Hydroizolace spodní stavby je jednou z nejdůležitějších součástí stavby. Chrání objekt před účinky spodní vody a dalšími korozními účinky vnějšího prostředí, jako jsou bludné proudy, radon a chemicky znečištěné horniny. Správně provedená hydroizolace je základem pro správně fungující a staticky vyhovující dům bez vlhkých zdí a plísní. Oprava špatně provedené hydroizolace může být velmi nákladná, někdy i nemožná.
Principy hydroizolace a ochrana stavby
Na stavbu jako celek působí voda jako atmosférická (srážková), povrchová a podpovrchová. Zabránit vnikání vody do objektu není jen o položení asfaltového pásu na podkladní desku. Je to daleko širší spektrum metod, které se dělí na přímé a nepřímé.
Nepřímé metody ochrany
- Už samotný výběr staveniště (bez podzemní vody, nepromáčené půdy).
- Umístění objektu společně s jeho tvarem a úpravou okolním prostředí (vyspádování, zřízení drenáží) přispívá k celkové ochraně před vlhkostí.
Přímé metody hydroizolace
Dnes nejpoužívanější izolační technologie jsou povlakové (asfaltové pásy nebo fólie) a bezpovlakové (nátěrové hmoty a nástřiky). Ty se liší tloušťkou, skladbou vrstev, nosnou vložkou a povrchovou úpravou.
Cílem hydroizolace stavebních konstrukcí je hlavně zabránění přístupu vody do konstrukce a zároveň zabránění vstupu vodních par či plynů. Odborníci rozlišují hydroizolaci suterénu vodorovnou (základová deska) a svislou (stěna v kontaktu se zeminou). V tomto případě horizontální nebo vertikální popisuje směr, ve kterém je hydroizolace položena. V podloží je vždy třeba počítat se zemní vlhkostí. Voda může být dopravována i proti gravitaci kapilárními silami.
U podsklepených budov se kombinuje izolace vodorovná a svislá. Vodorovné plošné hydroizolace jsou vystaveny enormní zátěži hlavně klimatickými podmínkami a mechanickou zátěží.
Čtěte také: Jak na hydroizolaci nad terénem?
Faktory ovlivňující výběr hydroizolace
Výběr hydroizolačního systému ovlivňuje spousta faktorů, jako například vlastnosti nebo stav podkladu, staveniště nebo přírodní podmínky. Hydroizolační materiál musí být vhodný pro podklad a musí být schopný odolat podmínkám namáhání. Pokud je podklad ohrožen trhlinami, musí mít hydroizolační materiál schopnost přemostění trhlin. Důležité je také, aby hydroizolační systém byl na podobné minerální bázi jako podklad - např. cihla, nebo beton - a nesměl obsahovat látky, které by po jeho aplikaci vyvolaly škodlivé jevy na zabudované prvky v konstrukci.
Typy hydroizolačních materiálů
V kategorii hydroizolace se nabízejí produkty, jež ve stavebnictví zabraňují pronikání vody a vlhkosti do stavebních konstrukcí. Mezi takové zboží patří například asfaltové pásy, hydroizolační fólie, hydroizolační stěrky, hydroizolační penetrace a těsnící pásy. Tyto hydroizolace se používají pro spodní stavby (základy, základové desky), střešní konstrukce, stropy nebo pod zdivo a železobetonové věnce.
Asfaltové pásy
Asfaltové hydroizolační pásy se dělí na modifikované a oxidované pásy. Podle způsobu aplikace je můžeme také rozdělit na natavitelné a samolepící pásy - asfaltové lepenky. Povrchová krycí vrstva hydroizolačního pásu je tvořena z asfaltu. Dříve se používal oxidovaný asfalt, který není odolný proti UV záření a má malou životnost. Asfaltové pásy se dělí do tří základních typů A, R, S, přičemž každý z těchto typů slouží pro jiné využití. Pro izolování spodní stavby se používá výhradně pás typu S, popř. modifikované pásy SBS (styrén-butadien-styrén) bez nosné vložky.
Hydroizolační fólie
Hydroizolační fólie se nejvíce používají pro střešní konstrukce a oproti asfaltovým pásům vynikají zpravidla rychlejší pokládkou. Musí však být dodrženy přesné technologické postupy, protože voděodolné fólie jsou náchylnější na precizní zpracování aplikace oproti asfaltovým pásům. Hydroizolační fólie mají vysokou pevnost v tahu a dokonalou vodotěsnost i odolnost proti agresivním účinkům zemního prostředí. Fólie se k podkladu lepí nebo kladou volně a zatěžují se, spojování sousedních fólií se realizuje pomocí horkého vzduchu nebo mechanicky kotevními prostředky.
Hydroizolační stěrky a tekuté lepenky
Hydroizolační stěrky a tekuté lepenky se používají pod obklady, dlažby nebo k opravě stávající hydroizolace. Tato tekutá voděodolná izolace se nanáší pomocí válečků nebo štětce. Například Webertec 915 je asfaltová izolační stěrka pro hydroizolace sklepních stěn, podlah, základových zdí ve styku se zeminou, podzemních garáží či obrácených střech.
Čtěte také: Jak správně na tekutou hydroizolaci
Příprava podkladu a aplikace hydroizolace
Hydroizolace objektu se navrhuje podle hydrofyzikálních podmínek, zda je objekt podsklepen či ne, a také jaká voda se zde vyskytuje. Hydroizolace se provádí na rovný, pevný a očištěný povrch. Veškeré hrany podkladu musí být zaobleny, aby se asfaltové pásy při ohýbání nelámaly.
Příprava základové desky
Přibližně dva týdny po vylití základové desky, během kterých stavbu několikrát přerušil déšť, jsme se pustili do další důležité etapy: hydroizolace základů a založení první řady cihel. Před samotnou aplikací asfaltových pásů je zapotřebí připravit podklad. Prvním krokem je zbavení povrchu všech ostrých hran, trčících kamínků či dalších ostrých předmětů, kvůli kterým by mohlo dojít k protržení asfaltového pásu. Dalším krokem je očištění základové desky od nečistot, prachu i mastnoty.
Penetrace podkladu
Poté je možné na suchý a čistý povrch nanést penetraci, která sjednotí podklad a především zajistí lepší přilnavost asfaltového pásu k základové desce. Pro penetraci podkladu jsme použili Penetral ALP. Při aplikaci je důležité, aby podklad byl opravdu suchý, jinak penetrace na povrchu nedržela.
Aplikace asfaltových pásů
Navařování asfaltových pásů se záměrně nechává až těsně před tím, než dorazí materiál na zdivo. Jako hlavní izolační vrstvu jsme použili ELASTOBIT GG 40. Pásy jsme navařovali pouze pod nosné a obvodové zdivo, s přesahem ven z desky pro napojení na další izolaci. Ideální by bylo navařit je celoplošně ve dvou vrstvách, ale to je finančně i časově náročnější. K aplikaci hydroizolace je zapotřebí pouze plynový hořák s propan-butanovou lahví a nejlépe dva pracovníci.
Dlouhé asfaltové pásy je nejlepší rozmotat na plochu, na kterou mají být posléze navařeny, srolovat je z obou stran ke středu a poté začít se samotnou aplikací. Ta se provádí nahřátím spodní strany asfaltového pásu s následným přiložením a udusáním k napenetrovanému podkladu. Přesahy mezi jednotlivými pásy by měly být na delší straně minimálně 10 cm a na kratší straně alespoň 15 cm. Tři asfaltové pásy by měly být napojeny spojem tvaru písmene „T.“ Čtyři asfaltové pásy nesmí vytvářet křížové spoje. Důkazem dokonale nataveného spoje je výlitek roztaveného asfaltu z přesahu pásu. Je velice důležité, aby asfaltový pás přesahoval přes základ alespoň cca 10 cm. Penetraci včetně asfaltových pásů není vhodné v první fázi aplikovat na celou základovou desku, neboť při následných pracích by mohlo dojít k poškození.
Čtěte také: Hydroizolace šikmé střechy - montáž
Opatření u prostupů a spár
Kolem prostupů z desky jsme si vyřezávali tzv. kalhotky z pásů - což není nic jiného než tvarovaný díl okolo trubek. U prostupů je dobré si pás kousek za prostupem uříznout, směrem k prostupu naříznout a pečlivě izolovat okolo. Případná těžko dostupná místa či místa s nemožností použití hořáku lze řešit tekutou hydroizolační stěrkou či samolepicím pásem. Důležité je zajistit, aby se pásy nikde neodlupovaly od podkladu. Těsně před pokládkou podlahového polystyrenu ještě plánujeme tato místa přetřít tekutou hydroizolací, abychom uzavřeli případné spáry. Hydroizolace spár mezi stěnou a podlahou, pracovních spár a trhlin jsou typickými příklady oblastí, které vyžadují zvláštní pozornost. Tyto citlivé oblasti potřebují zvláštní péči ještě před samotnou hydroizolací. K vytvoření náběhového fabionu využíváme rychletuhnoucí opravné malty a hydroizolační tmely.
Kontrola provedené hydroizolace
Po položení hydroizolace je nutné zkontrolovat odvedenou práci. Především se kontroluje těsnost v přesazích hydroizolačních pásů, kterou můžeme kontrolovat buď vizuálně, pomocí jehly, ofouknutím horkým vzduchem, vakuovou zkouškou nebo natlakováním komůrkových spojů.
Zakládání první řady zdiva
Založení první řady je klíčový krok, který vyžaduje preciznost. Používáme přiloženou maltu Heluz Trend Plus, která obsahuje keramzit a má lepší izolační vlastnosti než běžná zakládací malta.
Postup zakládání
Postup začíná klasicky - vyměřením desky, nalezením nejvyššího bodu a podle něj založením rohů stavby. Pak se přeměří úhlopříčky, aby se ověřila kolmost stěn. Řezání cihel se provádí pomocí velké úhlové brusky, která sice udělá čistý řez, ale vzniká při tom spousta prachu. Je ideální, pokud se na zakládání podílí minimálně tři lidé - jeden zakládá, druhý míchá a třetí nosí materiál. Pokud nemáte zkušenosti, je dobré první řadu zakládat s někým, kdo to už dělal.
Praktické tipy
- Řezání cihel: Úhlová bruska je použitelná, ale Aligator pila nebo stolová řezačka je mnohem efektivnější, hlavně z pohledu čistoty řezu a bezpečnosti.
- Míchání malty: Doporučuje se míchačka nebo profesionální míchadlo s madly. SDS vrtačka se bez madla špatně drží a je fyzicky náročná.
- Přesnost měření: Rotační laser nebo nivelák zásadně zjednoduší měření výšek. Bez něj je to zbytečně složité a náchylné na chyby.
Ochrana hydroizolace a drenážní systémy
Aby hydroizolace suterénu po mnoho let dodržela to, co slibuje, měla by být komplexně chráněna. Zpětné zasypání výkopu a sedání zeminy jsou časté zdroje poškození hydroizolační vrstvy. Materiál užívaný k zasypání výkopu obvykle obsahuje hrubé složky, které mohou hydroizolaci poškodit. Z tohoto důvodu je nutná instalace ochranné vrstvy.
Ochranné vrstvy
Jako ochranu hydroizolační vrstvy a zároveň drenáž pro podzemní vodu lze použít nopovou folii. Ochranné vrstvy ideálně kombinují 3 funkce: mechanická ochrana, drenáž a separace. Ochrana se skládá ze 3 vrstev. Mechanickou ochranu poskytuje první vrstva - nopová fólie. Jako druhá vrstva udržující drenážní funkci je použitá geotextilie připevněná k nopům. Třetí vrstva jsou XPS desky ze strany k hydroizolaci. Tato separační vrstva mezi nopy a hydroizolací brání poškození od zasypávání výkopu a sedání zeminy. Ochranná vrstva u vodorovné izolace se provádí v ideálním případě z betonové mazaniny tl. minimálně 50 mm. V mnoha případech však postačí izolaci chránit pomocí geotextilie. U svislé hydroizolační vrstvy je nutno zabránit poškození pásu od zeminy.
Drenážní systémy
Drenáže slouží k odvodu nahromaděných srážkových vod kolem obvodových zdí domu a používají se v případě působení vody v málo propustných zeminách. Drenážní systém je sestava perforovaných ohebných trubek různé velikosti a čisticích popř. kontrolních šachet. Slouží k odvádění přebytečné podpovrchové vody z pozemku a zabraňuje tak pronikání vody ke stavbě. Drenáže jsou plošné a liniové.
Liniová drenáž se zhotoví ve vzdálenosti 0,5 - 1 m od líce obvodových zdí. Tvoří ji perforované trubky o sklonu min. 0,5 %, lépe však 1 %. Trubka je ukládána do štěrkového lože frakce 16/32 mm, nejlépe na betonový podklad, jelikož v případě štěrkového podkladu můžou vznikat prohlubně. Osa drenážní trubky musí být uložena min. 200 mm pod úrovní hydroizolace. Štěrkový zásyp je ideální obalit geotextilií s plošnou hmotností 500 g/m2 s přesahem 100 mm ve spoji, aby se předcházelo ucpání systému drobnými částicemi.
Plošné drenáže jsou nejčastěji zhotoveny pod podkladní deskou mezi základovými pásy. Jedná se o štěrkový násyp tloušťky 200 mm obalený geotextilií.
Klasifikace hydrofyzikálního namáhání
Následující tabulka uvádí základní třídění hydrofyzikálního namáhání, které je třeba zohlednit při návrhu hydroizolace.
| Označení | Popis |
|---|---|
| O | Vodní pára: Konstrukce je namáhána vodní párou, která v důsledku rozložení teplot v konstrukci nebo na jejím povrchu kondenzuje. |
| A | Vzlínající voda: Stavba nebo konstrukce je namáhána výhradně vodou šířící se přilehlým pórovitým prostředím (zemina, stavební materiál) kapilárním vzlínáním. |
| B | Volně stékající voda: Stavba nebo konstrukce je namáhána vodou volně stékající po povrchu konstrukce při působení zanedbatelného vnitřního tlaku (hydrostatického) a zanedbatelného vnějšího tlaku (tlak větru, tlak soustředěného proudu provozní vody). |
| C | Proudící nebo hnaná voda: Stavba nebo konstrukce je namáhána vodou volně stékající po povrchu konstrukce při působení zanedbatelného vnitřního tlaku (hydrostatický tlak ve vrstvě vody) a nezanedbatelného vnějšího tlaku (tlak větru, tlak soustředěného proudu provozní vody apod.). |
| D | Tlaková voda: Stavba nebo konstrukce je namáhána vodou, která působí vnitřním tlakem (hydrostatický tlak ve vrstvě vody), popřípadě se současným působením vnějšího tlaku. |
Při stanovení návrhové hladiny podzemní vody je nutné zohlednit řadu okolností, jako je vedení vody do území liniovými stavbami, klimatické cykly, geologická stavba území, historický a stavební vývoj, zamýšlený rozvoj území, rizika úniků technologické vody, propustnost povrchů terénních úprav, způsob likvidace srážkové vody a tvar území.
Návrhové namáhání vyjadřuje riziko proniknutí vody skrz případný defekt hydroizolační konstrukce a předpokládané množství vody proniklé do stavby. Stanoví se podle objemu vody nebo četnosti výskytu a podle vrstvy, v jaké se voda vyskytuje.
V podmínkách tlakové vody by neměly být v konstrukci suterénu vytvářeny dilatační spáry. Pokud je jejich návrh nezbytný, nemají být zalomené, nesmí být vedeny kouty nebo rohy půdorysu stavby. Pod hladinou podzemní vody nebo v nepropustných zeminách nelze zajistit absolutní spolehlivost ochrany před pronikáním podzemní vody.
tags: #hydroizolace #pod #zdivem