Kvalitně provedená montáž oken má zásadní význam pro jejich bezvadnou funkčnost a dlouhou životnost. Nesprávně osazené okno totiž nebude schopno dostatečně izolovat studený venkovní vzduch. Montáž oken není pouze o správném fixování a namontování, ale především o správném vyplnění a uzavření připojovací spáry, aby nevznikly tzv. tepelné mosty. Ty jsou slabým místem, kudy může unikat teplo ven z interiéru, a kde mohou vznikat nežádoucí jevy spojené s kondenzací vlhkosti.
Připojovací spára: definice a klíčové požadavky
Připojovací spára je prostor mezi obvodem stavebního výrobku a stavebním otvorem obvodového pláště budovy. Jedná se o definovaný stavební detail popsaný v ČSN 74 6077. Zanedbání zásad správné montáže často vede k podstatnému zhoršení tepelně izolačních, těsnících a statických vlastností nově pořízených oken, případně ke snížení jejich funkčnosti, životnosti a trvanlivosti.
Základní tepelně-technické požadavky a utěsnění
Při řešení připojovací spáry je nutné mít na zřeteli vzduchotěsnost, vodotěsnost vnějšího uzávěru, parotěsnost vnitřního uzávěru a redukci tepelných mostů. Připojovací spára musí být navržena tak, aby byly splněny základní tepelně-technické požadavky udávané ČSN 73 0540-2. Utěsnění připojovací spáry musí být navrženo tak, aby vnitřní uzávěr měl vyšší ekvivalentní difuzní tloušťku než uzávěr vnější, a celková skladba těsnění spáry musí být navržena tak, aby umožňovala co nejlepší odvětrávání a vysychání spáry. Připojovací spára musí být navržena tak, aby byla odolná proti hnanému dešti, ale i kondenzátu z okolní tepelné izolace.
Je nezbytné zabezpečit připojovací spáry proti zatékání deštové vody z exteriéru, nejlépe vodotěsným napojením zateplovacího systému či finální venkovní omítky. Stejně tak je velmi vhodné ošetřit připojovací spáru z interiérové strany parotěsnou páskou. Ta je schopna zabránit vnikání vzdušné vlhkosti do okolí nově namontovaného okna, její následné kondenzaci a tím i provlhání okenních ostění a nadpraží. Zabránit provlhání interiérového ostění a nadpraží oken lze i jinými prostředky než parotěsnými páskami, například správně navrženým zateplením připojovacího detailu oken či dveří ke stavební konstrukci.
Další funkční požadavky
- Připojovací spára musí být vyplněna vhodným tepelněizolačním materiálem a musí splňovat požadovaný lineární činitel prostupu tepla tepelné vazby.
- Řešení připojovací spáry je třeba provést tak, aby byly splněny požadavky na vzduchovou neprůzvučnost.
- Při návrhu je nutné posoudit a prokázat, že kritické izotermy nebudou na vnitřním povrchu výplně otvoru.
- Na vnitřním povrchu výplní otvorů by mělo být zabráněno vzniku kondenzátu, takže teplota vnitřního povrchu bude vyšší než teplota rosného bodu (cca 9 °C), stanovená podle okrajových podmínek dle ČSN 73 0540-2.
- Pro zabudování dvojitých oken platí stejné zásady návrhu a provedení připojovací spáry jako pro jednoduchá okna.
- Připojovací spára oken a dveří vždy musí být takového rozměru, aby byla schopna umožnit veškeré dilatační pohyby otvorových výplní (teplotní či vlhkostní roztažnost), jakož i všechny možné pohyby či průhyby.
Materiály pro utěsnění připojovací spáry
Tepelněizolační utěsnění připojovací spáry musí být provedeno z takového materiálu, který vyplní celý průřez spáry. Není vhodné používat tvrdé izolační materiály, například přířezy z pěnového polystyrenu. Širší připojovací spáry je vhodné vyplnit minerální vlnou, jinak je optimální celý průřez spáry vypěnit polyuretanovou pěnou při dodržení doporučeného technologického postupu výrobce. Tepelněizolační materiály neplní požadavky na vzduchotěsnost a odolnost proti hnanému dešti.
Čtěte také: Dřevěné sloupky v betonu: Jak na to
Polyuretanová pěna
Plnicí pěna musí být vybrána a použita v souladu s pokyny od výrobců. Plnicí pěna nemůže být použita jako konstrukční kotvicí prostředek a nesmí být použita jako jediný uzavírací materiál připojovací spáry. Potřebuje pro expanzi a vytvrdnutí dostatečnou dobu, která je závislá na vnějších podmínkách: teplotě při aplikaci, vlhkosti konstrukce a velikosti vyplňované spáry. Oříznutí se může provádět až po úplném vytvrdnutí v celém objemu, což může trvat 1 hodinu až 3 hodiny. Plnicí pěna není UV odolná, a proto musí být neprodleně (v řádu dní) po aplikaci uzavřena nebo překryta podle provedení připojovací spáry.
Použití pouze polyuretanové pěny jako jediného uzávěru připojovací spáry může zdánlivě zajistit dostatečnou tepelnou izolaci a upevnění rámu do stavebního otvoru. Žádná polyuretanová pěna však není parotěsná, proto dochází v zimním období k průniku vnitřního teplého a vlhkého vzduchu do hmoty pěny a ke kondenzaci vodní páry. Provést montáž oken pouze s použitím montážní pěny a k tomu odložit navazující stavební práce je snad tím nejhorším řešením.
Komprimované multifunkční pásky a tmely
Komprimovaná multifunkční páska, která po aplikaci na rám okna a osazení okna začne expandovat a vyplní v celé šířce připojovací spáru. Díky impregnaci, ale otevřené struktuře je tato páska nenasákavá, ale zajišťuje aktivní bilanci vodní páry, tedy v zimním období je vlhkost vnitřního teplého vzduchu efektivně vysoušena směrem ven. Páska utěsní připojovací spáru proti proudění vzduchu a proti hnanému dešti. Páska v jednom materiálu plní všechny tři funkce uzavření připojovací spáry.
Podle šířky a tolerance připojovací spáry se volí vhodný uzavírací těsnicí materiál a technologický postup. Pro spáry do 25 mm se mohou použít stavební tmely či komprimované pásky. Montáž s využitím tzv. pásek (parotěsnou interiérovou a paropropustnou, ale zároveň voděodolnou exteriérovou páskou) je dražší. Zatímco u novostaveb se tato metoda vyplatí (vhodná je zejména u tzv. předsazené montáže), u rekonstrukcí (tedy výměny oken) bývá obtížné správný technologický postup aplikace pásek dodržet a nemá to tedy vždy smysl.
Příprava stavebního otvoru
Pro bezproblémovou montáž oken je třeba nejdříve řádně připravit stavební otvor. Povrch ostění musí být hladký a soudržný tak, aby to umožnilo správné nalepení fólií pro uzavření připojovací spáry. Montáž oken do otvoru z hrubého cihelného zdiva nebo do hrubě vybouraného otvoru po starých oknech bez řádné úpravy ostění neumožní důslednou tepelnou izolaci.
Čtěte také: Materiály pro kotvení do betonu
Stav ostění a jeho úpravy
Povrch ostění stavebních otvorů musí být připraven pro montáž výplně otvoru. Ostění nově vybouraných stavebních otvorů musí být rovně a čistě omítnuto. Před montáží rámu výplně otvoru je nutné zajistit, aby povrch ostění byl čistý, suchý, nosný, hladký, nezvlněný, pevný bez trhlin a bez materiálů snižujících přilnavost izolačních materiálů. Je doporučeno povrch ploch ošetřit penetračním nátěrem. Důležité je dbát i na rovnost podkladu, který tvoří stavební konstrukce. Pokud je tento podklad tvořen například cihelným zdivem, pak musí být výplň spár zdiva pevná a v rovině s cihlami.
Nejsnazší variantou je usazování oken do stěn z monolitického betonu, který je po odbednění hladký a vytváří tak ideální podklad pro okamžité kotvení a zejména pro aplikaci uzávěrů připojovací spáry. U betonových tvárnic a klasických cihel, jejichž povrch není rovný, je třeba jej nejprve vyhladit - nejlépe potažením tenkou vrstvou šedého stavebního tmelu.
Příprava při rekonstrukcích
Při výměně oken v rekonstruovaných objektech je nutné po vybourání starých oken odstranit staré nevyhovující dřevěné či kovové osazovací rámy, včetně původních kotvicích prvků. Ostění stavebního otvoru je třeba sanovat, dutiny po vybouraných a odstraněných uvolněných částech stavební konstrukce vyplnit a zarovnat maltou vhodnou pro danou stavební konstrukci. Výplňová malta musí trvale přilnout ke stavební konstrukci. Při výměně oken a dveří se musí odstranit i všechny výplňové hmoty, které mohou tvořit výrazný tepelný most, typicky staré podkladní betony používané v panelových stavbách. Takový podklad se musí odstranit a okno vyrobit o tento rozměr větší. Jinou možností je popuštění okna níž o potřebný délkový úsek a doplnění rámu nahoře rozšiřujícím profilem potřebného rozměru.
Rozměry a tolerance stavebního otvoru
Při výměně oken je rozhodující zaměření stávajícího otvoru včetně všech geometrických nepřesností. Při zaměření a výrobě dveří se stanovují všechny rozměry výrobku podle rozměrů stavebního otvoru. Je nutné dodržet tyto rozměry a pro stanovení výšky výrobku a výšky osazení vyznačit referenční výšku 1 metr nad úrovní čisté podlahy. Při vytyčování výšky čisté podlahy je nutné vzít v úvahu stavební tolerance.
Rozměry vyráběných oken musejí být šířkově i výškově menší než rozměry stavebních otvorů. O kolik budou rozměry menší, určí zpracovatel dokumentace pro provedení stavby. Spára mezi rámem okna či dveří a zdivem či jinou nosnou stavební konstrukcí by měla být v rozmezí 5-10 mm a nemá přesáhnout 15 mm. Pokud šířka spáry vychází pod 5 mm, většinou již nelze provést její kvalitní tepelněizolační výplň. Naopak příliš velká šířka připojovací spáry znemožní provedení tepelněizolačního uzávěru z toho důvodu, že vyplňovaný prostor je tak velkým, že expandovaný pěnový izolant netvoří kompaktní hmotu a nemůže mít deklarované vlastnosti. Navíc je prakticky nemožné takový prvek správně ukotvit.
Čtěte také: Postup kotvení plotu do zdi
Pokud dojde k chybnému zaměření a vznikne příliš velká spára, není ji možno eliminovat jinak než výrobou nového prvku, použitím rozšiřovacího profilu nebo stavební úpravou stěn, prahu či parapetu, což bývá obtížné. Není správný takový postup, při němž se potřebné centimetry „dohoní“ omítáním stěn. Pokud rozměry naměřených prvků přesahují obecně doporučené hodnoty (u oken cca 1 400 × 1 600 mm, u balkonových a vchodových dveří je to asi 1 000 × 2 200 mm), je nutno zvolit řešení pomocí různých sestav menších prvků.
Rozhodně je třeba se vyvarovat občasné praxe, kdy ostění otvoru je těsně před montáží srovnáno maltovou vrstvou a do ještě měkkého podkladu je osazována otvorová výplň. Tento postup se praktikuje většinou při výměnách, aby se majiteli bytu co nejvíce zkrátila doba, kdy je byt bez oken. Sice tím uspoří jeden den nepohodlí, ale výsledek takové výměny v podobě trhlin, prasklin a dalších poruch na sebe obvykle nedá dlouho čekat.
Zásady a metody kotvení oken
Vždy je třeba si především uvědomit, že okna a dveře musí být zcela samonosná a v žádném případě nesmí přenášet jakákoliv zatížení či pohyby nosných stavebních konstrukcí. Okna, dveře, prosklené stěny a lehké obvodové pláště jsou považovány za nenosné stavební prvky. Jejich hmotnost (běžné hmotnosti oken a dveří s izolačními dvojskly se pohybují v rozmezí 25 až 35 kg na m2, s izolačními trojskly pak mezi 35 až 50 kg na m2) musí být při montáži uložena na dostatečně stabilní podezdění (nejlépe z keramických materiálů) nebo je třeba jejich hmotnost vynést do nosných stavebních konstrukcí dostatečně hustým systémem vynášecích ocelových svařovaných žárově pozinkovaných kotev či vhodných dostatečně únosných, ale tepelně izolačních profilů.
Při výběru vhodného podkladního (vynášecího) materiálu je vždy nutné pečlivě uvážit nejen jeho únosnost v tlaku, ale též k jakým jeho deformacím při působení zatížení dochází. Síly v rovině otvorové výplně jsou přenášeny přes nosné podložky nebo přes průběžné podkladní profily. Nosné podložky je třeba umístit tak, aby byly zatěžovány pouze tlakovými silami. Při použití podkladních profilů nesmí být omezena jejich teplotní roztažnost. Nosné a distanční podložky se musí uspořádat tak, aby nebránily tepelné roztažnosti profilů.
Typy kotev a jejich použití
Všechny otvorové výplně musí být při jejich montáži vždy po obvodu dostatečně ukotveny k nosné stavební konstrukci. Důvodem celoobvodového kotvení je především zachycení působení sil spojených s tlakem a sáním větru, jakož i zabezpečení správných uživatelských hledisek (rovinnost, omezení vibrací). Použité kotvy však zároveň zcela a nezbytně musí být schopny umožnit otvorovým výplním jejich potřebné dilatační pohyby. Upevnění výrobku musí být navrženo a provedeno tak, aby síly na něj působící a jeho vlastní tíha byly převedeny do stavební konstrukce. Splnění tohoto požadavku závisí na typu výrobku a výběru kotevních prvků, nosných a distančních podložek.
Kotvení rámů se provádí ocelovými kotvami s ušlechtilým (pozinkovaným) povrchem, hmoždinkami s kovovým nebo plastovým pouzdrem, turbošrouby nebo kompozitními či nerezovými kotvami, případně speciálními systémovými kotvami pro kotvení mimo osu zdiva do roviny tepelné izolace. Kotvení obecně musí být provedeno tak, aby s ohledem na materiál stěny bylo trvalé, umožňovalo dilatační pohyby a zároveň nedovolovalo nepřípustné pohyby otvorové výplně vůči stěně. V případě, že konstrukce stěny bude z materiálu, který neumožňuje kotvení, provede se konstrukce, která otvorovou výplň ukotví k jiné konstrukci.
Páskové kotvy
Právě z výše uvedených důvodů je nejvhodnějším způsobem kotvení s pomocí plechových páskových kotev. Následné kotvení okenních rámů může být realizováno dvojím způsobem - buď pomocí páskových kotev, které se připevní na rám a pomocí turbošroubů pak upevní do ostění, nebo pomocí turbošroubů skrz rám přímo do ostění. Pro kotvení rámů se osvědčily jednostranné páskové kotvy, s ohledem na eliminaci tepelných mostů. Kotva přenáší pouze zatížení působící kolmo na rovinu rámu. Jedná se o neprůchozí způsob kotvení, kdy oproti okenním šroubům či rámovým hmoždinkám nedochází ke kompletnímu provrtání okna. Kotevní plech je pouze nacvaknut, v případě PVC oken, nebo přišroubován krátkým vrutem k boční části rámu okna. Vzdálenosti mezi rámem a stěnou je vhodné vymezit podložkou.
Turbošrouby (okenní šrouby)
Na druhou stranu se nedoporučuje provádět kotvení oken s pomocí turbošroubů prostupujících okenní rám. Turbošrouby jsou jednoznačně nejrozšířenější a nejvíce používaný kotevní prvek u nás, použitelný do většiny stavebních materiálů. Okenní šroub je možné použít i v dutých cihlách. Okenní šroub tzv. turbošroub má průměr 7,5 mm a je dodáván v různých délkách. Hlava šroubu je většinou zápustná nebo válcová. Vhodná povrchová úprava proti korozi je stříbrné chromátování.
Většinou zhotovitelů jsou oblíbeny turbošrouby jako univerzální kotvicí prostředek, který je použit za všech okolností. Je pravda, že univerzálnost tohoto prostředku je značná, ale vždy musí být splněny nutné předpoklady. K těm patří například to, že materiál zdiva je nedrolivý, pevný, málo pórovitý. Skutečnost, že samy o sobě neumožní pohyb dilatačních celků, je jejich zásadní nevýhodou. Oblíbeným argumentem proti tomu je, že se nedotahují úplně, ale pouze lehce - nemůže tedy dojít k jevu vtlačení. Pokud nedojde k úplnému a těsnému kontaktu hlavy turbošroubu a rámu, hrozí nebezpečí průniku vlhkosti do vnitřku rámu, což je samozřejmě nepřípustné. Tento způsob tzv. polotuhé montáže klade velké nároky na technologickou kázeň montérů. Mnoho firem používá jediný turbošroub pro množství různých podkladů. Na trhu je však široký sortiment těchto spojovacích prostředků, a tak je vždy nutné volit ten, který je určen pro konkrétní podklad.
Lze se setkat též s kotvením, kdy se hlava turbošroubu zapouští až do dna výztuhy. Otvor v rámu, kterým se hlava turbošroubu zapouští do vnitřku profilu, se posléze utěsní krytkou. Zde se klade vysoký nárok na technologickou kázeň, jinak opět hrozí průnik vlhkosti do vnitřku rámu. V případě použití turbošroubů je potřeba se vyvarovat vrtání otvorů ve spodní části PVC profilů, jestliže to konkrétní případ umožňuje, neboť kotvení u některých profilů prochází skrz část, která slouží k odvodu zatečené vody.
Obecně doporučené minimální hloubky zapuštění okenních šroubů do různých podkladů:
| Materiál podkladu | Minimální hloubka zapuštění |
|---|---|
| Beton | 40 mm |
| Plná cihla | 50 mm |
| Plná tvárnice | 50 mm |
| Děrovaná cihla | 60 mm |
Rámové hmoždinky a chemické malty
Rámová hmoždinka je vhodná pouze pro použití do betonu, kamene, cihly a plných tvárnic. Minimální hloubka ukotvení do nosné části ostění je 40 mm. Pokud je nejdůležitějším faktorem vysoká zátěž, způsobená váhou okna, je nejlepší použít systém chemických malt. Jedná se o nejmodernější způsob kotvení, vhodný pro plné i duté materiály. Jde o dvoukomponentní chemické malty, složené ze syntetické pryskyřice a tvrdidla.
Rozmístění kotev a dilatační pohyby
Umístění kotvicích prvků musí být navrženo a provedeno tak, aby bylo zabezpečeno přenesení sil od namáhání výrobku do konstrukce stavby, a současně aby byly umožněny dilatační pohyby výrobku. Kotvení nesmí být umístěno proti spojům příčníků a sloupků výrobku. Ani v nejnepříznivějších případech nesmí v oknech vznikat žádné deformace. Jejich vznik by ohrozil stabilitu prvku, byl by příčinou porušení jeho výplně. Pokud není možné dodržet uvedené minimální vzdálenosti, je potřebné dimenzovat profily rámů odpovídajícím způsobem, respektive provést příslušná technická opatření.
Zásady kotvení jsou uvedeny v technickonormalizační informaci TNI 74 6077:2011. Otvorové výplně se zásadně kotví po celém obvodu. Občasná argumentace některých firem, že „rám podrží pěna“, je naprosto chybná. Pěna tvoří pouze výplň, v žádném případě nejde o nosný konstrukční materiál. Počet kotev je minimálně 2 ks/bm rámu. První kotva se umísťuje nejdále 250 mm od vnitřního rohu rámu a pokračuje se po vzdálenostech max. 700 mm (u dřeva 800 mm). Kotvy musejí být rozmístěny symetricky, přitom je potřeba dbát, aby skutečně rám fixovaly a nesly.
V případě, že na rám otvorové výplně je připevněna doplňková konstrukce zatěžovaná užitným zatížením (například doplňkové zábradlí), musí být kotvení staticky posouzeno a případně doplněno o další kotvicí prvky. Osazovací rám je montován během výstavby a umožňuje pozdější instalaci otvorové výplně. Vnitřní fóliový uzávěr připojovací spáry nesmí být porušen stykem s kotvicí konzolou.
Při výběru funkčního těsnicího systému je nutné zohlednit pohyby ve spáře a namáhání těsnicího uzávěru při prodloužení, střihu v příčném směru a střihu v podélném směru. Přitom se zohledňují vlivy přiléhajících materiálů deklarovaných výrobcem. Požadovaná hodnota elasticity tmelu je ≥ 25 %. Plnění požadavků elasticity se nevyžaduje u těsnicích systémů kombinujících těsnicí pásky nebo fólie prokazatelně nainstalovaných tak, že umožňují deformaci, a jsou z materiálů s vyšší tepelnou roztažností než přilehlé konstrukce.
Parapetní kryty
Vnější kryty parapetů, zkráceně nazývané „parapety“, se nejčastěji dodávají jako hliníkové nebo plastové profily v různých šířkách a vždy by měly být doplněny systémovými plastovými nebo hliníkovými ukončovacími prvky. Velmi často se také vyrábějí klempířsky z plechu. Přesah přední hrany parapetního krytu před líc omítky nebo vnější povrch fasády musí být minimálně 30 mm a doporučený sklon horní plochy směrem od okna by měl být více než 3°. Sklon krytu musí být volen tak, aby nebyla omezena případná tepelná izolace horní hrany parapetu.
Ukončení profilů nebo plechových výrobků na bocích do ostění musí zajistit dostatečnou vůli pro dilataci materiálu, zvláště při použití tmavých hliníkových a plastových profilů, aby se zabránilo poruchám omítky ostění. Parapetní kryt musí být namontován tak, aby byl zajištěn bezpečný odvod srážkové vody před vnější líc stěny a aby bylo zamezeno zatékání do stavební konstrukce. Zejména je potřeba upozornit na velmi problematické řešení u parapetů.
Kovový nebo plastový profil bývá osazován v rovině probíhající izolace nebo při nerovném parapetu. Zajišťuje prostor pro tepelnou izolaci pod vnějším parapetem. Řešením pro ukotvení profilu do zdi je kvalitní nylonová hmoždinka, pokud se jedná o duté materiály. Je nutné dostatečně dimenzovat úhelníku, zajistit překrytí profilu tepelnou izolací, ochranu vůči korozi a dodržet konstrukční podklady výrobce kotvení. Statické posouzení se doporučuje.
Význam odborné montáže a projektové dokumentace
Odborně správného a bezchybného provedení připojovací spáry lze dosáhnout, pokud byl zpracován projekt zahrnující všechny podstatné stavební detaily a takový, který podle konkrétních podmínek stavby zohledňuje všechny předepsané i specifické požadavky na řešený objekt. Odpovědnost za správný návrh je na zpracovateli projektu. Dobrá příprava na výměnu oken při rekonstrukci nebo montáž oken v novostavbě je polovinou úspěchu. A dobře provedená montáž oken zase zaručí, že okna budou dlouho a řádně plnit svoji funkci.
Základním předpokladem úspěchu je dostatečná příprava. Dokumentace (nejlépe od projektanta) by měla zahrnovat i řešení připojovací spáry, což je oblast mezi rámem okna a zdí. U menších projektů, jako je výměna oken v bytě či rodinném domě, se nám ale do projektové dokumentace investovat dost často nechce. V takovém případě je dobré vyjasnit si detaily montáže alespoň s potenciálním dodavatelem oken. Určitě pomůže, když dodavateli nafotíte současný stav oken a dveří (celkový pohled z interiéru a exteriéru, detail ostění s rámem z interiéru a exteriéru).
U novostaveb je zase dobré si kromě projektové dokumentace pohlídat i zedníky, aby příprava okenního či dveřního otvoru byla co nejlepší s ohledem na použité stavební materiály. U hladkého betonu není co řešit, ale třeba výrobci cihel vždy doporučují, jak s konkrétním materiálem pracovat. Jiné je to u klasických plných cihel, jiné u těch dutých, které mají navíc většinou i zakončovací „zámky“ a nevytváří tak ideální rovný povrch pro kotvení okna. V takových případech je dobré nešetřit a využít speciální zakončovací cihly pro lemování otvorových výplní, nebo nerovnosti nějakým způsobem dozdít.
Proč svěřit montáž odborníkům
Montáž oken, ať už jde o jejich výměnu během rekonstrukce, nebo instalaci v novostavbě, je dobré svěřit odborníkům. Různé konstrukce vyžadují trochu jiný přístup, proto neexistuje jeden postup, který by byl vhodný za všech okolností a ve všech budovách. Možnost správného zabudování do stavebního díla nastává pouze tehdy, je-li vše k tomuto účelu připraveno ve všech návaznostech, jež na stavbě obvykle vznikají. Výrobci oken proto vždy doporučují svěřit tuto práci do rukou odborníkům, v nejlepším případě pak přímo dodavateli oken, který svá okna zná a má léty prověřený postup práce.
Montáž oken svépomocí pořádně zvažte. Laikům se často zdá, že namontovat okna zvládne každý schopný kutil, ale krizových míst je více než dost. Ani ty nejšikovnější ruce ostříleného řemeslníka nenahradí roky praxe a ověřené postupy práce profesionální firmy. Chybné provedení montáže může vést k velkým tepelným ztrátám v připojovací spáře, k nedostatečné zvukotěsnosti, a také k pronikání vlhkosti a následné tvorbě kondenzátu a plísně. Pokud se jakýkoliv detail provede neodborně, lehce se to schová pod omítku a uživatel interiéru má přímo ve zdi časovanou bombu.
Dalším problémem, který s nekvalitní montáží souvisí, jsou komplikované a nákladné dodatečné opravy. Jakmile je provedená omítka, je velmi obtížné najít místo, kde problém vzniká a vše je spojeno s výraznou finanční investicí. Pokud pořizujete nová okna, chtějte vědět, kdo je vyrobil a kdo je bude montovat, protože špatně namontované okno je zničené okno. V případě objednání oken včetně montáže lze získat výhody jako nižší sazbu DPH a prodlouženou záruku, pokud je dodavatel certifikován nezávislou institucí.
tags: #kotveni #okna #detail #beton