Založení samotné stavby domu je jednou z nejdůležitějších částí celé stavby. Hloubka základů je důležitá pro dosažení tzv. nezámrzné hloubky, tedy hloubky, ve které již daná zemina v dané lokalitě nezamrzá. V našich klimatických podmínkách se jedná běžně o hloubky 90 - 120 cm. Je třeba se se základy dostat pod tuto hranici, jen tak se zajistí, že skupenské změny vody v zemině a s tím spojené rozměrové změny je nenaruší. Tuto hloubku lze ovlivnit tepelnou izolací zeminy.
Základy, suterén a sokl patří k místům, kudy může unikat nemalá část tepla. Navíc jde o velmi namáhané a exponované části stavby. Zateplení je potřeba zejména ze dvou důvodů: aby nedocházelo k promrzání základů a tvorbě koutových plísní. Zateplené základy domu šetří peníze za energie vynaložené na vytápění a zvyšují teplotní komfort.
Funkce a požadavky na tepelnou izolaci soklu
Hlavní funkcí tepelné izolace soklu je zabránit promrzání obvodových základů a části terénu pod stavbou. Zateplením soklu dochází k výraznému omezení kondenzace v místech napojení základu na zdivo, zamezí se prolínání vlhkosti do vyšších částí nad terénem. Sokl domu má ochrannou a izolační funkci a chrání spodní část domu zejména proti průnikům vody do budovy, únikům tepla z budovy, proti kyselosti půdy či mechanickým tlakům.
V dnešní době má sokl běžně hydroizolaci a drenáž zajišťující odvod vody. Tudíž se od soklu vyžaduje dostatečná pevnost, odolnost proti působení vzlínající i odstřikující vody, působení proti mrazu i proti agresivnímu prostředí rozpuštěných solí. Důležitá je také možnost mechanického čištění.
Nároky na zateplení soklu a spodní části domu se liší od nadzemní izolace. Spodní část domu je místo, kde na izolaci působí velký tlak konstrukce i okolní zeminy společně s vodou. Nutnou vlastností takové izolace je proto ještě vyšší mechanická odolnost a nenasákavost.
Čtěte také: Průvodce hloubkou zakopání sloupků
V posledních dvaceti letech je nově u soklu vyžadována také dostatečná úroveň tepelné izolace, která má v detailu řadu funkcí:
- Zamezuje promrznutí základů a části terénu pod domem.
- Snižuje tepelné ztráty.
- Zabraňuje kondenzaci vlhkosti i jejímu transportu mezi základy a zdivo.
- Prodlouží životnost zdiva a spodních částí stavby.
- Umožní plynulou návaznost podzemního a nadzemního izolačního systému.
Materiály pro zateplení základů a soklu
Vhodné materiály pro zateplení základů domu jsou tepelné izolace z pěnového skla nebo extrudovaného či perimetrického polystyrenu. Rozhodně je třeba se vyvarovat běžnému polystyrenu, protože do podzemních podmínek není vhodný. Běžný fasádní polystyren je příliš nasákavý a během pár let by izolace ztratila svoji funkčnost.
Typy materiálů:
- XPS (extrudovaný polystyren): Jedná se o tepelně izolační desky odolné vůči vodě a zemině. Hlavní výhodou XPS desek je jejich vysoká pevnost v tlaku, která určuje možnost jejich použití i ve větších hloubkách. Extrudovaný polystyren na zateplení soklu a základů bývá v odstínech růžové nebo modro-zelené.
- Pěnové sklo: S pěnovým sklem se na trhu můžete setkat ve formě štěrku nebo praktických desek.
- Perimetrický polystyren (např. Isover EPS Sokl, Isover EPS Sokl 3000, Isover EPS Perimetr): Speciální typ EPS desek napěňovaných do forem pro náročné tepelné izolace konstrukcí v přímém styku s vlhkostí. Na rozdíl od klasického pěnového polystyrenu se neřeže do bloků, ale vyrábí se litím do forem. To deskám propůjčuje mimořádné vlastnosti, jako je minimální nasákavost, vysoká pevnost v tlaku a mrazuvzdornost. Izolační deska Isover EPS Sokl 3000 je určena pro maximální hloubku pod terénem 3 m, což vyhovuje podstatné většině aplikací. Pro přilnavost lepidel a tmelů bývá soklový polystyren vybaven tzv. vaflovým vzorem.
Při výběru materiálu na zateplení základů domu je třeba také zohlednit, zda má dům suterén, v jakém je terénu, ale také podle toho, jaké je složení podloží. Ačkoli se pro zateplování podsklepeného domu doporučuje použít pěnové sklo, v praxi se však nejčastěji používá polystyren XPS neboli extrudovaný polystyren. V případě, že hledáte ekonomické řešení, můžete do podzemní části použít i polystyren perimetrický.
Současná nabídka izolantů Isover pro sokl a spodní stavbu obsahuje standardní materiály používané po celé Evropě, a to jak perimetrické izolace (Isover EPS SOKL, Isover EPS SOKL 3000, Isover EPS Perimetr), tak desky extrudovaného polystyrenu XPS. Všechny uvedené izolanty se vyznačují velmi nízkou nasákavostí a mrazuvzdorností.
Hloubka a tloušťka zateplení
Výška zateplení soklu by měla být minimálně 30 centimetrů nad budoucím okolním terénem. Do této výšky by měl být použit nejen soklový polystyren, ale také svislá hydroizolace kolem stavby. Izolace se na sokl lepí až do úrovně nezámrzné hloubky (cca 80 cm pod zemí). Obecně platí, že v případě zateplování základů u nepodsklepeného objektu, zateplujeme do hloubky promrzání, tedy minimálně 80 cm hluboko pod úroveň terénu. Pokud je to možné, zatahujeme izolaci soklu až pod terén.
Čtěte také: Životnost plotu a hloubka základů
Tepelná izolace základové desky je nezbytná pro zamezení tepelných ztrát. Izolace se v tomto případě instaluje i pod úroveň nezámrzné hloubky. Musí odolávat nejen vlhkosti, ale také tlaku zeminy.
U nepodsklepené stavby obvykle tepelně izolujeme boky základových pasů vnějšího obvodu domu od úrovně základové desky až po ložnou spáru základů v nezámrzné hloubce, která činí v ČR maximálně 1300 mm. V tomto případě postačuje pro nízkoenergetické domy například 50-100 mm extrudovaného (nenasákavého) polystyrénu. Pro pasivní domy je obvykle aplikováno 100-200 mm. Při nižší výšce tepelné izolace musíme potom úměrně zvýšit její mocnost.
Optimální tloušťka tepelné izolace závisí na několika faktorech, včetně klimatických podmínek, typu budovy a požadavků na energetickou účinnost. Zateplovat izolací o tloušťce menší než 15 centimetrů se prakticky nevyplatí. Každý centimetr izolace navíc sice něco stojí, ale cenový rozdíl je bohatě kompenzovaný budoucími energetickými úsporami. Současným standardem při zateplování je až 28 cm.
V případě moderních dřevostaveb s bodovými opěrami, vrtanými pilíři nebo prefa patkami je spodní líc vrchní stavby od úrovně upraveného terénu oddělen provětrávanou vzduchovou mezerou min. 500 mm. Podlahu nad terénem tvoří tepelně izolovaný nosný dřevěný rošt. Tímto konceptem je vyloučena rovněž potřeba speciální izolace proti vlhkosti i proti radonu. Nesmíme zapomenout na dokonalou tepelnou izolaci přípojek v partiích vedených přes vzduchovou mezeru a vzduchotěsné ošetření prostupů rovinou konstrukce podlahy nad terénem.
Zateplení základů zatepleného soklu s pomocí desek Isover EPS SOKL, SOKL 3000, Perimetr, popř. extrudovaného polystyrenu XPS patří mezi standardní řešení detailu každé stavby. Je přitom zcela jedno, zda se jedná o novostavbu či rekonstrukci, jednovrstvou, či vrstvenou zateplenou stěnu.
Čtěte také: Základy plotu: Vyhněte se problémům s mrazem.
Provedení zateplení a důležité aspekty
Dříve než se vůbec zamyslíte nad tím, že chcete základy domu tepelně izolovat, je nutné zkontrolovat stav hydroizolace. V případě, že stavíte nový dům, musíte nejprve hydroizolaci dodělat. Jak už jste si přečetli výše, je nutné, aby byly základy před zateplením izolovány proti vlhkosti, teprve poté můžete zateplovat základy.
Obecně ohledně zateplení základů a soklu existuje mnoho přístupů a metodologií. Lidé mají tendenci řešit především tloušťku polystyrenu, jeho umístění, typ a zda je vůbec nutný. Lze zaznamenat trend zateplovat dům více, než je nezbytně nutné. Dnes můžeme vidět i 300 mm tlustou izolaci na základech, kde bylo dříve obvyklým standardem 100 mm.
Výška zateplení nenasákavým polystyrenem by měla být minimálně 300 mm nad budoucí terén. Do této výšky je také nutné vytáhnout asfaltovou hydroizolaci domu. Na asfaltový hydroizolační pás se polystyren vždy lepí, abychom neproděravěli hydroizolaci. S typem pojiva Vám poradí výrobce zateplení, existuje více variant, od klasické polyuretanové pěny, přes lepidlo, až po pojivo na bázi cementu, které je vhodné na keramické stěnové prvky. Kde již nemáme hydroizolaci, můžeme použít nejjistější kotvení hmoždinkami. Základový polystyren může být bez jakékoliv úpravy v přímém kontaktu se zeminou.
Před vlastním lepením desek je nutné hydroizolované stěny nejprve očistit. Až následně na ně desky extrudovaného polystyrenu lepit pomocí doporučeného lepidla od výrobce nebo lepidla disperzního asfaltového. Lepidlo nanášejte na kraje desky a bodově pak uprostřed desky. Toto lepení je spíše pomocné, protože desky budou u zdi držet především tlakem zeminy. Aby však nedošlo k posunu desek, je vhodné spodní řadu desek umístit tak, aby měly pevný opěrný bod, kterým může být nejlépe přesah základů domu. Zateplení základů je vhodně chráněno nopovou fólií.
Pro řezání polystyrenu na potřebný rozměr vždy používejte řezačku na polystyren. Řezačku na polystyren zužitkujete zejména v místech, kde vedou přívody vody do domu, odpady z domu a jiné potřebné přípojky k inženýrským sítím.
Speciální řešení tam, kde například není možné obnažit základy až takto hluboko, je tepelná izolace ve vodorovném směru, tzv. vodorovné izolační křídlo. Tepelná izolace základových konstrukcí je tedy k soklové izolaci v kolmém směru. Samozřejmě by měla být vhodně chráněná před mechanickým poškozením, například dostatečnou vrstvou zeminy nebo dlažbou v pískovém loži.
Chyby v minulosti a moderní řešení
Jednotlivé detaily zatepleného soklu procházejí poměrně zásadním vývojem. Jako příklad můžeme uvést detail soklu u zateplovacích systémů ETICS, kde jsme ještě donedávna mohli poměrně nepochopitelně nacházet hliníkové zakládací lišty. Hliník je skoro nejlepší tepelný vodič, má vysokou tepelnou roztažnost a nemá vysokou požární odolnost.
Překonaný detail zateplení soklu s použitím hliníkové soklové lišty v kombinaci s nezatepleným kamenným soklem prakticky jistě způsobuje problémy s vysokými tepelnými ztrátami a vysokou kondenzací v konstrukci, popř. i na vnitřním povrchu. U pasivních domů s hliníkovou soklovou lištou soklu dochází k výrazné kondenzaci vody pod lištou, trhlinám na líci výztužné vrstvy lišty a výraznému tepelnému mostu.
Sokl se nenachází jenom nad terénem, ale nad každou vodorovnou konstrukcí, tj. terasou, balkonem, markýzou apod.
Tabulka: Porovnání izolačních materiálů pro sokl a základy
| Materiál | Hlavní vlastnosti | Výhody | Nevýhody | Typické použití |
|---|---|---|---|---|
| Extrudovaný polystyren (XPS) | Nenasákavý, vysoká pevnost v tlaku, mrazuvzdorný | Odolnost vůči vodě a zemině, vhodný do větších hloubek | Běžný polystyren není vhodný | Zateplení základů, sokl, suterén, základové desky |
| Pěnové sklo | Nenasákavý, ekologický, recyklovatelný, odolný proti hlodavcům | Vysoká pevnost, dlouhá životnost, doporučuje se pro podsklepené domy | Vyšší cena | Zateplení základů, podsklepené domy, jako tepelně izolační kamenivo |
| Perimetrický polystyren (např. Isover EPS Sokl 3000) | Minimální nasákavost, vysoká pevnost v tlaku, mrazuvzdorný, vaflová struktura | Vysoká přídržnost lepidel, vhodný pro náročné konstrukce v přímém styku s vlhkostí, ekonomické řešení | Méně univerzální než XPS pro extrémní podmínky | Zateplení soklu, části konstrukcí od 300 mm nad povrchem země, do hloubky 3 m pod terénem |
| Běžný fasádní polystyren | Nasákavý | Nízká cena (ale nevhodný) | Ztráta funkčnosti v podzemních podmínkách, vysoká nasákavost | Nevhodný pro zateplení základů a soklu |
Zateplení základů u nepodsklepených objektů
Většina staveb (obzvláště rodinné domy) jsou založeny na betonových pasech. Základová rýha je vykopána bagrem a následně vylita betonem. V případě složitějších základových podmínek, např. neúnosné půdy (např. jíly, navážky, apod.), se používají základové desky či základové rošty. Tyto základové desky mohou být zespodu zatepleny pomocí extrudovaného polystyrenu nebo pěnoskla.
Možnou alternativou jsou potom základy vyzděné z betonových/skořepinových tvárnic, které vytvářejí ztracené bednění, vyplní se betonem a podle potřeby prováží výztuží. Je třeba mít na paměti, že takové základy mají oproti technologii litého betonu obvykle menší prostorovou tuhost, což se může projevit negativně prasklinami ve vrchní stavbě po dotvarování podloží v průběhu životnosti stavby.
Založení nepodsklepených pasivních rodinných domů na zámrznou hloubku pouze na betonové desce izolované od podloží 200-300 mm extrudovaného polystyrénu a hutněným štěrkopískovým polštářem s drenáží, na rozdíl od Německa nebo Rakouska, neodpovídá tuzemské tradici a není bohužel dosud významněji užíváno. XPS, nebo styrodur lze v tomto případě v závislosti na parametrech podloží - propustné/nepropustné rovněž nahradit násypem z hutněného, tepelně izolačního kameniva - například z granulovaného pěnového skla.
Základová spára je v těchto případech chráněna po obvodě domu metrovou šikmo skloněnou clonou z nenasákavých tepelně izolačních desek, přesahem podsypu z pěnoskla, nebo izolačními svislými péry. Technologie je zranitelná při provádění nebo rekonstrukcích přípojek inženýrských sítí, které tvoří drenáž, přivádějící vodu do podloží stavby. Základová betonová deska podle požadavků na únosnost je buď vyztužena standardně ocelovými profily, nebo řešena jako vláknobeton (skelná, nebo syntetická plastová vlákna), případně drátkobeton.
Zateplení suterénu a podsklepených staveb
Pokud využíváte sklepní prostory celoročně, třeba jako garáž nebo posilovnu, vyplatí se vám izolace suterénu. V opačném případě přijde vhod samotná izolace soklu. U podsklepené stavby přibývá komplikace s dokonalým provedením izolace, nejčastěji proti tlakové vodě. V současnosti v podobě těžkých asfaltových pásů nebo hydroizolační plastové fólie. Novým materiálem jsou potom na technologickou kázeň při aplikaci velmi náročné izolační stěrky. Jedná se o pastovité hmoty, vícevrstvé, které jsou na rozdíl od tradičních povlakových izolací natahovány na upravený povrch pomocí špachtlí. (Pozor, pouze některé jsou odolné proti vnikání radonu do stavby.)
Stěny jsou obvykle zatepleny lepenými nebo kotvenými deskami extrudovaného (minimálně nasákavého) polystyrénu se spoji na pero a drážku a důsledně vystřídanými spárami. Tepelná izolace je zpravidla chráněna drenážní nopovanou fólií a vrstvou netkané textilie.
Tepelný most mezi spodní stavbou a první vrstvou zdiva u těžkých stěn je obvykle možné přerušit vložením 100 mm tl. tvarovek z pěnoskla, což je velmi drahé řešení, případně méně účinnější vrstvou plynosilikátových či jiných speciálních tvárnic. V případě lehkých dřevostaveb sehrají obdobnou roli desky z extrudovaného polystyrénu. Konkrétní řešení musí vždy ověřit statik.
V místě soklu potom musí tepelná izolace základů nebo suterénu důsledně, bez přerušení, navazovat na tepelnou izolaci obvodových stěn vrchní stavby. Oddělení je pouze v podobě systémové dilatační spáry, často se na ni zapomíná. Samostatnou otázkou je potom návrh a provedení účinného drenážního systému, který pomáhá chránit spodní stavbu v závislosti na geologické skladbě podloží u nepodsklepeného i podsklepeného domu.
Dřevostavby a izolace základů
Typickým reprezentantem jsou moderní dřevostavby. Mají výrazně vyšší nízkoenergetický potenciál než zděné stavby. Statická/nosná složka je totiž obvykle integrovaná s tepelně izolační, jak vyplývá ze samotné povahy konstrukce. Jedná se vždy o vícevrstvé konstrukce, kdy jsme schopni vlastnosti konstrukce "namixovat" dle konkrétní potřeby a účelu.
Podle způsobu výstavby je potom dělíme na prefabrikované, obvykle panelové, užívané nejčastěji v případě typových domů, dále zhotovované z jednotlivých prvků přímo na staveništi, aplikované většinou při stavbách podle individuálního projektu. Preferujeme bezpečnější, difuzně otevřené konstrukce, to znamená, že odpor jednotlivých vrstev vůči průchodu vodních par směrem k exteriéru klesá. Jsou na vnitřním líci vybaveny technologicky lépe zvládnutelnější parobrzdou, oproti na provádění náročnější parozábraně.
Zde je nezbytné poctivě zmínit, že otevřené systémy jsou vždy o něco dražší než systémy uzavřené. Vyplývá to z náročnější skladby konstrukcí i konstrukčních detailů při porovnání obou systémů. V případě nízkoenergetických a pasivních domů se doporučují difuzně otevřené konstrukce.
V případě nízkoenergetických pasivních rodinných domů obvykle nosnou stěnovou - sendvičovou - konstrukci lehkého skeletu tvoří dřevěné rámy, ze sloupků a příčníků z úsporného fošnového či složeného profilu vyplněné tepelnou izolací, nejčastěji minerální vlnou, dřevovláknitými deskami, nebo balíky slámy. Nejkvalitnější provedení je z profilů z lepeného dřeva. Standardem je použití suchého, hoblovaného, certifikovaného řeziva. Stěny se kotví na dřevěný od spodní stavby izolovaný práh, uložený na základových betonových pasech spojených tenkou vyztuženou deskou.
Stěna je nejlépe z vnitřní strany, kde plní zároveň funkci parozábrany, zaklopena obvykle statickou konstrukční dřevoštěpkovou (OSB) deskou a opatřena přídavnou tepelnou izolací (vykrývající tepelné mosty nosných prvků) a vrstvami fasády. Vně může být použit kontaktní zateplovací systém, nebo různé druhy předvěšených obkladových materiálů s odvětrávanou mezerou. Z vnitřní strany je parozábrana bránící pronikání vlhkosti z interiéru do konstrukce krytá obvykle dalším deskovým materiálem, například sádrokartonem, a další vnitřní vrstva tepelné izolace s rozvody instalací - takzvaná instalační předstěna (nebo rovina) a až potom sádrokarton, palubky, či jiné deskové materiály dle výběru klienta.
Roubené dřevěné domy jsou v tradičním pojetí jednovrstvé konstrukce sestavené z masivních profilů kruhového průřezu nebo opracovaných do tvaru trámů. Jednoduché jednovrstvé dřevěné profily jsou však z hlediska tepelného odporu na hranici požadovaných normových hodnot. V místě ložných spár vyplněných ucpávkou potom obvykle nevyhovují. Jsou proto pro trvalé bydlení méně vhodné, tím spíše pro energeticky úsporné stavby. Lze to řešit přidanou masivní vrstvou tepelné izolace z vnitřní strany, kdy však ztrácíme to nejdůležitější - kontakt se dřevem v interiéru. Ze severských zemí lze převzít velmi racionální model skladby stěny. Dvojité, relativně tenké roubené stěny z masivních nebo lepených profilů jsou vyplněny kontaktně tepelnou izolací. Vhodným komponentem jsou potom špaletová okna. Podle tloušťky vrstvy tepelné izolace jsme schopni na takové bázi navrhovat skladby pro nízkoenergetické i pasivní domy.
Konstrukce z vrstveného, masivního dřeva jsou stavby skládané z průmyslově vyrobených velkoplošných dílců. Nosné prvky jsou používány jako stavebnice pro stěnové, stropní i střešní konstrukce. Pro technologii je charakteristické atraktivní přiznání textury dřeva v interiéru místností. Kontaktní tepelná izolace obvodového pláště se aplikuje zásadně z vnější/exteriérové strany nosné konstrukce a je chráněna obkladem fasády s odvětrávanou mezerou, nebo kontaktně systémovou skladbou omítky. Skladbu lze pružně upravit pro požadovaný standard energetické náročnosti. V tuzemsku je v posledních letech nabízena pouze varianta křížem lepených nosných prvků.
Je nutné varovat před použitím sendvičových panelů na bázi polystyrénu kontaktně vlepeného mezi dvě OSB desky, které se v současnosti nabízí pod různými výrobními názvy. Jedná se o méně bezpečný, difuzně uzavřený systém snadno zranitelný při technologické nekázni na stavbě.
tags: #hloubka #tepelne #izolace #informace