Novým prvním zástupcem náčelníka generálního štábu se v úterý stal generálmajor Ivo Střecha. Ve funkci nahradil generálporučíka Jaromíra Zůnu, který bude působit ve vojenské diplomacii. Generálmajor Ing. Ivo Střecha je v současné době prvním zástupcem náčelníka Generálního štábu Armády ČR. Ze svého předcházejícího působení si také, po dohodě s náčelníkem Generálního štábu, ponechává dohled nad rozvojovými strategicky významnými projekty AČR.
Kariérní cesta a předchozí působení
Střecha (56 let), o kterém ministryně obrany Jana Černochová (ODS) uvažovala jako o novém náčelníkovi generálního štábu, dosud působil jako ředitel sekce rozvoje sil ministerstva obrany. Ve funkci se tak zabýval mimo jiné modernizací armády. Střecha od roku 1984 postupně zastával funkce od úrovně velitele čety u tankového a mechanizovaného vojska. Jeho služba v 80. a 90. letech je spojena s útvary 7. (těžké) mechanizované brigády - působil jako zástupce velitele 73. mechanizovaného praporu, po návratu z Kosova pak v letech 2004-2005 velel 71. mechanizovanému praporu, v letech 2005-2006 působil jako náčelník štábu 7. mechanizované brigády. Po návratu z Afghánistánu pak v letech 2008-2011 této brigádě velel. Působil například také jako zástupce velitele pozemních sil. Nasazený byl v misích KFOR v Kosovu a ISAF v Afghánistánu.
Podle různých spekulací zvažovala ministryně obrany Jana Černochová (ODS) tři jména na post náčelníka generálního štábu: generály Hlaváče, Kopeckého a Střechu. Argumentem mělo být mimo jiné, že si ministryně představuje "bojaře", tedy vojáka se zkušeností z nasazení v misích. V případě generálmajora Střechy, ředitele sekce rozvoje sil MO, je tento předpoklad splněn jeho účastí na misích KFOR v Kosovu a ISAF v Afghánistánu.
Chronologie významných funkcí
- 1989-1992: funkce od úrovně velitele čety až po zástupce velitele tankového praporu, později náčelník štábu 3. tankového praporu, 12. tankový pluk
- 1993-1994: funkce od úrovně velitele čety až po zástupce velitele tankového praporu, později náčelník štábu 3. tankového praporu, 12. tankový pluk
- 1995-2003: důstojník štábu, později zástupce velitele, 73. mechanizovaný prapor
- 2002: náčelník štábu, 1. česko-slovenský prapor, KFOR - Kosovo
- 2003-2004: náčelník oddělení bojové / vševojskové přípravy štábu Velitelství Pozemních sil AČR, velitel 4. česko-slovenského kontingentu, KFOR - Kosovo
- 2008: velitel 1. kontingentu AČR ISAF - Afghánistán
- 2008-2011: velitel 7. mechanizované brigády
- Ředitel sekce rozvoje sil Ministerstva obrany
- První zástupce náčelníka Generálního štábu Armády ČR
Role Sekce rozvoje sil Ministerstva obrany
Generálmajor Ing. Ivo Střecha je v současné době prvním zástupcem náčelníka Generálního štábu Armády ČR. Dříve byl ředitelem Sekce rozvoje sil Ministerstva obrany, která je přímo podřízena náčelníkovi Generálního štábu Armády České republiky. O důležitosti Sekce rozvoje sil MO nepochybně svědčí také fakt, že jí vede dvouhvězdičkový generál, přesto ji veřejnost moc nezná. Jak vyplývá z názvu, sekce odpovídá za rozvoj pozemních, vzdušných a kybernetických sil. Sekce rozvoje sil Ministerstva obrany odpovídá za koncepční činnosti a za odborné a metodické řízení výstavby a rozvoje pozemních sil, vzdušných sil, schopností Armády České republiky v kybernetickém prostoru, vojensko-civilní spolupráce (CIMIC - Civil-Military Cooperation), psychologických operací (působení) v místě nasazení (PsyOps - Psychological Operations) a záchranné a výsadkové služby Armády České republiky. Sekce rozvoje sil Ministerstva obrany také koordinuje proces udržení a rozvoje schopností Armády České republiky. Zásadním způsobem přispívá do koncepčních dokumentů o výstavbě ozbrojených sil. Těmi jsou třeba Dlouhodobý výhled pro obranu nebo Koncepce výstavby AČR. Sekce zpracovává dílčí koncepce rozvoje jednotlivých sil a na ně navazující programy rozvoje. Tyto programy určují, co resort pro jednotlivé síly pořídí, za kolik peněz a v jakém časovém horizontu.
Sekce zodpovídá za prvotní identifikaci požadavku, specifikaci jeho parametrů a přidělení finančních zdrojů. Poskytuje podporu sekci vyzbrojování při vlastní akvizici a zodpovídá za celkové zavedení pořizovaného systému do operačního použití. Odpovídá za ty velké a veřejnosti už dobře známé strategické projekty, jako je třeba pořízení nového pásového BVP, multifunkční helikoptéry, SHORAD, MADR, děl ráže NATO, nákup nových dopravních letadel, pořízení ručních zbraní. Řešíme ale také další stovky menších projektů v desítkách miliard korun. Mimo to jsme garanti systému přípravy vojsk, rozvoje učebně výcvikové základny, obsahu karierové přípravy všech příslušníků armády, zodpovídáme za standardizaci, doktrinální podporu a odbornou přípravu desítek vojenských odborností v rámci pozemních, vzdušných a kybernetických sil. Jak je z tohoto výčtu zřejmé, práce sekce má dopad na značnou část rozvoje schopností naší armády.
Čtěte také: Vize moderní armády generálmajora Střechy
Významné projekty a výzvy
Modernizace armády a akvizice
Generál Střecha se zdá být na první pohled z titulu svých zkušeností člověkem, od kterého mohla AČR právem očekávat, že prosadí modernizaci 7. mechanizované brigády. Ostatně ji za prioritu označil nejednou. Výsledek je ovšem k dubnu 2022, tedy po čtyřech letech jeho působení v čele sekce rozvoje sil, velmi tristní. Naplněno totiž není stále nic.
V rámci výchovy vojáků a velitelů jde samozřejmě o pořízení moderní výzbroje, mezi kterou určitě patří vyjednávání o pořízení F-35 pro naše vzdušné síly. Vojenské doporučení dělala jeho sekce. Generál Střecha dodává: „A věřte tomu, že když jsme představili vojenské doporučení náčelníkovi generálního štábu a poté vedení resortu, měl jsem několik bezesných nocí. Ale řekl jsem si, že za prvé nekupujeme letadlo na deset ani na dvacet let. Toto letadlo bude mít svůj úkol až do roku 2040, 2050 a dál. Za druhé, přeci jen letouny páté generace budou v určité době - velice krátké době - na evropském válčišti dominovat. A za třetí, i když Armáda České republiky nevyužije v prvotní fázi veškerý potenciál toho, co to letadlo umí, tak to můžou využít naši spojenci.“
Rozpočet armády je pro práci sekce zásadní. Bez stabilního rozpočtu a jeho předvídatelného vývoje se výstavba armády dobře a promyšleně dělat nedá. Pořizuje se materiál, který si žádá ne desítky, ale stovky miliard v horizontu 6 až 8 let. Dodávky materiálu a jeho financování, to není otázka dvou nebo tří let. Jakákoliv změna v objemu získaných financí se okamžitě projeví. Netvoří se „nákupní seznam“ podle toho, co nás napadne. Zásadní koncepční dokumenty jasně stanovují, co a kdy pořizovat. V případě, že dochází ke změnám dostupných prostředků na investice (a nemusí to být vždy jen kvůli sníženému rozpočtu), revidují se priority.
Tankové vojsko a budoucnost tanků
Generál Střecha svou vojenskou kariéru začal u tankistů. Tanky T-72M4 chce armáda zatím jen technicky zhodnotit. Generál Střecha je realistou: „I když bych jako tankista hrozně rád v sestavě těžké brigády viděl nový tank k určitému termínu, jsem realistou. V celém světě probíhají diskuse o budoucnosti tanku na bojišti, o jeho schopnostech a možnostech. Existuje několik společných projektů států Evropské obranné agentury, které se problematikou tanku zabývají. Závěry z analýz a výsledky projektů nejsou až tak jednoznačné a osobně si myslím, že asi dvouletým posunutím zahájení projektu nic neztrácíme. Naopak - získáváme prostor pro přijetí co nejefektivnějšího řešení. Technické zhodnocení stávajícího tanku, jehož zásadní a v mnoha ohledech zdařilá modernizace proběhla na začátku tohoto tisíciletí, je nezbytností pro výstavbu těžké brigády k roku 2025.“
Personální zajištění armády
Co armádu dlouhodobě trápí, je schopnost rekrutovat vojáky a rozšiřovat jejich počet až na plánovanou úroveň 30 000. Generál Střecha k tomu říká: „Tak jestli je něco, kvůli čemu dobře nespím, tak je to personál. To říkám absolutně upřímně, protože nabrat, vychovat, vycvičit, udržet a zachovat tento 'životní cyklus' personálu je jedna z největších výzev. A já říkám, že letadlo koupíme, tank koupíme, všechno koupíme, opravíme budovy, vybudujeme komunikační, informační podporu, ale bez personálu nám to k ničemu nebude.“ Podle něj je potřeba se co nejintenzivněji zabývat tím, jak vojáky získat, udržet a jak řídit jejich obměnu a zamezit tak stárnutí vojska. „Nemůžeme vycvičit vojáka a používat ho na jednu schopnost 30, 40 let. A jestli jsme dnes na průměrném věku něco kolem čtyřiceti let, u bojových jednotek kolem pětatřiceti, čtyřiatřiceti let, tak je něco v nepořádku. Pracujeme na opatřeních, která mají tento stav zastavit a změnit. A myslím si, že to je i pro náčelníka generálního štábu, stejně jako pro mě, priorita číslo jedna,“ dodává.
Čtěte také: Plechová střecha Satjam: Co byste měli vědět
Logistické zajištění
V současné době je důležitým tématem nejen pro naši armádu, ale také pro Alianci logistické zajištění. „Moc rád používám jeden statement, který mi říkali moji logistici, když jsem velel brigádě. Logistika není vším, ale všechno bez logistiky je ničím,“ říká generál. Na otázku, zdali se v rámci logistiky objevily nějaké nové parametry v souvislosti s válkou na Ukrajině, generál Střecha odpověděl následující: „Jedná se jen o 'staré víno v nové lahvi', ty disciplíny jsou v podstatě pořád stejné. Je to o zabezpečení bojové činnosti, je to péče o personál, přeprava, opravy techniky atd. Otázkou je, kolik kapacit a schopností jsme byli schopni vybudovat za posledních třicet let, nebo kolik jsme jich ztratili.“ Podle Střechy se daří logistiku resuscitovat. Došlo k rozšíření kapacity 14. pluku logistické podpory.
Hodnocení války na Ukrajině a podpora
Na téma války na Ukrajině generál Střecha uvádí: „Jak jsem sledoval počáteční manévry ruské armády, bylo evidentní, že došlo k podcenění připravenosti nebo přípravy, k podcenění podmínek, k podcenění předpokládaného jednání Ukrajinců a tak dál. Jak jsem měl možnost vidět, tak Rusové nedodržovali ani svoje vlastní doktríny. Nicméně měli bychom se vyvarovat druhého extrému, a to je podcenění ruské armády. Stejně jako my tak i ruská armáda se učí a již během konfliktu byla schopna přijmou některá opatření,“ říká generál Střecha s tím, že ruská armáda již byla schopna během konfliktu přijmout některá opatření, která zamezují původnímu tristnímu působení ruských jednotek v počáteční fázích konfliktu. Důležitým faktem je také vysoká schopnost ukrajinské armády. Česká armáda respektive Česká republika jako celek Ukrajině kontinuálně pomáhá již od samého počátku ruské invaze.
„Česká armáda pomáhá v těch oblastech, kde má své možnosti. Pro nás je podpora ukrajinské armády opravdu velice důležitá. Kromě toho, že pomáháme s dodávkami různého materiálu, jsme primárně soustředěni na výcvik ukrajinských vojáků, ať už je to výcvik specialistů jak v oblasti OPZ nebo EOD, tak i vlastní bojové přípravy. Cvičíme velitele i jednotky jako takové. Jsme si vědomi toho, že jde o obrovský závazek, obrovskou odpovědnost, protože ti kluci od nás většinou nemají daleko na frontu, což znamená, že to, co se tady naučí, je bohužel velice rychle konfrontováno s realitou,“ říká generál, který doplňuje, že výcvik ukrajinských vojáků se navíc musí stihnout během několika týdnů. Podle generála Střechy je skladba cvičených ukrajinských vojáků pestrá: „Vojáci se rekrutují z různých prostředí - ať už jsou to lidé, kteří nějakou zkušenost s armádou mají, a někteří z nich už mají i konkrétní zkušenost z tohoto konfliktu, ale jsou tam i naprostí nováčci.“
Kontroverze a kritika
U osoby generálmajora Střechy však vyvstávají některé problémy, které jeho pozici zásadně oslabují. Generálmajor Střecha totiž nese přímou odpovědnost za zamrzlý stav modernizace 7. brigády. Ve své funkci ředitele sekce rozvoje sil je generál Střecha přesně tím, kdo za stav v tomto případě nákupu BVP odpovídá v první řadě. Ono kolečko, v jehož rámci "nikdo za nic nemůže", začíná a končí u něj. Jestliže je tendr se svými 9000 požadavky, na kterých si vylámaly zuby přední světové zbrojovky, překombinovaný, což dlouhodobě explicitně potvrzuje také ministryně Černochová, pak člověkem, který měl identifikovat problém a rázně ho vyřešit byl právě generálmajor Střecha, jakkoli je jeho odpovědnost obecnější. Je rovněž člověkem, který stojí za armádní kampaní "Víme, co chceme," která je dnes již poněkud méně propagovaná, a která vzbudila určitý údiv již v době svého vzniku. Jejím hlavním smyslem bylo podpořit požadavky kladené na nová pásová BVP, mezi nimi na jednom z prvních míst odmítnutí bezosádkové věže, které de facto z tendru vyřadilo německé vozidlo PUMA. Navzdory trendům, navzdory požadavku ochrany osádky bojových vozidel, a navzdory mimo jiné výroku generála Opaty ("Dnes je těžké definovat, zda je lepší věž dálkově ovládaná, nebo osádková, v současné době je to padesát na padesát." Kampaní "Víme, co chceme" chtěla armáda přesvědčit veřejnost, že její požadavky jsou podepřené nezpochybnitelnou odborností. Ve skutečnosti šlo o autoritativní tvrzení, která musela našim spojencům za hranicemi připadat velmi přitažená za vlasy. Protože proč by měla AČR chtít něco principiálně jiného a kategoricky požadovat specifická řešení, která jsou odlišná od přístupu německých nebo polských ozbrojených sil?
Kromě odpovědnosti za neúspěch nákupu BVP, který, pokud bude navzdory všemu nakonec dotažen do konce, stane se tak buď díky zásadní změně v přístupu, a/nebo nepřijatelně pozdě a s vícenáklady, neřešené obměně tanků a plán na jejich „zhodnocení“ za hodně peněz, které omezí možnosti investic do jiných složek armády, je tu v případě generála Střechy ovšem ještě jeden problém. Během jeho působení v Afghánistánu došlo ke ztrátě či krádeži služebního notebooku. Bezpečnostní hrozbu "řešil" tehdejší velitel 1. kontingentu AČR ISAF zamlčením porušení ochrany utajovaných skutečností, a dokonce přesvědčováním zraněného vojáka, aby dosvědčil, že ztracený notebook shořel ve vozidle zničeném IED. Generál vyšel z věci s pokutou. Podle generálního štábu tehdy chtěl Střecha "pouze pomoci podřízenému" - namísto vyvození odpovědnosti jednoho vojáka volil klid a pohodlí, které ovšem mohlo mít závažné důsledky, mohlo dojít ke kompromitaci spojenecké sítě, ohrožení bezpečnosti mnoha. Nejde v žádném případě o maličkost. Sečteme-li nemodernizovanou a jen slovně roky podporovanou 7. mechanizovanou brigádu a výše popsaný incident s notebookem a snahou se z jeho ztráty vylhat, získáváme obraz generála, který před překážkami a problémy spíše uhýbá, nestaví se jim čelem. Jde cestou nejmenšího odporu, a výsledky tomu odpovídají. To se nezdá být nejlepším předpokladem pro funkci náčelníka generálního štábu v době, v níž se schází potřeba dlouhodobě podfinancovanou armádu postavit na nohy a mimořádně nebezpečná mezinárodní situace.
Čtěte také: OSB desky na plochou střechu: Tloušťka
tags: #co #je #ivo #strecha #sekce