Před postavením vysněného skleníku na zahradě je jednou z nejdůležitějších otázek, z jakých materiálů by měl být vyroben, a jak zajistit jeho stabilitu a dlouhou životnost. Klíčovým prvkem je kvalitní základ s adekvátní hydroizolací.
Proč se staví skleník na základy?
Základy jsou pro skleník nezbytné z několika důvodů:
- Stabilně rozkládají hmotnost skleníku.
- Stabilizují skleník při silném větru.
- Zabraňují sesedání nebo naklánění.
- Izolují dřevo od přímého kontaktu se zeminou kvůli vlhkosti a hnilobě.
- Zabezpečují, aby nedocházelo k praskání skla jemným pohybem uvnitř konstrukce, zejména u skleníků s prosklenou výplní.
Typy základů a jejich hloubka
Základy by měly dosahovat do nezámrzné hloubky, která se na území České republiky obvykle pohybuje v rozmezí 80 cm až 140 cm. Konkrétní hodnota závisí na typu půdy - například pro jílovité půdy je nižší a pro písčité vyšší. Hloubka základů také omezí výskyt škůdců ve skleníku, který je dále možné omezit uložením pozinkovaného pletiva na dno skleníku.
Vhodné typy základů, které zaručí maximální životnost konstrukce, jsou:
- Beton s kovovými výztuhami - vydrží již opravdu navždy.
- Ztracené bednění - nejjednodušší možnost stavby zděných základů.
- Pásové základy.
Pro přirozenější vzhled můžeme nad úrovní terénu použít štípané bloky, nebo barevné tvárnice.
Čtěte také: Jak na hydroizolaci nad terénem?
Další alternativy, které mohou mít vliv na statickou kvalitu konstrukce v čase, zahrnují:
- Zemní vruty.
- Mělké pásové základy - pokud nechcete kopat hluboko a stavba je lehká, můžete zvolit mělké pásy 20-25 cm hluboké se zhutněným štěrkovým podkladem.
- Betonové patky pod rohy a střední sloupky - patky by měly být široké min. 30×30 cm.
- Betonové dlaždice vyskládané na srovnaný podsyp ze štěrku nebo písku.
Zejména u skleníků vyplněných sklem je stavba kvalitních základů nezbytná - zde jsou vhodné betonové základy, pásové základy, nebo ztracené bednění. V opačném případě by vlivem sesedání mohlo docházet k pohybu v konstrukci, které by mohlo způsobit praskání skla. Naopak u výplní z plexiskla a polykarbonátu toto nebezpečí nehrozí, protože jsou to materiály poddajné a případným pohybům se přizpůsobí. Pouze v případě řádného ukotvení skleníku k pevným a kvalitně zhotoveným základům lze dát plnou garanci za stabilitu skleníku.
Ideální výška základů je, aby převyšovaly okolní terén alespoň o 10 cm a měly kolem sebe alespoň 50 cm volného prostoru.
Hydroizolace základů skleníku
Při instalaci dřevěného rámu na základy použijeme mezi dřevo a beton hydroizolaci, aby nedocházelo ke kontaktu mezi dřevem a betonem, který má tendenci natahovat vlhkost a dále ji předávat do dřeva. Pokud je na základech nivelační vrstva, můžeme použít pouze tenkou hydroizolaci. Jsou-li základy dělané hrubě s vyšší tolerancí nerovností, je vhodné použít dostatečně silnou hydroizolaci, aby tyto nerovnosti vyrovnala. Případně k vyrovnání větších nerovností může být hydroizolace doplněna dodatečnou vrstvou - třeba pásy z EPDM, nebo gumy.
Hydroizolace u rodinných domů slouží k tomu, abychom zabránili průniku zemní vlhkosti do útrob domu. U skleníků je princip podobný - ochrana před vlhkostí je klíčová pro dlouhou životnost konstrukce. Po srovnání plochy kolem základových pásů štěrkopískovým podsypem, vylití betonovou mazaninou do výšky základů a ujistění se, že máme srovnaný podklad do roviny, můžeme začít s pokládkou hydroizolace.
Čtěte také: Jak správně na tekutou hydroizolaci
Pokládka asfaltových pásů
Až betonová vrstva pořádně zaschne, tak si křídou vyznačíme místa budoucích příček a nosných stěn. Také všech dalších oblastí, kde se bude zdít. Až budeme mít tato místa vyznačená, víme, kde budeme asfaltovou izolaci pokládat. Je totiž nutné ji položit pouze na tato nezbytně potřebná místa, kam se po vyzdění již nedostaneme. Kdybychom ji položili všude, tak hrozí, že se při dalších stavebních etapách poškodí a nebude na 100 % plnit svojí funkci.
Nyní se podrobněji rozepíšeme k samostatnému postupu při natavování asfaltových pásů:
- Příprava podkladu: Nejprve je nutné připravit kvalitní podklad. To zahrnuje vyčištění od mechanických nečistot, opravu nerovností, aby se izolace nepotrhala, a napenetrování asfaltovým nátěrem.
- Natavování pásů: Po zaschnutí asfaltové penetrace se můžeme pustit do natavování asfaltových pásů. Na takové natavování hydroizolace základů se výborně hodí ruční plynový hořák. Roli asfaltového pásu položíme na zem a za stálého natavování podkladu i role jí pomalu rozbalujeme a zároveň tím přitavujeme k podkladu. Je potřeba, aby byly plochy nataveny co možná nejvíce rovnoměrně, aby nevznikaly vzduchové bubliny.
- Přesahy a spoje: Přesahy jednotlivých asfaltových pásů by měly být okolo 10 cm. Tři asfaltové pásy by měly být napojeny spojem tvaru písmene „T.“ Čtyři asfaltové pásy nesmí vytvářet křížové spoje. Důkazem dokonale nataveného spoje je výlitek roztaveného asfaltu z přesahu pásu. Je velice důležité, aby asfaltový pás přesahoval přes základ alespoň cca 10 cm.
Na trhu je v dnešní době mnoho druhů asfaltových hydroizolačních pásů. Vhodný typ pásu by měl být uveden v projektové dokumentaci.
Dodatečná hydroizolace starých staveb
Mnoho chalup a chat nemá základy izolované proti vodě a působení vlhkosti se tak může stát noční můrou. U novostavby je kvalitní hydroizolace standardem. Co ale se starou chalupou či chatou, která má základy proti vlhkosti izolované jen nedostatečně nebo případně vůbec? Nelze-li k základům „od základů“, je třeba se smířit s tím, že plnohodnotnou hydroizolaci lze udělat jen obtížně. Můžete však podniknout některá opatření, která působení vody a vlhkosti na dům alespoň zmírní.
Drtivá většina sanačních opatření, souvisejících s dodatečnou hydroizolací, předpokládá odkrytí základů. Stará chalupa pravděpodobně nebude mít armované betonové základy v dostatečné hloubce, a jestliže odhalíte základy po celém obvodu stavby nebo se při kopání rýhy pro drenáž či výkopu pro dodatečné odizolování dostanete až pod ně, může vám zeď popraskat, případně se rovnou odporoučet do výkopu. Abyste tomu předešli, vyplatí se dělat výkopové a sanační práce postupně, po třech či čtyřech metrech.
Čtěte také: Hydroizolace šikmé střechy - montáž
Jak se ubránit vodě - doporučená opatření
K dodatečné hydroizolaci základů přicházejí v úvahu především:
- Nopová fólie: Ta se položí do výkopu výstupky (nopy) směrem k základům. Díky nopům vzniká mezi fólií a materiálem základů určitá větrací mezera. Nopová fólie se vyvede zhruba dvacet centimetrů nad úroveň terénu, její horní hranu pak přichytíte ke zdivu speciální lištou, která zamezí zapadávání nečistot do vzduchové mezery mezi základy a nopy.
- Drenáž: Aby se nápor vody snížil, je třeba ji odvést. K tomu slouží drenáž tvořená perforovanou drenážní trubkou. Ta se klade ve spádu směrem, kterým potřebujete nasměrovat odtékající vodu. „Horní“ konec drenážní trubky či hadice se kvůli odvětrávání vyvede nad terén. Výkop se vyloží geotextilií, poté se vysype vrstvou jemného písku, vrstvou štěrku a vrstvou drti. Na ni položte drenážní hadici, kterou poté opět zasypejte vrstvou drti a vrstvou štěrku. Na tu lze položit například valouny nebo betonovou dlažbu se spádem od chalupy. Nedoporučuje se obalovat geotextilií samotnou drenážní trubku. Na obou koncích vyvedených nad terén je vhodné umístit perforované kryty proti hlodavcům a dalším živočichům.
- Asfaltové (bitumenové) izolační stěrky: Lze je aplikovat na dodatečnou vnější i vnitřní hydroizolaci základů či spodní stavby. Například stěrka Profidicht 1K FIX dokáže na rozdíl od asfaltových pásů vytvořit bezešvý spoj za studena a lze ji aplikovat i na členité a složitě tvarované základy. Potřebuje však povrch bez ostrých výstupů a nesoudržných částic, takže například spáry a prohlubně v kamenných základech by bylo nutné vyplnit maltou. Stěrka se pak nanáší ve dvou vrstvách špachtlí nebo hladítkem, po zaschnutí je dobré zakrýt ji geotextilií nebo polystyrenem a teprve poté zahrnout základy zeminou.
Při výkopu kvůli odhalení základů se vyplatí zvážit i dodatečnou tepelnou izolaci. Izolant by měl vždy respektovat materiál základů a zvláště při kombinaci s hydroizolací je nutné brát v úvahu zmíněná rizika, související s náhlým odvedením vody od starého domu.
Izolace základů či spodní části stavby proti vodě je vždy lepší dělat z vnější strany, ze které je dům nejčastěji vystaven účinkům vlhkosti a vody. Jestliže to není možné - například když potřebujete dodatečně izolovat hluboký sklep - lze udělat izolaci i z vnitřní strany. V takovém případě je nutné vytvořit celistvou a uzavřenou vrstvu izolace na stěnách i podlahách, nejčastěji z asfaltových pásů.
Shrnutí pro polykarbonátové skleníky
Polykarbonátový skleník má mnoho výhod - je odolný proti poškození, udržuje teplo a vyznačuje se velmi dobrou propustností světla. Skleníky z polykarbonátu dostupné v nabídce jsou vyrobeny z vysoce kvalitních polykarbonátových panelů s integrovanou ochrannou vrstvou, která účinně blokuje škodlivé UV záření. Při výběru místa pro skleník se musíme řídit přístupem ke slunečnímu světlu. Nejlepší je umístit konstrukci na ose východ-západ, na místě, které je dobře osluněné a chráněné před silným větrem. Neméně důležitý je také základ, který zajišťuje skleníku stabilitu a izoluje jej od země, čímž chrání před vlhkostí a škůdci. U polykarbonátového skleníku je třeba postupovat opatrně, aby nedošlo k poškrábání materiálu.
Při volbě materiálů pro skleník je důležitý nejen kryt (dutinkový polykarbonát, sklo, UV fólie), ale také rám. Mezi nejčastěji volená řešení patří hliník, pozinkovaná ocel a dřevo. Hliník je považován za nejuniverzálnější volbu.
tags: #hydroizolace #zakladu #skleniku #navod