Balkony a terasy jsou vystaveny působení mnoha vlivů, a proto je hydroizolace klíčovou součástí jejich izolace. Krytiny i hmoty pro kladení jsou opotřebovávány až na hranici jejich únosnosti. Souvrství jsou běžně vystavena trvalé vlhkosti, cyklům zmrazení - tání a teplotnímu namáhání, čemuž musí čelit dlouhé roky.
Problémy s hydroizolací balkonů a teras
Hydroizolace balkonů a teras je velice častou činností především u postarších nemovitostí a bytových domů, kde původní izolace dosloužila a zapříčiňuje nepříjemné pronikání vody do podkladového materiálu nebo směrem k objektu. Důvodem tomu ale není jen stráří budov, ale často nevhodně zvolená řešení.
Jako povrchová úprava se u balkonu a teras používá většinou dlažba a spárovací hmota v žádném případě nezadrží vodu před pronikáním pod dlažbu. Spárovací hmoty totiž mají přece jen i dnes určitou nasákavost a navíc časem dojde k jejich přinejmenším částečnému narušení - prasklinky, apod. Vody pod dlažbu tedy proniká výrazně více, než by si mnozí z nás mysleli - to je bohužel praxe a realita.
Řešení hydroizolace
Při řešení nové podlahy balkónu je potřeba vyřešit dvě věci - především správnou funkci hydroizolace skladby a pak tepelnou izolaci, pokud se pod konstrukcí nachází vytápěné prostory. Zejména je důležité zvolit správný postup pokládky a vhodnou skladbu materiálů, které jsou vzájemně kompatibilní.
Skladba hydroizolační vrstvy
Z hlediska izolace proti vodě by skladba měla optimálně obsahovat dvě vrstvy izolace - hlavní a pojistnou. Současné vrstvy dlaždic a lepenky by se měly odstranit. V každém případě ponechat nosnou konstrukci balkónu, což jsou keramické desky Hurdis, patrně osazené do traverz a shora přebetonované.
Čtěte také: Jak na hydroizolaci nad terénem?
Nad ní by měla být spádová vrstva. To je zpravidla betonová mazanina ve spádu pro odtok vody. Pokud je tato vrstva v pořádku a nepoškozená, lze ji rovněž ponechat. Od této úrovně pak již snadno změříme skutečný výškový rozdíl ke dveřím, který využijeme na novou skladbu.
Na spádovou vrstvu je vhodné provést pojistnou hydroizolaci. Může to být asfaltový pás nebo izolační fólie na bázi PVC. Na pojistnou izolaci přijde tepelná izolace. Tloušťka této vrstvy vychází z požadavků ČSN 73 0540-2. Na vrstvě tepelné izolace je provedena hlavní hydroizolační vrstva - například nějaký kvalitnější asfaltový modifikovaný pás nebo zase izolační fólie na bázi PVC, nyní již o větší tloušťce, např. 1,2 až 1,5 mm.
Ve skladbách pochozích balkónů je pak doporučována drenážní vrstva. Ta je zpravidla tvořena nopovou PE folií a výšce nopů kolem 4 až 6 mm, která je položena na izolační pásy (ty ještě mohou být proti poškození ochráněny separační textilií).
Obě hydroizolační vrstvy je potřeba odvodnit - zpravidla se děje okapnicí, která je vyvedena nad okapový žlab. Řešení těchto detailů je usnadněno dostupností typových řešení a profilů od specializovaných firem a výrobců pro materiály pro skladby balkónů a lodžií.
Ve skladbě pak následuje horní betonová deska, zpravidla 5 cm armovaná Kari ocelovou sítí a protiskluzová mrazuvzdorná dlažba.
Čtěte také: Jak správně na tekutou hydroizolaci
Pokud jde o tepelnou izolaci - návrh tloušťky tepelné izolace vychází z požadavků současné platné ČSN 73 0540-2. Tato norma stanovuje požadované a doporučené hodnoty U (součinitel prostupu tepla, jednotkou je W/m2.K) pro jednotlivé ohraničující konstrukce domu. Pro součinitel prostupu tepla U platí, že čím nižší jeho hodnota je, tím lepší tepelně izolační vlastnosti konstrukce má.
Typy hydroizolačních materiálů
Hlavním a zásadním rozdílem je to, že byly vyvinuty materiály, které dokáží hydroizolovat, jsou pružné a zároveň se přímo na ně dá lepit dlažba. To je v porovnání s předchozím téměř revoluce pro hydroizolaci balkonů a teras. Díky novým technologiím totiž ochráníme celé souvrství balkonu i terasy, včetně spádové desky. Navíc mají tyto hydroizolace vysokou přilnavost i na méně savé a nesavé podklady, jako je stará dlažba.
- Cementová hydroizolační stěrka: Asi nejtypičtější zástupce. Ty jsou buď jednosložkové - obecně spíše na méně namáhané aplikace typu lodžie a nebo dvousložkové, které dokáží zvládat i izolaci velmi namáhaných konstrukcí.
- Hydroizolační pásy: Většinou na bázi polyetylenové folie, která je oboustranně kašírovaná textilií, která umožňuje dokonalé přilnutí cementových a jiných lepidel. Tyto pásy se nejdříve přilepí na podklad, samozřejmě včetně pečlivého slepení všech spojů a napojení a následně se přímo na ně lepí dlažba (cementovým lepidlem).
- Speciální hydroizolační stěrky: Nejsou na bázi cementu, ale disperze a přesto je možné přímo na ně lepit pomocí cementového lepidla na dlažbu.
- Speciální lepidla: Která zároveň fungují jako hydroizolace. Navíc jsou vysoce a trvale pružná, prakticky jako guma. V prvním kroku se tímto materiálem vystěrkuje rovnoměrná a souvislá vrstva sloužící jako hydroizolace a v dalším kroku se tím stejným materiálem lepí dlažba. Typickým příkladem je Sikabond-T8 nebo MAPEI Keralastic.
Postup realizace hydroizolace s dlažbou
- Betonovou nosnou konstrukci opatříme penetrací, která uzavře savý povrch podkladní konstrukce. Vhodný je penetrační nátěr RAKO PE 202. Výrobek ředíme dle návodu, přibližně v poměru 1 : 3.
- Spádový klín lze snadno vytvořit s využitím vyrovnávacího potěru, například moderního cementového potěru s vlákny RAKO OV 30 (s přídavkem zušlechťující emulze RAKO EM 10 dle návodu). Materiál RAKO OV 30 je vhodný pro spádované podlahy od 5 do 100 mm.
- Na vyspádovanou plochu balkonu, včetně čelních stran, provádíme izolaci. Využít lze jednosložkovou flexibilní hydroizolační stěrku proti tlakové vodě RAKO SE 6. Nanáší se ve dvou vrstvách v celkové tloušťce minimálně 2 mm. Interval mezi jednotlivými vrstvami by měl činit minimálně 4 hodiny. Pro balkon a terasu volte vždy hydroizolaci určenou pro trvalé zatížení vodou a nezapomeňte ji nanést ve dvou vrstvách. Druhá vrstva je pojistná - v první vrstvě totiž může vzniknout bublina nebo se objevit kamínek, což naruší hydroizolační funkci materiálu.
- Do místa styku podlahy se stěnou vložte do izolační vrstvy bandážní a těsnicí pásku RAKO SE 5minimálně šířky 100 mm. Těsnicí páska musí být vlepena celoplošně do hydroizolace. Oboustranně kašírovaná páska je určena pro přemostění a utěsnění napojení mezi podlahou a stěnou. Pokládka keramické dlažby je možná, až když vyzraje izolační stěrka, což je přibližně po 1-3 dnech. Stěrka se nesmí aplikovat při přímém slunečním svitu!
- Pro montáž dlaždic včetně balkónových tvarovek využijte flexibilní lepicí tmel třídy C2TES1 - jde o lepidla s vysokou příčnou deformací a přídržností. Vhodné je například profi cementové lepidlo RAKO AD 530s prodlouženou dobou otevřeného času. Lepení se doporučuje provádět dvoukontaktně, metodou Buttering & Floating, kdy se lepidlo nanáší na dlaždici i na podklad. Spotřeba lepidla se pohybuje cca na úrovni 4,5-5 kg/m2. Při pokládce se vyvarujte přímého oslunění.
- Kromě keramické dlažby využijte na jejím okraji i keramické balkónové tvarovky.
- Plošné spárování včetně spárování tvarovek provádíme nejlépe vodoodpudivou a vodotěsnou hmotou. Vhodná pro tento účel je například superflexibilní rychleschnoucí spárovací hmota RAKOGFS třídy CG2WAS1 s příměsí skelných vláken. Tento materiál byl vyvinut, testován a certifikován speciálně pro balkonovou přelivovou tvarovku do systému RAKO SYSTEM - BALKON.
- U balkonů do velikosti cca 4 m2 není nutné realizovat plošné dilatace. U větších ploch se dilatace provádí po cca 3 m (přesný rozměr by měl odpovídat dvojnásobku hloubky balkonu). Obvodovou dilataci v místě styku stěny s podlahou je však nutné provést vždy. Dilatace se s ohledem na umožnění pohybu v přechodové spáře provádí pomocí podkladního separačního provazce RAKOPES a trvale pružného polyuretanového tmelu RAKO SAB. Separační provazec zamezí nežádoucímu přilnutí tmelu ke dnu spáry a zajistí její přesnou tloušťku.
- Na postavební úklid lze použít profesionální čisticí prostředek RAKO CL 802. Přípravek z řady RAKO SYSTEM pro důkladné čištění obkladů a dlažeb si snadno poradí s cementovými zbytky, ale i s cementovými závoji, hořečnatými a minerálními usazeninami.
Důležité detaily
Sloupky zábradlí kotvíme vždy mimo keramický obklad, abychom nenarušili hydroizolaci v ploše balkonu. Zábradlí lze kotvit z bočních stran balkonu, odkud voda stéká rychle a nedostane se tak do podkladu, jako na vodorovné konstrukci. Další variantou je kotvení do fasády, pak o povrch dlažby balkonu opírá jen „nožička“.
Pro pokládku na balkonech se hodí světlé odstíny dlažeb, které jsou oproti tmavým barvám méně tepelně namáhány. Toto tepelné namáhání vytváří pnutí mezi keramikou a podkladem a může vést ke vzniku poruch v konstrukci.
Tabulka: Přehled hydroizolačních materiálů a jejich použití
| Materiál | Použití | Výhody | Nevýhody |
|---|---|---|---|
| Cementová hydroizolační stěrka | Lodžie, balkony, terasy | Dobrá paropropustnost, snadná aplikace | Nižší pružnost |
| Hydroizolační pásy | Balkony, terasy | Vysoká odolnost | Vyšší cena, náročnější aplikace |
| Speciální hydroizolační stěrky | Balkony, terasy | Vysoká pružnost | Vyšší cena |
| Speciální lepidla s hydroizolační funkcí | Balkony, terasy | Extrémní pružnost a přilnavost | Vysoká cena, náročná aplikace |
Čtěte také: Hydroizolace šikmé střechy - montáž
tags: #hydroizolace #balkonu #poradna