Vlhkost v podlahách představuje vážný problém, který může vést k poškození konstrukcí, vzniku plísní a znehodnocení interiéru. Při sanacích vlhkého zdiva dochází často také k zásahu do podlahových konstrukcí, respektive k provádění podlah nových. Tento článek pojednává o problematice projekčního navrhování podlahových konstrukcí v návaznosti na sanaci vlhkého zdiva přilehlých stěn, a to zejména z pohledu stavební tepelné techniky, ochrany proti působení zemní vlhkosti a proti pronikání radonu z podloží.
Důvody pro hydroizolaci podlahy
Hydroizolace je proces, který chrání podlahu před vlhkostí a zabraňuje mnoha problémům, jako jsou plísně, koroze nebo poškození podlahy. Je důležité chránit podlahu před vlhkostí, protože může způsobit vážné problémy, jako je deformace podlahových materiálů (např. dřevo), vznik plísní a hub, koroze kovových prvků a snížení tepelné izolace.
Mezi hlavní důvody, proč je provedení hydroizolace podlahy důležité, patří:
- Prevence plísní: Plísně jsou častým problémem v oblastech s vysokou vlhkostí a mají negativní vliv na kvalitu vzduchu v interiéru a zdraví obyvatel.
- Ochrana proti vlhkosti: Hydroizolace chrání podlahu před vlhkostí a vodou, čímž zabraňuje deformaci materiálů, korozi a poškození podlahy.
- Zlepšení tepelné izolace: Hydroizolace může také zlepšit tepelnou izolaci. Pokud se do podlahy dostane vlhkost, může to vést ke zvýšené vlhkosti v místnosti a k ohrožení tepelné izolace podlahy.
- Zlepšení kvality života: Hydroizolace může zlepšit kvalitu života obyvatel tím, že sníží výskyt plísní a bakterií, které mohou mít negativní vliv na zdraví jedince.
- Zvýšení hodnoty nemovitosti: Kvalitní hydroizolace může prodloužit životnost podlahy a zajistit, že podlaha bude v dobrém stavu po mnoho dalších let, čímž se zvyšuje hodnota nemovitosti.
Všech 5 důvodů ukazuje, že hydroizolace je důležitou součástí stavby nebo renovace podlahy.
Kde je hydroizolace nezbytná?
Hydroizolaci podlahy nevynechejte hlavně v místnostech, kde je zvýšené riziko vlhkosti a vody. Typicky se jedná o koupelny, sprchové kouty a toalety, kde je každodenní kontakt s vodou. Na zvážení je také izolace podlahy v kuchyni, kde může dojít k úniku vody z myčky či pračky. Sklepy a technické místnosti jsou dalším příkladem, protože zde často hrozí vlhkost vzlínající z podloží - hlavně u starších domů. Neméně důležitá je hydroizolace v prádelnách, kde se pracuje s velkým množstvím vody, a také na terasách a balkonech, které jsou vystaveny venkovním vlivům. Hydroizolace je zkrátka vhodná pro prostory, kde je vlhkost trvalým nebo pravidelným problémem.
Čtěte také: Jak na hydroizolaci nad terénem?
Při sanaci vlhkého zdiva u stávajících objektů dochází často také k zásahu do podlahových konstrukcí, resp. k provádění podlah nových. Ve většině případů se jedná o podlahy situované na terénu. Napojení hydroizolace v podlaze na dodatečně provedené hydroizolační opatření ve stěnách, pokud byla provedena jejich sanace některou z mechanických metod (např. podřezáváním zdiva, probouráváním zdiva či HW systémem) je nutné z důvodu zajištění celistvosti hydroizolačního povlaku.
Typy hydroizolačních materiálů a metod
Pro efektivní hydroizolaci podlahy lze zvolit různé metody, které se liší dle typu podkladu a očekávané zátěže. Hydroizolační materiály se rozdělují na povlakové a tekuté.
Povlakové hydroizolace
Povlakové hydroizolace se dělí do dvou skupin (dle původu materiálu) na syntetické a živičné.
- Syntetické materiály: Hydroizolace ze syntetických materiálů jsou vhodné pro hydroizolace střech, bazénů, balkonů, teras, spodních částí staveb a jiných venkovních konstrukcí. Kromě nejpoužívanější PVC izolace a nopových fólií patří do této skupiny i další plastové a pryžové materiály, jako jsou například geotextilie. Ty samy o sobě nezajišťují voděodolnost, ale chrání hydroizolační vrstvu před poškozením.
- Živičné materiály (asfaltové pásy): Nejpoužívanějším typem živičných hydroizolací je asfaltová lepenka. Tento vrstvený materiál obsahuje vložku z tkaniny (obvykle skelného vlákna), která je obalená asfaltem. Plynovým hořákem na PB nahřejete pásy a natavíte je na betonové podklady. Pásy využijete pro hydroizolaci venkovních stavebních konstrukcí a základových desek.
Tekuté hydroizolace
Hydroizolační stěrky a nátěry jsou vhodné pro vnitřní a venkovní použití, ale nejčastěji je využijete v koupelně. Jednoduše je aplikujete štětcem či válečkem na podkladní vrstvu. V exteriéru je využijete v místech, která nelze systémově ochránit povlakovou hydroizolací. Na výběr máte mezi jednosložkovými a dvousložkovými hydroizolacemi:
- Jednosložková hydroizolace: Je připravená k okamžitému použití a po zaschnutí vytváří elastickou voděodolnou vrstvu.
- Dvousložková hydroizolace: Na bázi polymerové pryskyřice schne rychleji. Vyžaduje však náročnější přípravu, která souvisí s promísením dvou složek.
- Gumoasfaltové nátěry: Ideální pro venkovní prostory nebo sklepy, kde je nutná robustnější ochrana.
- Tekutá guma: Moderní řešení s vysokou flexibilitou, snadnou aplikací a dlouhou životností. Hodí se jak do interiéru, tak do exteriéru. Tekutá guma zvládne vytvořit bezešvou membránu, která zajišťuje dokonalou ochranu proti pronikání vody. Tento materiál má, díky vysoké roztažnosti, schopnost přizpůsobit se pohybům podkladu, což znamená, že je ideální i pro plochy vystavené výraznému mechanickému nebo teplotnímu namáhání. Další výhodou je odolnost vůči UV záření a chemikáliím, což zajišťuje jeho univerzální použití i v náročných podmínkách, jako jsou venkovní prostory nebo průmyslové objekty. Aplikace tekuté gumy je navíc jednoduchá a intuitivní. Lze ji provádět štětcem, válečkem nebo nástřikem, což z ní dělá ideální materiál pro profesionály i domácí kutily. Významnou přidanou hodnotou je také její dlouhá životnost. Při správné aplikaci a údržbě vydrží hydroizolační vrstva až 35-40 let, což výrazně snižuje náklady na budoucí opravy a údržbu. Díky těmto vlastnostem je tekutá guma skvělou univerzální volbou pro různé stavební projekty.
- Cementové stěrky: Tradiční metoda vhodná pro širokou škálu aplikací. Kombinace s vhodnou penetrací zajistí pevnost a odolnost proti vlhkosti. Toto řešení se dá zastoupit využitím cementové podlahy, která je vytvořena speciálně do trvale vlhkých prostor.
Postup hydroizolace podlahy
Příprava na hydroizolaci je stejně důležitá jako samotná hydroizolace. Postup se liší v závislosti na zvoleném materiálu, ale základní kroky zůstávají stejné:
Čtěte také: Jak správně na tekutou hydroizolaci
1. Příprava povrchu
- Důkladně očistěte povrch od prachu, mastnoty a uvolněných částic. Na povrchu by se neměly nacházet žádné nečistoty, protože mohou narušit spojení mezi hydroizolační vrstvou a povrchem, což vede k nespolehlivému řešení.
- Zkontrolujte, zda je podklad suchý a hladký a případné nerovnosti vyrovnejte pomocí samonivelační stěrky a tmelu.
- Opravte veškeré díry a praskliny.
- Po očištění a vyrovnání naneste penetrační nátěr pro zlepšení přilnavosti. Typicky se penetrační nátěr natírá na povrch podlahy ve dvou vrstvách. Je důležité dodržet i časový odstup mezi nátěry jednotlivých vrstev.
2. Aplikace hydroizolace
- Ujistěte se, že při aplikaci hydroizolace v místnosti či venku nemrzne/neprší.
- Co se týče tekuté hydroizolace, stačí vám k nátěru pouze štětec a váleček. Začněte v rozích a poté natřete celou plochu. Aplikujte minimálně dvě vrstvy s odstupem několika hodin dle pokynů výrobce.
- Pokud budete aplikovat cementovou stěrku, musíte začít důkladným rozmícháním směsi. K nanášení si připravte kovovou stěrku a hladítko.
- Prostupy, rohy a kritická místa můžete zpevnit pomocí hydroizolačních pásek, bandáží nebo geotextilie. Kolem sprchového koutu, vany či umyvadla je aplikace hydroizolační vrstvy nezbytná, proto ji doporučujeme aplikovat po celé ploše stěn a podlah.
- Použijte parozábranu. Parozábrana, fólie která chrání před vlhkostí, může mít i reflexní vrstvu, která navíc vedle ochránění podlahy od vlhkosti, dokáže také odrážet teplo zpátky do místnosti. Parozábrana nepustí k podlaze žádnou vlhkost. Parozábrana musí být položena před tepelnou izolací a je potřeba tuto fólii dokonale spojit.
3. Kontrola
- Po zaschnutí zkontrolujte celistvost každé vrstvy. V případě potřeby opravte „bubliny“ a slabá místa nebo naneste další vrstvu.
Specifické aspekty hydroizolace podlah
Větrané vzduchové mezery
V souvislosti s prováděním sanací vlhkého zdiva se v České republice běžně používá větraných vzduchových mezer pod podlahami, které jsou v kontaktu s podložím. Větrané vzduchové mezery je možno použít také jako ochranu proti radonu pronikajícímu z podloží. Pomocí speciálních tvarovek z plastických hmot se vytvoří podlahová dutina. Zastropení vzduchové mezery se provede pomocí vodorovné nosné konstrukce, která může být tvořena například železobetonovými stropními deskami, dřevěnými trámy a prkny (zde však bude nutná její ochrana proti biologickým škůdcům), ocelovými profilovanými plechy, atd. Tento způsob je vhodný zejména v případě historických objektů a u objektů, které jsou na seznamu kulturních památek České republiky. Způsob řešení podlahové dutiny pomocí zmíněných tvarovek spočívá v provedení podkladní betonové vrstvy, popřípadě pouze zhutněného štěrkopískového podsypu. Na podkladní vrstvu se položí tvarovky, které se pak zalijí betonovou zálivkou, na kterou se posléze provedou další vrstvy podlahy. Nutnou podmínkou je zajištění proudění vzduchu tak, aby nedocházelo ke kondenzaci vodní páry uvnitř vzduchové mezery. Pokud je to možné, provedeme napojení vzduchové mezery na stávající nepoužívaný komínový průduch. V případě, že není možno splnit uvedenou podmínku, což se týká zejména místností s relativní vlhkostí vnitřního vzduchu φi > 60 %, pak je nutno postupovat podle příslušných ustanovení kap. 5 ČSN 73 0540-2 [3].
Tepelná izolace
Nutnost provedení dodatečné tepelné izolace v podlaze může vyplynout z požadavků na hodnotu součinitele prostupu tepla U, jež jsou uvedeny v ČSN 73 0540-2 [3], a které jsou v současné době také na podlahové konstrukce situované na terénu poměrně vysoké. Řešit tepelnou izolaci je potřeba především u podlah postavených přímo na terénu nebo nad nevytápěným prostorem. Podlahy nad vytápěnými prostory se tepelně izolovat nemusí. Pomocí pěnobetonu je možné vyrovnat nerovnosti podlahy, ochránit rozvody vedené v podlahách, ale hlavně izolovat podlahu proti úniku tepla. Nejlepších výsledků tepelné izolace se dá dosáhnout kombinací pěnobetonu jako podkladu a anhydritové podlahy jako svrchní vrstvy.
Pokud v rámci projekčního návrhu sanačních prací vyvstane potřeba k celoplošnému zásahu do podlahy situované na terénu (tedy v suterénu u podsklepených objektů, nebo v 1. nadzemním podlaží u nepodsklepených objektů), pak je nutno zvážit možnost, resp. nutnost dodatečného vložení tepelné izolace do podlahy. Tepelnětechnické posouzení se provede vhodným výpočetním programem. Oproti obvyklému způsobu je skladba s tepelnou izolací uloženou přímo na zemině výhodná z hlediska průběhů parciálních tlaků a tedy i kondenzace vodní páry uvnitř konstrukce. U nevytápěných místností může být dodatečné vložení tepelné izolace neekonomické. Zde je pak vhodné vložit tepelnou izolaci nikoliv v celé ploše podlahy, ale pouze v místě vodorovných koutů v místech návaznosti podlahy na zdivo za účelem zvýšení povrchových teplot. Toto opatření má následně vliv nejen na tepelné ztráty v místech koutů, ale také na snížení, popřípadě úplné vyloučení povrchové kondenzace vodní páry v těchto místech, pokud se na konkrétním objektu uvedený problém vyskytuje.
Ochrana proti radonu
Hydroizolace základové desky je nezbytná u jakékoliv novostavby: chrání dům před vlhkostí (tlakovou i vzlínající) a zabraňuje pronikání nebezpečného radonu. Nutnost dodatečného provedení protiradonového opatření v podlaze může vyvstat zejména u nepodsklepených místností, jestliže jsou zde situovány pobytové prostory (definice - viz Vyhláška č. 268/2009 Sb. [4]), a pokud v nich byla zjištěna koncentrace radonu vyšší, než je směrná hodnota objemové aktivity radonu v interiéru, která je uvedena ve Vyhlášce č. 422/2016 Sb. [5] a činí 300 Bq/m3 (pro stávající stavby i pro nové stavby). Konkrétně se zde jedná o dodatečné provedení protiradonové izolace, která je zároveň hydroizolací.
Integrace hydroizolace do celkové sanace
Rekonstrukce hydroizolace spodní stavby je zásah, který by měl předcházet důkladný průzkum a diagnostika stávajícího stavu. Izolace by měla být řešena komplexně - tedy kombinací vhodných metod vodorovné i svislé hydroizolace, případně doplněné o drenážní systém. Injektáž zdiva je jednou z nejčastějších metod dodatečné hydroizolace starších objektů, u kterých chybí funkční horizontální izolace. Cílem injektáže je vytvoření nepropustné bariéry uvnitř zdiva, která zabrání kapilárnímu vzlínání vlhkosti směrem vzhůru. Metoda spočívá v navrtání zdiva a následném vpravení speciální injektážní látky, nejčastěji formou mikroemulzí nebo krémů. Tyto látky se ve zdivu rozprostřou a zreagují s vlhkostí, čímž vytvoří trvalou vodoodpudivou clonu.
Čtěte také: Hydroizolace šikmé střechy - montáž
Vodorovná hydroizolace je klíčovým prvkem ochrany spodní stavby proti vzlínající vlhkosti. Hydroizolace podlahy se obvykle realizuje pomocí asfaltových pásů, PVC fólií nebo hydroizolačních stěrek, které se kladou na připravený podklad (např. betonovou mazaninu) před samotnou skladbu podlahy. V kritickém detailu - tedy v místě napojení na svislou hydroizolaci nebo na chemickou clonu ve zdivu - je nezbytné provést kvalitní napojení všech vrstev tak, aby byla zajištěna jejich celistvost a neprůchodnost pro vlhkost.
Spojení vodorovné hydroizolace podlahy s injektáží zdiva a případně se svislou hydroizolací obvodových stěn je zcela zásadní. Nedostatečné provedení tohoto detailu mohou vytvořit netěsnosti, kterými bude vlhkost nadále pronikat do interiéru.
Svislá hydroizolace se používá na vnější straně obvodových stěn v kontaktu se zeminou. Jejím hlavním cílem je zabránit pronikání zemní vlhkosti do konstrukce. Nejčastěji se používají hydroizolační stěrky, asfaltové pásy nebo fóliové systémy (nopové fólie). Při rekonstrukci je nutné nejprve odkopat zeminu podél stěn, očistit povrch a opravit případné trhliny ve zdivu. Součástí správného řešení je i drenážní systém, který odvádí podzemní vodu mimo objekt. Tento systém se skládá z drenážních trubek, štěrkového obsypu a geotextilie, které zajišťují dlouhodobou funkčnost.
Systém AquaStop Cream je určen pro zhotovení nové, plně funkční, vodorovné izolace ve zdivu pro zamezení vzlínající vlhkosti. Sanace podlah s tímto technologickým postupem přímo nesouvisí! Můžete odvlhčit zdivo Systémem AquaStop Cream a izolace podlah odložit s pauzou, kterou si sám naplánujete a určíte. Na výsledek dodatečně zhotovené izolace ve zdivu neodizolované podlahy vliv nemají. Je ale vždy dobré, anebo vhodné, když se řeší současně sanace podlah (pokud jsou také zavlhlé) a sanace zdiva. Nové hydroizolace podlahy a nové vzniklé hydroizolace ve zdivu se navzájem doplňují. Je ale také možné tyto hydroizolace zhotovit v pořadí a s pauzou dle Vašeho záměru, možností a priorit. V praxi je ale přece jen vhodnější, v případě, že zhotovitel zvažuje pořadí sanace a ví, že izolace bude zhotovovat s delším časovým odstupem (např. z finančních či jiných důvodů), zhotovit jako první izolaci ve zdivu, a pak zhotovit izolace podlah, než naopak. Zaizolováním podlah se může zvýšit vlhkost v neodizolovaném zdivu. Naopak to většinou takto neprobíhá, tím myslím, když se zhotoví izolace ve zdivu a podlahy se zatím izolovat nebudou, v neodizolovaných podlahách se vlhkost většinou nezvýší.
Doporučené normy a posouzení
Při návrhu a provádění hydroizolace je nutné řídit se platnými normami a provádět příslušná posouzení:
- ČSN 73 0540-2: Tepelná ochrana budov.
- ČSN 74 4505: Podlahy.
- Vyhláška MMR č. 268/2009 Sb.: O technických požadavcích na stavby.
- Vyhláška č. 422/2016 Sb.: O radiační ochraně a zabezpečení radionuklidových zdrojů.
- ČSN P 73 0610: Ochrana staveb proti radonu z podloží.
Posouzení hodnoty součinitele prostupu tepla U [W.m−2.K−1] se provede vhodným výpočetním programem (např. TEPLO 2011). Účelem tohoto posouzení je prověřit možnost kondenzace vodní páry v rizikových místech (vodorovné dolní kouty u odvlhčovaných stěn). Posouzení se provede podle zásad uvedených v kap. 5.1 ČSN 73 0540-2 [3]. Tímto způsobem se vyhodnocuje vnitřní povrchová teplota v poměrném tvaru jako teplotní faktor vnitřního povrchu fRsi. Řešení se provede vhodným výpočetním programem (např. AREA 2011 [9]).
Ve vzduchové mezeře nesmí docházet ke kondenzaci vodní páry. Posouzení proudění vzduchu a možnosti kondenzace vodní páry ve vzduchové mezeře se provede vhodným výpočetním programem (např. MEZERA 2011 [12]). Posouzení proudění vzduchu ve vzduchové mezeře (jeho rychlostí a průběhu teplot) a průběhů teplot v přilehlých konstrukcích je vhodné provést metodou CFD (např. pomocí výpočetního programu ANSYS [13]).
| Typ posouzení | Cíl | Doporučený software/norma |
|---|---|---|
| Součinitel prostupu tepla U | Zjistit tepelněizolační vlastnosti konstrukce | TEPLO 2011, ČSN 73 0540-2 |
| Kondenzace vodní páry | Prověřit možnost kondenzace v rizikových místech (kouty) | AREA 2011, ČSN 73 0540-2 (kap. 5.1) |
| Proudění vzduchu v mezeře | Zajistit funkci vzduchové mezery, eliminovat kondenzaci | MEZERA 2011, ANSYS (CFD metoda) |
| Radonová ochrana | Zabránit pronikání radonu z podloží | ČSN P 73 0610, Vyhláška č. 422/2016 Sb. |
tags: #hydroizolace #na #podlahu #proti #vlhkosti #informace