Jelen sika, původně pocházející z asijských oblastí Mandžuska, Japonska, Thajska, Vietnamu, Koreje a východního Ruska, byl na přelomu 19. a 20. století dovezen do Čech. Zde byl chován v oborách na Plzeňsku a ve Středočeském kraji. K jeho většímu rozšíření došlo v 60. letech 20. století. Dnes se jedna z největších evropských populací jelenů siky nachází právě v České republice, hlavně v západních Čechách. Jelen sika je výrazně menší než jelen evropský.
Rekordní trofeje a lov
Ulovení jelena siky s nejmohutnějším parožím na světě je událostí, která si zaslouží pozornost. Švýcarský lovec J. P. Bourguard zaplatil za lov v lesích u Velkého Meziříčí osm tisíc euro, v přepočtu 216 000 korun. Bodové hodnocení paroží uloveného siky je 328,20 bodů CIC, což ho jednoznačně ve světovém měřítku řadí na úplnou špičku. Je úplně nejmohutnější na světě. Šťastný majitel rekordní trofeje s ní ihned odcestoval domů. Poslal nám jen fotografickou dokumentaci a bodovou tabulku, tak jak mu zákon ukládá, uvádí Oldřich Sedlář, jednatel tamních myslivců.
Jelena švýcarský nimrod ulovil v soukromé oboře nedaleko Velkého Meziříčí. Ta patří v chovu siky japonského k těm nejkvalitnějším u nás, dodává myslivec. Přestože rekordní trofej jelena siky návštěvníci výstavy mohou obdivovat pouze z fotografie, dalších 46 medailových trofejí je k vidění přímo ve výstavním sále. Každý rok si podle naší vlastní receptury necháváme pro zvěř připravit devět vagonů speciálních granulí, říká Oldřich Sedlář. Více než 1300 trofejí ulovené zvěře za loňský rok teď vystavují myslivci ve Žďáru nad Sázavou. Světový rekordman mezi nimi však chybí.
Jelen sika a dopady na lesní hospodářství
Poškozování lesa spárkatou zvěří představuje jeden z hlavních problémů našeho lesního hospodářství a myslivosti. Velké nevratné škody vznikají loupáním mladých smrkových porostů spárkatou zvěří. Tento typ poškození má zásadní vliv na produkci dřeva a tloušťkový přírůst poškozených stromů a stabilitu porostů. Jedním z problematických druhů spárkaté zvěře je u nás nepůvodní jelen sika japonský, u něhož dlouhodobě narůstá početnost populace, která již výrazně převyšuje normované stavy. Za posledních 20 let se počet ulovených jedinců jelenů sika zvýšil z 3835 kusů v roce 1995 na 17 106 kusů v roce 2018. Skutečná velikost populace je nepochybně mnohem vyšší.
Vědečtí pracovníci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti se zaměřili na jeho působení v lesích. Jejich cílem bylo v západní části Západočeské pahorkatiny posoudit vliv loupání a ohryzu kůry jelenem sikou na produkci a strukturu mladých lesních porostů smrku ztepilého ve vztahu k dopadům klimatických změn na lesy. Zlom kmene v místě, které bylo dříve poškozené loupáním kůry. Škody ohryzem a loupáním se následně projeví na ekonomickém zhodnocení poškozeného dřeva. Ekonomická ztráta však není jediným problémem. V případě rozvoje houbových patogenů dále dochází k ovlivnění stability a celkovému oslabení porostů. Intenzita škod se zvyšuje s vyšší hustotou populace jelena, a to zejména v smrkových porostech. Důsledkem vlivu přemnoženého jelena siky je snížení prodejní ceny dřeva. Srovná-li se kvalita a tím i cena zdravého dřeva a napadeného hnilobou, pak napadené dřevo vykazuje až o 95 % nižší hodnotu oproti hodnotě zdravých kmenů. Kmenová hniloba byla potvrzena u 62 % poškozených stromů.
Čtěte také: Původ jelena sika v ČR
Silně poškozené porosty dosahovaly v průměru pouze 67 % zásoby dřeva porostů nepoškozených. Hodnota tloušťkového přírůstu poškozených stromů se v čase měnila. Nejčastěji jsou napadené porosty ve věku 15 až 30 let. Tento věk je „kritický“ z důvodu tloušťky kůry, kterou mohou jeleni konzumovat. Na více než třech čtvrtinách sledovaných stromů vědci nalezli stopy opakovaného ohryzu jelenem sikou. Pokud je tímto způsobem odstraněno alespoň 90 % kůry po obvodu kmene, pak celý strom obvykle uhyne. Stromy s poškozeným kmenem mají nižší stabilitu a jsou náchylné na zlomení větrem či sněhem. Hlavním limitujícím klimatickým faktorem tloušťkového přírůstu stromů je nedostatek srážek během vegetačního období. Kombinace hrozby klimatických změn a masivního poškození mladých smrkových porostů jelenem sikou a nutnost zachování ekologicky a ekonomicky efektivních nástrojů lesnického hospodaření vyžaduje na lokální úrovni výrazné snížení početnosti populace sičí zvěře. Je nutné věnovat se managementu lovu a chovu jelena siky tak, aby byl nastolen ekosystémově vyvážený vztah mezi zvěří a prostředím.
Tabulka: Dopady jelena siky na lesní porosty
| Ukazatel | Hodnota |
|---|---|
| Snížení hodnoty napadeného dřeva | Až o 95 % |
| Kmenová hniloba u poškozených stromů | 62 % |
| Zásoba dřeva silně poškozených porostů | 67 % zásoby nepoškozených porostů |
| Věk nejčastěji napadených porostů | 15-30 let |
Kontroverze a řešení
Ochrana proti ohryzu a loupání je stará věc. Dělalo se zraňování, ovazy, používal se Polynet, nátěry (Cervidol) atd. Z velké většiny je hlavním důvodem loupání stres nebo nuda zvěře. Dokonce mívali majitelem lesa uloženo, aby loupající kusy zvěře okamžitě odstřelili, aby se to nenaučila další ze stáda. Ten černý "sajrajt" co nešel vyprat byl účinný dost. Jen se nějak zapomíná, že to není ochrana na věčné časy a po max. čtyřech letech je ten nátěr potřeba obnovit. Pokud se vám nezamlouvá nátěr bylo tu plastové pletivo. Mám takový dojem, že se to jmenovalo Polynet. No a pokud nechcete plast tak další možností jsou ovazy. Kdo to dnes dělá není zas až tak podstatné. Jen to ukazuje na současný stav. Klidně můžeme mluvit o nudě jako příčině. Podstata je stejná a je jedno jestli je zvěř vystresovaná s toho, že nemůže opustit houštinu nebo se v té houštině kterou nemůže opustit, nudí.
V celé republice žije asi 120 vlků, ale asi 90 000 registrovaných myslivců. Při tomhle počtu by redukce jelenů sika měla být spíše cílem těch ozbrojených brigádníků. Jinak vlci slouží k ozdravení zvěře obecně, nejenom jelení zvěře. Jenže jeleni sika jsou tak přemnoženi, že nedávno bylo na internetu video ukazující tah mnohasethlavého stáda jelenů sika někde u Plzně. To stádo táhlo po polích a přes cestu a ani jedoucí auta je nevyplašila. To je fakt brutál. Není to známka přemnožení jelenů sika, jak by soudili neinformovaní a jak se snaží lidem vtlouct do hlav zelená propaganda, ale o obyčejný instinkt jelena sika. To ale neznamená, že takové stádo neškodí. Rozhodně tam, kde projde, škodí i zemědělcům i lesníkům. Jeleni mají v instinktech se na zimu sdružovat do stád. Naši jeleni do menších, sika případně do takhle obrovských stád.
Jelen sika je nepůvodní druh, může se křížit s původním jelenem evropským, díky čemuž vzniknou geneticky bezcenní jedinci s redukovaným parožím, což není pro myslivce nic atraktivního. Z hlediska hodnoty trofeje je paroží křížence bezcenné. Z hlediska myslivce je jedno, kdo mu nasadí parohy, když je na obchůzce v lese. Z hlediska konzumenta je mi úplně jedno, jestli budu mít guláš z jelena či siky a nebo křížence, hlavně aby zvěřina byla dobře upravená. Sika má paroží odpovídající druhu. Pokud se sika kříží s laní jelena (opačně je to vyjímečné) tak potom muže mít to jelení paroží některé znaky paroží siky. Určitě nebude nějaké "menší".
Osobně nejsem příznivcem siky a jsem přesvědčen, že by se neměl šířit z těch dvou lokalit výskytu u nás. Sdružování zvěře do tlup, stád v zimním období je přirozený způsob přežití a ochrany. U nás se prostě na většině plochy státu střídají lesní a zemědělské plochy a ty jsou křižovány silnicemi. Sikové a nejen ti na ta pole vycházejí za potravou nebo jsou z těch lesů vyhánění turisty, houbaři a různými "hlídkami".
Čtěte také: Jelen sika a jeho dopad na lesní ekosystémy
Čtěte také: Charakteristika jelena sika v západních Čechách