Při rekonstrukci bytu nebo novostavbě je výběr finální omítky klíčový. Pokud váháte mezi variantou štuk vs. sádrová stěrka, nejste sami. Funkce vnitřních omítek se totiž od venkovních liší v mnoha ohledech. I když plní zejména estetickou funkci, není finální vzhled jediným kritériem výběru. Dokážou ochránit zdivo před mechanickým poškozením a starají se také o regulaci vlhkosti vzduchu. Vhodně zvolená omítka ochrání zdivo před poškozením a také zvýší pevnost konstrukčních prvků. Různé typy interiérových omítek se liší i tepelně a zvukově izolačními vlastnostmi, prodyšností a odolností vůči vzniku plísní a hub.
Typy vnitřních omítek a jejich vlastnosti
Na podkladové zdivo můžete nanášet několik vrstev různých stavebních hmot, které se liší tloušťkou, strukturou a mechanickými vlastnostmi.
Jádrové (hrubé) omítky
Jádrové (hrubé) omítky zajistí vyrovnání podkladu, samy o sobě však mají velmi zrnitou strukturu a neumožňují dokonalé vyhlazení. Můžete je ale nanášet v silnější vrstvě (až 20 mm). Jádrové omítky poměrně dlouhou dobu zrají. Při tloušťce 10 mm potřebují k vyzrání minimálně 10 dnů.
Štukové omítky
Pro zlepšení vzhledu doporučujeme na hrubou omítku nanést štuk, případně stěrku. Štuková omítka je tradiční a cenově dostupná volba. K dispozici jsou i v pastovité konzistenci (např. oblíbený Keraštuk s obsahem kaolinu), a tak je jejich aplikace jednoduchá a bezprašná. Na rozdíl od jádrových omítek jsou tenkovrstvé (v řádu několika mm). Povrch dokonale vyrovnají, sjednotí strukturu a omezí přenos smršťovacích trhlin. Štuky jsou předurčené pro nanášení na hrubé omítky s dobrou přilnavostí. Nevýhodou může být hrubší struktura („zrníčka“), kvůli které nelze dosáhnout dokonale hladkého povrchu.
Sádrové omítky a stěrky
Hlavním konkurentem vápenných štuků jsou sádrové omítky, které z estetického hlediska patří k nejdokonalejším. Při správném provedení je sádrová omítka perfektně rovná a hladká, a to bez jakýchkoli zrníček na ploše. Sádrové omítky rychle schnou a vynikají prodyšností. Protože dokážou vstřebat vzdušnou vlhkost a poté ji do místnosti znovu uvolnit, přirozeně regulují mikroklima v místnosti. Sádrová stěrka je tenkovrstvý materiál používaný k vytvoření dokonale hladkého povrchu. Nevýhodou je vyšší cena a menší mechanická odolnost. Sádrové omítky jsou citlivější na poškození a nejsou vhodné do trvale vlhkých prostor. Jsou měkké a snadněji se mechanicky poškodí (když ale budete mít po ruce sádru, snadno je opravíte).
Čtěte také: Štuk vs. stěrka: Kompletní srovnání
Na rozdíl od klasických materiálů, které mají drsnější povrch, se na hladké sádrové omítce nemá kde zachytit prach. Díky sádře si tak trochu usnadníte úklid a stěny budou i po letech vypadat svěže. Sádry taky lépe vyrovnávají pnutí podkladu a v dostatečně silné vrstvě (alespoň 6 mm) nepraskají.
Některé sádrové stěrky nabídnou ještě další praktickou výhodu, nemusí se brousit. Typickým příkladem je jemná tenkovrstvá sádrová stěrka Rimano Glet XL. Dokonce s ní celoplošně upravíte sádrokartonové stěny, a to bez broušení v té nejvyšší kvalitě povrchu - Q4. V celé ploše stěn a stropů pak aplikujete Rimano Glet XL, nebo v případě pórobetonu vyzkoušejte lehčenou sádrovou omítku Rimat 100 DLP. Ani tu nemusíte brousit, abyste dosáhli extra hladkých stěn.
Omítky ze směsi vápna a cementu
Omítky ze směsi vápna a cementu jsou dostupné v různé velikosti zrna (hrubé i jemné). Jsou cenově dostupné a díky příměsi cementu si poradí s vyšší vlhkostí. Proto se používají i pro realizaci omítek v kuchyních a koupelnách. Mají dobrou schopnost tepelné akumulace a ve srovnání se sádrovými omítkami i lepší akustické vlastnosti.
Čistě vápenné omítky
Čistě vápenné omítky se v interiérech nejčastěji používají pro finální omítání ve formě štuků. Existují i hrubé vápenné omítky určené pro omítání komínů, sklepů či skladových prostorů. Ve srovnání s vápenocementovými omítkami jsou méně pevné a také více nasákavé. Pro použití do koupelen, kuchyní a na sanace vlhkých zdí se tak nehodí.
Hliněné omítky
Specifickým typem vnitřních omítek jsou hliněné. Představují návrat k tradičním postupům. Díky šetrnosti k přírodě a zdravotní nezávadnosti jsou stále žádanější, a to zejména u dřevostaveb. Připravují se ze směsi písku a jílu. Mohou být vyhlazené, strukturované, či reliéfní. Použít je můžete na téměř jakýkoli podklad.
Čtěte také: Hladké stěny a stropy
Sádrové omítky v praxi
Příprava podkladu a aplikace
Před samotnou aplikací je ale nutné povrch napenetrovat vhodnými přípravky. Tomu, jaké vybrat, jak správně povrch připravit a jak probíhá samotná aplikace. Strop i stěny je třeba před aplikací sádrové omítky očistit a napenetrovat. Pro účely penetrace se používá vyrovnávač nasákavosti a v místech betonových věnců či průvlaků přípravek Baumit BetonKontakt, který slouží jako kontaktní můstek. Penetrace v tomto případě sjednocuje vlastnosti zdi v rámci savosti povrchu a kontaktní můstek zajišťuje přilnavost materiálu.
Vyrovnávač nasákavosti se používá pro silně savé povrchy typu keramického zdiva, pórobetonu nebo pro tenkovrstvé omítky. Kontaktní můstek je určen spíše pro méně savé povrchy jako je beton. Můžeme si jej představit jako penetrační niť s obsahem plniva, například křemičitého písku nebo vápence. Po nanesení vznikne drsný a lepivý povrch, který pomůže vtvořit kotvu pro následnou omítku.
Sádrové omítky se nanáší ve třech fázích - stahování omítky, stržení omítky za pomoci trapézové latě a jako poslední rozfilcování a gletování. V každé místnosti je třeba nejprve omítku aplikovat na strop a až následně na stěny.
- Fáze první: nanesení a stahování omítky latí
V první fázi se omítka nastříká rovnou na podklad a nahrubo stáhne stahovací latí ve tvaru písmene „H“, která je také označována jako háčková lať. Podle potřeby se omítka na chybějící místa doplní a stahování háčkovou latí se opakuje. Pokud nepoužíváme při aplikaci omítníky, stahování se vždy provádí ve dvou směrech, takzvaně do kříže. - Fáze druhá: stržení omítky trapézovou latí
Po stažení omítky háčkovou latí je nutné počkat přibližně 60 až 90 minut, poté přichází na řadu zmíněné stržení omítky za pomoci trapézové latě. Seřezávání omítky trapézovou latí vyžaduje velkou zručnost a pečlivost. Řemeslníci kontrolují pravidelně rovinnost nanesené omítky a podle potřeby stěnu či strop trapézovou latí upravují do absolutní roviny. - Fáze třetí: rozfilcování a gletování
Třetí fáze, tedy rozfilcování houbovým hladítkem s následným gletováním, přichází na řadu zhruba po 60 minutách od stržení omítky. Po gletování je omítka dokonale rovná a hladká. Gletování omítky se však neprovádí v koupelnách, kde na omítku bude lepen keramický obklad.
Pro aplikaci sádrových omítek je třeba nalepit na všechna okna plastové okenní připojovací profily, takzvané APU lišty, na které se upevní igelitová zakrývací fólie, aby nedošlo k znečištění oken. Doporučujeme použít okenní profily - APU lišty -, které vytvoří dilataci mezi omítkou a oknem.
Sádrové omítky a koupelny
Sádrová omítka se v koupelně nemusí bát, je ale třeba splnit jisté podmínky, které jsou však stejné jako u jádrových omítek, to znamená: nahrubo stáhnout omítku bez filcování či gletování, nechat omítku pořádně vyzrát, nanést alespoň centimetrovou vrstvu a v závislosti na druhu použitého systému lepení použít kontaktní můstek a cementové lepidlo.
Čtěte také: Štuk ve sprše: praktické řešení
Nátěry na sádrové omítky
Doporučujeme vodou ředitelné disperzní interiérové nátěry, které jsou paropropustné. Neuzavírají podklad a tím pádem zajišťují prodyšnost omítek. Disperze obsažená v nátěrech zabezpečuje lepší adhezi (přilnavost) nátěru k podkladu. Tyto nátěry nezhoršují průchod vodní páry ze zdi. Před vlastní výmalbou doporučujeme použít penetrační nátěr (dle technologického předpisu výrobce). Na lesklý, vykletovaný povrch sádrových omítek a stěrek se barvy bez použití penetrace relativně hůře aplikují a práce s nimi je obtížnější.
Výhoda sádrových omítek spočívá v tom, že nedochází k degeneraci pigmentů v barevných nátěrech, k čemuž dochází u klasických vápeno-cementových omítek vlivem zbytkové alkality, pokud se nenechají dostatečně vyzrát. Z tohoto důvodu není nutná tak častá výmalba na sádrové omítky, protože barva si zachovává svůj původní odstín. Na sádrové omítky lze realizovat všechny malířské techniky a dekorace.
Sádrové omítky a podlahové topení
Ano, avšak je třeba dodržet následující parametry teploty topných kabelů: teplota nesmí přesáhnout trvale 45 °C a po dobu 1 hodiny 60 °C. Pokud by teplota dané parametry přesáhla, ze sádrových omítek se odbourá krystalická voda a může dojít k vypraskání.
Porovnání štukové a sádrové omítky
| Kritérium | Štuková omítka | Sádrová omítka/stěrka |
|---|---|---|
| Vzhled | Hrubší struktura, "zrníčka" | Dokonale hladký, jemný povrch |
| Mechanická odolnost | Vyšší | Nižší, citlivější na poškození |
| Cena | Cenově dostupná | Vyšší |
| Aplikace | Může být pracnější | Rychlé schnutí, snadná aplikace, některé typy není třeba brousit |
| Vhodnost do vlhkých prostor | Vhodná (vápenocementová) | Nevhodná do trvale vlhkých prostor |
| Regulace vlhkosti | Nižší | Přirozeně reguluje mikroklima |
| Praskání | Může praskat | Vyrovnává pnutí podkladu, v dostatečné vrstvě nepraská |
| Zachytávání prachu | Vyšší kvůli drsnějšímu povrchu | Nižší díky hladkému povrchu |
tags: #je #treba #stuk #na #sadrovou #omitku