Kvalitní hydroizolace je základem každé stavby a klíčovým prvkem pro její dlouhou životnost. Zabraňuje pronikání vody a vlhkosti do konstrukce budovy, čímž chrání zdivo před působením zemní vlhkosti, dočasně tlakové vody a tlakové vody. U novostaveb je tento krok naprosto zásadní, protože špatně provedená izolace základů může vést k vážnému poškození stavby, snížení její životnosti a vysokým nákladům na opravy. Voda je jedním z největších nepřátel stavebních konstrukcí - způsobuje korozi, plísně, degradaci materiálů a ztrátu statické stability. Svislé plošné hydroizolace z vnější strany objektu jsou veškeré plošné hydroizolace aplikované na stavební díl, který je nebo bude v kontaktu s vodou.
Důležitost vnější hydroizolace
Při provádění dodatečných hydroizolací zdiva ve styku se zeminou se vždy upřednostňuje jejich provedení z vnější (venkovní) strany obvodového zdiva domu. Hydroizolace z vnitřní strany objektu je náročnější než hydroizolace z venkovní strany, protože voda proniká skrz konstrukci k hydroizolačnímu materiálu a snaží se jej „odtrhnout“ od podkladu. Nově vytvořené svislé hydroizolace by měly být napojeny na funkční vodorovnou hydroizolaci spodní stavby domu, vytvořenou pomocí některé z přímých sanačních metod (podřezání zdiva, chemická injektáž, aktivní elektroosmóza). Svislá hydroizolace pak brání vlhkosti dostávat se do zdiva z boku od přilehlé zeminy a účinně chrání zdivo před působením zemní vlhkosti, dočasně tlakové vody a tlakové vody.
Výběr hydroizolačního systému a materiálů
Výběr hydroizolačního systému ovlivňuje spousta faktorů, jako například vlastnosti nebo stav podkladu, staveniště nebo přírodní podmínky. Hydroizolační materiál musí být vhodný pro podklad a musí být schopný odolat podmínkám namáhání. Pokud je podklad ohrožen trhlinami, musí mít hydroizolační materiál schopnost přemostění trhlin.
- Pro svislou hydroizolaci používáme všechny druhy materiálů uvedených dle normy DIN 18195.
- Materiály nesmí podléhat biologickému opotřebení a jejich životnost musí být shodná s předpokládanou životností stavby.
- Hydroizolační systém musí být na podobné minerální bázi jako podklad - např. cihla nebo beton.
- Hydroizolační systém nesmí obsahovat látky, které by po jeho aplikaci vyvolaly škodlivé jevy na zabudované prvky v konstrukci, případně by znamenaly poškození celé konstrukce.
Typy hydroizolačních materiálů
V dnešní době nejpoužívanější izolační technologie jsou povlakové (asfaltové pásy nebo fólie) a bezpovlakové (nátěrové hmoty a nástřiky). Ty se liší tloušťkou, skladbou vrstev, nosnou vložkou a povrchovou úpravou.
Asfaltové pásy
Asfaltové pásy se dělí do tří základních typů: A, R, S. Každý z těchto typů slouží pro jiné využití, což je dáno především nosnou vložkou a způsobem připevňování pásu k podkladu. Pro izolování spodní stavby se používá výhradně pás typu S, popř. modifikované pásy SBS (styrén-butadien-styrén) bez nosné vložky. Hydroizolační pásy typu S s nosnou vložkou ze skelné, polyesterové rohože nebo kovové vložky mají daleko lepší vlastnosti, a to jak mechanické tak hydroizolační, než pásy typu A a R. Asfaltové pásy se buď lepí asfaltovým nátěrem, nebo natavují pomocí plamene a horkovzdušné pistole.
Čtěte také: Jak na hydroizolaci nad terénem?
Fóliové hydroizolace
Fóliové hydroizolace mají vysokou pevnost v tahu a dokonalou vodotěsnost i odolnost proti agresivním účinkům zemního prostředí. Hydroizolační fólie se k podkladu lepí nebo kladou volně a zatěžují se, spojování sousedních fólií se realizuje pomocí horkého vzduchu nebo mechanicky kotevními prostředky. Kromě nejpoužívanější PVC izolace a nopových fólií patří do této skupiny i další plastové a pryžové materiály, jako jsou například geotextilie. Ty samy o sobě nezajišťují voděodolnost, ale chrání hydroizolační vrstvu před poškozením.
Tekuté hydroizolační hmoty (stěrky a nátěry)
Hydroizolační stěrky a nátěry jsou vhodné pro vnitřní i venkovní použití. Jednoduše je aplikujete štětcem či válečkem na podkladní vrstvu. V exteriéru je využijete v místech, která nelze systémově ochránit povlakovou hydroizolací. Na výběr máte mezi jednosložkovými a dvousložkovými hydroizolacemi. Jednosložková hydroizolace je připravená k okamžitému použití a po zaschnutí vytváří elastickou voděodolnou vrstvu. Dvousložková hydroizolace na bázi polymerové pryskyřice schne rychleji. Vyžaduje však náročnější přípravu, která souvisí s promísením dvou složek.
Pro hydroizolaci spodní stavby se nejčastěji používají bitumenové stěrky. Jsou zvlášť odolné vůči agresivní vodě a neohrozí je ani zmíněná tlaková voda. Navíc je můžete nanášet na nerovný nebo mírně vlhký podklad. Jedním z takových materiálů je webertec 915. Stěrka se hodí nejen k izolaci sklepního zdiva ve styku se zeminou, ale i pro podlahy, podzemní garáže a obrácené střechy. Je navíc vysoce flexibilní a překlenuje trhliny až do 2 mm. Webertec 915 můžete použít na všechny běžné stavební materiály: cihly, beton, železobeton, pórobeton, vápenocementové omítky nebo podlahové mazaniny z betonu. Kromě izolace proti vlhkosti navíc získáte taky izolaci proti radonu. Moderní a jednodušší metodou je tekutá guma Kanada - asfaltová emulze, kterou můžete aplikovat štětcem, nástřikem a případně ji vyztužit geotextilií. Tekutá guma dokonale přilne i ke starému a nerovnému zdivu, je pružná - zvládne drobné pohyby zdiva bez praskání, dá se aplikovat i v těžko přístupných místech a odolává vodě, UV záření i mrazu.
Postup aplikace hydroizolace vnější stěny
Proces hydroizolace začíná již při zakládání stavby. V této fázi je nutné správně vyhodnotit geologické podmínky, hladinu spodní vody a typ půdy. Na základě těchto údajů se volí vhodné stavební řešení a typ izolace. Před rozhodnutím o provedení nových dodatečných svislých hydroizolací doporučujeme provést vlhkostní průzkum, který určí příčiny vlhnutí a stav současných hydroizolačních vrstev. Hydroizolace objektu se navrhuje podle hydrofyzikálních podmínek. Záleží na tom, zda je objekt podsklepen či ne, a také na tom, jaká voda se zde vyskytuje. U podsklepených budov se kombinuje izolace vodorovná a svislá.
1. Příprava podkladu
- Hydroizolace se provádí na rovný, pevný a očištěný povrch.
- Veškeré hrany podkladu musí být zaobleny, aby se asfaltové pásy při ohýbání nelámaly. Pomocí úhlové brusky pak zbruste vnější rohy suterénního zdiva (z 90° na 45°).
- Vyplňte veškeré díry, spáry nebo chybějící kusy cihel. Na mezery menší než 5 mm použijte izolační hmotu webertec 915. Na větší mezery (≤ 10 mm) pak rychletuhnoucí těsnicí maltu webertec 933 a na opravdu široké mezery (≥ 10 mm) těsnicí omítku webertec 934.
- Na styku základového pasu a suterénní zdi vytvořte fabion - žlábek. Za účelem omezení těchto napětí se instaluje zaoblený fabion. K vytvoření náběhového fabionu využíváme rychletuhnoucí opravné malty a hydroizolační tmely v systémovém řešení tak, aby byl materiál fabionu kompatibilní se zvoleným hydroizolačním systémem.
2. Penetrace podkladu
Savé podklady je potřeba nejprve penetrovat. Penetrace sjednotí savost, zpevní povrch a zlepší přilnavost dalších vrstev. Penetrační nátěr zajišťuje, že se hydroizolace s podkladem perfektně spojí. Smíchejte materiál webertec 915 v poměru 1:10 s vodou. Připravený penetrační nátěr pak nanášejte na celý povrch zdiva malířskou štětkou nebo rounovým válcem. Zasychat by měl asi 1 až 2 hodiny, v závislosti na savosti podkladu a externí teplotě.
Čtěte také: Jak správně na tekutou hydroizolaci
3. Aplikace hydroizolační vrstvy
Hydroizolaci připevňujeme k podkladu mechanicky (kotvou), lepením asfaltem nebo natavováním plamenem, nebo horkým vzduchem. Napojování musíme věnovat zvláštní pozornost, spoj musí být dokonale těsný.
- První vrstva (scratch vrstva / záškrab): Zatím ještě nejde o finální hydroizolační vrstvu. Záškrab se provádí, aby vyplnil póry ve zdivu a zamezil následnému vzniku „puchýřů“. Ty by mohly finální izolaci poškodit.
- Nanesení hydroizolační hmoty: Hydroizolaci webertec 915 aplikujte izolačním hladítkem ve vrstvě 3 mm. S nanesením správného množství vám pomůžou distanční kroužky. Rýhy, které po nich vzniknou, se nakonec zahladí druhou stranou hladítka.
- Napojení asfaltového pásu na zdivo (pokud je na konstrukci přítomný): Asfaltový pás důkladně očistěte. Poté naneste plochým štětcem stěrku webertec Superflex D2 v pruhu 20-30 cm. Vytvořte minimálně 10 cm přesah nad asfaltový pás. Stěrku naneste ve dvou vrstvách, mezi ně vložte ztužující skelnou tkaninu R 131.
- Spoje a kritická místa: Zvýšená pozornost je kladena na izolaci styků, spár a prostupů zdivem. Mnoho defektů hydroizolace se objeví ve styku stěna - podlaha. Spojují se zde dvě plochy pod úhlem 90°. Pokud se tyto plochy vůči sobě pohybují, například kvůli různým teplotním změnám a pohybům v podloží stavby, je pohyb zaměřený právě na spoj pod úhlem 90°, což způsobuje velmi vysoká napětí na hydroizolaci. Utěsnění těchto spár musí být trvalé, pružné, se stabilním tvarem a UV odolné. Bobtnavé bentonitové pásky se používají k utěsnění pracovních spár a dilatačních spár proti tlakové i netlakové vodě. Tyto pásky zvětšují svůj objem při kontaktu s vodou.
4. Ochrana hydroizolace
Zpětné zasypání výkopu a sedání zeminy jsou časté zdroje poškození hydroizolační vrstvy. Materiál užívaný k zasypání výkopu obvykle obsahuje hrubé složky. V průběhu zasypávání mohou být tyto hrubé složky natlačeny na hydroizolaci a mohou ji tak poškodit. Z tohoto důvodu je nutná instalace ochranné vrstvy.
- Ochranné vrstvy ideálně kombinují 3 funkce: mechanická ochrana, drenáž a separace.
- Nopová fólie: Jako ochranu hydroizolační vrstvy a zároveň drenáž pro podzemní vodu lze použít nopovou folii. Mechanickou ochranu poskytuje první vrstva - nopová fólie. Nopy musí vždy směřovat ven od izolované konstrukce.
- Geotextilie: Jako druhá vrstva udržující drenážní funkci je použitá geotextilie připevněná k nopům.
- XPS desky: Třetí vrstva jsou XPS desky ze strany k hydroizolaci. Tato separační vrstva mezi nopy a hydroizolací brání poškození od zasypávání výkopu a sedání zeminy.
Nově provedenou izolaci může ohrozit tlaková voda nebo intenzivní srážky. Je proto vhodné ji zpevnit perlinkou R 131. Vmáčkněte perlinku do povrchu stěrky s přesahy jednotlivých pásů 10-15 cm. Po částečném vyschnutí zakryjte perlinku konečnou vrstvou hydroizolace.
5. Drenážní systém
Drenáže slouží k odvodu nahromaděných srážkových vod kolem obvodových zdí domu a používají se v případě působení vody v málo propustných zeminách. Liniová drenáž se zhotoví ve vzdálenosti 0,5 - 1 m od líce obvodových zdí.
- Příprava pro drenáž: Na dně výkopu se vytvoří rýha směrem od zdiva do výkopu, která se vyplní betonovým klínem pro umístění drenážní trubice.
- Pokládka drenážní trubice: Drenážní trubice je perforovaná (aby umožnila po celé své délce odvod vlhkosti) a musí se umístit v mírném spádu (min. 0,5 %, lépe však 1 %). Osa drenážní trubky musí být uložena min. 200 mm pod úrovní hydroizolace.
- Obalení drenáže: Drenážní trubici je vhodné zabalit do geotextilie spolu s vrstvou hrubého štěrku - vznikne tak drenážní těleso, které brání zanášení drenáže nečistotami. Štěrkový zásyp je ideální obalit geotextilií s plošnou hmotností 500 g/m2 s přesahem 100 mm ve spoji, aby se předcházelo ucpání systému drobnými částicemi.
- Odvod vody: Na koncích drenážních systémů je nutno zajistit bezpečný odtok vody buď do kanalizace, případně do zasakovací jímky, umístěné v dostatečné vzdálenosti od objektu.
6. Kontrola a testování
Po položení hydroizolace je nutné zkontrolovat odvedenou práci. Především se kontroluje těsnost v přesazích hydroizolačních pásů, kterou můžeme kontrolovat buď vizuálně, pomocí jehly, ofouknutím horkým vzduchem, vakuovou zkouškou nebo natlakováním komůrkových spojů. Před zasypáním je nutné provést vizuální kontrolu a případně tlakové zkoušky těsnosti. Každý krok musí být proveden s maximální pečlivostí, protože jakákoliv chyba může vést k pozdějšímu zatékání a poškození konstrukce.
Čtěte také: Hydroizolace šikmé střechy - montáž
Možná rizika a chyby při hydroizolaci
Při provádění hydroizolace se často objevují chyby, které mohou mít vážné následky. Podle statistik až 60 % problémů s vlhkostí v novostavbách vzniká právě kvůli špatně provedené hydroizolaci. Proto je důležité spolupracovat s odborníky a dodržovat technologické postupy.
- Nedostatečná příprava podkladu: Nečistoty nebo nerovnosti mohou způsobit netěsnosti.
- Špatné napojení vrstev: Nedostatečné přesahy, špatné svaření nebo slepení pásů.
- Nevhodný výběr materiálu: Použití izolace, která není určena pro dané podmínky (např. vysoká hladina spodní vody).
- Chybějící ochranné vrstvy: Izolace může být poškozena při zasypávání nebo další výstavbě.
Tabulka: Orientace v cenách hydroizolace
Níže uvedené ceny jsou pouze orientační a mohou se lišit v závislosti na regionu, dodavateli a složitosti provedení.
| Typ hydroizolace | Cena za m² (orientační) | Charakteristika |
|---|---|---|
| Asfaltové pásy | 150-300 Kč | Cenově dostupné, dlouhá životnost, vyžaduje natavování. |
| Tekuté hydroizolační hmoty | 200-500 Kč | Snadná aplikace, vhodné pro členité povrchy, vytváří bezešvou membránu. |
| Fóliové izolace (např. PVC) | 250-400 Kč | Jednoduchá instalace, lehká konstrukce, vysoká pevnost v tahu. |
| Cementové stěrky | 300-600 Kč | Vysoká odolnost, ideální pro tlakové zatížení, vhodné i pro radonovou izolaci. |
tags: #jak #se #dela #hydroizolace #vnejsi #steny