Blíží se rozhodnutí o jmenování nového náčelníka generálního štábu, který má nahradit koncem června odcházejícího armádního generála Aleše Opatu, jenž ve funkci působí od roku 2018. Podle různých spekulací zvažuje ministryně obrany Jana Černochová (ODS) tři jména: generály Hlaváče, Kopeckého a Střechu. Argumentem má být, že si ministryně představuje "bojaře", tedy vojáka se zkušeností z nasazení v misích. V případě generálmajora Střechy, ředitele sekce rozvoje sil MO a prvního zástupce náčelníka Generálního štábu Armády ČR, je tento předpoklad splněn jeho účastí na misích KFOR v Kosovu a ISAF v Afghánistánu.
Vojenská kariéra a zkušenosti z misí
Generálmajor Střecha začínal službu v 80. a 90. letech v tankovém vojsku a jeho další působení je spojeno s útvary 7. (těžké) mechanizované brigády. Působil jako zástupce velitele 73. mechanizovaného praporu a po návratu z Kosova pak v letech 2004-2005 velel 71. mechanizovanému praporu. V letech 2005-2006 působil jako náčelník štábu 7. mechanizované brigády a po návratu z Afghánistánu v letech 2008-2011 této brigádě velel.
Požadavek na zkušenost náčelníka generálního štábu z bojových misí by tak generál Střecha v zásadě splňoval. Je však důležité si uvědomit, že pro pozici náčelníka generálního štábu není tato zkušenost zcela zásadní. Náčelník generálního štábu totiž musí mít v první řadě komplexní přehled o fungování armády a neměl by být úzce zaměřený. Do jeho gesce spadají nejen pozemní, ale i letecké síly, plánování a rozvoj sil, logistika, zdravotnictví a personalistika, doplňování armády a problematika mobilizace, podpora IZS a další. Samotný požadavek bojové zkušenosti v sobě ale nemusí právě tuto komplexnost zahrnovat.
Bojová zkušenost může mít velmi pestré podoby. Od velení malému kontingentu na základně provádějícímu hlídkovou činnost s velmi úzkým zaměřením a jen lehkou technikou, proti tomu může stát působení na mezinárodním velitelství odpovídajícím komplexně za mise - tedy práce v mezinárodním prostředí se všemi aliančními prostředky a velení bojovým misím komplexně z nadřízeného stupně.
Následující tabulka shrnuje klíčové milníky v kariéře generálmajora Střechy:
Čtěte také: Plechová střecha Satjam: Co byste měli vědět
| Období | Funkce | Místo |
|---|---|---|
| 1989-1992 | Velitel čety, zástupce velitele tankového praporu, náčelník štábu 3. tankového praporu | 12. tankový pluk |
| 1993-1994 | Velitel čety, zástupce velitele tankového praporu, náčelník štábu 3. tankového praporu | 12. tankový pluk |
| 1995-2003 | Důstojník štábu, zástupce velitele | 73. mechanizovaný prapor |
| 2002 | Náčelník štábu | 1. česko-slovenský prapor, KFOR - Kosovo |
| 2003-2004 | Náčelník oddělení bojové/vševojskové přípravy štábu Velitelství Pozemních sil AČR, velitel 4. česko-slovenského kontingentu | KFOR - Kosovo |
| 2004-2005 | Velitel | 71. mechanizovaný prapor |
| 2005-2006 | Náčelník štábu | 7. mechanizovaná brigáda |
| 2008-2011 | Velitel | 7. mechanizovaná brigáda |
| 2008 | Velitel | 1. kontingent AČR ISAF, Afghánistán |
| Aktuálně | První zástupce náčelníka Generálního štábu Armády ČR | Generální štáb AČR |
Modernizace armády a kontroverze
Generál Střecha se zdá být na první pohled z titulu svých zkušeností člověkem, od kterého mohla AČR právem očekávat, že prosadí modernizaci 7. mechanizované brigády. Ostatně ji nejednou označil za prioritu. Výsledek je ovšem k dubnu 2022, tedy po čtyřech letech jeho působení v čele sekce rozvoje sil, velmi tristní. Naplněno totiž není stále nic.
Člen Výboru pro obranu, poslanec Josef Bělica (ANO) na březnové schůzi hořce na konto probíhajícího tendru na pásová BVP prohlásil: "Nikdo neudělal chybu. Vše je v pořádku. Vše je podle zákona. Jen ta BVP nejsou." Tím mířil na složitou konstrukci armádních akvizic, jakési kolečko tvořené jednotlivými složkami, v jehož rámci si každá odpovědná instituce snadno obhájí svůj postup s odkazem na to, že vyhovuje udělenému zadání. Vše přitom začíná právě u sekce rozvoje sil - pod vedením generála Střechy, která stanovuje základní principy a říká, co armáda v reakci na vývoj mezinárodní situace a takticko-technické trendy ve světě potřebuje a bude potřebovat. Následuje rozpracování projektů v sekci vyzbrojování a akvizic a jejích projektových týmů. Ty poté schvaluje kolegium ministra, kde opět sedí i zástupci sekce rozvoje sil. Ve své funkci ředitele sekce rozvoje sil je generál Střecha přesně tím, kdo za stav v tomto případě nákupu BVP odpovídá v první řadě. Ono kolečko, v jehož rámci "nikdo za nic nemůže", začíná a končí u něj.
Jestliže je tendr se svými 9000 požadavky, na kterých si vylámaly zuby přední světové zbrojovky, překombinovaný, což dlouhodobě explicitně potvrzuje také ministryně Černochová, pak člověkem, který měl identifikovat problém a rázně ho vyřešit, byl právě generálmajor Střecha, jakkoli je jeho odpovědnost obecnější. Je rovněž člověkem, který stojí za armádní kampaní "Víme, co chceme," která je dnes již poněkud méně propagovaná a která vzbudila určitý údiv již v době svého vzniku. Jejím hlavním smyslem bylo podpořit požadavky kladené na nová pásová BVP, mezi nimi na jednom z prvních míst odmítnutí bezosádkové věže, které de facto z tendru vyřadilo německé vozidlo PUMA. To se dělo navzdory trendům, navzdory požadavku ochrany osádky bojových vozidel a navzdory výroku generála Opaty: "Dnes je těžké definovat, zda je lepší věž dálkově ovládaná, nebo osádková, v současné době je to padesát na padesát." Kampaní "Víme, co chceme" chtěla armáda přesvědčit veřejnost, že její požadavky jsou podepřené nezpochybnitelnou odborností. Ve skutečnosti šlo o autoritativní tvrzení, která musela našim spojencům za hranicemi připadat velmi přitažená za vlasy, protože proč by měla AČR chtít něco principiálně jiného a kategoricky požadovat specifická řešení, která jsou odlišná od přístupu německých nebo polských ozbrojených sil? Za přípravu specifikace zodpovídal VTÚ ve Vyškově, který vytvořil dokument o mnoha stovkách stran s řadou příloh, vědeckých a technických tabulek a studií. Kromě odpovědnosti za neúspěch nákupu BVP, neřešené obměně tanků a plánu na jejich "zhodnocení" za hodně peněz, které omezí možnosti investic do jiných složek armády, je tu v případě generála Střechy ovšem ještě jeden problém.
Incident s notebookem a jeho dopady
Během jeho působení v Afghánistánu došlo ke ztrátě či krádeži služebního notebooku. Bezpečnostní hrozbu tehdejší velitel 1. kontingentu AČR ISAF "řešil" zamlčením porušení ochrany utajovaných skutečností, a dokonce přesvědčováním zraněného vojáka, aby dosvědčil, že ztracený notebook shořel ve vozidle zničeném IED. Generál vyšel z věci s pokutou. Podle generálního štábu tehdy chtěl Střecha "pouze pomoci podřízenému" - namísto vyvození odpovědnosti jednoho vojáka volil klid a pohodlí, které ovšem mohlo mít závažné důsledky, mohlo dojít ke kompromitaci spojenecké sítě, ohrožení bezpečnosti mnoha. Nejde v žádném případě o maličkost. Sečteme-li nemodernizovanou a jen slovně roky podporovanou 7. mechanizovanou brigádu a výše popsaný incident s notebookem a snahou se z jeho ztráty vylhat, získáváme obraz generála, který před překážkami a problémy spíše uhýbá, nestaví se jim čelem. Jde cestou nejmenšího odporu a výsledky tomu odpovídají. To se nezdá být nejlepším předpokladem pro funkci náčelníka generálního štábu v době, v níž se schází potřeba dlouhodobě podfinancovanou armádu postavit na nohy a mimořádně nebezpečná mezinárodní situace.
Vize a názory generála Střechy
Jako první zástupce náčelníka Generálního štábu Armády ČR patří mezi jeho úkoly a kompetence mimo jiné personální zajištění armády nebo její působení v zahraničí. Ze svého předcházejícího působení si také, po dohodě s náčelníkem Generálního štábu, ponechává dohled nad rozvojovými strategicky významnými projekty AČR.
Čtěte také: OSB desky na plochou střechu: Tloušťka
Týmová práce a logistika
Na otázku týkající se fungování týmové práce na Generálním štábu generál Střecha odpověděl: „Je to primárně o týmové práci. Spolupráce a koordinace mezi jednotlivými sekcemi a spolupráce s ministerstvem obrany je absolutně esenciální. V současné době je důležitým tématem nejen pro naši armádu, ale také pro Alianci logistické zajištění, proto jsme se na toto téma pana generála zeptali. „Moc rád používám jeden statement, který mi říkali moji logistici, když jsem velel brigádě. Logistika není vším, ale všechno bez logistiky je ničím,“ říká generál. Na otázku, zdali se v rámci logistiky objevily nějaké nové parametry v souvislosti s válkou na Ukrajině, generál Střecha odpověděl následující: „Jedná se jen o 'staré víno v nové lahvi', ty disciplíny jsou v podstatě pořád stejné. Je to o zabezpečení bojové činnosti, je to péče o personál, přeprava, opravy techniky atd. Otázkou je, kolik kapacit a schopností jsme byli schopni vybudovat za posledních třicet let, nebo kolik jsme jich ztratili.“ Podle Střechy se daří logistiku resuscitovat. Došlo k rozšíření kapacity 14. brigády logistické podpory.
Hodnocení války na Ukrajině a podpora
Téma války na Ukrajině je součástí všech našich rozhovorů, proto nás zajímalo, jak generál Střecha hodnotí více než roční působení ruské armády na Ukrajině. „Jak jsem sledoval počáteční manévry ruské armády, bylo evidentní, že došlo k podcenění připravenosti nebo přípravy, k podcenění podmínek, k podcenění předpokládaného jednání Ukrajinců a tak dál. Jak jsem měl možnost vidět, tak Rusové nedodržovali ani svoje vlastní doktríny. Nicméně měli bychom se vyvarovat druhého extrému, a to je podcenění ruské armády. Stejně jako my tak i ruská armáda se učí a již během konfliktu byla schopna přijmout některá opatření,“ říká generál Střecha s tím, že ruská armáda již byla schopna během konfliktu přijmout některá opatření, která zamezují původnímu tristnímu působení ruských jednotek v počátečních fázích konfliktu. Důležitým faktem je také vysoká schopnost ukrajinské armády. Česká armáda, respektive Česká republika jako celek, Ukrajině kontinuálně pomáhá již od samého počátku ruské invaze.
Zeptali jsme se, zdali kromě materiální pomoci či výcviku existuje ještě něco dalšího, co bychom pro bojující Ukrajinu mohli učinit. „Česká armáda pomáhá v těch oblastech, kde má své možnosti. Pro nás je podpora ukrajinské armády opravdu velice důležitá. Kromě toho, že pomáháme s dodávkami různého materiálu, jsme primárně soustředěni na výcvik ukrajinských vojáků, ať už je to výcvik specialistů jak v oblasti OPZ nebo EOD, tak i vlastní bojové přípravy. Cvičíme velitele i jednotky jako takové. Jsme si vědomi toho, že jde o obrovský závazek, obrovskou odpovědnost, protože ti kluci od nás většinou nemají daleko na frontu, což znamená, že to, co se tady naučí, je bohužel velice rychle konfrontováno s realitou,“ říká generál, který doplňuje, že výcvik ukrajinských vojáků se navíc musí stihnout během několika týdnů. Podle generála Střechy je skladba cvičených ukrajinských vojáků pestrá: „Vojáci se rekrutují z různých prostředí - ať už jsou to lidé, kteří nějakou zkušenost s armádou mají, a někteří z nich už mají i konkrétní zkušenost z tohoto konfliktu, ale jsou tam i naprostí nováčci.“
Modernizace AČR a pořízení F-35
S prvním zástupcem náčelníka Generálního štábu AČR jsme se také bavili o tolik potřebné modernizaci Armády České republiky. „Základním parametrem úrovně, schopnosti a kvality Armády České republiky je nejen dobře vycvičený voják, ale také voják, který má odpovídající vybavení a výzbroj v dané době. A tady má Česká republika vůči armádě velký dluh. Velmi očekávané je schválení výdajů na obranu ve výši 2 % HDP. Podle generála Střechy se však nejedná pouze o finanční dluh vůči armádě, ale jde také o stav personálu a schopností armády jako celku. „Vedle toho jde samozřejmě o pořízení moderní výzbroje, mezi kterou určitě patří vyjednávání o pořízení F-35 pro naše vzdušné síly. Vojenské doporučení dělala moje sekce,“ říká generál Střecha a dodává: A věřte tomu, že když jsme představili vojenské doporučení náčelníkovi generálního štábu a poté vedení resortu, měl jsem několik bezesných nocí. Ale řekl jsem si, že za prvé nekupujeme letadlo na deset ani na dvacet let. Toto letadlo bude mít svůj úkol až do roku 2040, 2050 a dál. Za druhé, přeci jen letouny páté generace budou v určité době - velice krátké době - na evropském válčišti dominovat. A za třetí, i když Armáda České republiky nevyužije v prvotní fázi veškerý potenciál toho, co to letadlo umí, tak to můžou využít naši spojenci.
Personalistika a věk vojáků
To, co naši armádu dlouhodobě trápí, je schopnost rekrutovat vojáky a rozšiřovat jejich počet až na plánovanou úroveň 30 000, proto jsme se pana generála na toto téma zeptali, jak to vidí on. „Tak jestli je něco, kvůli čemu dobře nespím, tak je to personál. To říkám absolutně upřímně, protože nabrat, vychovat, vycvičit, udržet a zachovat tento 'životní cyklus' personálu je jedna z největších výzev. A já říkám, že letadlo koupíme, tank koupíme, všechno koupíme, opravíme budovy, vybudujeme komunikační, informační podporu, ale bez personálu nám to k ničemu nebude,“ přiznává generál. Podle něj je potřeba se co nejintenzivněji zabývat tím, jak vojáky získat, udržet a jak řídit jejich obměnu a zamezit tak stárnutí vojska. „Nemůžeme vycvičit vojáka a používat ho na jednu schopnost 30, 40 let. A jestli jsme dnes na průměrném věku něco kolem čtyřiceti let, u bojových jednotek kolem pětatřiceti, čtyřiatřiceti let, tak je něco v nepořádku. Pracujeme na opatřeních, která mají tento stav zastavit a změnit. A myslím si, že to je i pro náčelníka generálního štábu, stejně jako pro mě, priorita číslo jedna,“ říká 1. zástupce náčelníka Generálního štábu AČR.
Čtěte také: Vše o valbových střechách
tags: #ivan #strecha #sekce #informace