Při jakékoli rekonstrukci nebo pouhém připevnění poličky se jistě neobejdete bez použití vrutu a hmoždinky. Aby bylo kotvení funkční a bezpečné, je třeba vybrat správný typ hmoždinky a vrutu. Tento článek vám poskytne vyčerpávající přehled o různých typech hmoždinek a vrutů, jejich použití v různých stavebních materiálech a zásadách správné montáže.
Co je to vrut a hmoždinka?
Vrut je druh samořezného šroubu, který se nejčastěji využívá do měkkých materiálů jako je dřevo, sádrokarton nebo plast. S použitím hmoždinky ho můžeme použít i do pevných materiálů jako je cihla, beton, nebo s použitím hmoždinky do zdi, betonu a pod.
Hmoždinky se vkládají do otvoru ve zdi, ve kterém se utažením deformují. Tím vznikne pevné ukotvení, kdy se zatížení přenese do zdi nebo konstrukce. Druh deformace záleží především na typu materiálu, do kterého hmoždinky montujete:
- Rozepření: Při utahování šroubu se hmoždinka roztáhne a pevně se zaklesne do stěn vyvrtaného otvoru.
- Zauzlení: Zadní část hmoždinky se při utahování stáhne do uzlu, který vytvoří oporu na vnitřní straně dutiny.
- Zkroucení: Při montáži se hmoždinka zkroutí a vytvoří kotevní bod.
Hmoždinky jsou vyráběny z plastu nebo kovu, záleží na typu hmoždinky a k jakému účelu jsou určeny. Dnes už se většina plastových hmoždinek vyrábí z kvalitního polyamidu PA6 (nylon), který je vysoce odolný, pevný a tvrdý.
Typy vrutů a jejich výběr
Při výběru vrutu je potřeba zohlednit několik parametrů, jako je hlava, závit a drážka.
Čtěte také: Typy plastových hmoždinek vhodných pro 6mm vruty
Typy hlav vrutů
- Zápustné hlavy: Používají se všude tam, kde chceme mít hladký přechod. Do této skupiny se řadí vruty se zápustnou a čočkovitou hlavou. Se zápustnými se nejčastěji setkáme při sestavování nábytku. Pomocí krytky vrutu v dekóru dřeva pak docílíme téměř neviditelného spoje. Vruty s čočkovitou hlavou díky kónické spodní části hlavy také zapadnou do materiálu a zůstane viditelná pouze vyboulená část.
- Nezápustné hlavy: Pouze dosednou na materiál a zůstanou tedy zcela viditelné.
Typy závitů vrutů
- Plný závit: Je od špičky závitu až k hlavě vrutu.
- Částečný závit: Délka částečného závitu se liší a je vždy udávaná výrobcem.
Typy drážek vrutů
Na každý typ hlavy je nutné zvolit vhodný nástroj. Nejčastěji se setkáme s:
- Plochá: Jedná se o nejstarší typ drážky.
- Křížová drážka Philips (PH): Předchůdce současného typu křížové drážky.
- Křížová drážka Pozidriv (PZ): Nejrozšířenější typ křížové drážky, zejména u vrutů do dřeva. Využívá se zejména u samořezných šroubů.
- Torx drážka (TX): Typ drážky ve tvaru hvězdice.
Materiál vrutů
Nejčastěji se setkáme s ocelovými vruty, které jsou galvanicky zinkovány (žlutý nebo bílý zinkochromát). Speciální kategorií jsou nerezové vruty, které jsou vhodné zejména na venkovní použití. Mají výrazně větší životnost a odolnost vůči korozi. Další kategorií jsou vruty k upevnění sádrokartonových desek, které jsou vyrobeny z oceli a opatřeny povrchovou úpravou fosfát.
Výběr správného vrutu pro hmoždinku (6mm vrut)
Správně zvolený průměr vrutu pro hmoždinku je základem úspěchu při upevňování poliček, lustrů nebo kuchyňské linky. Pokud totiž zvolíte do hmoždinky špatný průměr vrutu, můžete tím její nosnost podstatně snížit. A určitě neplatí ani domněnka, že vrut o příliš velkém průměru bude ve hmoždince držet lépe. Průměr vrutu záleží na typu hmoždinky.
V našem případě se budeme zabývat obyčejnými nebo také univerzálními hmoždinkami. U speciálních hmoždinek se totiž průměr vrutu řídí specifickými požadavky. Týká se to třeba hmoždinek pro deskové materiály, elektrikářských hmoždinek a podobně - ty všechny tedy prozatím necháme stranou. Zaměříme se na nejčastější typ hmoždinky.
Obecné pravidlo při volbě průměru vrutu do běžné univerzální hmoždinky zní, že vrut by měl mít průměr nejméně poloviny tloušťky hmoždinky + 1 mm. Takže máte-li ve zdi hmoždinku o průměru 10 mm, vrut by měl mít průměr alespoň 6 mm. Bude-li průměr vrutu menší, připevňovací síla hmoždinky bude zákonitě menší, než udává výrobce.
Čtěte také: Vše o hmoždinkách a vrutech pro kutily
Na druhou stranu musíme zvažovat i maximální průměr vrutu do hmoždinky. Ten se v našem případě pohybuje cca 2 mm nad dolní hranicí průměru vrutu. Takže pro hmoždinku 10 mm bude maximální průměr vrutu 6 + 2 mm, tedy celkem 8 mm. Větší průměr vrutu nemusí jít do hmoždinky zašroubovat, a kdyby přeci jen, hrozí deformace hmoždinky a opět snížení připevňovací síly.
Doporučené průměry vrutů pro běžné hmoždinky
| Průměr hmoždinky | Minimální průměr vrutu | Maximální průměr vrutu |
|---|---|---|
| 6 mm | 4 mm | 6 mm |
| 8 mm | 5 mm | 7 mm |
| 10 mm | 6 mm | 8 mm |
| 12 mm | 7 mm | 9 mm |
Uvedené výpočty jsou obecné a mohou se u různých typů hmoždinek a výrobců lišit, proto je dobré prozkoumat i samotnou hmoždinku. Renomovaní výrobci totiž údaje o průměru vrtáku pro hmoždinku i průměr vrutů uvádějí přímo na těle hmoždinky. Někdy to chce brýle, protože údaje jsou trochu hůře viditelné. Dalším zdrojem informací je obal od hmoždinky, ten kromě průměru vrtáku a vrutu obsahuje také údaj o doporučené délce vrutu. I tato hodnota je pro správné fungování hmoždinky zásadní a věnujte jí pozornost.
Vruty se v tomto případě rozumí obyčejné vruty do dřeva, takové, jaké používáte třeba pro přišroubování desek. Dražší konstrukční vruty do dřeva jsou v tomto případě zbytečné - jejich výhody ve hmoždince příliš neoceníte. Lepší je samozřejmě při zašroubování používat akuvrtačku, zvlášť jsou-li vruty dlouhé a hmoždinek bude používat hodně. Pro montáž jedné poličky nebo lustru si vystačíte i s obyčejným šroubovákem.
Typy hmoždinek a jejich použití
Abyste byli schopni vybrat správnou hmoždinku, musíte vědět, do jakého stavebního materiálu ji budete upevňovat. I když se běžně používají univerzální stavební hmoždinky, nikdy nezajistí takovou pevnost jako speciální hmoždinky určené přímo pro daný typ materiálu. Kromě materiálu musíte při výběru hmoždinky zohlednit i zatížení, způsob použití a další požadované vlastnosti. Zvláštní pozornost pak věnujte při vrtání a upevňování předmětů do zateplovacích systémů. U nich je potřeba zabránit riziku pronikání vlhkosti a vytváření tepelných mostů, které mohou negativně ovlivnit energetickou náročnost domu.
Hmoždinky s límcem a bez límce
Většina klasických hmoždinek je k dostání v provedení s límcem nebo bez límce. Hmoždinky s límcem se používají zejména u dutinových a děrovaných materiálů. Díky límečku hmoždinka nezapadne do vyvrtaného otvoru. Čím delší límeček zvolíte, tím lepší bude pevnost při následném kotvení. Hmoždinky bez límce se používají pro průvlečnou montáž, kde je potřeba vytvořit rovnou dosedací plochu.
Čtěte také: Sádrokarton a hmoždinky Fischer
Univerzální hmoždinky
Univerzální hmoždinky se širokým spektrem použití. Pro uchycení a kotvení různých materiálů a konstrukcí do zdi si většinou vystačíte s těmito klasickými hmoždinkami. K dostání jsou v různých velikostech a lze je používat zejména pro kotvení do betonu, plné i duté cihly nebo pórobetonu. Geometrie hmoždinek umožňuje jejich snadné vložení do vyvrtaného otvoru a křidélka zabraňují protáčení hmoždinek. Univerzální přístup nabízí chytré hmoždinky jako Fischer DuoXpand nebo Fischer DuoPower, které automaticky volí správný princip uchycení podle materiálu. V plném zdivu se rozepřou, v porézní struktuře se zkroutí.
Natloukací hmoždinky
Pro jednoduchou a rychlou montáž se skvěle hodí natloukací hmoždinky, které obsahují našroubovaný vrut. Stačí jen předvrtat otvor, hmoždinku zatlouct a vrut přitáhnout. Natloukací hmoždinky se používají pro kotvení obvodových profilů sádrokartonových konstrukcí ke stávající nosné konstrukci. Slouží pro snadné a rychlé kotvení do běžných stavebních materiálů - beton, kámen, plná cihla. Nejsou však vhodné do deskových materiálů, pórobetonu či duté cihly.
Uzlovací hmoždinky
Uzlovací hmoždinky jsou vhodné do mnoha různých materiálů. Univerzální princip funkce umožňuje použití v plných, dutých a deskových stavebních materiálech. Proto jsou tyto hmoždinky správnou volbou u neznámých kotevních podkladů. V plném materiálu se rozepřou a v dutém zauzlují. Jsou využívány pro běžné zatížení do materiálů jako je například Ytong. Optimální vedení vrutu zajišťují šikmá žebra uvnitř hmoždinky a díky pojistce ve tvaru pilových zubů se hmoždinka neprotáčí.
Hmoždinky do sádrokartonu
Do sádrokartonu se používají šroubovací hmoždinky nebo kotvy s tzv. tvarovým stykem. Hmoždinky mají kónický tvar s ostrým závitem a jsou plastové (polyamid) nebo kovové. K dostání je také několik různých typů kotev do sádrokartonu. V dutině za sádrokartonovou stěnou se buď sklopí jako kotva, zauzlují nebo rozevřou jako deštník. Proti vytažení hmoždinky působí odpor v závislosti na tom, jak je stěna tlustá a také v závislosti na velikosti plochy, o kterou se hmoždinka opírá. Plastové hmoždinky se používají pro upevnění lehkých předmětů v interiéru - obrazy, lampy, podlahové lišty, elektrické zásuvky. Pro těžší břemena sáhněte po kovových hmoždinkách vybavených deštníčkem s velkým rozpěrným rádiusem. Pro deskové materiály jsou vhodné i hmoždinky s krátkou rozpěrnou délkou, které se jednoduše montují díky vytvarovanému vnitřnímu závitu. Neexistuje univerzální doporučení, pro jaký typ hmoždinky do SDK sáhnout. Pro kotvení do sádrokartonu je důležité znát hmotnost a rozměry břemene. Určující je hloubka předmětu. Pokud má kuchyňská skříňka hloubku například 400 mm, její excentricita je e = 200 mm. Únosnost sádrokartonové příčky závisí také na vzdálenosti CW profilů (svislé profily neboli stojiny).
Zvláště efektivní je kotva Molly, která představuje jeden z nejlepších způsobů, jak kotvit do sádrokartonu a na jednoduše opláštěné příčce unese až 70 kg. Jde vlastně o hmoždinku do sádrokartonu s vysokou nosností. Pro lehčí břemena s malou excentricitou (např. obrazy, hodiny, zrcadlo) vám postačí obrazový háček připevněný vrutem. Běžně se také používají plastové uzlovací hmoždinky. Ty se vloží do předvrtaného otvoru a po zašroubování vrutu vytvoří na rubové straně desky uzel. Sádrokarton Habito® H je vysokopevnostní deska a unese toho opravdu hodně. Na jeden vrut do dřeva Ø 5 mm zvládne až 34 kg (při excentricitě e = 100).
Hmoždinky do pórobetonu (Ytong)
Ytong (pórobeton) je v dnešní době velmi oblíbený stavební materiál. Do Ytongu se používají hmoždinky plastové i kovové. Kovové zatloukací hmoždinky lze použít bez předvrtání například pro upevnění potrubí. Plastové hmoždinky pro pórobeton mají speciální konstrukci a jsou vhodné k upevnění střešních a fasádních konstrukcí, zábradlí a podobných prvků. Do vyvrtaného otvoru se natlučou kladivem. Typy určené pro montáž do pórobetonových tvárnic nebo panelů mají po obvodu žebírka, která se po zašroubování vrutu do materiálu „zakousnou“. Hmoždinka GB je vyrobena z kvalitního nylonu a osazuje se do zatlučením kladivem do otvoru předvrtaného bezpříklepovým vrtáním.
Hmoždinky do dutých cihel (Porotherm)
Nylonové hmoždinky od výrobce Mungo jsou vhodné pro většinu aplikací v děrovaných cihlách a lehčených materiálech. Cihly Porotherm jsou tvořeny z mnoha malých dutinek, kde vnitřní stěny jsou tenké a venkovní plášť má silnější stěnu. Pro dosažení maximální pevnosti je vhodné zvolit takovou délku hmoždinky, aby se zauzlovala za nejsilnější nosnou stěnu. Konstrukce hmoždinek zajistí to, že se nebudou protáčet ve vyvrtaném otvoru, hmoždinka disponuje křidélky, které zamezí jejímu protáčení ve vyvrtaném otvoru.
Rámové hmoždinky
Rámové hmoždinky mají odlišnou konstrukci, jsou znatelně delší a díky pojistkám se neprotáčí a zároveň se předčasně nerozpínají. Mají schopnost se přizpůsobit vyvrtanému otvoru, tlakem vrutu dojde k vysunutí lamel, které se pevně zapřou o stěny dutiny a je vytvořen pevný spoj. V plném materiálu a pórobetonu fungují rámové hmoždinky na principu třecího spoje. V děrovaném materiálu se první část rozpěrné zóny zakotví v obvodové stěně cihly a zbytek se buď mírně rozepře, nebo vytvoří tvarový zámek v dutině.
Talířové hmoždinky
Talířové hmoždinky jsou plastové fasádní hmoždinky s trnem, které se používají při montáži izolačních desek ke konstrukci zateplovaného objektu. Běžně se vyrábí celoplastové hmoždinky s plastovým trnem a hmoždinky s kovovým natloukacím nebo šroubovacím trnem. Slouží ke kotvení polystyrenu nebo minerální vaty. Správný typ hmoždinky a počet se volí podle typu izolantu a podkladní konstrukce. Talířové hmoždinky je vhodné používat v kombinaci s izolační zátkou, která zakryje talířek hmoždinky a tím je zabráněno prokreslování kotev na fasádě.
Lešenářské hmoždinky
Lešenářské hmoždinky se spolu s lešenářskými oky používají pro připevnění stojících i pojízdných lešení, připevnění reklamních bannerů na fasády domu, napínacích lan, řetězů, bezpečnostních clon, pergol a podobně. Jsou určeny pro montáž do betonu, přírodního kamene, plné cihly, omezeně pro děrované cihly, duté tvárnice a plynosilikáty. Maximální únosnosti systému lze dosáhnout, pokud je vyvrtaný otvor vyčištěn a zbaven prachu a rozměry vyvrtaného otvoru odpovídají údajům výrobce. Křidélka po stranách zabraňují protočení hmoždinky a usnadňují montáž.
Chemické kotvy
Chemická kotva (malta) představuje řešení pro extrémní zatížení. Funguje na principu vytvrzení chemické hmoty v otvoru. Chemická malta nabízí nejvyšší nosnost - využijete ji pro kritické spoje s extrémním zatížením. Lze ji použít u všech běžných stavebních materiálů i za nepříznivých podmínek. Za teplot nad nulou ztvrdne za 2 až 13 minut, na mrazu do 24 hodin. Aplikuje se přímo do předvrtaného otvoru, do kterého následně zasunete závitovou tyč.
Zásady správné montáže
- Vyberte správný vrták: Průměr vrtáku musí přesně odpovídat průměru hmoždinky, tzn. pro hmoždinku 8 mm použijte vrták 8 mm. Při vrtání do měkkých stavebních materiálů sáhněte po vrtáku menším o 1 mm. Při montáži se nebude hmoždinka protáčet a zvýší se její nosnost.
- Vyvrtejte otvor správné hloubky: Otvor by měl být o 5-10 mm hlubší než délka hmoždinky.
- Vyčistěte otvor: Prach a drobky z vrtání vysajte vysavačem nebo vyfoukejte.
- Zasuňte hmoždinku: Hmoždinka by měla jít zasunout rukou nebo lehkým poklepáním kladívkem. Pokud nejde zasunout, je otvor malý.
- Zašroubujte vrut nebo šroub: Používejte pouze vruty doporučené výrobcem hmoždinky. Ke hmoždince musíte pořídit samozřejmě i vhodné vruty nebo háčky odpovídajícího průměru a délky. Ta by měla odpovídat minimálně součtu délky hmoždinky a jejímu průměru.
Jak vytáhnout špatně namontovanou hmoždinku?
Do plastové hmoždinky našroubujte vrut o jeden rozměr větší, než jste původně použili. Kovovou hmoždinku můžete zatlouct hlouběji do zdi tak, aby nepřekážela.
Sada RT-50 se skládá z 16 černých vrutů (4,5x60 mm) a 16 hmoždinek Fischer (6x50 mm). Tyto montážní pomůcky a spojovací materiál jsou součástí regálového systému Rusticline.
Příklady použití hmoždinek a vrutů
- Pro montáž plotovek a plotových latí do jeklu (dutého kovového profilu) se hodí hmoždinky s nerezovým vrutem FISCHER P 9 K (5 × 45 mm).
- Lehčí prvky - držáky plotových polí, lišty nebo dekorativní lamely - upevníte chytrou hmoždinkou FISCHER DuoPower 10 × 50 s nerezovým vrutem.
- Pro kotvení pantů vstupních branek do plných cihel, betonu či ztraceného bednění sáhněte po montážní sadě 10 ks kotev do zděných sloupků. Pro dvoukřídlou bránu nabízíme montážní sadu 20 ks kotev do zděných sloupků, ve které najdete všechny součástky v dvojnásobném množství.
- Hmoždinkami FISCHER DuoXpand 8 × 80 mm FUS s pozinkovaným šroubem připevníte k betonovému podkladu např. patky pergoly.
- Pro montáž plotovek na kovové rámy jsou ideální hmoždinky s distančním límcem (např. FISCHER P 9 K), které zajišťují mezeru pro odvětrání a chrání dřevo před hnilobou.
- Při instalaci jednokřídlých vstupních branek sáhnou nakupující nejčastěji po kompletní montážní sadě 10 ks kotev pro vstupní branku do zděných sloupků.
tags: #hmozdinka #pro #vrut #6 #typy #použití