Vlhkost je největším nepřítelem každého staršího domu - zvlášť pokud jde o kamenné stavby, které často postrádají jakoukoliv hydroizolaci. Jestli se vám na stěnách objevují mokré mapy, plísně nebo opadává omítka, je nejvyšší čas zakročit. Před zahájením jakékoli sanace je důležité určit hlavní příčinu. Jiný postup zvolíte u zemní vlhkosti, jiný při problémech s větráním nebo špatným odvodněním terénu. Bez správné diagnózy budete jen zbytečně utrácet za neúčinná řešení. Hydroizolace spodní stavby je jedna z nejdůležitějších součástí stavby. Chrání objekt před účinky spodní vody a dalšími korozními účinky vnějšího prostředí, jako jsou bludné proudy, radon a chemicky znečištěné horniny. Provádění hydroizolace se musí dělat zvlášť pečlivě, jelikož je to konstrukce chránící stavbu, která je těžce opravitelná. Někdy je oprava i nemožná nebo velice nákladná.
Nejčastější příčiny vlhkosti ve starých domech
U starších staveb, především kamenných domů, se vlhkost objevuje nejčastěji ze dvou důvodů:
- Vzlínání vlhkosti z podloží - voda proniká do stěn a základů kapilárně, protože chybí vodorovná izolace.
- Kondenzace vlhkosti ze vzduchu - teplý vlhký vzduch se sráží na chladných stěnách, hlavně ve sklepě a málo větraných místnostech.
Nejčastější projevy vlhkosti ve zdivu
- Bílé solné výkvěty
- Mokrý sokl a opadávající omítka
- Plíseň v rozích nebo za nábytkem
- Zatuchlý zápach ve sklepě
- Studené, vlhké stěny i v obytných místnostech
Jak zastavit vzlínající vlhkost
Vzlínající vlhkost je nejčastější příčinou mokrých zdí ve starých domech. Voda se kapilárně nasává z podloží a postupně stoupá vzhůru do zdiva, protože dříve se domy stavěly bez vodorovné izolace. Když se přidá sůl obsažená v půdě, která vytahuje vodu ještě výš, vzniká začarovaný kruh - omítky se odlupují, sůl vytváří bílé výkvěty a zdivo nemá šanci vyschnout.
1. Chemická injektáž zdiva
Chemická injektáž je dnes velmi rozšířený způsob, jak ve zdivu vytvořit novou vodorovnou izolaci bez nutnosti větších stavebních zásahů. Do spodní části zdi se navrtají otvory, do kterých se aplikuje hydrofobní látka - nejčastěji silikonový krém, mikroemulze nebo pryskyřice. Ta pronikne do pórů a kapilár a po vytvrzení vytvoří bariéru, která zabrání dalšímu vzlínání vody. Důležité je dodržet správné rozteče a hloubku vrtů. U hrubého a nepravidelného zdiva může být složitější zajistit rovnoměrné proniknutí látky. Vysoká vlhkost nebo zasolení zdiva může ovlivnit účinnost. Proto se často doporučuje nechat si stav zdiva odborně posoudit, případně injektáž svěřit firmě, která má s daným materiálem zkušenosti.
2. Mechanické podřezání zdiva
Tato metoda spočívá v tom, že se zdivo vodorovně prořízne a do vzniklé spáry se vloží nová hydroizolační vrstva (např. nerezový plech nebo plastová fólie). Vznikne tak nepropustná linie, která fyzicky přeruší vzlínání vody.Při provádění postupujeme tak, že první den se zdivo vybourá a vyzdí pilířky, druhý den se pilířky zaklínují klíny a následně se bourá další část zdiva. Zdivo se musí vždy klínovat, k čemuž existují určené klíny. Na konci se může provést doinjektování vzniklých kaveren, například při podsekávání cihelného zdiva s tím nebývá problém, ale při podsekávání kamenného zdiva nevzniká rovná horní strana vybouraného otvoru.Do ložné spáry zdiva se z boku narážejí desky nerezového vlnitého plechu ručním pneumatickým kladivem nebo strojně. Nevýhodou této metody jsou velké rázy při zarážení plechů, čemuž musí vyhovovat statika zdiva. Je nutné, aby ve zdivu byla rovná ložná spára. Je třeba počítat s tím, že ocelový plech tvoří tepelný most ve zdivu.Pomocí strojní řetězové pily se prořízne drážka (opět po jednotlivých záběrech o délce vhodné pro konkrétní zdivo) v ložné spáře zdiva, do které se vloží hydroizolační deska (sklolaminát, plast), sloužící jako hydroizolace a utěsní se klíny a rozpínavou maltovou směsí. Kolem stěny je nutný rovný podklad pro řezací zařízení.Do stěny je třeba kromě místa řezu vyvrtat druhý otvor pro diamantové lano, to se nasadí na kladky a navleče na hnací kolo. Tímto způsobem lze řezat i betonové konstrukce a zdivo bez ložné spáry.Pro podřezání zdiva potřebujete hodně prostoru a většinou i přístup z obou stran zdi. Nevyřešíte tím vlhkost, která proniká přes zeď z boku, pokud se k ní nedokážete z druhé strany dostat. U starých domů se smíšeným nebo kamenným zdivem je třeba podřezání vždy dobře zvážit. V takovém případě bývá bezpečnější oslovit odbornou firmu, která zhodnotí stav konstrukce a navrhne optimální způsob provedení.
Čtěte také: Jak na hydroizolaci nad terénem?
3. Elektroosmóza
Elektrofyzikální metoda využívá slabý elektrický proud, který v kapilárách zdiva mění směr pohybu vody - místo aby stoupala vzhůru, je tlačena zpět do země. Do stěn se instalují elektrody propojené s řídicí jednotkou. Systém pracuje trvale a nevyžaduje zásadní stavební zásahy. Elektroosmózu lze použít samostatně, nebo jako doplněk k chemické injektáži v místech, kde mechanické zásahy nejsou vhodné.
Odvlhčení základů a spodní stavby
Zastavit vzlínání ve zdivu je jedna věc - ale bez ochrany základů a okolního terénu může být veškerá práce zbytečná. Základy starých domů bývají bez jakékoli izolace, a pokud se k nim voda z terénu dostane, vlhkost se bude tlačit znovu do stěn, soklu i podlah. Při provádění dodatečných hydroizolací zdiva ve styku se zeminou se vždy upřednostňuje jejich provedení z vnější (venkovní) strany obvodového zdiva domu. Nově vytvořené svislé hydroizolace by měly být napojeny na funkční vodorovnou hydroizolaci spodní stavby domu, vytvořenou pomocí některé z přímých sanačních metod (podřezání zdiva, chemická injektáž, aktivní elektroosmóza). Svislá hydroizolace pak brání vlhkosti dostávat se do zdiva z boku od přilehlé zeminy a účinně chrání zdivo před působením zemní vlhkosti, dočasně tlakové vody a tlakové vody. Zvýšená pozornost je kladena na izolaci styků, spár a prostupů zdivem.
Obkopání základů a svislá hydroizolace
Tento krok spočívá ve vykopání úzkého výkopu kolem domu - vždy po částech, aby nedošlo k sesuvu půdy nebo porušení statiky. Poté se očistí zdivo až na kámen nebo cihlu, odstraní se staré zbytky omítky a povrch se penetruje. Pak přichází na řadu hydroizolace. Tradiční variantou jsou asfaltové pásy (IPA) natavené hořákem. Modernější a jednodušší metodou je tekutá guma - asfaltová emulze, kterou můžete aplikovat jak štětcem, tak nástřikem a případně ji vyztužit geotextilií. Důležité je izolaci vytáhnout nad úroveň podlahy interiéru, aby byla napojena na případnou vodorovnou injektáž. Tím se vytvoří kompletní vodotěsná vana.
Pro svislou hydroizolaci se používají všechny druhy materiálů uvedených dle normy DIN 18195. Materiály nesmí podléhat biologickému opotřebení a jejich životnost musí být shodná s předpokládanou životností stavby. Před rozhodnutím o provedení nových dodatečných svislých hydroizolací doporučujeme provést vlhkostní průzkum, který určí příčiny vlhnutí a stav současných hydroizolačních vrstev. Mnoho defektů hydroizolace se objeví ve styku stěna - podlaha. Spojují se zde dvě plochy pod úhlem 90°. Pokud se tyto plochy vůči sobě pohybují, například kvůli různým teplotním změnám a pohybům v podloží stavby, je pohyb zaměřený právě na spoj pod úhlem 90°, což způsobuje velmi vysoká napětí na hydroizolaci. Za účelem omezení těchto napětí se instaluje zaoblený fabion. K vytvoření náběhového fabionu využíváme rychletuhnoucí opravné malty a hydroizolační tmely v systémovém řešení tak, aby byl materiál fabionu kompatibilní se zvoleným hydroizolačním systémem.
Typickým příkladem hydroizolace z vnitřní strany objektu je, když voda prochází skrze zdi suterénu a hydroizolace se provádí z vnitřní strany. Hydroizolace z vnitřní strany obecně znamená, že se hydroizolační vrstva aplikuje ze strany stavebního dílce, která je opačná než strana v kontaktu s vodou. Hydroizolace z vnitřní strany objektu je náročnější než hydroizolace z venkovní strany, protože voda proniká skrz konstrukci k hydroizolačnímu materiálu a snaží se jej „odtrhnout“ od podkladu. Důležité: Pokud je to možné, aplikuje se hydroizolační materiál na venkovní stranu stavby.
Čtěte také: Jak správně na tekutou hydroizolaci
Nopová fólie a drenážní systém
Po aplikaci izolace je potřeba ji chránit před mechanickým poškozením a zároveň zajistit, že voda bude od základů odváděna pryč. Zpětné zasypání výkopu a sedání zeminy jsou časté zdroje poškození hydroizolační vrstvy. Materiál užívaný k zasypání výkopu obvykle obsahuje hrubé složky. V průběhu zasypávání mohou být tyto hrubé složky natlačeny na hydroizolaci a mohou ji tak poškodit. Z tohoto důvodu je nutná instalace ochranné vrstvy. Jako ochranu hydroizolační vrstvy a zároveň drenáž pro podzemní vodu lze použít nopovou fólii. Ochranné vrstvy ideálně kombinují 3 funkce: mechanická ochrana, drenáž a separace. Ochrana se skládá ze 3 vrstev. Mechanickou ochranu poskytuje první vrstva - nopová fólie. Jako druhá vrstva udržující drenážní funkci je použitá geotextilie připevněná k nopům. Třetí vrstva jsou XPS desky ze strany k hydroizolaci. Tato separační vrstva mezi nopy a hydroizolací brání poškození od zasypávání výkopu a sedání zeminy.
Drenáže slouží k odvodu nahromaděných srážkových vod kolem obvodových zdí domu a používají se v případě působení vody v málo propustných zeminách. Drenážní systém je sestava perforovaných ohebných trubek různé velikosti a čisticích popř. kontrolních šachet. Slouží k odvádění přebytečné podpovrchové vody z pozemku a zabraňuje tak pronikání vody ke stavbě. Drenáže jsou plošné a liniové. Liniová se zhotoví ve vzdálenosti 0,5 - 1 m od líce obvodových zdí. Tvoří ji perforované trubky o sklonu min. 0,5 %, lépe však 1 %. Osa drenážní trubky musí být uložena min. 200 mm pod úrovní hydroizolace. Trubka je ukládána do štěrkového lože frakce 16/32 mm, nejlépe na betonový podklad, jelikož v případě štěrkového podkladu můžou vznikat prohlubně, trubka nebude lokálně ve správném spádu a v těchto místech se bude držet tlaková voda. Násyp štěrku musí být 300 mm vysoký. Kontrolní šachtice se vyskytují v rozích budovy. Na dně výkopu se vytvoří rýha směrem od zdiva do výkopu, která se vyplní betonovým klínem pro umístění drenážní trubice. Drenážní trubice je perforovaná (aby umožnila po celé své délce odvod vlhkosti) a musí se umístit v mírném spádu. Na koncích drenážních systémů je nutno zajistit bezpečný odtok vody buď do kanalizace, případně do zasakovací jímky, umístěné v dostatečné vzdálenosti od objektu. Drenážní trubici je vhodné zabalit do geotextilie s plošnou hmotností 500 g/m2 s přesahem 100 mm ve spoji spolu s vrstvou hrubého štěrku - vznikne tak drenážní těleso, které brání zanášení drenáže nečistotami. Plošné drenáže jsou nejčastěji zhotoveny pod podkladní deskou mezi základovými pásy. Jedná se o štěrkový násyp tloušťky 200 mm obalený geotextilií.
Když vytvoříte svislou hydroizolaci z vnějšku budovy, je ideální ji ochránit proti poškození, které by mohlo nastat při zpětném zásypu půdou. Dále je vhodné ji chránit proti povětrnostním vlivům a proti zatížení vodou. Ochrannou vrstvou může být plošný geodrén. Ten slouží jako tepelná izolace a zároveň má odvodňovací funkci. Dále lze jako ochrannou vrstvu použít nopové fólie nebo desky z extrudovaného polystyrenu. Extrudovaný polystyren je dostatečnou izolací vlhka od společné zdi, nikoliv však výbornou. Vložením lepenky je vynikající.
Odizolování podlahy a soklu
Zapomínat by se nemělo ani na podlahu. Ve starých domech často najdeme pouze udusanou hlínu, škváru nebo beton bez izolace. Vlhkost pak proniká zespodu a obejde nově izolované stěny. Hydroizolace betonové desky je ideálně prováděna ze spodní strany: Provede se roznášecí vrstva, na ni hydroizolační vrstva, poté separační vrstva, např. Pro hydroizolaci betonové desky, nebo podlahy lze použít polymery modifikované minerální a bitumenové tekuté systémy.
Postup:
Čtěte také: Hydroizolace šikmé střechy - montáž
- Odstranit staré vrstvy až na zhutněné podloží.
- Položit podkladní beton nebo štěrkopísek.
- Nanést hydroizolační vrstvu z tekuté gumy.
- Na ni položit novou betonovou desku s izolací (tepelnou i proti vlhkosti).
Nezapomeňte na napojení: Spojte izolaci podlahy se svislou izolací stěn i vodorovnou injektáží - vytvoříte tak ucelený systém, který zabrání jakékoliv cestě vody. První krok zpětného spoje spočívá v položení vodorovné hydroizolace s přesahem minimálně 150 mm od budoucí stěny. Ve druhém kroku po vyzdění suterénní zdi se na vodorovnou izolaci nataví svislá část hydroizolace a připevní se ke konstrukci stěny. Provádění izolace prostupů v základech se provádí dokonalým obtažením vedených instalací. Ochranná vrstva u vodorovné izolace se provádí v ideálním případě z betonové mazaniny tl. minimálně 50 mm. V mnoha případech však postačí izolaci chránit pomocí geotextilie.
Vodorovné plošné hydroizolace jsou vystaveny enormní zátěži a jsou na ně kladeny ty nejpřísnější požadavky. Mezi tuto zátěž patří hlavně klimatické podmínky. Konstrukce jsou vystaveny silnému slunečnímu záření, dešti či sněhu. V konstrukci může dojít ke kolísání teploty až o 70 °C. Dalším zdrojem namáhání je chemická zátěž. Působením kyselého deště, shnilého listí, čistících prostředků, posypové soli, ptačího trusu, příp. V neposlední řadě jsou vodorovné plošné hydroizolace vystaveny enormní mechanické zátěži, která vzniká např. oděrem při chůzi, posunování předmětů, dopady těžkých předmětů, oděrem od stolů a židlí. Pomocí plastifikované minerální stěrkové izolace nebo hydrofobní izolace se vytváří trvale spřažené souvrství sahající od konstrukce podkladu až po povrchovou pochozí úpravu. Tento těsnící systém má tu výhodu, že se konstrukce podkladu nepromáčí. Poškození způsobené kolísáním teplot je vyloučeno. Flexibilní lepidla zaručují vynikající přilnavost dlaždic a obkladaček k podkladu. Keramická dlažba plní kromě estetické funkce i ochrannou funkci pro izolaci. Tento celý komplex je završen použitím klasických, resp.
Hydroizolace sklepa
Sklepní prostory jsou specifické - kombinují se zde problémy s vlhkostí vzlínající, tlakové vody a kondenzace. Pokud nelze sklepní prostory izolovat zvenku, musíte sklep odizolovat v několika vrstvách zevnitř. Nejprve je nutné odstranit veškeré vrstvy omítky a odkrýt zdivo. Nakonec je nutné zeď důkladně očistit od zbytků omítky a prachu. Pak je nutné nechat zeď vyschnout. Po důkladném vyschnutí, ke kterému pomůže stavební vysoušeč, přijde na řadu základní nátěr. Po základním nátěru následuje izolační stěrka. K uzavření dutých míst se pak aplikuje cementový vyrovnávací tmel, kterým se zakryjí nerovnosti. Hydroizolace z vnitřní strany objektů je vhodná silikátová hydroizolační hmota. Dále se používají asfaltové stěrkové hmoty, jejichž výhodou je plošné nanesení, kdy se nevytváří žádné spoje. Dalším plusem stěrek je velmi dobrá odolnost proti vodě. Používají se také modifikované asfaltové pásy.
Možnosti řešení vlhkého sklepa:
- Venkovní izolace (obkopání + stěrková izolace + drenáž)
- Vnitřní tanking - cementové hydroizolační stěrky (když nelze sklep obkopat)
- Chemická injektáž stěn a podlahy
- Řízené větrání a odvlhčovače vzduchu
Vlhký sklep často potřebuje kombinaci více opatření - jedno nestačí.
Kondenzace
Kondenzace je tichý zabiják zdravého vnitřního prostředí. Nejčastěji ji poznáte podle plísní v rozích, za skříněmi nebo na stropě.
Co pomáhá:
- Krátké a intenzivní větrání 2-3× denně
- Vytápění i málo používaných místností
- Vhodné zateplení (např. vnější minerální vata nebo vnitřní kapilárně aktivní desky)
- Odsávání vlhkosti (ventilátor v koupelně, digestoř v kuchyni)
- Řízené větrání nebo rekuperace
Doplňková opatření a časté chyby
Sanační omítky
Pomáhají zdivu dýchat a vizuálně zlepšují stav. Ale pozor - neřeší příčinu, používají se až po izolaci.
Protiplísňové nátěry
Užitečné na lokální likvidaci plísní. Nezapomeňte ale odstranit příčinu vlhkosti - jinak se plíseň vrátí.
Úprava terénu
Zemina nebo dlažba kolem domu musí mít sklon od objektu. Opravte okapy a svody, které odvádějí vodu přímo k základům - častý a podceňovaný problém.
Kvalitní hydroizolace je základ. Na stavbu jako celek působí voda jako atmosférická (srážková), povrchová a podpovrchová. Zabránit vnikání vody do objektu není jenom o položení asfaltového pásu na podkladní desku. Je to daleko širší spektrum metod, které se dělí na přímé a nepřímé. Nepřímé metody zahrnují už samotný výběr staveniště (bez podzemní vody, nepromáčené půdy), umístění objektu společně s jeho tvarem a úpravou okolním prostředí (vyspádování, zřízení drenáží) přispěje k jeho celkové ochraně před vlhkostí. V dnešní době nejpoužívanější izolační technologie jsou povlakové (asfaltové pásy nebo fólie) a bezpovlakové (nátěrové hmoty a nástřiky). Ty se liší tloušťkou, skladbou vrstev, nosnou vložkou, a povrchovou úpravou. Povrchová krycí vrstva hydroizolačního pásu je tvořena z asfaltu. Dříve se používal oxidovaný asfalt, který není odolný proti UV záření a má malou životnost. Asfaltové pásy se dělí do tří základních typů a to A, R, S. Každý z těchto typů slouží pro jiné využití, což je dáno především nosnou vložkou a způsobem připevňování pásu k podkladu. Asfaltové pásy se buď lepí asfaltovým nátěrem, nebo natavují pomocí plamene a horkovzdušné pistole. Pro izolování spodní stavby se používá výhradně pás typu S, popř. modifikované pásy SBS (styrén-butadien-styrén) bez nosné vložky. Hydroizolační pásy typu S s nosnou vložkou ze skelné, polyesterové rohože nebo kovové vložky mají daleko lepší vlastnosti, a to jak mechanické tak hydroizolační, než pásy typu A a R. Fóliové hydroizolace mají vysokou pevnost v tahu a dokonalou vodotěsnost i odolnost proti agresivním účinkům zemního prostředí. Hydroizolační fólie se k podkladu lepí nebo kladou volně a zatěžují se, spojování sousedních fólií se realizuje pomocí horkého vzduchu nebo mechanicky kotevními prostředky. Hydroizolace objektu se navrhuje podle hydrofyzikálních podmínek. Záleží na tom, zda je objekt podsklepen či ne, a také na tom jaká voda se zde vyskytuje. U podsklepených budov se kombinuje izolace vodorovná a svislá. Hydroizolace se provádí na rovný, pevný a očištěný povrch. Veškeré hrany podkladu musí být zaobleny, aby se asfaltové pásy při ohýbání nelámaly. Hydroizolaci připevňujeme k podkladu mechanicky (kotvou), lepením asfaltem nebo natavováním plamenem, nebo horkým vzduchem. Napojování musíme věnovat zvláštní pozornost, spoj musí být dokonale těsný.
Po položení hydroizolace je nutné zkontrolovat odvedenou práci. Především se kontroluje těsnost v přesazích hydroizolačních pásů, kterou můžeme kontrolovat buď vizuálně, pomocí jehly, ofouknutím horkým vzduchem, vakuovou zkouškou nebo natlakováním komůrkových spojů.
| Metoda hydroizolace | Výhody | Nevýhody | Vhodné pro |
|---|---|---|---|
| Chemická injektáž | Minimální zásah, rychlá aplikace, vhodné pro různé zdiva | Vyžaduje přesné provedení, účinnost ovlivněna vlhkostí a zasolením | Cihlové, smíšené a kamenné zdivo |
| Mechanické podřezání | Trvalá a velmi účinná ochrana, nezávislá na vlhkosti | Technicky náročné, vyžaduje speciální nástroje a zkušenosti | Zdivo s rovnou ložnou spárou, méně vhodné pro kamenné zdivo |
| Elektroosmóza | Šetrné řešení, dlouhodobá funkce, vhodné pro historické budovy | Vyšší pořizovací cena, účinnost se liší dle typu zdiva, potřebuje trvalé napájení | Historické budovy, místa nevhodná pro mechanické zásahy |
| Svislá vnější izolace (s tekutou gumou/IPA) | Komplexní ochrana základů a terénu, dokonale přilne i k nerovnému zdivu, pružná | Vyžaduje výkopové práce, náročnější na provedení | Odvlhčení základů a spodní stavby, obvodové zdivo |
| Vnitřní tanking (cementové stěrky) | Možné, když nelze izolovat zvenčí, dobrá odolnost proti vodě | Náročnější provedení, voda proniká skrz konstrukci k izolaci | Sklepní prostory, kde není možný vnější přístup |
Hydroizolační systém musí být na podobné minerální bázi jako podklad - např. cihla, nebo beton. Hydroizolační systém nesmí obsahovat látky, které by po jeho aplikaci vyvolaly škodlivé jevy na zabudované prvky v konstrukci, případně by znamenaly poškození celé konstrukce (např. chloridy). Výběr hydroizolačního systému ovlivňuje spousta faktorů jako například vlastnosti nebo stav podkladu, staveniště nebo přírodní podmínky. Hydroizolační materiál musí být vhodný pro podklad a musí být schopný odolat podmínkám namáhání. Pokud je podklad ohrožen trhlinami, musí mít hydroizolační materiál schopnost přemostění trhlin. Hydroizolace spár mezi stěnou a podlahou, pracovních spár a trhlin jsou typickými příklady oblastí, které vyžadují zvláštní pozornost. Tyto citlivé oblasti potřebují zvláštní péči ještě před samotnou hydroizolací. Konstrukční, dilatační a další spáry jsou nezbytné např. k umožnění pohybu konstrukce. Utěsnění těchto spár musí být trvalé, pružné, se stabilním tvarem a UV odolné. Dlouhodobě odolná a s podzemní vodou se snášející hydrostrukturní pryskyřice se osvědčuje všude tam, kde není možný přístup k vnější ploše utěsňovaného stavebního prvku. Bobtnavé bentonitové pásky se používají k utěsnění pracovních spár a dilatačních spár proti tlakové i netlakové vodě. Tyto pásky zvětšují svůj objem při kontaktu s vodou. Použití: Utěsnění pracovních spár, utěsnění spár pracovních dílců - např. tunelové segmenty, utěsnění prostupů.
tags: #hydroizolace #dvou #sousednich #zdi