Atika je svislý konstrukční prvek, který zakončuje okraj ploché střechy. Její hlavní funkcí je zadržení vody, ochrana proti větru a zajištění estetického zakončení střechy. V moderním stavebnictví se atika stává nejen funkčním, ale i architektonickým prvkem. Správné provedení atiky je zásadní pro ukončení fólie, napojení na žlabový systém a ochranu před vztlakem větru. Atika střecha je zásadní prvek ploché střechy, který ovlivňuje její funkčnost, bezpečnost i vzhled. Správná výška atiky umožňuje bezpečné ukončení fólie, zajišťuje ochranu proti vztlaku větru a umožňuje kvalitní napojení žlabu. Klíčové je také precizní provedení oplechování, které chrání konstrukci před vlivy počasí.
Konstrukční význam a výška atiky
Výška atiky je určena několika faktory, mezi které patří typ hydroizolační vrstvy (např. PVC fólie, asfaltové pásy), požadavek na bezpečné ukončení fólie, potřeba ochrany proti větru a mechanickému poškození a estetické požadavky architekta. Minimální doporučená výška atiky nad úrovní střešní krytiny je 150 mm. V oblastech s vyšším zatížením větrem nebo při použití mechanicky kotvené fólie se doporučuje výška alespoň 250 mm. Tato výška umožňuje bezpečné ukončení fólie a její mechanické uchycení bez rizika zatékání. Atiky mohou mít různé výškové stupně a vždy záleží na celkové koncepci tvaru řešené budovy. Výška atiky se odvíjí od plošné velikosti stavby, tloušťky tepelné izolace použité ve skladbě ploché střechy nebo také od celkového architektonického konceptu řešené stavby.
Detail vysoké atiky
- Železobetonová stropní konstrukce.
- Parozábrana.
- Spodní vrstva tepelné izolace.
- Horní vrstva tepelné izolace (na vazbu v obou směrech).
- Hydroizolační fóliové souvrství.
- Kotvení okrajů úhelníkem z poplastovaného plechu.
- Konstrukční prvek z poplastovaného plechu.
- Doplňková tepelná izolace.
- Tepelná izolace se zvýšenou pevností v tlaku.
- OSB deska.
- L profil z poplastovaného plechu.
- Těsnící profil.
- Impregnovaný dřevěný profil.
- Okapnička z poplastovaného plechu.
- Okap.
Problematika zabudovaných dřevěných prvků
V minulosti se OSB deska používaná pro vytvoření rovného, tuhého a únosného podkladu koruny atiky, po třech letech provozu domu ztrouchnivěla, zcela nesoudržná ve své hmotě a její stav byl označen za hlavní příčinu havárie detailu. Zpracovaným znaleckým posudkem bylo za příčinu destrukce dřeva (OSB desek) stanoveno namáhání vodou zabudovanou do střechy v průběhu realizace. Při řešení jiných případů jsme identifikovali i další příčiny vlhnutí. Na základě získaných poznatků jsme nahradili do té doby běžně používané OSB desky fóliovanou hladkou překližkou z březových dýh, která vytváří předpoklad vyšší odolnosti proti degradaci vlhnutím. Podmínkou tohoto předpokladu je zatírání hran (řezaných na stavbě i těch z výroby) voděodolným nátěrem, aby nedošlo k pronikání vody po vláknech dřeva do struktury překližky a následnému rozlepení dýh. Přestože má fóliovaná hladká překližka z březových dýh vyšší odolnost proti degradaci vlhnutím, jedná se stále o výrobek ze dřeva. Jeho trvanlivost je tak závislá na technologické kázni (vlhkost zabudovaná do skladby) nebo na bezvadnosti hydroizolace (zatékání do skladby v průběhu provozu objektu).
Řešení detailů atik pomocí plechových profilů
V Atelieru DEK jsme se proto zabývali technickým řešením detailů okapových hran a atik plochých střech, ve kterém bychom nahradili dřevěné prvky jinými materiály, odolnými proti působení vlhkosti. Mezi různými navrhovanými materiály (mimo jiné jsme prověřili desky z recyklovaného plastu) jsme se nakonec soustředili na plech, a to i na základě našich zkušeností s profilem UNIDEK. Profil UNIDEK jsme již před mnoha lety vyvinuli pro řešení okrajů rekonstruovaných plochých střech, jejichž nízké atiky zanikly v hmotě nové tepelné izolace. Otestovali jsme různé varianty konstrukčních řešení z různých plechových profilů. Finální verze řešení okapové hrany a atiky plochých střech s povlakovou hydroizolací používají plechové profily DEKMETAL. Základním prvkem je univerzální podkladní „C“ profil s proměnnou výškou, který zajistí dostatečný sklon (5°) jak pro odtok srážkové vody z povrchu povlakové hydroizolace u okapu, tak i z koruny atiky. Základní prvek je příčně vyztužen U profily s proměnnou výškou. U okapu lze do těchto výztuh kotvit žlabové háky. Celek je zakryt plechem s okapnicí.
Základním materiálem pro výrobu všech profilů je oboustranně lakovaný pozinkovaný plech tl. 1 mm. Alternativně je možné použít nerezový plech tl. 0,8 mm. Podkladní profil musí být uložen na nosné obvodové konstrukci v minimální šířce 230 mm. Maximální vyložení, tedy šířka ETICS je 210 mm. Šířku horního krycího plechu ovlivňuje u okapu šířka podokapního žlabu a u atiky pak tloušťka jejího vnitřního zateplení, která je maximálně 100 mm. Podkladní profily mají z výroby vyražené kruhové otvory v řadách po 250 mm, které usnadňují spojení s výztuhou a kotvení profilů do nosné konstrukce. Také výztuhy jsou z výroby perforovány kruhovými otvory se stejnou roztečí, jako podkladní profil. Výztuhy se běžně zasouvají do podkladního profilu v osové vzdálenosti 500 mm, tedy na každou druhou řadu vyražených otvorů podkladního profilu.
Čtěte také: Jak na hydroizolaci nad terénem?
Kotvení se provádí minimálně dvěma šrouby v místě výztuhy přes připravené otvory. Volba kotevního prvku závisí na druhu podkladu. Výztuha slouží zároveň jako podložka. Pro další zvýšení tuhosti detailů je možné navíc použít podložky HTV. Standardní minimální počet kotev je tedy 4 ks / bm profilu, což vyhovuje účinkům sání větru pro budovy do výšky 20 m, nacházející se v II. kategorii terénu a II. větrové oblasti. Pro vyšší zatížení větrem je možné zvýšit počet kotev na 5 ks / bm, a to přidáním šroubu s podložkou HTV mezi výztuhy, nebo až na 6 ks / bm, výztuhy vkládáme po 250 mm a kotvíme vždy min. 2 šrouby. Kotvení do obvodové stěny se provádí přes tepelný izolant, obvykle extrudovaný polystyren. Podkladní profily se kladou vedle sebe s překrytím 30 mm. Jejich okraj je k tomu upraven z výroby. Pro řešení rohů a koutů střech jsou dodávány rohové a koutové profily, také s úpravou pro spojení v překrytí.
Pro osazení žlabových háků je již z výroby v boku podkladního profilu částečně vyseknutý otvor. Podle profilu háku se z otvoru vylomí jeden nebo dva díly plechu. Pak je možné vsunout žlabový hák. Ten se kotví přes výztuhu do podkladního plechu vždy minimálně dvěma samořeznými šrouby Ø 5,5 mm. Protože je perforace pro háky provedena vždy v osové vzdálenosti 250 mm (v místě možného umístění výztuhy v podkladním profilu), je možné žlabové háky osazovat v násobcích této vzdálenosti. Rozteč 250 nebo 500 mm se obvykle použije při větším zatížení žlabu nebo v rohu střechy. Pro roh okapu nebo atiky jsme navrhli použití diagonální výztuhy spojené jak s podkladním plechem, tak i s krycím plechem. Z několika testovaných tvarů této výztuhy se nejvíce osvědčil profil omega. Krycí plech je již také z výroby připraven na spojení překrytím tak, aby se na stavbě nemusel složitě stříhat. V podkladním i krycím plechu jsou z výroby vysekané otvory, které napomáhají správnému umístění plechů a jejich vzájemnému spojení.
Krycí plechy je možné k podkladním plechům kotvit nerezovými nýty Ø 4,8 mm s širokou hlavou, nebo samořeznými šrouby s plochou hlavou. Na plechovou konstrukci okapu nebo atiky se již instalují povlakové hydroizolace. V závislosti na typu hydroizolace se zvolí ukončovací profily přinýtované ke konstrukci. Pro asfaltové pásy se použijí okapní plechy z pozinkovaného plechu, pro PVC-P fólie pak okapní plechy a závětrné lišty z poplastovaného plechu (Viplanyl). Navrženým technickým řešením chceme eliminovat dřevěné prvky podléhající degradaci vlhkostí z exponovaných míst střech s povlakem. Takovými místy jsou okapy a koruny atik. Plechová konstrukce zajistí těmto detailům dostatečnou tuhost, trvanlivost a jednoduchou proveditelnost.
Odvodnění a napojení žlabu
Správné odvodnění střechy je klíčové pro její dlouhou životnost. Atika může být navržena se dvěma základními způsoby odvodnění: vnitřní odvodnění - voda je odváděna přes vpusti uvnitř střešní konstrukce, nebo vnější odvodnění - voda je odváděna přes atikové žlaby nebo přepadové žlaby. Napojení žlabu na atiku musí být provedeno s maximální pečlivostí. Klíčové je správné napojení hydroizolační fólie na žlabové těleso, ochrana proti zatékání pomocí oplechování a těsnících prvků a dimenzování žlabu podle plochy střechy a intenzity srážek. Správně a kvalitně vyřešený systém odvodnění ploché střechy je stejně důležitý jako výběr vhodné tepelné izolace a hydroizolace. Pro řádné fungování ploché střechy jsou všechny tyto položky klíčové.
Orientační dimenze žlabu
| Plocha střechy (m²) | Minimální šířka žlabu (mm) |
|---|---|
| do 50 | 100 |
| 50-100 | 150 |
| 100-200 | 200 |
| nad 200 | 250+ |
Efektivní odtok dešťové vody ze střechy do odpadního potrubí zajistí střešní vtoky a vpusti. Existují vpusti svislé a vodorovné, dle potřeby dané plochy. Výrobci nabízí i vyhřívané vpusti, které zajistí spolehlivé odvodnění i v zimním období. Vpusti mají, narozdíl od vtoků, zápachovou uzávěrku. Díky ní se vpusti využívají především na terasách či u plochých střech, kdy na ně navazuje vyšší část budovy s okny. Díky zápachové uzávěrce se tak zabrání šíření zápachu z odpadního potrubí. Sanační vpusti zase oceníte při rekonstrukcích, kdy umožňují jednoduché napojení na stávající střešní vtok. Střešní vpusti nebo vtoky jsou pro odvodnění plochých střech nezbytnými prvky. Výjimku tvoří ploché střechy, které využívají odvodnění do okapových žlabů. Další možností odvodnění ploché střechy jsou chrliče a pojistné přepady. Používají se tam, kde nelze plochou střechu odvodnit svislým vtokem. Chrlič vodu odvádí skrze atiku, umožní napojení do kotlíku či svodu, který vodu odvede mimo budovu. Pojistný přepad slouží jako pojistka při nahromadění vody na ploché střeše. V takovém případě se běžně nenapojuje na svod, ale je pouze vyveden mimo atiku, pryč z objektu. Plochá střecha je tedy odvodněná buď chrličem (tj. do boku skrz atiku a mimo objekt), nebo vpustí (tj. svisle skrz střechu do objektu).
Čtěte také: Jak správně na tekutou hydroizolaci
Vztlak větru a mechanické zabezpečení
Plochá střecha je vystavena působení vztlaku větru, který může způsobit odtržení hydroizolační vrstvy. Atika hraje důležitou roli v ochraně proti tomuto jevu. Vysoká atika snižuje přímé působení větru na okraj střechy a umožňuje bezpečné mechanické kotvení fólie. Pro zajištění odolnosti vůči větru je nutné dodržet minimální výšku atiky dle větrné oblasti (ČSN EN 1991-1-4), upevnit fólii v oblasti atiky pomocí přítlačných lišt a navrhnout oplechování s ohledem na aerodynamické síly. V oblastech s extrémními větrnými podmínkami (např. horské oblasti) se doporučuje použití kombinace mechanického kotvení a přivaření fólie k atice.
Detaily oplechování atiky
Oplechování atiky plní nejen estetickou, ale především ochrannou funkci. Chrání horní hranu atiky před zatékáním, UV zářením a mechanickým poškozením. Mezi klíčové prvky oplechování patří krytina atiky - obvykle z titanzinku, lakovaného plechu nebo mědi, kapková hrana - zajišťuje odvod vody mimo fasádu a podkladní pás - chrání zdivo před vlhkostí. Správné provedení oplechování zahrnuje minimální přesah oplechování přes hranu atiky - alespoň 30 mm, spádování oplechování směrem ke střeše - min. 3 % a dilatace v oplechování každých 3-4 metry. Chyby v oplechování mohou vést k zatékání, odlupování omítky nebo vzniku tepelných mostů.
Nejčastější chyby při aplikaci hydroizolace
K poškození izolace nedochází primárně na ploše, ale v detailech a kvůli nedostatečné přípravě. Většina problémů se zatékáním nepochází z plochy střechy, ale z detailů - prostupů (komíny, antény), rohů, koutů, napojení na atiku. Tyto spoje jsou nejsložitější na provedení a vyžadují největší pečlivost a často použití tekuté hydroizolace. I plochá střecha musí mít spád (doporučeno 1,5-2 %) směrem k odtokům. Pokud je spád nedostatečný, vznikají kaluže, které zbytečně zatěžují izolaci a urychlují její degradaci pod UV zářením. Hydroizolace se aplikuje na dokonale rovný a čistý podklad. Drsný nebo ostrý podklad může mechanicky poškodit fólii. U teplých plochých střech je klíčová parozábrana pod tepelnou izolací. Pokud chybí, dochází ke kondenzaci vodní páry uvnitř tepelné izolace, čímž se snižuje její účinnost.
Volba hydroizolačních materiálů
Volba materiálu závisí na typu střechy, podkladu a požadované životnosti:
- Asfaltové pásy (SBS modifikované): Klasika, cenově dostupné, odolné proti mechanickému poškození, ale aplikace je náročná (natavují se plamenem) a časem mohou tvrdnout a praskat.
- Fólie PVC/TPO: Moderní řešení. Jsou lehké, velmi pružné a vysoce odolné vůči UV záření, což jim zajišťuje dlouhou životnost (30+ let). Aplikují se svařováním horkým vzduchem a vyžadují kvalifikovanou firmu. Rozdíl mezi fólií Fatrafol 810 a 814 je v protiskluzném dezénu, což dělá z Fatrafolu 814 tzv. pochozí fólii (splňuje požadavek normy na pochozí povrch s protiskluznou úpravou za mokra). Fólie s označením Fatrafol 810 má hladký povrch, který je za mokra kluzký, a proto její použití pro balkony a terasy je podmíněno dodatečnou vrstvou (kamenivo, dlažba na podložkách, plastové dlaždice, umělý travní koberec, dřevoplastové dílce, kamenný koberec apod.).
- Tekuté hydroizolace: Nanášejí se jako nátěr/stěrka, čímž vytvářejí bezešvou vrstvu. Ideální pro opravy a zejména pro složité detaily a prostupy. Mají vysokou elasticitu.
Správná aplikace a detaily
Bez ohledu na zvolený materiál platí několik základních pravidel pro správnou aplikaci: podklad musí být vždy suchý, čistý a zbavený ostrých hran. U savých podkladů je nutná penetrace. U teplé střechy je nutné zajistit dokonalou těsnost parozábrany. Všechny detaily (napojení na atiku, prostupy) se řeší před pokládkou hlavní plochy střechy. Hydroizolace musí být vždy vytažena do výšky (min. 15 cm) na svislou část atiky a ukončena lištou. Je nutné použít prefabrikované tvary nebo tekutou hydroizolaci pro dokonalé utěsnění v místě potrubí nebo komínu. U fólií a pásů je kritická kontrola spojů a svárů. U tekutých izolací je nutné dodržet předepsanou tloušťku. Provádění izolace se doporučuje v okamžiku, kdy na stěných je alespoň hrubá omítka, případně vrstva lepidla - zkrátka rovný povrch. Vytažení izolace na stěnovou cihelnou konstrukci může způsobit docela výrazné zatečení pod fólii svislými sparami cihelných bloků. Systémové tmelení vodorovného ukončení fólie na stěně nedokáže eliminovat tento svislý spoj na sucho.
Čtěte také: Hydroizolace šikmé střechy - montáž
Ukončení hydroizolační vrstvy z fólie na nízkých atikách (<500mm) patří mezi základní a nejčastější detaily vyskytující se na plochých střechách. Z fóliových plechových tabulí připravíme rohové a koutové lišty. Zaměříme si atiku a koutovou laminovanou lištu upravíme do vhodného tvaru pomocí nůžek na plech. Poté koutovou lištu z fóliového plechu mechanicky připevníme vhodnými kotevními prvky do podkladu. Stejný postup provedeme také pro rohovou lištu, pouze zastřižení lišty bude provedeno na obou stranách pod úhlem. Poté rohovou lištu mechanicky připevníme vhodnými kotevními prvky k podkladu. Připravíme přířez vhodného rozměru z role fólie a stabilizujeme bodovým natavením k fóliovému plechu. Horkovzdušně svaříme horní část přířezu fólie k fóliovému plechu. Použijeme trysku 20 mm pro provedení horkovzdušného svaru přířezu fólie na spodní část lišty. Na vodorovné ploše navaříme pruhy z fólie Monarplan FM, které ukončíme na koutové liště a na fólii v ploše. Pro opracování detailu rohu použijeme systémový vnější roh, který natavíme k fólii pomocí přítlačného válečku, styky více fólií provedeme pomocí mosazného detailového kolečka. Vnější roh opracujeme pomocí přířezu, rohy zakulatíme, nabodujeme ve správné poloze k rohové liště. Nejprve navaříme fólii na vodorovné ploše k liště, poté navaříme svislé části. Vzniklý nos nejprve dostatečně prohřejeme horkým vzduchem uvnitř a poté pomocí přítlačného válečku natavíme k jedné ze svislých částí. Připravíme si přířez fólie Monarplan FM s nosnou vložkou, kterou ukončíme na lištách z fóliového plechu na koruně atiky.
tags: #hydroizolace #vysoke #atiky