Před sto lety zde létaly granáty, bouřila děla a v zákopech vydlabaných do skal umírali vojáci po tisících. Krvavé a kruté boje se odehrávaly v místech, kam nyní jezdí relaxovat turisté. Však i zde zuřila první světová válka a její bitvy se nevyhnuly ani horským masivům.
Neprostupné hřebeny dosahující k výšce 4000 metrů a hluboká údolí tvořila ideální hranice mezi Rakousko-Uherskem a Italským královstvím. V roce 1915 zde boje propukly naplno. Italská fronta, německy Gebirgskrieg neboli Horská válka, se skládala ze série ofenziv a protiofenziv, jež se odehrávaly na úpatí nejvyššího evropského pohoří. První boje vypukly 23. května 1915 a pokračovaly až do 6. listopadu 1918. Boje skončily po vítězství spojenců u městečka Vittorio Veneto.
Italské království vstoupilo do první světové války na straně Trojdohody (Anglie, Francie a Ruska) a důvodem byla touha po území. Na základě tajných slibů uvedených v Dohodě z Londýna měla Itálie po vítězství ve válce získat rakouské Litorale Austriaco, severní Dalmácii, oblast Trentina a Jižní Tyrolsko. Mnoho místních obyvatel území opustilo, nebo bylo vyhnáno a zemřelo v italských či rakouských uprchlických táborech na nemoci, nedostatek jídla a celkové vysílení.
Mohutné pevnosti na hranicích
Na obranu strategických údolních cest vybudovali Rakušané a Italové v těžko dostupných horských masivech deset pevností. Tři na straně italské a sedm na straně rakouské. Tyto mohutné fortifikace měly zabránit nepřátelům obsadit Jižní Tyrolsko, které z části patřilo od roku 1866 Rakousko-Uhersku. Tyto mohutné vojenské fortifikace obsluhovaly stovky vojáků, včetně Čechů, kteří bojovali na obou stranách fronty.
Zatímco mocnářství očekávalo italský úder k severu, Italové se obávali potenciálního rakouského vpádu do Pádské nížiny. Na hranicích proto hodně stupňovalo napětí. Těžiště výstavby v tomto období spočívalo na hranicích s Rakousko-Uherskem. Nesouvislá linie fortů byla dále směrem k hranicím vysunuta před řeku Tagliamento, s cílem blokovat důležité komunikace. Dále probíhala výstavba mezi Udine a Tolmezzem, nejseverněji položenou pevností byla v této oblasti Chiusaforte.
Čtěte také: Automobilové závody v Itálii
Výstavba italských pevností
Italská opevnění vznikala ve třech fázích:
- První fáze, která se datuje do období cca 20 let před vypuknutím 1. světové války, kdy se stavěly forty bez pancéřových prvků s hlavní dělostřeleckou výzbrojí umístěnou v kasematách, případně na valech. Jednalo se o stavby, které byly dokončovány v průběhu 80. let 19. století. Tyto forty byly budovány především na hranicích s Francií (okolí Susy na přístupu k Turínu a do okolí přístavních měst Savona a Janov (Genova)). Z tohoto období se na vnitrozemských opevněních nic nedochovalo.
- Druhá fáze výstavby opevnění je spojena s výstavbou unifikovaných pancéřových baterií. Výstavba většiny z nich spadá do období cca 10 let před vypuknutím 1. světové války. Soustředila se především na hranice s Rakousko-Uherskem, ale bez povšimnutí nezůstala ani hranice s Francií. Pancéřové baterie měly typizovanou dvoupatrovou podobu s pozorovacím pancéřovým zvonem. Hlavní výzbroj tvořily čtyři otočné kopule s dělostřeleckou výzbrojí, pouze výjimečně bylo osazeno 6 kusů. Lišila se pouze síla pancéřování věží. Tyto prvky byly licenčně vyráběny přímo v Itálii. Zbytek fortu se vždy lišil v závislosti na jeho poloze v terénu, s betonovými kontreskarpovými stěnami. Na většině, nebo alespoň části obvodu, nebylo nutné řešit protipěchotní obranu.
- Třetí fáze, probíhající v průběhu 1. světové války, kdy byla z důvodu nedostatečné odolnosti pancéřových fortů intenzivně budována záchytná postavení pro případ průlomu. Boje nebyly limitovány jen nepřátelskou palbou, ale také do týlu, kde probíhala intenzivní výstavba záchytných postavení. Tyto objekty, ať už s pancéřovými věžemi, zvony nebo kasematami, lze nalézt podél celé frontové linie.
Hlavním stavebním materiálem byl většinou prostý beton, bez jakéhokoliv zesílení například pomocí traverz, s poměrně malým obsahem cementu. Tomu odpovídala také odolnost objektů před nepřátelskou palbou během 1. světové války. Reálná odolnost těchto staveb ve válečných podmínkách byla doslova šokem. Na vině bylo nejen nedostatečné pancéřování samotných kopulí, ale také malá síla stropních konstrukcí, které nedokázaly bránit delší dobu.
Pevnost Belvedere (Gschwent)
Jedním z nejmodernějších opevnění své doby byla pevnost Belvedere (Gschwent). Pevnost, nyní ležící v Itálii asi 40 minut jízdy od Tridentu, byla vystavěna pod dohledem rakouského důstojníka Rudolfa Schneidera během čtyř let (1908-1912), a na počátku války tvořila to nejmodernější, co tehdejší vojenské inženýrství bylo schopno vyprodukovat. Posádku tvořilo na dvě stovky mužů a stěny pevnosti byly koncipovány tak, aby přežily těžké bombardování. Pevnost je veřejnosti otevřena od dubna až do října a zbytky opevnění je možné spatřit i při některé z mnoha procházek po okolních horách.
Forte Sommo Alto
Kousek u sjezdovky, která vede od horní stanice kabinové lanovky Francolini směrem na Ortesina, stojí vojenská pevnost Forte Sommo Alto, v překladu Pevnost na vysokém hřebeni. Sommo Alto pochází z počátku minulého století, kdy rakousko-uherskému císaři patřilo celé dnešní Trentino a Jižní Tyrolsko a náhorní planiny Folgaria a Lavarone měly zásadní strategickou roli. V přezkáčích prolézáte několikapatrovou tvrzí s propadlými podlahami. Chodba propojuje prázdné, ale rozpoznatelné prostory. V místnostech s větracími šachtami bývaly společné ubikace pro téměř stovku mužů. Kobky se zesílenými stěnami sloužily jako sklad granátů pro houfnice a munice pro kulomety. Labyrint tunelů spojoval pozorovací stanoviště se střílnami a ústupovou cestou. Zvenku stavba působí klidně, sníh se usazuje na křovím zarostlých střešních liniích jako cukr na bábovce, ale nic to nemění na faktu, že tohle místo vzniklo k obraně a k zabíjení.
Záchrana pevností před zničením
„Železo pro vlast!“ - tak se jmenovala akce, která málem stála za zničením všech vojenských pevností na bývalé italsko-rakouské hranici. Ve 30. letech 20. století tehdejší fašistická vláda vyhlásila akci kvůli nedostatku surovin v zemi. Jen díky tomu, že některé pevnosti byly na příkaz italského krále Vittoria Emanuele III. využívány jako vojenská skladiště nebo obydlí, se zachovaly. Dnes některé z nich prochází kompletní renovací.
Čtěte také: Místo italských gotických fasád v historii
Památníky a připomínky války
Betonová monstra nejsou jedinou památkou na dny první světové války. Například hora Col di Lana byla „zmrzačena“ italskými vojáky v roce 1916, když jí ustřelili špičku, aby si vytvořili rovný prostor pro své operace.
„Mírová cesta“ (Sentiero della Pace)
Komplexnější cestou vedoucí po bojových liniích jižní fronty první světové války je tzv. „Mírová cesta“ (Sentiero della Pace), která prochází Dolomity a Jižním Tyrolskem. Trek začíná v Sextenských Dolomitech, vine se kolem švýcarské hranice přes průsmyk Stelvio (2758 m n. m.) a končí v údolí Etsch poblíž Trenta. Celkem na cestovatele čeká 500 kilometrů chůze a dostane se k výšce 3000 metrů nad mořem. Jedním z mnoha míst, kde lze spatřit zbytky opevnění, je i túra z pevnosti Tre Sassi do blízkého města Colfosco, které leží asi čtyři hodiny cesty daleko. Stezka kopíruje bojovou linii.
Cretto di Burri na Sicílii
Na první pohled vypadá jako moderní pevnost, kamenný labyrint nebo výtvor z jiného světa. Ve skutečnosti je Cretto di Burri na Sicílii jedním z nejpůsobivějších památníků 20. století. V lednu 1968 postihlo západní Sicílii ničivé zemětřesení v údolí Belice, které během několika sekund zničilo desítky měst a vesnic. Mezi nimi i Gibellinu, historické město s kořeny sahajícími do středověku. Zůstala jen tichá pustina pod sicilským sluncem. V 80. letech byl světoznámý italský umělec Alberto Burri povolán, aby ztvárnil vzpomínku na zničenou Gibellinu. Burri „obalil“ ruiny betonem a vytvořil tak jakýsi obvaz přes zraněnou krajinu. Bloky betonu sledují linie ulic a domů tak, jak vypadaly před zemětřesením. Cretto di Burri není běžnou turistickou atrakcí. Nenajdete tu suvenýry ani fronty. Pokud hledáte netradiční místa na Sicílii, Cretto di Burri vás zasáhne.
Italská opevnění: Přehled
Itálie je zemí s bohatou historií opevnění, která se rozprostírají od pobřežních baterií až po mohutné alpské valy. Následující tabulka představuje přehled některých významných lokalit a typů opevnění:
| Lokalita | Typ opevnění | Poznámka |
|---|---|---|
| Mestre, Cavallino, Lido, Pellestrina | pobřežní baterie, forty, pancéřové forty | Důležitý vojenský přístav chránila benátská, rakouská, italská i německá opevnění. |
| Messina, Milazzo | forty, pobřežní baterie, lehké objekty | Obrana Sicílie se nejprve koncentrovala kolem Messinské úžiny, modernější baterie se objevily i na dalších místech. |
| Alpský val - Pinzano al Tagliamento, Dignano, San Vito al Tagliamento | objekty pro tankové věže, kopule a zvony, panzernesty | Po druhé světové válce vzniklo na východní hranici Itálie několik linií stálého opevnění s výzbrojí v pancéřových prvcích. |
| Dogna, San Michel del Carso, Monte Grappa, Dolomity | pěchotní tvrze, dělostřelecké tvrze, úkryty | Boje 1. světové války zanechaly stopy v těchto oblastech. |
| La Spezia | pobřežní baterie | Svého času nejdůležitější přístav italského válečného námořnictva chránila soustava baterií s impozantní palebnou silou. |
| San Michele del Carso, Monfalcone | poválečná opevnění | Poválečná opevnění v Julských Předalpách. |
| Tanamea, Platischis, Subit, Purgessimo, Catelmonte, Gradisca | poválečná opevnění | Poválečná opevnění v Julských Předalpách. |
| Ugovizza, Sella Carnizza, Studena Alta, Carnizza | tvrze a monobloky | Opevnění na hranicích s Rakouskem. |
| Alpský val - Monte Croce di Comelico | tvrze a monobloky, poválečné objekty | V horském průsmyku lze nalézt jeden z nejsilnějších a nejzajímavějších uzávěrů Alpského valu. |
| Tolmezzo, Amato, Portis, Campiolo | tvrze | Jedna z nejdůležitějších lokalit Alpského valu. |
| Chiusaforte, Tolmezzo, Gemona, Udine, Codroipo | pancéřové forty, pancéřový blokhaus | Na východní hranici Itálie byla postavena linie pancéřových fortů. |
| Rateče, Coccau, Tarvisio, Lago del Predil, Malborghetto | pěchotní tvrze, dělostřelecké tvrze, monobloky, úkryty | V severovýchodním cípu Itálie najdete jedny z nejsilnějších uzávěrů. |
| Monte Croce Carnico, Paluzza, Priola, Tolmezzo | pěchotní tvrze, dělostřelecké tvrze, pevnostní cvičiště | Na opevněních údolí But lze demonstrovat impozantní hloubku italské obrany. |
| Cortina d’Ampezzo | pěchotní tvrze, dělostřelecké tvrze | V horské krajině nedaleko známého lyžařského střediska najdete dva velké uzávěry Alpského valu. |
| Venas, Cima Gogna, Santo Stefano di Cadore, Val Frisone | pancéřové forty, uzávěrové forty, pěchotní tvrze, dělostřelecká tvrz | Vysokohorský uzávěr s pancéřovými forty byl nejsevernější částí obrany provincie Belluno. |
| Arsiè, Primolano, Enego | starší kamenné objekty, moderní pancéřové forty | Krátký pevnostní uzávěr, který přehrazoval údolí Valsugano. |
| Asiago, Arsiero, Valli del Pasubio | pevnostní uzávěry | Zřejmě nejznámější z italských pevnostních uzávěrů, vybudovaných na hranicích s Rakousko-Uherskem. |
| Bardonecchia | pancéřový fort, blokhaus, tvrze, dělostřelecké tvrze | Okolí Bardonecchie je jedním z nejsilněji opevněných úseků Alpského valu. |
| Fenestrelle, Colle Finestre | forty, reduty, blokhaus, pancéřový fort | V odlehlém alpském údolí lze navštívit největší pevnost Sardinského království. |
| Oulx, Salbertrand, Susa | forty, pancéřové forty, objekty Alpského valu | Velmi zajímavé pevnostní objekty lze nalézt nejen v hraničních průsmycích. |
| Resia (Reschen), Malles Venosta (Mals), Glorenza (Glurns) | pěchotní a dělostřelecké tvrze, samostatné objekty | Průsmyk Reschenpass byl pro svůj strategický význam opevněn již před rokem 1938. |
| Bormio, Tirano, Colico, Trasquera | pancéřové forty, blokhausy, tvrze Alpského valu | U hranic se Švýcarskem se nachází jediné moderní italské forty, jejichž pancéřové věže, zvony a kasematy neskončily v hutích. |
| Alpský val - Brenner, Brixen, Toblach | tvrze a monobloky, poválečné objekty | V malebných údolích jižního Tyrolska se nachází stovky velkých pevnostních objektů. |
| Alpský val - Vinadio, Moiola, Isola | tvrze, těžké objekty, fort | V údolí Stury se nachází zajímavá opevnění z 19. století. |
| Alpský val - Bersezio, Pianche | uzávěry | Uzávěry v údolí řeky Stura di Demonte se dochovaly v perfektním stavu. |
| Alpský val - Mont-Cenis | dělostřelecké a pěchotní tvrze, pancéřová baterie, forty | Úsek Alpského valu v průsmyku Mont-Cenis patří k nejzajímavějším italským opevněním. |
Tyto lokality nabízejí fascinující pohled na vojenskou historii Itálie a jsou připomínkou krutých bojů, které se zde odehrály. Mnoho z nich je dnes přístupných veřejnosti a nabízí jedinečný zážitek pro milovníky historie i turisty.
Čtěte také: Chodníky z betonu: tipy a triky
tags: #italie #betonove #pevnosti