Hydroizolace střechy je jedním z nejdůležitějších prvků každé stavby. Asfaltové pásy patří mezi nejčastěji používané materiály pro tento účel díky své odolnosti, dostupnosti a snadné aplikaci. Správná montáž asfaltových pásů je však zásadní pro zajištění dlouhé životnosti celé střešní krytiny.
V tomto článku se podrobně zaměříme na postup instalace hydroizolačních vrstev jednoplášťové asfaltové střechy s ruční aplikací a poskytneme vám podrobný návod krok za krokem. Asfaltové hydroizolace patří mezi vyzkoušená řešení ochrany objektů a řadíme je do skupiny povlakových hydroizolací (tj. izolací vodotěsných, které mohou být použity od velmi malého požadovaného sklonu). U asfaltových pásů je požadován pro ploché střechy minimální sklon 1°.
Obecná pravidla při pokládce asfaltových pásů
Pokládka asfaltových pásů se liší podle zvoleného typu asfaltového pásu, druhu nosné konstrukce a prostředí, ve kterém práce provádíme (vč. povětrnostních podmínek).
- Teplota nosné konstrukce, materiálu a prostředí by neměla být:
- nižší než 5 °C při pokládce oxidovaných asfaltových pásů,
- nižší než 0 °C u pokládky modifikovaných asfaltových pásů,
- vyšší než 30 °C u všech typů pásů, s ohledem na riziko poškození materiálu manipulací a pohybem osob po již realizovaných plochách.
- Teplota konstrukce a ovzduší by při případné penetraci neměla být nižší než 8 °C.
- Při pokládce/penetraci nesmí na nosný podklad pršet nebo sněžit. Také nesmí být povrch pokrytý jinovatkou, námrazou a vlhkostí.
- Pásy se musí pokládat s využitím přesahů. Jednotlivé vrstvy musí být posunuty tak, aby nikdy nebyly podélné a příčné přesahy nad sebou.
- Správná pokládka asfaltových pásů vyžaduje dodržení alespoň minimálních přesahů takto:
- příčné přesahy min. 12 cm,
- podélné přesahy min. 8 cm.
Než definitivně vyberete způsob, jak pokládat asfaltové pásy, pročtěte pečlivě i pokyny pro pokládku od výrobce asfaltových pásů. Najdete je na webových stránkách výrobce.
1. Příprava podkladu
Než začnete s pokládkou asfaltových pásů, je nutné důkladně připravit podklad. Tento krok je klíčový pro správné přilnutí pásů a zabránění vzniku netěsností. Asfaltové pásy se pokládají na souvislý rovný, suchý a čistý podklad.
Čtěte také: Nejlepší běžecké boty na silnici
- Očistěte povrch - Odstraňte veškeré nečistoty, prach, mastnotu a volné části. Povrch musí být suchý a pevný.
- Vyrovnání podkladu - Nerovnosti je nutné vyrovnat pomocí stěrky nebo jiného vhodného materiálu. Přílišné nerovnosti mohou způsobit špatné přilnutí pásu.
- Penetrace - Naneste penetrační nátěr, který zlepší přilnavost asfaltových pásů. Použijte asfaltovou penetraci vhodnou pro daný typ podkladu (beton, OSB desky, dřevo apod.). U svislých ploch je dosažení lesklého povrchu penetračním nátěrem nezbytné pro trvalou stabilitu pásů.
Nosným podkladem je nejčastěji beton, který je třeba vždy penetrovat asfaltovým penetračním lakem. Na dřevěné bednění z požárního hlediska nelze pásy natavovat přímo, proto se používají pod natavovanou skladbu celoplošně přibité separační pásy. Podkladem může být i trapézový plech, jenž se rovněž penetruje pro pás jako parotěsnou zábranu. Protože však nejde o souvislý povrch, musí být pásy použity v kombinaci s deskovými materiály tepelnou izolací nebo OSB deskami.
2. Výběr vhodného typu asfaltových pásů
Na trhu existuje několik typů asfaltových pásů, které se liší svým složením, nosnou vložkou a způsobem aplikace. Výběr správného typu je zásadní pro funkčnost hydroizolace. Investor preferující spolehlivost a trvanlivost řešení střešní skladby si může vybrat vysoce kvalitní hydroizolace plochých střech s použitím výhradně modifikovaných asfaltových pásů Elastodek, Sklodek typu special s dlouholetou 10-letou zárukou. Pokud je preferováno cenově dostupnější řešení, lze volit pásy se 7-letou zárukou Elastodek, Sklodek typu medium resp. standard, místo pásů 5 mm jsou použity natavitelné pásy s nejnižší tloušťkou pásu min. 4 mm. Pokud je požadováno cenově nejdostupnější řešení, pak lze volit podkladní pás oxidovaný jen s až 3-letou zárukou, ale vždy velmi pevný - např. typu Sklobit 40 mineral. U použití vrchního pásu doporučujeme volit vždy výše uvedený modifikovaný pás typu Elastodek nebo Sklodek 40 standard dekor. Použití pásů s hadrovou nosnou vložkou typu IPA je sice zastaralé, ale omezeně možné pro objekty s dočasnou funkcí (garáž, pergola, kůlna, přístřešek), kde se volí pásy se skleněnou rohoží typu Bitagit.
| Typ pásu | Vlastnosti | Použití |
|---|---|---|
| Oxidovaný asfaltový pás | Nižší pružnost, nižší cena, neodolávají příliš dobře pohybům za mrazu a teploty nad 90 °C | Dočasná řešení, méně náročné aplikace, pro objekty s dočasnou funkcí (garáž, pergola, kůlna, přístřešek) |
| Modifikovaný pás SBS | Vysoká pružnost, odolnost proti nízkým teplotám (-25 °C), odolnost vůči vysokým teplotám (nad 100 °C), elastické, dokážou minimalizovat perforaci | Trvale exponované střechy, klimaticky náročné oblasti, na důležité stavby nebo obytné budovy |
| Modifikovaný pás APP | Odolnost proti UV záření, vyšší teplotní stabilita (až +130 °C), odolnost vůči ohýbání za mrazu většinou kolem -15 °C | Střechy s vyšší teplotní zátěží, střechy s vyšším spádem |
Volba pásů samotných skýtá hned několik variant. Preferují se pásy s nosnou polyesterovou vložkou a skleněnou tkaninou. Pro parotěsnou vrstvu se navíc používají pásy s vynikajícími difúzními vlastnostmi, které obsahují nosnou vložku spřaženou s hliníkovou fólií. Co se plochých střech týče, měla by být volba přizpůsobena požadavkům, které budou na konstrukci kladeny. Na důležité stavby nebo obytné budovy by měla být navrhována souvrství kvalitních materiálů, například jako podkladní pás G200S40-25 (SBS modifikovaný tl. 4 mm) a jako horní pás s polyesterovou vložkou o gramáži 250 g/m2 a tl. 5,2 mm s posypem drcenou břidlicí (jako ochrany proti degradačním účinkům slunečního záření). Od takovéhoto souvrství můžete očekávat dlouhotrvající funkčnost.
Typy nosných vložek:
- Bezvložkové - využívají se zejména na provádění detailů, existují pásy s tažností až 1000 %.
- S vložkou nasákavou - pásy typu A330H, R330H - vložku tvoří například papír impregnovaný asfaltem (nevhodné k vytváření hydroizolací).
- S vložkou ze skelné rohože - například pásy typu V60S35 - vložka pásu je nenasákavá, ale pás nijak nevyniká oslnivou pevností a dokážete jej roztrhnout bez problémů v ruce, není tedy vhodný k mechanickému kotvení - mohl by být ve větru odtržen od podkladu.
- Pásy s vložkou ze skelné tkaniny - G200S40 apod., tento pás při dostatečné gramáži nosné vložky je ke kotvení vhodný, materiál není možné prakticky rukou roztrhat.
- Pásy s vložkou z polyesterového rouna - například značené PVS40-25 - záleží na gramáži vložky a technickém listu nebo návodu k montáži, zda je pás kotvitelný nebo ne, u většiny výrobků je předepsaná aplikace plnoplošně natavení. Díky své tažností (až 40-50%) se pásů využívá zejména jako horních pásů dvouvrstvého souvrství, existují však i pásy s vložkou o vysoké gramáži, které jsou vhodné k mechanickému kotvení.
Způsoby montáže asfaltových pásů
Plnoplošné natavení asfaltových pásů
„Pokládka“ izolace se provádí postupným odvíjením a svařováním asfaltových pásů. Plamenem přiměřeně rozehřejeme pás tak, aby rozteklý asfalt dokonale přilnul k podkladu. Správně roztavený asfalt vyteče několik milimetrů přes okraj pásu po obou bocích. Prohřátí vrchní vrstvy asfaltového pásu musí být provedeno tak, aby byl asfalt správně roztaven, ale zároveň nebyla přehřátá nosná vložka pásu. Při plnoplošném natavování asfaltových pásů to znamená použití hořáků o výkonu 75 kW při vzdálenosti minimálně 450 mm od role pásu.
Pásy můžete pokládat dvěma způsoby:
Čtěte také: Jak ochránit lak auta při čištění asfaltu
- Pokládka v jednom kroku: Celá plocha pásu vč. podélných přesahů je natavená najednou.
- Pokládka ve dvou krocích: Nejprve natavíte pás v ploše kromě přesahů. Poté samostatně natavíte oblasti podélných přesahů.
Bodové natavení asfaltových pásů
Alternativou plnoplošnému natavování je natavování bodové. Navaření probíhá po stranách pásu a ve vybraných místech, alespoň v pěti bodech, přibližně o ploše talíře na 1 m2 položeného pásu.
Pokládka samolepicích asfaltových pásů
Před pokládkou samolepicích asfaltových pásů musí být konstrukce ze silikátových, savých a plechových materiálů (vyjma materiálu na bázi EPS) ošetřena vhodným penetračním nátěrem pod asfaltové pásy, aby se vytvořil hladký, lesklý povrch. Samotné lepení provádějte při současném odvíjení role (rozkulování) a snímání ochranné silikonové fólie na spodní straně pásu. Jinak se k fólii na přesahu pás nenávratně přilepí, neboť silikonem je ošetřena pouze spodní strana pásu. Poté sejměte ochrannou silikonovou fólii na podélných přesazích a spoje řádně pojistěte přítlačným válečkem pro asfaltové pásy. Realizace dalších vrstev by neměla být provedena s prodlevou delší než jeden měsíc.
Mechanické kotvení asfaltových pásů
Další způsoby zpracování jsou mechanické kotvení v přesahu talířovými nebo teleskopickými kotvami se zvětšeným přesahem rovněž 12 cm. Moderní jsou samolepící pásy s celoplošně lepenou spodní stranou a podélným samolepícím proužkem o šířce 8 cm přesahu svrchu. Novinkou jsou kombinované samolepící pásy, které mají zvětšený 12 cm přesah se samolepící oblastí o šířce 4 cm, zamezující prošlehnutí plamene např. na dřevěné bednění a natavovaný přesah o šířce 8 cm zajišťující vyšší kvalitu u nataveného spoje pro vodotěsnost. Kotvení dvouvrstvých asfaltových hydroizolací se provádí přikotvením podkladového pásu, na který se následně natavuje vrchní pás. V případě mechanického kotvení na střechách musí být použity zásadně kotvy do střešních systémů. Rozmístění a počet kotev by měl být v souladu s kotevním plánem, vydaným dodavatelem kotev. Vždy je třeba použít pouze vhodný typ kotev.
Další způsoby montáže
Již méně se používají metody montáže pokládkou do horkého asfaltu, či lepením studeným asfaltovým lepidlem. U provozních střech a nadzemních základů se natavují kvalitně spoje a pás je přitížen vrstvami skladby střechy nebo podlahy. Separační pásy typu R o tloušťce 2 - 3 mm se celoplošně přibíjí lepenkovými hřebíky. Nepočítají se však do počtu vrstev hydroizolační vodotěsné skladby.
3. Pokládka první vrstvy asfaltového pásu
Hydroizolace se obvykle skládá z minimálně dvou vrstev asfaltových pásů. První vrstva slouží jako základní hydroizolační vrstva, která se natavuje přímo na připravený podklad. Nejběžnějším způsobem zpracování pásů je celoplošné nebo bodové natavování. Pásy určené k natavení se označují jako typ S (svařitelné). Jde většinou o natavované pásy tloušťky 5 mm, resp. min. 4,0 mm, zcela výjimečně pak pásy 3,5 mm. Na vodotěsnost /nejdůležitější vlastnost asfaltových pásů/ má vliv kvalita natavení běžného podélného přesahu, který by měl být až 12 cm.
Čtěte také: Asfaltové práce
- Rozvinutí pásu - Pásy si předem rozviňte a nechte je odpočinout, aby se narovnaly. Podkladní pásy pokládejte rovnoběžně s okapovou hranou nebo kolmo na ni. Od sklonu střech 5° a výše je nutné pokládat pouze kolmo. Vždy od spodního okraje střechy s překrytím v přesazích min. 10 cm. U nižších sklonů střech je zapotřebí vyšší přesah pásů, vždy dle pokynů výrobce.
- Natavení pásu - Pomocí plynového hořáku rovnoměrně nahřívejte spodní stranu pásu i podklad. Pás přitlačujte k podkladu, aby došlo k dokonalému spojení.
- Překrytí - Jednotlivé pásy pokládejte s přesahem minimálně 10 cm na podélných stranách a 15 cm na příčných spojích.
4. Pokládka druhé (krycí) vrstvy asfaltového pásu
Druhá vrstva slouží jako ochranná a finální hydroizolační vrstva. Měla by být z kvalitnějšího modifikovaného pásu s posypem (např. břidlicovým), který chrání před UV zářením.
V případě pokládání více vrstev se každá další vrstva pokládá:
- ve stejném směru, jako předchozí vrstva (pásy se nekříží a natavují celoplošně),
- podélně na střed pásu v předchozí vrstvě (okraj pásu je v polovině podkladového pásu),
- s příčnými spoji pásů alespoň 30 cm od příčného spoje předchozí vrstvy (spoje nejsou nad sebou).
- Směr pokládky - Druhou vrstvu pokládejte tak, aby spoje nebyly nad spoji první vrstvy (tzv. překřížení spojů).
- Natavení - Stejně jako u první vrstvy, pásy natavujte pomocí hořáku. Dbejte na rovnoměrné natavení a přitlačení.
- Kontrola spojů - Každý spoj důkladně přitlačte a zkontrolujte, zda nedochází k odlepování nebo vzniku bublin.
5. Detailní řešení kritických míst
Kritická místa, jako jsou komíny, atiky, prostupy nebo okapy, vyžadují zvláštní pozornost. Zde se nejčastěji tvoří netěsnosti. Nezapomínejte, že pro hydroizolaci střechy platí poučka: „hydroizolace je tak bezpečná, jak jsou bezpečně provedené detaily v její ploše“. Vždy je třeba, kromě správné volby hydroizolační skladby, řešit kvalifikovaně detaily (atika, vytažení na stěnu, vtok nebo okap, závětrná lišta, dilatační mezera, světlík apod.).
- Komíny a prostupy - Použijte speciální tvarovky nebo pásy s vyšší pružností. Spoje utěsněte pomocí asfaltového tmelu.
- Atiky a nároží - Pásy ohýbejte přes hranu a přitlačte pomocí válečku. Dbejte na dostatečné překrytí a těsnost.
- Okapové hrany - Použijte oplechování a zakončete pásy tak, aby voda stékala mimo konstrukci.
U svislých ploch klademe pásy maximálně v délkách 250 cm, aby nedošlo k prověšení pásů. V případě izolací spodní stavby je u svislých ploch vyšších než 60 cm třeba pásy zajistit proti sjíždění mechanickou fixací. Podkladní pásy doporučujeme kotvit v příčném spoji dle kotevních plánů.
6. Kontrola a údržba hydroizolace
Po dokončení montáže je důležité provést důkladnou kontrolu celé plochy. Zkontrolujte všechny spoje, detaily a přechody. V případě nalezení nedostatků je nutné je ihned opravit.
- Pravidelná kontrola - Minimálně jednou ročně proveďte vizuální kontrolu střešní krytiny.
- Čištění - Odstraňujte nečistoty, listí a jiné předměty, které mohou zadržovat vodu.
- Opravy - V případě poškození použijte opravné asfaltové pásy nebo asfaltový tmel.
7. Rekonstrukce střechy
Velmi často je nutno řešit rekonstrukci střechy. V takovém případě je třeba původní vrstvy skladby odborně prohlédnout - většinou se provádí sondy do střešního pláště. Provádí se kontrola nosné vrstvy, tepelně izolační vrstvy, posuzují se možnosti odstranění proláklin a výdutí, dále kontrola možnosti natavení na stávající vrstvy (nutnost mechanického odstranění nátěrů) nebo nutnost provedení mezivrstev např. z polystyrenu, kde se použijí kotvené nebo samolepící systémy. Rozhodnutí o rekonstrukci předchází odborné zhodnocení prohlídky, po kterém se určí, zda je nutné rekonstruovat nebo není jen třeba provést údržbu či částečnou lokální opravu střešního pláště.
Stabilizace střechy zatížením
Při průzkumu střech objektů určených k rekonstrukci se často od pamětníků nebo z původní projektové dokumentace dozvídáme, že střecha původně byla stabilizována násypem kameniva, obvykle v tloušťkách okolo 5 cm. Stabilizační vrstva byla odstraněna ve chvíli, kdy bylo třeba provést opravu nefunkční hydroizolace. Z důvodu potřeby častých oprav nebo údržby hydroizolace již stabilizační vrstva nebyla na střechu navrácena. Dimenzi stabilizačních vrstev dnes stanovujeme na základě návrhového zatížení větrem dle ČSN EN 1991-1-4 (73 0035) - Zatížení konstrukcí - Část 1-4: Obecná zatížení - Zatížení větrem [3]. Tento způsob rekonstrukce je velmi nákladný a pro investora často neakceptovatelný (odtěžení, transport a ekologická likvidace nebo uložení stávajících vrstev na skládku je v mnoha případech nákladnější než samotná realizace nových vrstev střešního pláště).
Lepení na původní souvrství střechy
Poměrně velké množství střech bylo dosud zrekonstruováno systémem s přilepením nových vrstev k původní hydroizolační vrstvě z asfaltových pásů. Ačkoli se velká část těchto realizací může jevit jako úspěšná, protože tyto střechy často nebyly dosud poškozeny působením větru, stabilizace nového střešního souvrství lepením k původním vrstvám v daném případě nezajistí splnění požadavků na stabilitu a únosnost podle platných norem, protože původní vrstvy střechy, se kterými lze spojit nové vrstvy lepením, nejsou dostatečně hmotné. Návrh stabilizace lepením ke stávající hydroizolační vrstvě tak často vychází ze subjektivního předpokladu, že pokud střecha neuletěla za dlouhá desetiletí doteď, tak již neuletí.
Mechanické kotvení starého souvrství
Princip technického řešení vrtací soupravy DEK spočívá v zavrtání trubkové chráničky do vrstvy násypu. Chránička zabrání zasypání předvrtaného otvoru a umožní tak přikotvení stávajícího asfaltového souvrství k podkladu standardní technologií za pomoci šroubu do betonu s plastovým teleskopem. Přikotvením stávající krytiny z asfaltových pásů získáme stabilní podklad pro realizaci nových vrstev lepením. Před realizací nových lepených vrstev je třeba ještě přířezem asfaltového pásu zapravit hlavy kotev, aby původní asfaltové pásy mohly plnit v nové skladbě funkci parozábrany a nedošlo k zatečení do střešního pláště během realizace. Systém rekonstrukce střechy s využitím Vrtací soupravy DEK je navržen tak, aby se v co největší míře využila stará hydroizolace jako parozábrana a po dobu rekonstrukce se uplatnila její hydroizolační funkce. Vzhledem k tomu, že ve skladbě střechy se může nacházet elektroinstalační vedení, je nutné ještě před samotným kotvením nejdříve diagnostikovat jeho polohu.
Střecha s požárním atestem
Někdy se stává, že projektant určí zhotoviteli podmínku použití atestovaných protipožárních pásů. Atest hodnotí celou střešní skladbu v tomto případě z venkovního prostředí. K dispozici jsou pásy s atestem mimo požárně nebezpečné prostory, nutné např. pro velkoplošné střechy.
- Volí se skladby s označením atestu BROOF(t1), toto splňují a atestovány jsou běžně nabízené vrchní modifikované pásy jednovrstvé i dvouvrstvé skladby.
- Dále je možné přímo do prostor se zvýšeným rizikem vzniku požáru použít systémové skladby se speciálním pásem, kde jde o požadavek pro vyšší požární zatížení nebo není dostatečný odstup od okolních budov. Volí se skladby dvouvrstvé s označením atestu BROOF(t3). Toto splňují speciální pásy s přesným řazením vrstev skladby nebo skladby s vrchním pásem obsahující aditivum - přísadu proti hoření a stékání typu Paraelast Antifire.
tags: #jednoplášťová #asfaltová #střecha #ruční #aplikace