Podkrovní místnosti mají jistě svůj půvab a romantiku. Pokud se chystáte přeměnit dosud nevyužitý půdní prostor nebo plánujete novostavbu se šikmou střechou, je sádrokarton pro výstavbu v podkroví přímo ideální stavební materiál. Sádrokarton se vyznačuje mnoha zajímavými, nad míru užitečnými vlastnostmi a jejich kombinaci nelze u jiných materiálů docílit.
Charakteristika sádrokartonu
- Sádrokarton je pevný, odolný, lehký, takže nezatěžuje konstrukci.
- Je snadno opravitelný a vyniká také dlouhou životností.
- Předností sádrokartonu jsou bezesporu i jeho výborné zvukově a tepelně izolační vlastnosti.
- Je použitelný v interiéru i exteriéru, do suchých i vlhkých prostor.
- Má velmi dobré protipožární vlastnosti.
- Sádrokarton je vyráběn ve formě panelů z lisované sádrové hmoty, která se vkládá mezi dva silné papírové kartony. Panely se poté suší. Některé typy sádrokartonu se vyplňují silikonem.
Rastr na stěny nebo strop
Rastr na sádrokartonové konstrukce se nejčastěji vytváří z ocelových tenkostěnných profilů, ale je možné jej postavit i ze dřeva (takový rastr můžeme použít pouze do prostor, kde je nulový předpoklad požáru). Tyto profily se na stěny, podlahy i stropy ukotvují na plastové natloukací hmoždinky a vruty. V rozích příčky zachováme vzdálenost prvního připojení od rohu nejvíce 200 mm. Na stropy se rastry také instalují tak, že vzniká podhled montovaný přímo na strop, zavěšený podhled, samonosný podhled nebo kazetový podhled. Rozteč ve směru profilů musí být maximálně 1 200 mm a rozteč v kolmém směru na montážní profily bude max. 500 mm. Pro závěsy používáme ocelovou hmoždinku DN6, určenou do betonového stropu. V případě rastrů na stěny i strop je ideální opatřit konstrukci profilů zvukotěsnou páskou, která se označuje jako samolepicí napojovací těsnění. R-UD profily podlepíme napojovacím pěnovým těsněním a připevníme k navazujícím konstrukcím. Do zdiva je kotvíme pomocí plastových natloukacích hmoždinek v rozteči max. Pokud obkládáte se založením spodní řady zakládacím profilem, postupujte od středu ke koutům a okrajům stěn. Tato ustálená metoda mistrů obkladačů se využívá „pro jistotu“ zejména na pohledových plochách koupelen, například oproti dveřím nebo nad vanou a umyvadlem. Obklady v koutech nejsou obvykle ukončeny „na celou“ obkládačku, okraje stěn by měly lícovat s okraji obkládaček. Takto vypadá obklad souměrněji, než kdybyste dlaždice zařezávali v opačném garde. Problematické ořezy kachliček kolem zárubně dveří můžete eliminovat zapuštěním obkladu pod zárubeň, která překryje, co je třeba. Zárubeň však musí být širší, ideálně obložková. U dveří obvykle - pokud je vůbec potřebný - postačí obklad pod výšku vypínače.
Vytvoření rastru v šikmině
Pod střechu v budoucí podkrovní místnosti začneme tím, že rastrem osadíme nejprve šikminu. Potom připravíme předstěnu po obvodu místnosti či prostoru. Abychom "trefili" správný úhel a docílili stejného odskočení od stěn i šikminy, je potřeba vše nejprve vyměřit. Začneme u krajní krokve a posledního trámu v nadezdívce. Od trámu si vodorovně odměříme požadovanou délku (v tomto konkrétním případě jsme pracovali se 40 cm) a kolmo na tuto délku přiložíme úhelník ke krokvi. Na trám zakreslíme značku. V tomto místě nainstalujeme krokvový závěs. Tu samou operaci provedeme na poslední krokvi na opačné straně. Opět připevníme krokvový závěs. Mezi oba závěsy pak natáhneme provázek, tím pádem máme zcela jasně a přesně vyznačeny potřebné rozměry. Můžeme začít upevňovat další závěsy. Krokvový závěs slouží k uchycení CD profilů na krokve a je vyroben z pozinkovaného plechu. Ukotvuje se pomocí vrutů. Střed závěsu je opatřen výstupkem (zobáčkem), který slouží jako vodítko k určení přesného středu závěsu. Tyto závěsy se jednoduše "nacvaknou" do CD profilů. Uchycení rastru do krokvových závěsů je jednoduché. V případě stavby rastru v šikmině nainstalujeme závěsy ve dvou rovinách a na ně usadíme CD profily. Jakmile jsou závěsy pevně zafixovány v trámech, nelze již s profily hnout a můžeme vytvářet rastr.
Vytvoření rastru okolo střešního okna
V šikmině se velmi často setkáme s vikýřem či střešními okny. Zde je potřeba rastr upravit. CD profil, který nám podélně prochází přes okno, je potřeba odříznout. Nejprve zajistíme boční strany u okna. Abychom nemuseli složitě vyměřovat, nařízneme jej třeba uprostřed. Potom si připravíme z každé strany UD profily, které budou kopírovat hranu oken. UD profily jsou měkčí než profily CD, lépe se s nimi bude pracovat. Na jedné straně UD profilu si uděláme nástřih a vytvoříme jakousi hokejku, tedy profil zalomíme do pravého úhlu. Takto upravený profil nasadíme na vodorovně jdoucí CD profily okolo okna. Odříznutý CD profil potom nasadíme do UD profilu a upevníme spojem. Další CD profily pak již lehce nasuneme do UD profilu. Aby nám šly CD profily zasouvat lehce, postačí jejich ostré okraje lehce zastřihnout a "srazit" ostré rohy.
Rozvody a izolace
Není potřeba složitého vysekávání do betonu nebo cihlových zdí, kabeláž se jednoduše protáhne za rastrem a rozvede všude tam, kde je potřeba. V místech, kde se budou do sádrokartonu později instalovat zásuvky a vypínače, vyvedeme konce kabelů ven. Pokud protahujeme větší množství kabelů jedním směrem, můžeme je soustředit do tzv. husího krku, tedy do plastového ohebného potrubí, kde zůstanou všechny pohromadě. V případě problému s elektřinou pak nebudeme muset v minerální izolaci za rastrem hledat, kam jsme kabel vlastně položili a který konkrétně vede k jakému spotřebiči nebo do zásuvky. Jako vnitřní izolaci do rastrů používáme nejčastěji minerální vatu. Ta má velmi dobré izolační vlastnosti tepelné, zvukové i protipožární. Další variantou, zejména v domech, které "žijí" ekologicky a vsází na udržitelnost, je možné používat také přírodní izolanty, jako jsou například ovčí rouno, rákosí nebo sláma.
Čtěte také: Tipy pro sádrokarton v podkroví
Instalace sádrokartonu do šikminy
Sádrokarton připevníme nejprve v prostoru u střešních oken. Podle sklonu střechy a následně nainstalovaného rastru přiřízneme panel na oba boky předstěny okna a sádrokarton upevníme na vruty použitelné právě do sádrokartonu. Nyní bude potřeba upevnit sádrokarton pod okno tak, aby zde nevznikl tepelný most a aby teplo, které bude stoupat z budoucího radiátoru pod oknem, cirkulovalo zpět do místnosti a neutíkalo špatně nainstalovaným sádrokartonem do střechy. Pod okno se nasadí CD profil a upevní do původní stěny. Na bočních sádrokartonových stěnách narýsujeme kolmici k podlaze pomocí vodováhy. Parozábrana musí být spojitá. V případě styku šikmých ploch se postup výstavby podkonstrukce a opláštění sádrokartonovými deskami nijak nemění. Důležité je, aby ve styku šikmých ploch bylo napojení jednotlivých dílů parozábrany spojité, těsné. K napojení jednotlivých dílů parozábrany použijeme k tomu určené lepicí pásky výrobců parotěsných izolací (např. pásku Isover Vario ® KB1). Parozábranu připevníme sponkovačkou na krokve. Fólie by tak ztratila smysl. Standardně jsou parotěsné fólie vyrobeny z polyetylenu a vyztuženy armovací mřížkou. Dále také nalezneme fólie s hliníkovou vrstvou, která slouží k odrazu tepla zpět do místnosti. Snižuje tak tepelné ztráty a tvorbu tepelných mostů. Parotěs tedy upevníme na rastr, který je již vyplněný izolací. Výhodou je, že tyto fólie mají na sobě samolepicí pásku, takže je nemusíme složitě přichytávat do rastru lepidlem nebo izolační páskou. Jednoduše sejmeme ochrannou pásku a fólii nalepíme tam, kam potřebujeme. Pokud fólii instalujeme, musíme dbát na její dokonalé vypnutí. Jakákoliv vzduchová mezera snižuje účinnost parotěsu a dovolí vlhkosti kondenzovat v izolaci. Samolepicí stranu nalepujeme výhradně na kovový rastr. Pokud instalujeme parotěs mezi krokvemi, lze jej lehce naříznout. Spoje mezi parotěsnou fólií utěsníme pomocí hliníkové pásky. Čím pevněji pásku nalepíme, tím menší budou tepelné ztráty. Sádrokartonové desky na rastr instalujeme tak, že okraj desky musí být zhruba v polovině šířky profilu rastru. Desky ukotvíme na vruty. Rozteč mezi vruty by měla být cca 20 - 25 cm. Jinak hrozí pád a zlomení sádrokartonové desky.
Stavba předstěny
Předstěna bude navazovat na sádrokartonový záklop v šikmině a bude kopírovat nadezdívku pod krokvemi. Abychom nemuseli dlouze vyměřovat a počítat, můžeme si jako pomocníka vypůjčit laserové otočné měřidlo. Pomocí něho pak jednoduše usadíme U profily (roh profilu musí přesně kopírovat čáru laseru). Kolmo na U profily směrem k podlaze dále nasadíme CD profily - nařezané na míru, za rastr uložíme izolaci, případně další elektrickou kabeláž nebo rozvody vody a odpady a předstěnu zaklopíme sádrokartonovými deskami.
Tmelení sádrokartonu
Každá sádrokartonová deska má na každém konci ze všech stran mírné zkosení nebo prohlubeň. Tato prohlubeň je speciálně tvarovaná proto, abychom mohli ve spoji desek položit perlinkovou mřížku a natáhnout tmel. Mřížka je opět samolepicí, čímž si znatelně ušetříme práci s podlepováním. Mřížku instalujeme na každý sádrokartonový spoj. Tam, kde jsme desky ukotvovali vruty, se mřížka dávat nemusí, ale otvory po vrutech se musí vytmelit. Používáme základní pevnostní tmel, který zabrání popraskání v místech spojů. Tmel namícháme podle pokynů výrobce. Použijeme zednické rovné hladítko, na které naneseme trochu tmelu. Jednoduchými tahy natahujeme tmel do spojů mezi deskami. Při zasychání základního tmelu nezbytně dojde k menšímu propadu tmelu, ale to není žádná závada. Po přebroušení spoje se bude nanášet druhá vrstva. Po úplném zaschnutí a lehkém přebroušení finální vrstvy tmelu pak již můžeme podnikat další povrchové úpravy - sádrokarton lze natírat, tapetovat i obkládat.
Obkládání stropů
Stropy obkládáme nejčastěji proto, abychom vylepšili vzhled světnice nebo snížili příliš vysoké místnosti. V chalupách je nejvhodnějším materiálem pro obklad stropu dřevo. Stropní obložení se obvykle skládá z nosné konstrukce a obkladu. Konstrukci upevňujeme většinou přímo pod hrubý strop. Vytvoříme ji celkem jednoduše z dřevěných latí, na které se pak obklad připevní. Latě upevňujeme ke stropu pomocí hmoždinek a vrutů. Vzdálenost jednotlivých latí od sebe je závislá na zvoleném druhu obkladu (prkna, desky, kazety). U obkladu z prken by měla být okolo 50 cm. Nosnou konstrukci však můžeme jako zavěšený podhled připevnit i níže pod stropem a vytvořit tak mezistrop. To je účelné zejména v hodně vysokých světnicích nebo tehdy, když chceme zakrýt klimatizaci či rozvody různých instalací zavěšených pod původním stropem. Nosnou konstrukci je třeba důkladně připevnit, protože na ní spočívá celá váha stropního obložení a může být i zatěžována otřesy podlah nad ním, po nichž se často chodí. Z tohoto důvodu se nosné konstrukce nesmějí nastřelovat. Obklad se připevňuje k nosné konstrukci tak, aby spoje nebyly vidět. Stropní obklady je dobré si důkladně připravit již v dílně, aby následná montáž byla co nejsnadnější. Trh nabízí rozmanitou řadu dílů z vrstveného dřeva, které lze bez dalšího opracování připevnit k nosné konstrukci. Mohou být ve formě prken, desek nebo kazet. Kromě dřeva je pro obklad stropu chalupy vhodný, zvláště v půdních vestavbách, i sádrokarton nebo ekopanel.
Dřevěné obklady stropu
Obklad z prken
K realizaci stropních obložení je třeba použít dokonale suché dřevo, které se již nebude smršťovat, protože vzduch pod stropem je nejteplejší a nejsušší. V podkroví se nejčastěji používají palubky tloušťky 15 až 22 mm spojené na pero a drážku. Do nosné konstrukce z latí se připevňují pomocí hřebíků nebo sponek neviditelně připevněných do drážky palubky. Práce s palubkami je snadná a obložená plocha stropu rychle přibývá. K zakončení obkladu kolem stěn používáme lišty ze stejného materiálu. V přízemních světnicích můžeme palubky použít jako provizorní řešení, když je poval nad trámy natolik špatný, že jej nemůžeme mít nezakrytý (třeba skrz něj propadává mazanina a nemáme sílu strop komplexně opravit) a současně chceme nechat pohledově uplatněné stropní trámy. V takovém případě se jedná i o šetrné řešení. Jinak místo palubek jsou vhodnější širší prkna okolo 20 cm, jejichž spoje překryjeme lištami. Dřevěný obklad stropu můžeme i barevně sladit s interiérem. K povrchové úpravě přírodního dřeva se zpravidla používá tekuté mořidlo. Mořidlo dá vyniknout přirozené kresbě dřeva. Jednotlivé odstíny se mohou vzájemně prolínat. Konečnou povrchovou úpravou může být lakování nebo voskování. Speciální úpravou dřevěných povrchů obkladů a trámů je kartáčování. Tato technika spočívá v mechanickém odstranění měkčí části letokruhu tzv. jarního dřeva. Díky této operaci vystoupne na upravené ploše textura dřeva a při následné úpravě voskem či olejem vzniká zcela jedinečný nezaměnitelný povrch s nádechem letitosti. Kartáčuje se zpravidla dřevo smrku, dubu a modřínu. Obkladové palubky připevňujeme na rošt z dřevěných latí. Tento rošt vytvoříme tedy jako první. Na místo instalace (stěna, strop) připevníme latě odpovídajícího rozměru. Dle pravidla, že hřebíky nebo vruty mají být 3× delší než kotvený materiál, by měly mít latě rozměry minimálně 20 × 30 mm. Platí to i pro kotvení příchytkami, ke kterým jsou standardně dodávány hřebíčky o délce 20 mm. Latě by měly mít vlhkost maximálně do 17 %, v ideálním případě stejnou jako obkladové palubky. Latě kotvíme vždy v pravém úhlu k zamýšlenému směru palubek. Rošt musí být sestaven minimálně ze dvou rovnoběžných latí, umístěných ve vzdálenosti přiměřené tloušťce palubek a zatížení. Krajové latě dávejte vždy až na kraj obložení. Latě kotvíme zpravidla na hmoždinky, vruty nebo hřebíky v závislosti na podkladu (stěně nebo stropu). Při kotvení je většinou třeba rošt vyrovnat. Nejen že se vám budou palubky snadněji montovat, ale také výsledný estetický efekt bude výrazně lepší. V případě, že obkládáte vlhkou stěnu, je třeba latě i palubky dostatečně naimpregnovat a současně i zajistit odvětrání za obložením. Pamatujte prosím na zásadu, že se palubky i krycí lišty vždy natírají před montáží. Při vodorovném obkladu musí být pero vždy směrem nahoru, aby při dalším nátěru nezatékala nátěrová hmota do drážky a palubky neslepila. Mezipalubkami a stěnami nebo stropem nechte malou dilatační mezeru - cca 8 mm, kterou nakonec zakryjete krajovou lištou. Při obložení stěn je vhodné vytvořit mezi podlahou a obložením sokl. Je-li rozměr vašeho obkladu větší než délka palubek, tj. ve směru obkladu je potřeba použít více než jedna palubka, volte raději překládaný styl. Strop lze například obložit zcela bez lišt - po celém obvodu stropu ponechte rovnoměrnou mezeru mezi stěnou a obkladem. V zahraničí je to běžná praxe a důvod je zcela jednoduchý - při malování se malíř dostane koncem štětky nad obložení, aniž by jej umazal. Při lištování obložení doporučujeme zvolit jednotný styl lišt, nejlépe od jednoho výrobce.
Čtěte také: Tipy a triky pro sádrokartonové obklady šikmých krovů
Deskový obklad
Deskové stropy se většinou vyrábějí z dřevěných materiálů dýhovaných nebo povrchově upravovaných, například laminováním. Stropní obložení je členěno pomocí přiznaných spár mezi hranami desek. Jednotlivé desky lze opět spojovat na pero a drážku. Připevňují se na nosnou konstrukci pomocí sponek, ocelových příchytek či hřebíků do drážek tak, aby spoje nebyli vidět.
Kazetový obklad
Kazetovými stropy označujeme stropní obložení se čtvercovými nebo pravoúhlými, plasticky uspořádanými poli (kazetami). Hranice mezi kazetami tvoří lišty, rámy, vlysy, popř. falešné trámy. Montáž plochých kazet spočívá v přichycení základního dřevěného rámu na stropní konstrukci pomocí šroubů do hmoždinek. U mimořádně velkých a těžkých kazet se vyplatí zhotovit každou kazetu zvlášť a po jedné ji upevňovat ke stropu. V chalupě bychom se měli rozhodně vyhnout kazetám z jiného materiálu než ze dřeva. Ing. arch. Jan Pešta uvádí, že nevhodné jsou například plastové, polysterenové, polyuretanové nebo sádrové stropní „dekorační“ kazety. Rastr spár i mezi zcela hladkými kazetami také patří do moderního, nikoliv historického interiéru.
Sádrokartonový obklad
V podkroví chat a chalup mezi trámy, ale i ve světnicích bez trámů, můžeme strop obložit rovněž sádrokartonovými deskami. Použít je možné například sádrokartonové desky GKB - Knauf nebo sádrokartonové podhledy Rigips. Práce se sádrokartonem je snadná a rychlá. Desky Rigips připevňujeme na UD a CD profily z ocelového pozinkovaného plechu. Profily můžeme montovat buď přímo na strop, nebo, chceme-li strop snížit zavěšeným podhledem, vytvoříme z nich dvouúrovňový křížový rošt. Před konečnou povrchovou úpravou sádrokartonového obkladu použijte penetraci základním nátěrem Rigips. Při rozhodování o konkrétním materiálu pro nátěr vybírejte takový, který je výrobcem doporučen pro nanášení na sádrokarton. Malovat můžete pomocí válečku nebo stříkáním, malování štětkou výrobce nedoporučuje. Dřevěné latě použité pro podkonstrukci musí být vyschlé. Vlhkost řeziva je max. Místo řeziva, které nesplňuje výše uvedené parametry, je vhodnější použít systémové R-CD profily. Dosáhneme tak optimální kvality sádrokartonové konstrukce. Rozteč dřevěných latí je max. 500 mm.
Obklad z ekopanelu
Nízké náklady, snadnou práci a ekologický materiál představuje další možnost obkladu stropu, a to ekopanelem. Ekopanel je kompaktní výrobek na bázi přírodních vláken a stébelnin. Deska o šířce 1,2 m a tloušťce 6 cm je dlouhá od 1,2 do 3,2 metrů podle požadavků projektu nebo stavebníka. Ekopanely se připevňují pomocí šroubů a univerzálních sponek. Práce z ekopanelem se podobá práci se dřevem, desku lze jednoduše formátovat a opracovávat pomocí dostupného ručního nářadí, jako je ruční okružní pila, přímočará pila, vrtačka či drážkovací frézka. Ekopanely se spojují pomocí šroubů a univerzálních sponek přímo do původního stropu. Odpadá tím nákup různých montážních prvků, konstrukcí a jiného povinného příslušenství. Vlastní instalace desky s plochou 3 m2 zabere řádově pouze minuty. Před povrchovou úpravou ekopanelu použijte penetrační nátěr (např. Sokrat S 2802 A).
Obkládání stěn a podlah - obecné zásady
Při obkládání je nejdůležitější správně začít. Pokud nesprávně, nekvalitně, tedy obvykle nakřivo založíme první řadu obkladu, nemusí obkládání dopadnout dobře. Držet to samozřejmě může, ale o rovinnosti a vizuální a estetické kvalitě obkladu nemůže být ani řeč. Precizní a přesné založení první, spodní řady obkladu je základem kvalitní obkladačské práce. Při obkládání koupelen - profesionálně i svépomocně - platí funkční a ověřená pravidla a není dobré obkládat jak to přijde, „od buku do buku“. Zažitá pravidla vycházejí zejména z norem a z nich vyplývajících osvědčených pracovních postupů. Jejich nezanedbatelnou součástí jsou i zkušenosti mistrů obkladačů z denní obkladačské praxe. Normy ani zažité postupy neurčují předepsanou nebo minimální výšku založení obkladu měřenou od podlahy. Pokud zakládáme od podlahy, nepotřebujeme oporu první zakládací řady. Pokud zakládáme kdekoliv výše nad styčnou hranou stěny a podlahy, bez opory se neobejdeme. Ideální opěrný prvek je zakládací profil, který zaručí pevnou a přesnou základní řadu obložení. Předepsaná výška koupelnového obkladu také neexistuje, ustálená je do 200 cm. Kromě přesného založení první řady jednoznačně doporučujeme zajistit všechny řady dlaždic proti pohybu a posunu osvědčeným vyrovnávacím systémem. Pokud nemůžete nebo nechcete začít obkládat celou obkládačkou úplně zdola, od přechodu stěny a podlahy, pomozte si zakládacím profilem. Ten vám umožní precizně začít první řadu obkladu od vámi zvolené úrovně díky jednoduše nastavitelné výšce. Při obkládání nad úrovní podlahy, vany nebo sprchové vaničky je ideální pomůckou výškově nastavitelný zakládací profil. Správné lepidlo na obklady pro váš podklad zajistí bezpečné přichycení obkladů ke stěně. Cementové lepidlo je vhodné pro savé minerální stavební materiály, jako je cementový potěr nebo beton. Pro pracovní a jiné podklady, stejně jako pro vysoké namáhání vlivem tepla nebo vlhkosti, zvolte flexibilní lepidlo modifikované plastem. Disperzní lepidla jsou první volbou pro hladké podklady v interiéru, například sádrokartonové a tuhé pěnové desky nebo hladké omítky. Pozor na posuny, pokud nemáte ideálně rovnou stěnu, případně u větších rozměrů i ideálně rovný obklad, hrozí odchylky rovinnosti obkladu způsobené planaritou. Tedy „odskakování“ obkladu od povrchu, ke kterému se při těžších obkladových prvcích může přidat i „sedání“ vlivem gravitace směrem dolů. Po nalepení obkladů a úplném zaschnutí lepidla je u některých typů obkladu potřeba ještě vyplnit dilatační spáry. Pokud chcete obkládat celou místnost, začněte se stěnami a poté pracujte na podlaze.
Čtěte také: Průvodce výběrem LED pro šikmé podhledy
Specifika obkládání stropu
Ano, některé obklady je možné použít i k obložení stropu. Nicméně pokládka bude zcela individuální a to hlavně z toho důvodu, že při tomto typu realizace působí zcela jinak statika a přenášení váhy obkladů, než-li na svislé stěně. Při obkládání stropu není možné použít klasické lepidlo, které dodáváme k obkladům. Klasická flexibilní lepidla počítají se svislou pokládkou, kde jednotlivé obklady drží na sobě a (většinou) zespodu na zemi. Obklady tak přenášejí svou tíhu mezi sebou a zemí. Při obkládání stropu drží každý obklad zvlášť a veškerá tíha každého obkladu je přenášena pouze do lepidla, které spojuje obklad se stropem. Druhým požadavkem k tomuto typu pokládky je samozřejmě dostatečná nosnost stropu. Strop musí být schopen pojmout tíhu obkladu. Při montáži také budete muset obklady pravděpodobně podpírat, dokud lepidlo neztvrdne. To se netýká lepení cihlových pásků na stropy.
tags: #jak #obkladat #sikmy #strop #návod