Hlína jako stavební materiál se v posledních letech dostává stále více do povědomí. V běžném životě ji sice nerozlišujeme, ale pokud jde o stavební materiály, není hlína jako hlína. Michal Navrátil, specialista na hliněné materiály a vývojář hliněných omítek, který se tomuto tématu věnuje přes 15 let, nám objasní rozdíly mezi jednotlivými produkty a poradí, na co si dávat pozor při výběru.
Filozofie hliněných omítek Picas
Příběh značky Picas se začal psát v roce 2005, kdy Michal Navrátil začal jako první v České republice vyrábět hliněné omítky. Od té doby se věnuje jejich vývoji a výrobě. Co ho na tom baví? Lidé, kteří se motají kolem přírodních materiálů, jsou podle něj "strašně zajímaví" a on je považuje za hrdiny, kteří se nestydí za své názory.
Pro Michala Navrátila se hliněné omítky staly osudem. Poprvé se s nimi setkal v Rakousku v roce 2003 při cestě po ekologických stavbách a od té chvíle věděl, že tomuto materiálu chce porozumět. Ačkoliv se ho na začátku snažili skoro všichni odrazovat, dnes je za to rád, protože to byla zkouška jeho přesvědčení. Hliněné omítky jsou dnes brány jako alternativní varianta k běžným omítkám a informace o nich jsou široce dostupné.
Proč zvolit hliněné omítky?
Nejcennější na hliněné omítce je její čistota bez přidaných chemických lepidel, i když přírodních. Pokud máte takovou omítku v interiéru a nebudete ji natírat žádnou barvou, aby vzduch mohl být v přímém kontaktu s omítkou, začne měnit složení vzduchu a vy se v takové místnosti začnete cítit jinak. Budete mít pocit, že v místnosti je daleko vyšší vlhkost, než vám bude ukazovat vlhkoměr, a že vzduch je plnější a ne sterilní a prázdný jako při použití vápenných omítek. Aby takto hliněná omítka mohla působit, je potřeba, aby měla celkovou sílu alespoň 1,5 cm.
Hliněná omítka sama o sobě nevytváří vlhkost, ona ji pouze reguluje. Když v interiéru během určitého času vlhkost vystoupí a pak zase klesne, hliněná omítka to pomůže vyrovnat, vlhkost nasaje nebo vypustí. Nicméně, v klasickém interiéru se vlhkost tolik nemění v krátkodobém horizontu, spíše v průběhu roku. V zimě bývá v interiérech největší sucho a v létě největší vlhkost, ale hlína nedokáže z takto dlouhodobého hlediska vlhkost regulovat. U velmi tlusté vrstvy omítky se můžeme bavit o 14 dnech, možná o měsíci.
Čtěte také: Jak na dokonalý povrch hliněné omítky
Hliněné omítky jsou méně náchylné na zašpinění a jsou relativně lehce opravitelné. Pokud je hliněná omítka dobře vyrobená a následně zpracovaná, neměl by se její povrch špinit ani se drolit při přejetí celou dlaní po jejím povrchu. Pro běžné používání tato pevnost postačí i pro prostory, jako jsou školy, školky, restaurace a jiné veřejné prostory.
Spolupráce s Výzkumným ústavem stavebních hmot, a.s. v Brně přinesla překvapivá zjištění o vlivu hliněných omítek na kvalitu vzduchu. Hliněné omítky nejsou jen estetickým a ekologickým prvkem interiéru - podle nejnovějších laboratorních měření jsou doslova „živým“ materiálem.
Nevýhody a co je potřeba vědět
Pro některé by mohla být nevýhoda menší povrchová pevnost oproti běžným vápenným omítkám. Pokud palcem začnete pod tlakem přejíždět na jednom místě tam a zpět, omítka se začne drolit, ale teprve po třech až pěti přejetích. Větší pevnosti se u ní nedá docílit.
Vzhledem k tomu, že hliněné omítky se používají v interiérech a jsou brány spíše jako doplňková část domu, nevzniká kolem jejich používání taková panika jako u staveb ze slámy. Spíše si z majitele utahují, že bude žít v maštali a že si chce dávat do domu něco, co už bylo dávno zapovězeno.
S nárůstem výrobců různých stavebních materiálů se odstartoval závod o co nejdokonalejší materiál a při této honbě se zákonitě neobejdete bez používání chemických látek ve výrobcích. Tento trend se nevyhýbá ani hliněným omítkám, které se ve své moderní podobě začaly v Evropě vyrábět už před 30 lety. Trh s hliněnými omítkami se začal rozdělovat na výrobce, kteří ctí původní myšlenku o zachování čistoty tohoto materiálu a striktně odmítají jakoukoli nepřírodní složku, a na ty, kteří v zájmu tzv. zlepšení kvality tohoto materiálu používají nějakou tu špetku chemie. Bohužel zatím není zákonem stanoveno, aby se přesné složení výrobku uvádělo na obalech, takže je potřeba se potom řídit vlastní intuicí.
Čtěte také: jak aplikovat hliněné omítky
Rozdíly mezi hliněnými omítkami a na co si dát pozor
Hlína není jedna, hlína je škála - některá je živější, některá je méně. Když Michal Navrátil před 17 lety začínal vyrábět omítky, chtěl pracovat i s jinými typy jílů, než bylo obvyklé. Hliněné omítky se vyrábějí z cihlářské hlíny, hlíny z povrchu. Začal pracovat s hlínami, které se těží 30 - 40 m pod povrchem. Začal si všímat, že ty hlíny jsou pocitově jiné. Nebyl schopen tu hlínu vymíchat, aby ta omítka byla taková jako ta cihlářská hlína. Uvědomil si, že každá hlína je opravdu jiná, ovlivňuje ji i to prostředí, kde vzniká.
Kdysi se dočetl v knize o feraterapii, terapii hlínou, že hlína je léčivá do hloubky 1,5 m, hlouběji už ne. Tam si uvědomil rozdíl mezi povrchovou a hloubkovou hlínou - ta hloubková je strašně čistá, už to není taková směs jako na povrchu, kde jsou kořínky, bakterie, plísně, je tam život. Proto tam také rostou rostliny a čerpají z ní. Tam je ta hlína hnědá. Jakmile začne světlat nebo být bílá, tam jsou z ní oddělené ty ostatní složky a už se s ní hůře pracuje. S hlínou do metru a půl není co pokazit. Lze s ní dobře pracovat, je živá.
Výběr výrobce a pocit
Při výběru hliněných omítek není potřeba dívat se po technických parametrech, ale spíše jít po pocitu. Sledujte, jak se výrobci prezentují, jakou energii dávají na povrch. I velká firma může mít dobrou filozofii a vybírat dobré hlíny a materiály, které do sebe zapadnou. Když do hlíny budu přidávat písek, který se jen prosel a nemusel se drtit a nešlo do něj žádné násilí, a porovnám ji s hlínou, do které se dával mramor, do kterého už musela jít síla, to jsou věci, které to ovlivňují. Není vždy tak, že velká fabrika je vždy špatná. Když to vede jeden člověk a vede i sám sebe a dělá to svýma rukama, a pod ním je 20 nebo i 100 lidí - pořád ta hlava firmy a její filozofie musí být v pořádku.
V současnosti je jediný rozdíl mezi výrobci v množství hlíny, která je v omítce. V hrubých omítkách jsou z 90 % písek a hlína. Přidávají se slaměná nebo konopná vlákna. Michal Navrátil přidává slámu, protože je plochá, a její vlákna oddělují celistvost omítky. Hliněná omítka je plocha, která se při vysychání smršťuje, řádově o 1 - 1,5 %, takže vznikají drobné praskliny. Když přidám více hlíny, tak zlepším vlastnost její živosti, ale při vysychání se smršťuje více, takže více praská a může začít ze stěny odpadávat. Když přidám plochá slaměná vlákna, omítka se nebude smršťovat po blocích, ale po milimetrech nebo centimetrech, a vytvoří spoustu malých nebo drobných trhlin, které nejsou vidět. Takže i když je smrštění třeba 3 %, tak to nedělá problémy. To je ten rozdíl, když si to člověk dělá sám, nebo má hlínu od výrobce.
U výrobce není vždy udán poměr jednotlivých materiálů. Nikdo nemá tu povinnost. Když jeden výrobce deklaruje 50 % hlíny a 50 % písku a jiný jen 20 % hlíny, nedá se říct, že ten první je lepší, protože má víc hlíny. Hlína se skládá z hlíny, písku a prachových částic atd., a ten, který deklaruje 50 % hlíny, tak i v těch 50 % už je nějaký písek. Neexistuje nic, podle čeho to posuzovat, jen ten pocit. Doporučuje se zeptat ženy, která je na tom většinou lépe, než muži, protože posuzuje pocit a je od ekonomiky v tomto oproštěná.
Čtěte také: Estetika a zdraví s hliněnými omítkami Picass
Další materiály v hliněných omítkách
Hliněné omítky mohou obsahovat různé příměsi. Michal Navrátil začal experimentovat s bylinami už v roce 2007, kdy zjistil, že určité druhy hlín prostě potřebují k sobě do páru byliny, aby se z nich dala vyrobit hliněná omítka. Postupem času si začal všímat, že vůně vycházející z omítky při zpracování ovlivňuje jak řemeslníky, tak i majitele domu. Proto se rozhodl od roku 2014 přidávat byliny do všech omítek. Byliny v omítkách voní pouze při jejich nanášení. Jakmile omítky vyschnou, tak už nevoní. Byliny jsou v omítkách voleny tak, aby jejich vůně spíše zklidňovala a harmonizovala.
Například finální omítky Cottage jsou tvořeny jedinečným složením z konopných vláken, mramorového prachu, recyklované celulózy, barevných jílů a bylin. Žlutá omítka Cottage je barvená pomocí přírodních jílů z Karlovarského kraje.
Typy hliněných omítek Picas
Hliněné omítky Picas nabízejí širokou škálu barev a textur, rozdělených do několika sérií, které se liší složením i finálním vzhledem.
Série Econom
Finální omítky Econom jsou pomyslnou třešinkou na dortu, která dodává hliněným omítkám finální vzhled. Jsou svrchní dekorativní vrstvou, která povrch omítky sjednotí, zjemní a zharmonizuje. Béžová hliněná omítka Econom je nejsvětlejší z celé série díky příměsi přírodního světle žlutého jílu a bílého mramoru.
Jemná hliněná omítka Picas ze série ECONOM (vyráběná pouze z čisté hlíny, písku a s přídavkem dřevních vláken) byla srovnávána s 15 jemnými omítkami, které se běžně prodávají na německém trhu. Gernot Minke, jeden z největších evropských odborníků v oblasti hliněného stavitelství, vynalezl pro tyto účely testovací přístroj. Jemná hliněná omítka Picas ze série Econom, u které je kladen největší důraz na odolnost proti otěru, dosáhla nejlepší výsledek ze všech testovacích vzorků.
Série ART
Dokonalý vzhled se zachováním jedinečných vlastností hliněných omítek byl cílem při vytváření série ART. Ta je určena pro zákazníky, kteří preferují moderní, čistou estetiku a minimalistický design před rustikálním či přírodním vzhledem. Omítka po vyschnutí působí jednolitě, dosahuje jednotné zrnitosti a je skvělou volbou pro ty, kdo hledají nadčasovou eleganci v souladu s výjimečnou atmosférou, kterou dokáží hliněné omítky vytvořit. Antik bílá je nejsvětlejší a také nejprodávanější omítkou ze série ART.
Série Cottage
Finální omítky Cottage jsou opravdovým mistrovským kouskem. Interiéry dokáží zútulnit a navodit v nich nezaměnitelnou chalupářskou atmosféru. Díky jedinečnému složení z konopných vláken, mramorového prachu, recyklované celulózy, barevných jílů a bylin vytvářejí na stěnách nadčasový vzhled, který připomíná efekt mnohokrát opravované a přetírané stěny.
Aplikace hliněných omítek
Zájem o strojní omítání hliněných omítek v posledních letech roste. Důvod je jednoduchý: strojní aplikace přináší vyšší rychlost práce, možnost nanášet silnější vrstvy v jednom kroku a při správném provedení i hutnější omítku s menším rizikem praskání. Uvedené zpracování omítek je vhodné na omítky, které jsou vyráběné bez přidání lepidel.
Při nanášení finální omítky je důležité dbát na několik kroků:
- Promočení: Hrubá hliněná omítka se musí velmi dobře promočit, aby z finální omítky při jejím nanášení nevysávala vodu. K vlhčení použijte rozprašovač s pumpičkou.
- Nanášení omítky: Podle nerovnosti podkladu se nanáší jedna nebo dvě vrstvy finální omítky.
- Hrubý povrch: Na hlazení.
- První filcování.
- Druhé filcování: Druhé filcování se realizuje po dostatečném zavadnutí omítky.
- Jemné blátíčko.
- Zametání.
- Zkouška pevnosti: Zkouška pevnosti se provádí celou dlaní, kterou se přechází po povrchu. Při této zkoušce by se povrch neměl drobit.
Po namíchání je dobré nechat omítku 30 minut odležet. Práce s ní je potom lepší. Omítku lze v průběhu filcování vlhčit vodou, aby její povrch zůstal dlouho živý.
Důležité upozornění: Je-li vlhkost vzduchu vyšší než 60 %, začne se jíl v omítce rozpínat a oddělovat od sebe zrnka písku, které potom způsobí nižší povrchovou pevnost omítky. Při rekonstrukcích starých domů se může občas objevit problém s barevnou nejednotností hliněného povrchu.
Budoucnost hliněných omítek
V omítkách už začínají být rozdíly a do budoucna budou ještě větší. Doteď ty hrubé děláme všichni skoro stejně, je to z té povrchové hlíny, je hnědá. Ale protože se to začíná dělat ve větším množství, začínají se objevovat problémy. Někde vznikají fleky jako výluhy od manganu nebo železa, které jsou přirozenou součástí té hlíny. Do budoucna se objevuje trend tyto problémy eliminovat. Do technického listu se napíše, že může vznikat tento problém, a tím pádem výrobce je z obliga, nebo další výrobce řekne "já dokážu tu hlínu udělat čistší", takže jde do větší hloubky, kde ty příměsi nejsou, a tady vzniká otázka do jaké míry je hlína živá, nebo ne.
Michal Navrátil plánuje koupit pozemek, kde za tři roky bude stavět vlastní výrobnu. Na to se moc těší, protože v šuplíku má připravené nové omítky, které vzhledem k omezenému výrobnímu prostoru není schopen realizovat. Rád by se také více zaměřil na míchání vonných bylin v hliněných omítkách. V současné době dává do každého druhu omítky pouze jeden druh vonné byliny, ale pokud by začal kombinovat až šest druhů bylin, tak by mohlo vznikat nepřeberné množství vůní, které se mohou během času měnit, stejně jako vůně z parfému.
I když má v hlavě spoustu nápadů, čas na výzkumy mu už moc nezbývá. Čím více stárne, tak se mu nechce už pracovat o sobotách a nedělích, jen aby něco nového vymyslel nebo zrealizoval. Raději tento čas stráví s rodinou, i za cenu, že ho třeba někdo aktivnější předběhne ve vývoji a výrobě.
Pokud se zajímáte o hliněné omítky, doporučujeme najít si nějakou stavbu a zajít si to tam vyzkoušet přímo v interiéru. Zkuste kontaktovat někoho ve vašem okolí, o kom víte, že má hliněné omítky, a udělejte si vlastní názor. Pocit je v tomto případě klíčový, protože mnohé aspekty vlivu hlíny na mikroklima se nedají změřit.
tags: #hlinene #omitky #navratil