Tepelněizolační plášť budovy má nezastupitelnou roli, neboť zajišťuje vnitřní tepelnou pohodu a minimalizuje energetické ztráty. Zároveň by měl předcházet problémům s kondenzací par, které mohou vzniknout například v důsledku nesprávné skladby zateplení či působením tepelných mostů. Tepelná izolace střechy patří k nejdůležitějším částem zateplení budovy.
Šikmá střecha je v Česku nejběžnějším zastřešením obytných domů. Její atraktivita spočívá ve využití obytné části podkroví a také v tradici českého stavitelství. Šikmou střechou běžně uniká přibližně čtvrtina tepla z domu. Teplo stoupá vzhůru a není v naší moci ho celé udržet v budově. Střecha svou plochou představuje velkou část domu a tepelné ztráty přes ni představují 25 - 30 % z celkových tepelných ztrát. Zateplením šikmé střechy se výrazně sníží energetická náročnost celé budovy.
Požadavky na tloušťku izolace a materiály
Doporučovaná tloušťka tepelné izolace se v minulosti zvyšovala až na současných 20 až 25 cm a u budov s téměř nulovou potřebou energie může překročit i 30 cm. Pro tepelnou izolaci střešních prostor se tradičně využívá prostor mezi krokvemi. S rostoucími požadavky na zateplování se ovšem stává výška profilu krokve 15 až 20 cm nedostačující.
Při výběru tepelněizolačních materiálů pro konstrukce nad krokvemi je klíčové, aby měly dostatečnou mechanickou pevnost. Produkty určené pro tuto aplikaci musí mít pevnost v tlaku nejméně 150 kPa při 10% stlačení (deformaci). Příkladem splňujícího materiálu je nadkrokevní izolace Austrotherm EPS/EPS NEO. Ani jedna ze zmíněných izolací neobsahuje HBCD, fluorovodíky (FCKWs), HFCKWs resp. HFKWs, a jsou tedy zdravotně nezávadné.
Ekologická izolace UNIFIT od Knauf Insulation splňuje ty nejnáročnější požadavky na vlastnosti tepelné izolace pro šikmé střechy. Realizační firmy a stavitelé ocení vysokou tuhost, která nevyžaduje dodatečné přikotvení či přichycení. UNIFIT se snadno řeže - povrch je pro tyto potřeby opatřen pravidelným rastrováním, méně práší a je bez zápachu. S izolací UNIFIT získáte nejvyšší třídu reakce na oheň A1 a třídu A u zvukové pohltivosti. Podkroví se tak stane nejen bezpečným místem z hlediska požáru, ale také příjemným, tichým a komfortním místem.
Čtěte také: Průvodce kročejovou izolací
Varianty zateplení šikmé střechy
Zateplení vlnou UNIFIT je možné provést v několika variantách - nad krokvemi, mezi krokvemi a pod krokvemi. Všechny tři kombinace zateplení jsou vhodné a mohou dosahovat různých stupňů tepelně-izolačních, zvukově-izolačních a požárně-bezpečnostních vlastností.
1. Nadkrokevní izolace
Nadkrokevní izolace Austrotherm EPS je spolehlivým řešením pro izolaci střešních konstrukcí. Jedná se o správnou volbu pro novostavby, ale i pro domy procházející rekonstrukcí. Její vlastnosti přispívají k energetické účinnosti budov, na kterou se v současné době klade stále větší důraz. Za jednoznačný přínos nadkrokevní izolace Austrotherm EPS a EPS NEO lze označit fakt, že se jedná o souvislou izolaci po celé ploše, čímž dochází k eliminaci tepelných mostů a zajištění energetické účinnosti střešní konstrukce. Nadkrokevní izolace nepřináší benefity pouze v exteriéru, kladné dopady lze nalézt i v interiéru, kde dochází k získání většího užitkového prostoru.
Konstrukce nadkrokevní izolace vypadá následovně: Na krokve se dá plnoplošné bednění. Toto bednění může již být opatřeno povrchovou úpravou tak, aby se nemuselo z interiéru dodatečně zakrývat. Lze použít hoblované palubky, OSB desky, nějakou tepelnou izolaci s povrchovou úpravou (např. sádrokartonem) apod. Na toto bednění se položí parotěsná zábrana, například asfaltový pás s hliníkovou vložkou. Následuje tepelná izolace, může jít o pěnový polystyren s vyšší pevností v tlaku, o pěnový polyuretan či jiný materiál. Na ní jsou pak umístěné kontralatě, které musí být připevněny tak, aby nemohlo dojít k jejich sjetí směrem dolů. To se obvykle řeší šikmo umístěnými dlouhými vruty, popřípadě ještě podložením fošnou na výšku v místě přesahů krokví u okapu. Může následovat pojistná hydroizolace, jež však obvykle není nutná, a pak již latě a krytina.
2. Mezikrokevní izolace
K tepelné izolaci střešních prostor se tradičně využívá prostor mezi krokvemi. Zateplení vlnou UNIFIT je možné provést mezi krokvemi. Klasický způsob zateplení, kdy se na stávající krokve dá pojistná hydroizolace, pak se přidají kontralatě vymezující odvětranou vzduchovou dutinu, přes ně se přibijí latě, popřípadě bednění a krytina. Teplená izolace se mezi krokve dává zespodu (obvykle se používá kamenná vlna), následuje parotěsná fólie zamezující pronikání vlhkosti z interiéru do tepelné izolace, další vrstva tepelné izolace, v níž jsou vedené rozvody elektroinstalace a podhled, obvykle sádrokarton. Zásadní chybou při realizaci takovéto krytiny je použití bezkontaktní pojistné hydroizolace a vytvoření vzduchové odvětrávané dutiny mezi touto pojistnou hydroizolací a tepelnou izolací. Při této konstrukci totiž může docházet k profukování skrz tepelnou izolaci a ochlazování vnitřního obkladu.
Izolace se vkládá mezi krokve vždy větší, a to cca o 1-2 cm, aby v konstrukci dostatečně držela díky rozepření. Pokud nejsou krokve dostatečně hluboké, aby bylo možné zasunout mezi ně izolaci v celé její tloušťce, našroubujte na krokve přídavné latě. Tím si rychle zajistíte potřebné místo.
Čtěte také: IPA asfaltová izolace: Co potřebujete vědět
Umístění tepelné izolace mezi krokve má za následek vytvoření tepelných mostů těmito krokvemi. Lze uvažovat o snížení tepelně izolačních vlastností vlivem těchto tepelných mostů o 25 až 33 %. Dalším problémem je umístění parotěsné fólie a její celistvosti. Je velmi problematické utěsnit ji okolo táhel nesoucích sádrokartonový podhled a někdy je ještě těžší ohlídat elektrikáře či jiné pracovníky, aby ji neprořízli a neprotáhli tudy nějaké vedení či jinou konstrukci (odvětrání kanalizace, vývody na solární kolektory, vedení televizní antény, vedení elektrorozvodů v podkroví...) bez dodatečného pečlivého utěsnění proti pronikání vodní páry.
U skladeb s paropropustnou krytinou (např. tašky) je výhodné vložit izolaci na celou výšku krokví a dle navržené celkové tloušťky zbývající izolaci vložit pod nebo nad krokve do roštů. U skladeb s parotěsnou krytinou (asfaltové šindele, plech apod.) se navrhuje odvětrávání mezi krytinou.
3. Podkrokevní izolace
Pokud je potřeba zateplit šikmou střechu a vytvořit tak obytný prostor v podkroví, a zároveň je krytina nová či zánovní a zateplení je potřeba provést z vnitřní strany bez zásahu do ní, je možné využít buničinu. Její výhoda spočívá v tom, že se jedná o materiál velmi podobného složení jako dřevo. Buničina je ve výrobě napuštěna různými chemikáliemi (obvykle borax), které ji dělají nepoživatelnou pro dřevokazný hmyz. Tím, že je nafoukána na dřevo, částečně i toto dřevo napouští ochrannými látkami proti hnilobě i dřevokaznému hmyzu.
Postup realizace je následující: Na stávající krokve přibijeme ze strany prkna. Tím zvětšíme tloušťku krokve z obvyklých 140 až 160 mm. Podle šíře prkna a toho, jak je přibito, se vymezí prostor pro dodatečnou tepelnou izolaci. Vždy je snaha o co největší tloušťku tepelné izolace, tedy o to, aby byl využit maximální prostor, jenž tvar krovu a půdních prostor umožní. Zároveň se tímto prknem zvýší únosnost krokve. Tvrdá papírová lepenka (mohou to být i krabice od chladniček apod. a nebo koupená vlnitá lepenka v roli) se ohne tak, aby vytvořila „U" profil, přičemž vodorovná plocha je mezi krokvemi a po stranách je lepenka ohnuta. Lepenka vytváří mezi latěmi a budoucí tepelnou izolací distanční vzdálenost. Ta by měla být cca 40 mm. Tato mezera musí být nahoře i dole otevřená do exteriéru a slouží pro odvod vlhkosti z povrchu lepenky. Lepenka se za ohnuté a ke krokvím přiléhající části k nim přibije čalounickou sešívačkou, hřebíky s velkými hlavicemi (lepeňáky), či hřebíky s použitím vhodných podložek. Neměly by být kovové. Může jít např. o kousky latí či prken, přes něž přibijeme lepenku ke krokvím. Na prkna rozšiřující krokve se přibije parotěsná fólie, přičemž se spáry důkladně slepí speciální parotěsnou páskou. Někdy je místo parotěsné fólie možné použít i obyčejnou igelitovou plachtu. Ta má sice výrazně nižší difuzní odpor, ale pokud se použije ve dvou až 3 vrstvách, může být její difuzní odpor dostatečný. Její výhoda, mimo nižší ceny, je v tom, že se prodává v šířkách 5 i více metrů, a není tudíž nutné slepovat tolik spojů. Tím, že jde o šířku 5x větší než u obvyklých parotěsných fólií, má méně slepovaných spojů, v nichž je vždy riziko pronikání vodní páry. Díky této celistvosti, která eliminuje problémy s nekvalitou práce, a díky větší tloušťce je takto provedená fólie mnohdy více parotěsná než použitím speciálních fólií. Následně se na prkna přibitá ke krokvím provede rošt (obvykle prkenný se světlou vzdáleností prken od sebe cca 30 cm) a na něj se dává povrchová úprava v interiéru (třeba sádrokarton nebo heraklit s klasickou vápennou omítkou vyztuženou rabicovým pletivem). Místo roštu lze použít rovnou palubky tvořící podhled v interiéru. Konečnou fází je nafoukání buničiny mezi lepenku a parotěsnou fólii.
Výhod tohoto systému u starších objektů, v nichž musíme zateplovat zespodu a nemůžeme sundávat krytinu, je více. Především je nutné vysvětlit, proč systém neobsahuje pojistnou hydroizolaci. Pokud by se totiž dávala zespodu, není možnost odvést případnou srážkovou vodu tak, aby nemohla natéct k dřevěným profilům krovu. Jestliže by se však voda dostala na lepenku, vsákne se do ní a kapilární vzlínavostí bude transportována do okolí, v němž může vysychat. Dochází tak k vysychání z větší plochy lepenky, než v jaké ploše voda zatékala. Lepenka namočením a následným vyschnutím neztrácí vlastnosti, které má v této konstrukci mít pro plnění své funkce, jíž je ochránit buničinu od rozfoukání a vymezit dostatečnou vzduchovou dutinu mezi tepelnou izolací a krytinou. Jde však přeci jen o nouzové řešení, které lze využít pouze tam, kde skutečně nelze stávající krytinu sundat a provést vhodnější konstrukci tepelné izolace s funkční pojistnou hydroizolací. Zatečením může dojít k sesednutí nafoukané buničiny, čímž se její tepelně izolační vlastnosti zhorší. Mezi klady tohoto řešení však patří chemická ochrana stávajícího krovu.
Čtěte také: Radon a asfaltová izolace
Pokud bude instalační mezera zaplněna izolací, je třeba dodržet zásadu poměru tlouštěk izolace nad a pod parobrzdou 4:1 až 5:1. Pokud výška latí podroštu nestačí pro tloušťku izolace, lze latě podroštu přichytit ke krokvím pomocí závěsů - viz doporučení výrobců SDK systémů.
Parotěsná fólie a její role
V případě, že jsou krokve kompletně izolované, přikryjte celou plochu shora dolů i napříč parotěsnou fólií. Pruhy fólie připevněte na krokve sponkovačem v intervalech po asi 10 cm. Parotěsná fólie však musí zůstat mírně prověšená zhruba cca 3 cm na každé krokevní pole. Při sponkování nezapomeňte na přesah fólie 10-15 cm. Fóliové pruhy spojte oboustrannou lepicí páskou. I na stěnách, sloupech a dalších částech musí být vše utěsněno. Za tím účelem přilepte na stěnu těsnicí pásku. Přesahující fólii přetáhněte přítlačnou latí přes tuto pásku a pevně ji přitiskněte. Nyní přišroubujte přítlačnou lať spolu s fólií a těsnicí páskou ke štítové stěně. Odřízněte přesahující fólii, ale v žádném případě ji netrhejte! U všech ostatních spojů postupujte stejně. Zkontrolujte, zda je vše skutečně odolné proti větru.
Řešení prostupů šikmou střechou
Střechu jen zřídka tvoří jednoduchá, nekomplikovaná konstrukce. Mnohem častěji ji narušují různé prostupy. Může jít o průniky masivních konstrukcí jako jsou komíny, světlíky, vikýře, balkony apod., nebo drobné prostupy tvořené odvětráním kanalizace, anténami či například střešními lávkami. Pro jakoukoliv střechu a jakýkoliv prostup ve střeše platí, že jde o překážku, která znamená tzv. zvýšený požadavek. Právě on spolu s dalšími, jako jsou klimatické podmínky objektu, využití podkroví či sklon střechy, rozhoduje o třídě těsnosti DHV, kterou je nutné ve střeše použít. Prostupy třídy těsnosti 1 až 5 musí být provedeny vodotěsně nebo musí být jejich lemování vytaženo nejméně 5 cm nad krytinu.
Prostupy komínového tělesa
Typickým příkladem průniku svislé konstrukce šikmou střechou je komínové těleso či zdivo světlíků. Tvoří překážku v odvodu vody z části střechy nad komínem. Obvykle se tato situace řeší oplechováním, které se skládá z horního, spodního a bočního oplechování. Pokud komín není umístěný přímo ve hřebeni, boční lemování se provádí s trojnásobným pravoúhlým ohybem (tzv. kobylou), která zabrání proniknutí vody ze zadního dílu lemování pod krytinu na bocích komínu. Lemování musí být podloženo latěmi nebo podbedněno. Svislá část bočního lemování musí být vytažena nejméně 150 mm, v návaznosti na to se obvykle přizpůsobuje horní a spodní díl lemování. Pokud je komín široký a jeho poloha ve střeše nepříznivá (tzn. dále od hřebene), je vhodné horní díl lemování provést pomocí jednostranného či sedlového klínu, aby se za komínem nehromadil sníh a voda rychleji odtékala.
V důsledku pohybů krovu a tepelné dilatační roztažnosti komínového zdiva dochází zákonitě k odtržení bočního oplechování, pevně spojeného se střešním pláštěm, od komínu. Vznikne spára, kterou i při jejích nepatrných rozměrech proniká do podstřeší velké množství vody, která stéká po povrchu komínu. Proto je nezbytné tuto spáru krýt dilatační lištou, která je pevně spojená se zdivem komína a zatěsněná trvale pružným tmelem. Z hlediska návaznosti DHV na komínové těleso je třeba zajistit spolehlivé odvedení vody, stékající po DHV, zezadu komína do stran. Řešením je použít tzv. plechovou odháňku nebo izolaci vytáhnout. Za zmínku stojí napojení DHV přímo na komín, což nemusí vyhovovat požární bezpečnosti kvůli možné vyšší povrchové teplotě komínového zdiva. Z hlediska odvětrání střešního pláště jsou rozhodující rozměry komína. Pokud jeho šířka (po vrstevnici) brání proudění vzduchu od okapu ke hřebeni v celé šířce krokevního pole a více, je třeba pod komín umístit výdech. V případě zatepleného střešního pláště je třeba věnovat pozornost požární bezpečnosti kolem prostupujícího komína.
Povrch komínových těles často tvoří vrstvá omítka s fasádním nátěrem. Životnost takové povrchové úpravy je obvykle výrazně menší než okolní střešní krytiny. Je proto třeba počítat s nezbytnou údržbou v průběhu životnosti střešního pláště, a to v podobě nátěrů, oprav omítek a revizí komínových hlav. Takové opravy se obvykle neobejdou bez lokálního poškození krytiny, případně je nutné rozebrat část střechy. Proto by měly být omítky a nátěry vybírané s velkou pečlivostí, aby byly maximálně trvanlivé. Nešvar v podobě opravy komínu pomocí perlinky a nevhodného „lepidla“ se může projevit zdlouhavým a náročným hledáním pravé příčiny zatékání kolem komínů.
Prostupy vikýřů
Pultový vikýř s výrazně malým sklonem střechy (do 10°) je běžný architektonický prvek. Sklon dokonce může mít i obrácený spád, tedy od fasády směrem do střešní roviny, pokud je to z architektonického hlediska žádoucí (vikýř pak nepotřebuje žlaby). Z hlediska oplechování boků vikýřů platí do značné míry stejné zásady jako u výše zmíněných komínů. Pokud ze střechy vikýře převádíme srážkovou vodu kolem boků vikýřů, je nezbytné (stejně jako u komínů) provést lemování s trojnásobným pravoúhlým ohybem (tzv. kobylou). Stejně jako pro komíny, i pro vikýře platí nezbytnost použít na bocích dilatační lišty. Výjimkou mohou být drobné vikýře historických objektů s vyzdívanými a omítnutými boky, kdy by tato poněkud robustně působící lišta zakryla značnou část původní omítky.
DHV u boků vikýřů musí spojitě přecházet z plochy střechy na svislé části vikýře. V místě přechodu šikmé střechy na pultovou střechu vikýře můžeme uplatnit dvojí řešení. DHV šikmé střechy je přímo napojená na DHV pultové střechy vikýře. V takovém případě jsou propojené i vzduchové mezery a nasávací otvor je na okapové hraně vikýře. Dalším řešením je, že DHV šikmé střechy je vyvedená na krytinu pultového vikýře a nasávání vzduchu šikmé části střechy je nad stykem těchto dvou střešních rovin. Takový detail je vhodnější z hlediska provedení samotné DHV, obtížné je provětrání pultové střechy. Rovněž tepelná izolace musí být spojitá, tzn. že svislá izolace boků vikýře navazuje přímo na tepelnou izolaci střechy vikýře a šikmé střechy.
Zapuštěné terasy
Zapuštěné terasy do šikmých střech jsou oblíbeným způsobem architektů, jak při realizaci půdní vestavby propojit půdní byt s exteriérem a umožnit tak pobyt ve vnějším otevřeném prostoru. Toto řešení však skrývá řadu nebezpečí, kterým je třeba se vyvarovat. Tepelná izolace boků i stěn terasy musí být spojitá, nikde nesmí dojít k tepelným mostům. Otázkou ale je, zda zateplovat mezi stropními trámy a částečně nad nimi, nebo pouze nad trámy. Zateplením nad trámy se navyšuje skladba stropu a vzniká mnohdy výrazný výškový rozdíl mezi pochozí vrstvou terasy půdního bytu. Zateplením mezi trámy zase mohou vzniknout problémy s tepelnými mosty a obtížně se realizuje parotěsnící vrstva. Snad nejhorší variantou je zachovat tepelnou izolaci mezi stropními trámy a skladbu doplnit tepelnou izolací nad původním záklopem. Tak může docházet ke kondenzaci v oblasti původního záklopu a následně k rozsáhlým škodám v důsledku rozvoje dřevokazné houby. U střechy, která má odvodňovací žlaby v úrovni koruny půdní nadezdívky, vzniká problém s odvodněním terasy. Pokud v její bezprostřední blízkosti není dešťový svod, je obvykle potřeba ho doplnit, aby bylo kam zaústit boční výtok z terasy.
Drobné prostupy
Těsnění střešních prostupů: Je-li nad střešní konstrukci vytažena chránička na kterou je vodotěsně napojena hydroizolace střechy, je možné použít těsnící prvky smrštitelné teplem nebo za studena. V případě plochých střech lze prostup kabelů nebo trubek provést pomocí plastové prostupky s integrovanou manžetou z hydroizolace. Je tak zajištěno snadné a bezpečné napojení hydroizolace z plochy. Utěsnění postupu může být zajištěno buď teplem smrštitelným těsněním, nebo i těsněním smrštitelným za studena (na bázi pryže).
Časté problémy a prevence
K nejčastějším poruchám staveb dochází kvůli špatné hydroizolaci. Spodní izolace domu je jednou z nejdůležitějších a technologicky nejnáročnějších stavebních činností při budování domu. Izolace spodní stavby nespočívá jen v dostatečné tepelné ochraně, ale především v ochraně před vlhkostí. Proto je její součástí dostatečná hydroizolace. Na její provedení jsou ale kladeny zvlášť velké nároky.
Dalším citlivým místem hydroizolace spodní stavby jsou prostupy, v jejichž místech je vysoké riziko poruch. Právě mezi stavební konstrukci a procházející potrubí nebo kabely se často umisťují nedostatečné nebo nevhodné hydroizolační prvky, které pak působí vlhnutí stavby. Mnohdy je to problém podceněn již během přípravy stavby, v projektu je pak pouze obecná zmínka o hydroizolaci a záležitost prostupů není vůbec řešena. Prováděcí firmy ji pak „ošetří“ podle vlastního uvážení a často chybně.
Těsnící systém prostupu ve spodní stavbě musí odolávat předpokládanému zatížení tlaku vody. Většinu systémů je možné zabudovávat jak ze strany interiéru, tak i exteriéru. V případě, že hydroizolace je tvořena asfaltovými pásy nebo fóliemi na bázi plastů, používá se chránička s volnou a pevnou přírubou z oceli, která se zabuduje do stěny. Chránička by měla být z nerezové oceli, nebo z oceli žárově pozinkované. Aby byla hydroizolace napojená na přírubu vodotěsně, je nutné mezi příruby a hydroizolaci nanést těsnící polyuretanový tmel.
Systémy ochrany zamezující pronikání vody do stavby: Lze využít utěsňovací systémy kabelových průchodů pomocí nafukovacích vaků. Systém obsahuje nafukovací vaky z flexibilního kovového laminátu opatřeného na obou stranách pásky těsnící hmoty. Vak se ovine kolem kabelu, či trubky a vsune do průchodu (průchod by měl být hladký, malé nerovnosti ale neporuší těsnost systému). Poté se vak naplní plynem. Předností systému je poměrně snadná montáž i pod vodou a je proveditelná v průběhu několika minut. Tento systém lze použít i pro prostup s několika kabely.
Další možností jsou systémy svěrných desek s pryžovým těsněním. Tyto systémy jsou tvořené s prstencem pryže, který je stlačován ocelovými, zpravidla nerezovými nebo pozinkovanými deskami se šrouby. Těsnění se vloží do chráničky, trubka se prosune těsněním a šrouby se utáhnou momentovým klíčem. Rozpínáním pryžového těsnění dojde k utěsnění spáry mezi chráničkou a trubkou. Tento typ těsnění se vyrábí v různých tloušťkách s různou odolností proti tlaku. Těsnění může být vyrobeno jako celistvé, nebo dělené. Na zakázku lze vyrobit také těsnění umožňující prostup více trubek jednou chráničkou. Odolnost tohoto typu těsnění je podle typu až 6,0 barů, což odpovídá tlaku 60 m vodního sloupce.
Praktické tipy pro zateplení
Izolace šikmé střechy na chatě či chalupě má smysl i když tuto část domu neplánujete využívat k bydlení - umožňuje méně topit a chrání životní prostředí i vaši peněženku. Pro správně provedenou izolaci šikmé střechy budete potřebovat skelnou vatu, střešní fólii, šrouby, lepidla, lepicí a těsnicí pásky. Co se týče nářadí, neobejdete se bez aku šroubováku, sponkovače, metru, nákoleníků, prken, žebříku, schůdků a lešení. Jako první rozbalte izolační plsť na podlaze. Pak změřte první krokevní pole. Odřízněte první pás izolační plsti v šířce krokve s přídavkem 1 cm. „Při řezání použijte pomocné prkno, izolační materiál stlačte a podél hrany prkna ho odřízněte speciálním nožem. Dobrou pomůckou jsou značky. Uříznutý pás mírným tlakem přitiskněte mezi krokve. Dbejte na vzájemné spárotěsné napojování jednotlivých pásů.
Kvalitu provedeného díla a dodržování řemeslných standardů, které jsou zhruba definované v platných normách, posuzují odborníci. Jenže normy někdy nestačí, jsou příliš obecné. Ne vždy je taky příčinou závad kvalita provedení. Proto Cech klempířů, pokrývačů a tesařů vypracoval tzv. Pravidla. Jsou to knihy, které provádějí návrhem a realizací všeho, co souvisí se střechami. Konkrétně už vyšla Pravidla pro navrhování a provádění střech, Pravidla pro navrhování a provádění klempířských konstrukcí, Základní pravidla pro navrhování a realizaci plochých střech a hydroizolace spodní stavby a Základní pravidla pro pokrývání střech přírodní břidlicí, rákosem, slámou a pro osvětlování podkroví.
tags: #izolace #prostupu #sikmou #strechou #informace