Autobusové nebo železniční zastávky míjíme každý den. Většina z nich ale kvůli své uniforitě zůstává bez povšimnutí. Existuje ale řada výjimek, kde se čekání na spoj pojí se zážitkem z kvalitní architektury. Tyto objekty zaujaly odbornou porotu prestižních soutěží a stávají se vzorem pro budoucí projekty.
Inovativní řešení v Prostřední Bečvě
Na frekventované silnici nedaleko Rožnova pod Radhoštěm se nachází obec Prostřední Bečva, která se může pochlubit skvělými autobusovými zastávkami. Stojí v podstatě naproti sobě, postavené jsou v jednotném designu ze dřeva, mají dvě různé velikosti, zelenou střechu, prosklenou část fasády a večer decentně svítí. „Rozlehlá obec Prostřední Bečva, pro kterou je hromadná doprava důležitým prvkem mobility, v současné době pracuje na zvýšení jejího komfortu a bezpečnosti.“
Na základě této snahy vzniklo zadání vytvořit pro obec autobusové zastávky. Zvolena byla modulární konstrukce z dubových trámů, forma jednoduchého květináče na nožkách, která umožní drobné modifikace a přizpůsobení velikosti pomocí množení modulů krychle. Jednotlivé výplně stavby jsou přizpůsobeny konkrétním místům a pracuje se s nimi jako s proměnlivým estetickým a orientačním prvkem. Nedílnou součástí zatraktivnění a podpory hromadné dopravy je také souběžně zrealizovaný projekt Brány Pusteven - konečná zastávka jednoho z údolí obce a návštěvnické centrum významného turistického cíle. Projekty zastávek a Brány Pusteven jsou řešeny v rámci společného architektonického výrazu.
Zastávky mají tak jednoduchý a přitom zcela patřičný design, který je navíc nadčasový. Dřevo trochu zešedne a zestárne, ale skleněné plochy se neokoukají, antracitový lem střechy nehýří barvami a zelená střecha bude příjemnou čepicí, která by mohla zastávku alespoň trochu ochladit v horkých letních měsících. Z výběru architekta nebo alespoň designu by si další obce mohly vzít příklad.
Transformace dopravních uzlů: Příklady z České republiky a světa
Jedna ze staveb - autobusová zastávka a čekárna Gagarin v Telči - se dokonce dostala do užšího výběru soutěže Česká cena za architekturu 2017. Jejím autorem je architektonické studio Archoo z Vysočiny. Dopravní objekt v sobě rovněž skrývá bronzovou plastiku Jurije Gagarina ze 70. let.
Čtěte také: Recenze cihlových obkladů: co potřebujete vědět
V Českých Budějovicích vznikl projekt DOC, který se stal bez jakýchkoliv diskusí ekonomickým motorem města, spíš kraje, a disponuje vlastností - integrací dopravy - kterou nemají daleko větší a známější města v Evropě. Dům především naplňuje program náležející tomuto místu po několik posledních desetiletí: autobusové nádraží. Synergie dopravy integruje: pěší provoz, automobily, autobusy, vlaky (rychlostní koridor), letiště (propojení s nádražím).
Architektonický koncept DOC v Českých Budějovicích
Blok původního autobusového nádraží byl vymezen ulicemi Nádražní, Žižkovou, Kasárenskou a Dvořákovou. Stavební pozemek se nachází v lokalitě, jejíž formování spadá do 2. poloviny 20. století a souvisí s výstavbou železničního nádraží. Urbanismus zde má blokový charakter, parcely byly zastavovány postupně a jsou odrazem jednotlivých stylů od konce 19. století do současnosti. Navazující průmyslová zóna nemá již tak jasnou urbanistickou koncepci a lze ji charakterizovat víceméně za chaotickou.
Základní hmota DOC vyplňuje celý blok s dodržením původní regulace území (cca 120 x 120 m). Z prostorového hlediska není výrazně dominující v porovnání s hlavní budovou vlakového nádraží (uliční fronta cca 120 m) a sousedními kasárnami (cca 150 m). Nejdelším objektem vnitřního města je zimní stadion se cca 160 m. Z pohledu architektury se jedná o spojení dvou hlavních funkcí - dopravní a obchodní. Prostorový koncept budovy je řešen takto: hlavní pěší komunikace jsou umístěny uvnitř budovy, vnějšek je vymezen autobusové dopravě, zásobování, vjezdům do podzemního parkování a únikovým požárním koridorům. Jedná se o složitý organismus s bezprostředním napojením na místní dopravní systém včetně městské hromadné dopravy. Je pravděpodobné, že se dům stane jakýmsi definovaným organismem města a z pohledu architektury a urbanismu je možné jej začít chápat jako městotvorný prvek na rozhraní vnitřního města a průmyslové zóny.
Objekt DOC tvoří budova s klimatizovanými pasážemi propojující 2 podzemní parkovací podlaží, 2 podlaží obchodních ploch a budovu autobusového nádraží na střeše v úrovni 3.NP. Výlohy do pasáží budou řešeny v závislosti na využití ploch za nimi umístěnými. Tedy pocit „ulice“ bude evokován množstvím různých „domů“ (výloh) prezentujících své uživatele.
Stavba DOC v Českých Budějovicích, i přes řadu výzev, které doprovázely její realizaci, ukázala, jak je možné vytvořit multifunkční a integrovaný dopravní uzel. Stavba začala na podzim roku 2005. Stávající autobusák se musel přemístit do provizorního, musela se vyřešit doprava kolem vlakového nádraží. Byla řada problémů se stávajícími sítěmi, které si nesly všechny známky minulého režimu a demolovat vše, co vadilo. Autobusová rampa je navržena jako most a je nazývána drak. Je uložena na základech a na střeše, ostatní část je na domě nezávislá, samostatná mostovka. Je to určující prvek co do kvality, ale i do krásy provedení.
Čtěte také: Cihlové obklady: Estetika a funkčnost
Na plochách, kde se nepovedly pohledové betony, byly vytvořeny obrazy. Paly Paštika, malíř pokojů, vymaloval skoro celé podzemní garáže desítkami obrazů. Jedná se o „Cikánský Sequieros“, kde je obraz od obrazu lepší.
Mezinárodní inspirace a moderní trendy
Veřejné stavby v Dánsku ukazují, že existuje cesta, jak pracovat s urbánním prostředím tak, aby se v něm lidé cítili bezpečně, ať už vyrazí pěšky, nebo na kole. Příkladem je mimo jiné futuristický, 225 metrů dlouhý most pro pěší, který spojuje lokální železniční trať se dvěma nástupišti nově zbudované rychlodráhy z a do 35 kilometrů vzdálené Kodaně a který se klene přes osm jízdních pruhů nejvytíženější dánské dálnice. Jeho autoři, architekti z dánských kanceláří Cobe a Dissing+Weitling, jej navrhli jako hada s lesklou kůží plazícího se nad dálnicí, který na jedné straně spolkne cestující, aby je bezpečně převedl na druhou stranu a vypustil ven. „Novou vlakovou stanici vidí denně na sto tisíc motoristů a cestujících, proto jsme se snažili, aby měla kvality ikonické stavby - jednoduchá, ale výrazná - a aby zapadla do krajiny,“ říká Steen Trojaborg z Dissing+Weitling.
Diplom za nejlepší litevskou veřejnou stavbu roku 2020, nominaci na cenu Miese van der Rohe 2022 a spoustu obdivu a uznání si vysloužil autobusový terminál v malém městě Vilkaviškis. Architekt Gintaras Balčytis se při projektování jednoduše řídil parcelou, na které mělo nádraží vyrůst. Novostavbu, jejíž půdorys přesně kopíruje tvar ostrohu mezi dvěma silnicemi, nechal doslova vyrůst mezi vysokými stromy. „Vztah budovy s jejím okolím je velmi těsný, až intimní a propojení s přírodou je v tomto případě zcela výjimečné,“ vyjádřil se k projektu litevský architekt, který v návrhu akceptoval nejen stromy, ale dokonce zkratky, které si lidi v místě dříve vyšlapali. Přízemní stavba o rozloze 4000 m2 navazuje na malý parčík a jako by se do něj „rozlila“ a částečně ho pohltila do sebe. Subtilní hliníkové pilíře natřené na bílo nesou organicky tvarovanou betonovou střechu a je mezi ně vsazeno několik uzavřených prosklených objektů s kavárnou, obchody, službami a prodejnou jízdenek. Vstřícná a uživatelsky příjemná otevřenost terminálu na sebe hned navázala i další funkce. Nádraží tak neslouží jen jako nudná čekárna na autobus nebo místo, kterým rychle proběhnete na nástupiště, ale stalo se novým společenským centrem jedenáctitisícového městečka. Pravidelně se tam konají venkovní koncerty, divadelní představení, trhy s produkty od místních pěstitelů, lidé se tu setkávají u kávy.
Architekti Ondřej Chybík a Michal Krištof nejsou jen autory kompletní rekonstrukce Ústředního autobusového nádraží Zvonařka, ale také iniciátory celého projektu. Učinit z chátrajícího terminálu přívětivý a funkční veřejný prostor a zároveň zachovat podstatu brutalistní architektury z 80. let - to byly cíle, které si před modernizací vytyčili. Oba se podařilo splnit. S plány na rekonstrukci nádraží Zvonařka oslovili majitele a vedení města, práce začaly v roce 2017. Nyní nádraží konečně odpovídá současným nárokům a nabízí cestujícím vyšší komfort. Směrem k centru se otevírá novou výpravní halou, jejíž organický tvar překlenuje zázemí od prodeje jízdenek a čekárny až po občerstvení a toalety. Mobiliář v interiéru haly pochází od české značky mmcité. Hala stojí na severním okraji nádraží v poloze zrušeného nástupiště a stánků, díky čemuž je pohodlně přístupná z nákupní galerie Vaňkovka i z plánované zastávky městské dopravy. „Budovu jsme tvarovali tak, aby naváděla cestující dovnitř. Její výrazná červená střecha navíc volně přechází ve veřejný prostor nádraží. Právě z pozice haly také vyplynulo nové číslování nástupišť. První je teď přímo u ní,“ vysvětluje architekt Ondřej Chybík. Ocelová konstrukce zastřešení dostala světlý nátěr, celý prostor opticky zvyšuje osvětlení, jehož intenzita reaguje na denní světlo, a šetří tak elektřinu. Přibyl také výtah na střechu, kde mohou lidé nově využít 53 parkovacích míst P+R, dosud na ní parkovaly pouze autobusy. Kapacitu pro stovku autobusů se přitom podařilo zachovat.
Tradiční arabská architektura byla výchozím bodem pro design spektakulární infrastruktury rychlostní vlakové dráhy, která spojuje napříč pouští čtyři důležitá města - Mekku, Medinu, Džiddu a KAEC (King Abdullah Economic City). Rychlodráze o délce 450 kilometrů vévodí čtyři nádražní budovy navržené britským studiem Foster+Partners. Jako obvykle pracovali architekti od Sira Normana Fostera s nekompromisní současnou architekturou, adaptovanou do specifického historického i klimatického prostředí Saudské Arábie. Jednotlivé staniční budovy jsou zkonstruovány z prefabrikovaných modulárních prvků, které se variují a opakují v různých podobách ve všech čtyřech nádražích rychlostního koridoru. „Chtěli jsme navrhnout ucelený a intuitivní systém, který je jednotný, ale zároveň ho jde proměňovat v jednotlivých nádražních terminálech,“ říká o koncepci architekt Angus Campbell z Foster+Partners. Ocelové pilíře a oblouky tvoří samonosný strukturální prvek, který se opakuje na čtvercovém půdorysu a vynáší do výšky flexibilní prolamovanou střechu. Barevnost kleneb se liší v každém městě a odráží jeho specifický charakter. Skrze střešní otvory vstupuje dovnitř přirozené světlo vytvářející klidnou atmosféru. Důležitý byl i udržitelný klimatizační systém bez speciálních technických prvků. Vnitřní klima reguluje samotný design budovy a přirozená ventilace.
Čtěte také: Vše o fasádních obkladech z tvrdého dřeva
Jen některé příběhy obnovy moderní architektury minulého století končí dobře. Obdivuhodné stavby modernismu a brutalismu jsou ohrožovány demolicemi a nekoncepčními úpravami všude ve světě. Pod lžícemi bagrů měl skončit i 170 metrů dlouhý terminál autobusového nádraží v Prestonu v Lancashiru ve Velké Británii. Tato působivá betonová stavba byla postavena v letech 1968 až 1969 podle návrhu architektů Keitha Inghama a Charlese Wilsona ze studia Building Design Partnership a inženýrů z legendární kanceláře Ove Arup & Partners. Naštěstí byla v roce 2013, po dvou zamítnutích, prohlášena za kulturní památku. Následovala kompletní rekonstrukce, jejíž součástí byla i úprava přilehlého náměstí. Mezi 90 projekty v mezinárodní soutěži vyhlášené Královským institutem britských architektů RIBA zvítězil návrh newyorského studia John Puttick Associates, které spolupracovalo s britskými Cassidy+Ashton. „Výhra v soutěži pro nás byla obrovským překvapením. Tím spíše, že naše studio existuje relativně krátkou dobu. Byla to pocta obnovit tak velký veřejný prostor,“ říkají architekti. Přestože se nakonec upustilo od „mládežnické zóny“, jež měla být součástí nádraží a sloužit ke kulturním účelům, povedlo se budovu oživit a velmi citlivě posunout její architekturu k současným provozním i estetickým standardům.
„Forma následuje lidi“ - heslo, kterým se řídí architekti ze studia Cobe, když svými stavbami zvelebují veřejný městský prostor. Vzhledem k tomu, že sedmdesát procent veškerých přesunů v Dánsku se odehrává pěšky, na kole nebo veřejnou dopravou, je velký důraz kladen na kvalitu dopravních staveb a jejich okolí. Dalším skvělým příkladem tohoto přístupu budiž způsob, jakým se Dan Stubbergaard a jeho kolegové z Cobe vypořádali s nejvytíženějším dopravním uzlem v Kodani. Před jejich zásahem, tedy do roku 2015, byla stanice Nørreport, kterou denně projde na čtvrt milionu cestujících, izolovaným chaotickým ostrovem obklopeným rušnou dopravou a pěší měli problém se k ní vůbec dostat. Přitom před tím, než v 60. letech nastala invaze aut do měst, to bývalo příjemné místo uzpůsobené cyklistům a chodcům. Dnes podoba stanice balancuje mezi oběma póly. Je v podstatě tvořena velkým náměstím s parkovišti na kola a sérií organicky tvarovaných, plujících střech, které jsou neseny elegantními skleněnými pavilonky, jež ukrývají vstupy do podzemí k vlakovým nástupištím. Kromě toho rekonstruovaná stanice nově umožňuje rychlé spojení s hlavní nákupní třídou ve středověkém centru Kodaně, vlakem nebo autobusem vás však také v mžiku odveze ven z města. „Nørreport není jen obyčejným nádražím a přestupní stanicí mezi tramvajemi, autobusy a vlaky, ale stala se z ní plnohodnotná městská krajina vytvořená pro lidi.
Zvlněná střecha futuristického nádraží West Kowloon dramaticky změnila urbanistický ráz veřejného prostoru této rychle se rozvíjející stejnojmenné kulturní čtvrti. Nádraží bylo postaveno podle návrhu architekta Andrewa Bromberga ze studia Aedas, který se svým projektem zvítězil v mezinárodní soutěži. Od svého otevření v roce 2018 je stanice jedním z nejdůležitějších dopravních uzlů ve městě spojujícím přístavní metropoli s ekonomickými centry Kuang-čou a Šen-čen, na něž navazují přípoje do Pekingu.
Udržitelnost a ekologické aspekty
Principy udržitelnosti a ekologie jsou stále více začleňovány do návrhů dopravních staveb. Carl Stahl nabízí certifikovanou kvalitu a vynikající služby v oblasti nerezové a membránové architektury, které pomáhají udržitelně zabezpečit či ozelenit stavební projekty. Měří uhlíkovou stopu svých nerezových systémů X-TEND a jsou v procesu získání EPD - Enviromental Product Declaration, které uvádí hodnoty uhlíkové stopy během výroby, přepravy, používání až do konce životnosti konkrétního výrobku. Jejich nerezové systémy jsou 100% recyklovatelné.
Principy prostorové regulace na náměstí před Sokolovnou zahrnují veřejný městský pobytový prostor, který v části přiléhající k ulici slouží zároveň jako obousměrné nástupiště autobusové zastávky. Veřejný prostor proluky náměstí je sjednocen zádlažbou z velkoformátových žulových tvarovek v kombinaci s velkoformátovou betonovou dlažbou tak, aby byl chápán jako „celistvý“. Kryté nástupiště tvoří železobetonová deska vynesená na dvou podporách, podpory slouží zároveň jako informační tabule. Ve středu desky je otvor, skrze něj je osazen vzrostlý strom (lípa). Deska je vyspádována k otvoru, povrch je opatřen vhodným nátěrem. Kiosek pod deskou je jednoduchá hranolová dřevostavba na povrchu opatřena posuvnými sklopnými dřevěnými roštovými žaluziemi (hoblovaný, nelakovaný modřín). Geometrii nástupního ostrůvku tvoří ovál ohraničený tvarovými obrubníky. Zádlažba ostrůvku je totožná s ostatní plochou náměstí - velkoformátová žulová dlažba. Vozovka pro autobusy je zadlážděna žulovou dlažbou 15 x 15 cm a je v úrovni vozovky Masarykovy třídy, vyspádovaná k silnici. Na ploše náměstí jsou osazeny stromy ve směru navazujícím na výsadbu před sokolovnou paralelně s Masarykovou třídou.
Projekt autobusového terminálu v portugalském Vilkaviškisu je navržen jako lineární infrastrukturní zařízení, které stanovuje fyzický limit stanice a spouští novou topomorfologii místa. Programová distribuce je založena na elementární myšlence jednoduchosti. Vzhledem k funkční složitosti na distribuční, organické, mechanické a infrastrukturní úrovni různých programových komponent, návrh "linearizuje" program, moduluje jej v regulovaném a sekvenčním schématu s portikem, rozprostřeným přes stavební plochu a zhuštěným v vnímatelné matici ve struktuře a následně v architektonickém jazyce. Na spodní úrovni území jsou zřízeny všechny oblasti mechanického pohybu a parkování vozidel: velký krytý prostor, ale otevřený navenek ve svých limitech. Na druhé úrovni jsou menší podpůrné programy distribuovány po terminálové oblasti v modulované sekvenci, na úrovni celého přírodního parku, který skrývá fyzickou přítomnost komplexu v území. Tato programová sekvence spouští nepřetržitou galerijní trasu, současně funkční, distribuční a hravou. Nad touto krytou galerií je v její „tloušťce“ zřízen akvadukt pro vedení a distribuci všech infrastrukturních potřeb, čímž se vytváří třetí vyvýšená cesta. Tato cesta, více krajinářská a hravá, umožňuje vychutnat si park, výhled na stanici, pohyb vlaků a atmosféru údolí. Zelený plášť, silně zalesněný, který se rozprostírá po celé ploše (50 000 m²) zásahu, nad zastavěnou plochou i nad propustnou plochou, tvoří městské plíce relevantního měřítka, které snižují tlak znečištění, vizuálně oživují místo a humanizují jeho využití. Udržitelnost díla spočívá pouze a jednoduše v racionálním využívání jeho konstrukčních komponent, zredukovaných na jejich elementární geometrii a jejich přísnou funkční a infrastrukturní užitečnost.
| Projekt | Lokalita | Architektonické studio | Klíčové prvky | Rok dokončení/udělení |
|---|---|---|---|---|
| Autobusové zastávky | Prostřední Bečva, ČR | Neznámý (jednotný design obce) | Modulární konstrukce z dubových trámů, zelená střecha, prosklená fasáda | Probíhá (projekt pro obec) |
| Autobusová zastávka a čekárna Gagarin | Telč, ČR | Archoo | Bronzová plastika Jurije Gagarina, užší výběr Česká cena za architekturu | 2017 (užší výběr soutěže) |
| Dopravní a obchodní centrum (DOC) | České Budějovice, ČR | Neznámý (projektový tým) | Integrace vlakové a autobusové dopravy, obchodní prostory, podzemní parking, umělecká výzdoba | 2007 (otevření) |
| Most pro pěší | Dánsko (u Kodaně) | Cobe a Dissing+Weitling | Futuristický design (had s lesklou kůží), propojení s rychlodráhou | Neznámo |
| Autobusový terminál | Vilkaviškis, Litva | Gintaras Balčytis | Integrace do přírody (obklopující stromy), organický tvar, sociální centrum | 2020 (ocenění) |
| Ústřední autobusové nádraží Zvonařka | Brno, ČR | Ondřej Chybík a Michal Krištof (CHYBIK+KRISTOF) | Rekonstrukce brutalistní architektury, organicky tvarovaná hala, P+R parkoviště na střeše | 2017 (zahájení prací) |
| Rychlovlaková nádraží | Mekka, Medina, Džidda, KAEC, Saúdská Arábie | Foster+Partners | Tradiční arabská architektura, prefabrikované moduly, přirozená ventilace | Neznámo |
| Autobusový terminál | Preston, Velká Británie | Keith Ingham a Charles Wilson (Building Design Partnership), Ove Arup & Partners | Záchrana brutalistní památky, rekonstrukce a revitalizace | 1968-1969 (původní stavba), 2013 (památková ochrana) |
| Stanice Nørreport | Kodaň, Dánsko | Cobe | Transformace dopravního uzlu v městskou krajinu, parkoviště na kola, plující střechy | 2015 (před zásahem) |
| Nádraží West Kowloon | Hongkong | Andrew Bromberg (Aedas) | Futuristická zvlněná střecha, důležitý dopravní uzel | 2018 (otevření) |
tags: #integrace #bus #zastavky #do #fasady #architektura