost azbestu pro lidský organismus tkví v malých rozměrech jeho vláknitých struktur, které se mohou dostat do ovzduší a odtud do plic. V plicích se azbest zabodává do plicních sklípků a postupem času může poškození plic přejít až ke vzniku nádorů. Onemocnění se většinou neobjeví hned, ale až za mnoho let po expozici azbestem.
Azbestová vlákna se začala používat dokonce již před více než 2 000 lety. V průběhu let se potvrdila podezření ze zdravotních rizik azbestu. Ve 2. polovině 20. století byl azbest postupně zakázán ve více než 70 zemích. Spotřeba azbestu rostla nejvíce mezi lety 1950 a 1980. Následně začala klesat poté, co byly v 90. letech zavedeny prostřednictvím evropských směrnic zákazy jeho používání. Úplný zákaz používání výrobků i jejich samotné výroby a uvádění na trh u nás vstoupil v platnost v roce 2005. V ČR je zákaz práce s azbestem upraven zákonem č. 309/2006 Sb. (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci). Pro všechny druhy azbestu platí jednotný přípustný expoziční limit 0,1 vlákna/cm³, stanovený nařízením vlády č. 361/2007 Sb. Vyhláška č. 6/2003 Sb. a zákon č. 541/2020 Sb., § 85 pak uvádí pravidla nakládání s odpady obsahujícími azbest. Další požadavky jsou stanoveny i ve vyhlášce č. 273/2021 Sb.
Výskyt azbestu ve stavebnictví
Přítomnost azbestu v materiálu nelze jednoznačně určit pouhým okem. Azbest díky svým chemickým a fyzikálním vlastnostem a vláknitému charakteru našel uplatnění v mnoha výrobcích, zejména ve stavebnictví, ale také v automobilovém průmyslu a v protipožárních opatřeních.
Od 30. let minulého století se azbest začal používat na výrobu známé střešní krytiny Eternit. Více se ale začal používat až koncem 60. let. Jen pro představu, v letech 1975-1990 bylo dovezeno do tehdejší ČSSR až 50 tisíc tun vytěženého čistého azbestu ročně. Od 70. let, kdy se ve stavebnictví rozvíjela prefabrikace, nacházely stále větší uplatnění deskové výrobky. Používaly se na podhledy, příčky, do sendvičových prvků apod. Využívaly se i roury např. pro kanalizaci, vodovodní přípojky nebo klimatizaci. Jako další příklady použití můžeme jmenovat podlahové krytiny, textilie pro zakrytí míst s vysokou teplotou nebo nebezpečím vzniku požáru, azbestovou vatu pro tepelné izolace, desky v akumulačních kamnech, těsnění pro příruby (klingerit), desky do rozvodných krabic a další.
Čtěte také: jak izolovat krb pomocí kalcium-silikátových desek
Pro zvýšení protipožární odolnosti některých konstrukcí, zejména kovových, někdy i betonových, se používaly nástřikové hmoty s vysokým obsahem (až 90 %) azbestových vláken. Jedním z takových materiálů byl Limpet, vyvinutý a patentovaný v Anglii, který obsahoval až 90 % azbestových vláken. V České republice se někdy používala stříkaná omítka s obchodním názvem Pyrotherm, kde plnivem byl cement smíchaný s azbestovými vlákny. Přibližně v polovině 80. let byl azbest ve stříkané omítce nahrazen celulózovými vlákny, někdy i skleněnými.
Za zmínku určitě stojí také stavby opláštěné tzv. Boletickými panely z 60. a 70. let minulého století. Těchto staveb se odhaduje okolo 3 000 a jsou to převážně veřejné stavby jako školy, školky, tělocvičny, administrativní nebo správní objekty. Interiér těchto panelů mohl být tvořen azbestocementovou deskou.
Typické azbestové materiály v českém stavebnictví
V 70. a 80. letech minulého století se rozšířila v českém stavebnictví prefabrikace s cílem urychlit výstavbu. Obvyklé konstrukce z těchto období byly sestaveny z prefabrikovaných svislých a vodorovných dílů. Po relativně rychlé montáži nosné konstrukce byly montovány fasádní obklady, obvykle sendviče, které z vnitřní strany, v některých případech i z vnější strany, obsahovaly azbestové desky. Velmi často byly v těchto typech staveb používány i montovány příčky a podhledové konstrukce, které obsahovaly azbestocementové desky.
Mezi nejčastěji se vyskytující azbestocementové materiály patřily:
- Ezalit A, Ezalit B: Materiály obsahující kolem 40 % azbestu (později pouze 18 %). Byly velmi křehké a azbestová vlákna se z nich často uvolňovala. Používaly se především pro obklady stěn a stropů.
- Dupronit: Deskový materiál s podobným složením a charakterem jako Ezalit A a B.
- Unicel: Materiál určený pro obklady stěn a stropů.
- IDK 30 (IDK 3): Izolační desky.
- Cemboplast: Izolační konstrukční desky.
- Lignát: Určen k opláštění lehkých staveb a příček. K jeho výrobě byl používán kromě celulózových vláken také tzv. mikroazbest. V původních lignátových deskách se azbest nevyskytuje.
- Azbestocementové střešní krytiny (Eternit): Od 30. let minulého století se běžně používala vlnitá nebo čtvercová krytina s obsahem 8 až 12 % azbestu.
- Azbestocementové potrubí: Zejména kanalizační svody, odvětrání a vodovodní potrubí, s obsahem 10-12 % azbestových vláken.
- Azbestová těsnění: Používána ve vzduchotechnických systémech (těsnění přírub), v přírubách ocelových potrubí, u spalovacích kotlů, komínových dvířek a protipožárních dveřních systémů.
- Izolace z azbestu: V některých objektech se lze setkat s azbestovou izolací krytou cementovým nátěrem.
- Azbestové textilie: Chryzotilová vlákna byla velmi často používána na textilie pro hasičské kombinézy, ochranné rukavice, divadelní opony a svařovací plachty.
- Azbestové desky v akumulačních kamnech: Používány z důvodu ochrany a izolace plechového krytu, s vysokým obsahem azbestu (70-80 %).
- Ploché těsnění přírub (Klingerit): Pro potrubí s vysokým tlakem a vysokou teplotou.
- Azbestové destičky: Jako podklad pod světla nebo krabice elektrických rozvodů v chatách a rodinných domcích.
- Bitumenová střešní krytina a tmely: Některé typy obsahovaly azbestová vlákna.
Tabulka vybraných materiálů s azbestem a jejich použití
| Materiál | Výrobce / Typ | Obsah azbestu | Typické použití |
|---|---|---|---|
| Ezalit A, B | EZA Šumperk | 40 % (později 18 %) | Obklady stěn a stropů |
| Dupronit | Azbestocementové závody Nitra | Podobně jako Ezalit | Deskový materiál |
| Eternit | Azbestocementová krytina | 8-12 % | Střešní krytina (vlnitá/čtvercová) |
| Limpet | Protipožární nástřik (Anglie) | Až 90 % | Protipožární ochrana ocelových a betonových konstrukcí |
| Pyrotherm | Stříkaná omítka (ČR) | Azbestová vlákna v cementu | Protipožární ochrana ocelových konstrukcí a kabelů |
| Boletické panely | Sendvičové obvodové panely | Vnitřní strana mohla obsahovat azbestocement | Opláštění veřejných budov |
| Azbestocementové potrubí | Různé typy | 10-12 % | Kanalizace, odvětrání, vodovodní potrubí |
| Klingerit | Ploché těsnění | Vysoký obsah azbestu | Těsnění přírub s vysokým tlakem a teplotou |
| Izolační desky v akumulačních kamnech | Různé | 70-80 % | Ochrana a izolace plechového krytu |
Průzkum a sanace azbestu
S azbestem se setkal pravděpodobně každý z nás, ať už šlo o náš domov, chalupu, školu nebo jinou veřejnou budovu. Pozor si na něj musíme dát především, pokud se chystáme rekonstruovat starší dům z 60.-80. let minulého století. Při stavebních pracích bude totiž potřeba dbát na bezpečnostní zásady a především správnou likvidaci odpadu, což souvisí i s vyššími finančními náklady.
Čtěte také: proč zvolit kalciumsilikátovou izolaci
Nutnost okamžitého odstranění materiálu obsahujícího azbest v případě jeho nalezení ve stavbě není v našich právních předpisech nikde zakotvena. Při hodnocení naléhavosti odstranění těchto výrobků je nutno přihlédnout k tomu, zda nalezený materiál zabudovaný v konstrukci může ohrozit zdraví osob užívajících tento objekt či nikoliv. U pevně zafixovaných azbestových vláken v materiálu není třeba podléhat panice. Vždy je třeba provést kvalifikované posouzení stavu materiálu s azbestem a určit stupeň naléhavosti jeho odstranění.
Průzkum výskytu azbestových materiálů se v České republice provádí již řadu let. Povinnost provádět tyto průzkumy byla do zákona zakotvena vyhláškou č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, s účinností od 1. ledna 2007. Cíl stavebně technického průzkumu výskytu azbestu je třeba spatřovat především v identifikaci těchto nebezpečných materiálů spolu s jejich zakreslením do projektové dokumentace tak, aby v rámci jakýchkoliv udržovacích prací či stavebních úprav, bylo zamezeno případnému poškozování zdraví dotčených osob v bezprostřední blízkosti těchto prací. Ideálním řešením by bylo, kdyby každá budova měla zpracovaný průzkum azbestu, což bohužel v České republice není standardem.
Chronologicky lze provádění průzkumů na výskyt azbestu shrnout do dále uvedených kroků:
- Studium dostupné dokumentace: V mnoha případech, zejména u starších staveb, tato dokumentace již neexistuje, případně není úplná či neodpovídá skutečnému provedení stavby. Je nutné ji brát jako vodítko.
- Podrobná prohlídka stavby: Ověření skutečného stavu podle dostupné dokumentace a vytipování míst a materiálů pro odběr vzorků. Prohlídka by měla být vedena co nejprecizněji, tak aby nebyl vynechán žádný prostor.
- Odběr vzorků: Měl by být prováděn osobou, která je například odběrovým technikem zkušební laboratoře, nebo k tomuto výkonu proškolena. Odběr probíhá za zvýšených bezpečnostních pravidel:
- Vytipované místo odběru je nutno navlhčit (např. pomocí vodní emulze ve spreji).
- V případě odběru ze svislé plochy je vhodné pod samotné místo odběru přilepit např. PE folii tak, aby nedošlo ke kontaminaci podlahové krytiny.
- Část vzorku materiálu (cca 1-3 cm²) se opatrně odlomí pomocí speciálních pracovních nástrojů, s minimálním namáháním materiálu.
- Vyhodnocení vzorků: Měla by provádět pouze akreditovaná laboratoř, která vystaví příslušné protokoly, jež musí být nedílnou součástí stavebně technického průzkumu.
V případě, že některé materiály nalezené v rámci stavebně technického průzkumu budou označeny za tzv. slabě vázané azbesty, nebo budou vykazovat velké mechanické poškození, je vhodné provozovateli doporučit měření koncentrace azbestových vláken v ovzduší.
Alternativy k azbestu: Kalciumsilikátové desky
Výzkumy poukázaly na škodlivost azbestu, a tak vývoj materiálů směřoval k bezpečnějším alternativám. Používání azbestu se tedy zamezilo a ve spoustě zemí je zakázáno. Tyto nové materiály nabízejí obdobné výhody, ale bez rizika spojeného s azbestem.
Čtěte také: Izolace s asfaltovým lakem: Jak na to?
Mezi přední alternativy, které se objevily, patří vláknocementová deska. Do cementovláknitých desek jsou pro lepší vlastnosti (pevnost, trvanlivost) přidávána vlákna (skleněná nebo jiné minerální). Díky vývoji dokázaly postupně nahradit v konstrukčních materiálech azbest. Cementovláknité desky se dají používat v různých stavebních aplikacích a jednou z nich jsou i fasádní obklady Silbonit. Vzhledem k jejich odolnosti vůči vodě a povětrnostním podmínkám i ochraně před hmyzem či plísní jsou cementovláknité desky často používány právě na fasády.
Další důležitou bezazbestovou alternativou jsou kalciumsilikátové izolační desky. Například PROMASIL®-950KS jsou velkorozměrové lehké izolační desky bez obsahu azbestu. V kombinaci s lehčenými žáruvzdornými cihlami nebo betonem tvoří ideální stavební materiál pro zadní izolační obklad. PROMASIL® jsou lehké bezazbestové vysokoteplotní izolační desky na bázi kalciumsilikátu. Desky jsou vhodné zejména jako samonosná a mechanicky pevná zadní izolace žárovzdorných vyzdívek. Vzhledem k nízké odolnosti kalciumsilikátových desek vůči teplotním šokům, není tento materiál vhodný k obkládání žárových stran a míst s přímým působením žáru.
tags: #kalciumsilikatove #izolacni #desky #azbest #informace