Hliněné omítky si v posledních letech získávají stále více příznivců a využívají je nejen stavebníci u nových staveb, ale také při rekonstrukcích. Mnoho lidí si myslí, že aplikace hliněných omítek je složitější než u klasických, ale opak je pravdou - práce s hliněnými omítkami je příjemná a jde od ruky. Kromě nenapodobitelného vizuálního vzhledu a příjemného doteku je jejich hlavním přínosem blahodárný vliv na zdraví a schopnost vytvářet ideální mikroklima v interiéru.
Blahodárné účinky hliněných omítek na zdraví a klima
Hlína je přírodní materiál, který dokáže velmi rychle pohltit zvýšenou vlhkost vzduchu a následně ji pozvolna uvolňuje zpět do interiéru. Tato vlastnost se s úspěchem využívá například v nízkoenergetických a pasivních domech, které jsou náchylné k vysušování interiéru. Trápí-li vás dýchací potíže, může být právě použití hlíny v interiéru řešením, neboť hlína je mnohem zdravější než umělé zvlhčovače vzduchu, ve kterých se mohou množit plísně a škodlivé mikroby. Hliněné omítky také přispívají k příznivému elektroiontovému mikroklimatu, protože na jejich povrchu (pokud je neošetřený) nedochází k vybíjení záporných iontů, jako se to děje například u syntetických materiálů a nátěrů. Když se v místnosti zdá vzduch suchý, stačí rozprašovačem postříkat kousek hliněné zdi, která vzduch přirozeně osvěží a pomalu zase vyschne.
Nejcennější vlastností hliněné stěny je to, že do jisté míry mění složení vzduchu a tím vytváří tzv. hliněné mikroklima. To se vytváří, když je omítka silná alespoň 1 cm. V porovnání s vápennými omítkami, které vytváří pocit čistého až sterilního klimatu, a sádrovými omítkami, které zase vytváří spíše pocit suššího klimatu, hliněné omítky působí vlhkým dojmem. Právě tato vlastnost hliněných omítek se využívá s úspěchem v interiérech, které jsou sušší. A přitom se díky vlastnostem hlíny nemusíme bát žádných plísní.
Kreativita a estetika hliněných omítek
Hliněné omítky mají svůj nezaměnitelný vzhled. Jsou opakem běžně prodávaných omítek, u kterých se lpí na dokonalosti. Hliněné omítky jdou většinou trochu jiným směrem. Jejich nedokonalost vytváří z interiérů útulné prostředí. Lidé pracující s hliněnými omítkami velmi často tíhnou ke kreativitě. Interiéry jsou potom daleko nápaditější a více osobní.
Kreativitě se meze nekladou. Do omítky můžete přidávat drcené byliny, aby omítka voněla. Můžete přidávat drcené mušle s perletí, aby se leskla nebo přidat slámu či různé rostlinné zbytky, aby vypadala přírodněji. Většina výrobců sice zakazuje cokoli přidávat, protože by to mohlo mít špatný vliv na výslednou pevnost omítky. Pokud se ale do omítky nepřidává více jak 3-5% nějakého přídavku, toto množství většinou zásadně neovlivní vlastnost omítky. Vše je ale lepší vyzkoušet na nějakém malém vzorku, než se začne provádět větší plocha. Hliněné omítky je možné zabarvit až do osmi různých odstínů od okrové po modrou pomocí barevných pigmentů.
Čtěte také: Součinitel tepelné vodivosti hliněné omítky
Nevýhody a omezení
Jako všechno, má i hlína své slabší stránky. Její povrchová pevnost je nižší než u běžných omítek. Je proto nutné počítat s častějšími opravami a poněkud vyšší prašností v interiéru. Hliněné omítky nejsou vhodné pro použití v exteriérech, protože pravidelné deště omítku splavují. Při styku s vodou dochází k její degradaci, což vlastně bylo impulsem k vynálezu pálené cihly. Dnes je proto nepálená hlína přirozeně předurčena k používání v interiérech. Hliněná omítka také nemá ráda zavlhlé stěny, kde ze země vzlíná vlhkost do stěn.
Aplikace hliněných omítek Cemix
Hliněné omítky Cemix jsou určeny pro zdění a omítání hliněných (nepálených) stavebních prvků a všech dalších klasických stavebních materiálů při výstavbě a rekonstrukcích staveb. Nepálené stavební prvky se používají na vnitřní příčkové a akumulační zdivo v kombinaci s klasickým obvodovým zdivem, ale také jako vnitřní zdivo dřevostaveb a pro výstavbu pecí a kamen. Systém je určen do vnitřních nebo před povětrnostními vlivy krytých venkovních prostor.
Potřebný materiál a nářadí
K aplikaci hliněných omítek budete potřebovat:
- Příprava nesavého či smíšeného podkladního zdiva: Cemix Spojovací můstek CLAY (401), spotřeba můstku činí cca 0,9 kg/ m2.
- Zdění a aplikace jádrové omítky: Cemix Hliněná omítka hrubá (482), spotřeba jádrové omítky činí při vrstvě 10 mm 16,5 kg/m2.
- Štuková omítka: Cemix Hliněná omítka jemná (433), spotřeba jemné omítky činí při vrstvě 2 mm 3,2 kg/m2.
- Případná povrchová úprava: Cemix Penetrace silikát, spotřeba penetrace činí cca 0,2 kg/m2.
- Interiérový nátěr: Cemix Silikátový interiérový nátěr, spotřeba nátěru činí cca 0,30-0,45 kg/ m2 při dvou nátěrech.
Nářadí: nádoba na maltu, štětka nebo váleček, zednická lžíce, stahovací h-lať, rozprašovač nebo hadice s vodou, nerezové nebo plastové hladítko, filcové nebo pěnové hladítko, bubnová míchačka nebo el. míchadlo s metlou.
6 kroků ke zdravé omítce - pracovní postup
1. Krok: Míchání směsi a příprava podkladu
Spojovaný zdicí materiál musí být pevný, bez prachu, zbaven mastnoty a jiných nečistot a nesmí být zmrzlý. Podklad musí být před omítáním vyschlý, rovnoměrně nasákavý, objemově stálý, zbavený prachu, mastnoty a ostatních nečistot a nesmí být zmrzlý. Zdicí malta musí být dostatečně vyzrálá a zdivo musí být dotvarováno.
Čtěte také: Hliněné omítky Picas: Ideální řešení pro zdravý interiér
Suchá směs se vsype do předepsaného množství vody a důkladně se rozmíchá v bubnové míchačce nebo jiným typem míchače (nejlépe rychloběžným míchadlem) na homogenní hladkou hmotu. Před nanášením směsi je nutné ložnou spáru důkladně provlhčit vodou.
Použití spojovacího můstku:
- Zdivo z nepálených cihel: Zdivo se pouze důkladně navlhčí.
- Savé zdicí materiály: Zdivo se navlhčí a na podklad se následně aplikuje Cemix Hliněná omítka hrubá jako postřik a nechá se vyschnout.
- Nesavé a smíšené podklady: Zde je nutné použít Cemix Spojovací můstek CLAY. Před nanášením můstku podklad navlhčíme. Suchá směs se vysype do vody a důkladně rozmíchá. Po pětiminutovém odstání nanášíme rovnoměrně válečkem.
2. Krok: Promaltování spár a aplikace jádrové omítky
Směs se nanáší ve vrstvě cca 12 mm. U nepálených cihel je nutné kromě ložných spár promaltovat také svislé spáry mezi jednotlivými zdicími prvky. Spotřeba směsi činí cca 20 kg/m2. Ostatní zdicí materiály (plné cihly, THERM bloky apod.) musí být vyzděny vhodným typem malty v souladu s technologickým předpisem výrobce pro daný materiál. Pro provedení jádrové vrstvy se použije Cemix Hliněná omítka hrubá (482) rozmíchaná do homogenní hladké konzistence. Malta se nanáší na stěnu zednickou lžící v ploše 1-2 m2. V případě nesavých podkladů (např. beton) nebo při přechodech materiálů (smíšené zdivo) s různou savostí se použije Cemix Spojovací můstek CLAY (401).
Na co si dát pozor: Hliněná omítka oproti běžným omítkám přilne k podkladu pouze mechanicky. Proto lze hliněnou omítku nanášet pouze na savé a drsné podklady. Než se začne omítka nanášet na nějakou stěnu, podklad se musí dokonale namokřit vodou. Suchý podklad by z omítky rychle vysál vodu a s ní by se potom hůře pracovalo. Při nanášení hrubých omítek je lepší, když se nepoužívají žádné omítníkové lišty, aby se nanášená plocha ničím nepřerušovala. Může se stát, že by se v místech omítníkových lišt časem mohla ukázat prasklinka. Drobné nedokonalosti jsou ale v takto laděném interiéru žádoucí.
3. Krok: Srovnání a zahlazení jádrové omítky
Plocha se následně srovná stahovací latí. Zahlazování se provádí podle potřeby dřevěným nebo nerezovým hladítkem. Minimální doba zrání jádrové omítky je 1 den na 1 mm nanášené vrstvy - k tvrdnutí omítky dochází pouze schnutím a rychlost je ovlivněna teplotními a vlhkostními podmínkami.
Čtěte také: vlastnosti a aplikace hliněné omítky
4. Krok: Provádění vrchní omítky
Pro povrchovou úpravu hliněné jádrové omítky se používá Cemix Hliněná omítka jemná (433). Podkladní jádrová omítka se důkladně navlhčí. Omítka se nanáší na podklad velkým nerezovým nebo novodurovým hladítkem. Po lehkém zavadnutí se povrch stočí filcovým nebo pěnovým hladítkem za současného vlhčení vodou pomocí rozprašovače (pozor na vyplavování jemných částic z omítky).
5. Krok: Finální povrchová úprava
Hliněnou jemnou omítku lze ponechat bez dodatečné povrchové úpravy. V případě požadavku na povrchovou úpravu se tato provádí až po dokonalém vyschnutí jemné omítky s minimální technologickou přestávkou pět dnů. Povrchovou úpravu lze provést nátěrem Cemix Silikátový interiérový nátěr v bílé nebo probarvené variantě, případně vápenným nátěrem.
Hliněné omítky se nedají vyhladit do dokonalé hladkosti. Na to jsou příliš hrubé. Pokud jejich povrch má být vyhlazený, tak se nanáší většinou ve dvou vrstvách a finální povrch se pouze zlehka přehladí hladítkem. Vznikne tak sametový nedokonalý povrch. Většinou se ale povrch omítek filcuje. Drobné kamínky vystoupí na povrch omítky a vytvoří tak drsnější strukturu.
6. Krok: Ochrana a údržba
Po aplikaci je třeba se vyhnout přímým negativním účinkům slunce, tepla, vlhka a průvanu. Chraňte před mrazem a deštěm. Okamžitě po ukončení prací umyjte nářadí vodou.
Specifika pro slaměné stěny
Hliněné omítky slaměných stěn tvoří přirozenou protipožární ochranu slaměných balíků, určují výsledný tvar domu, zajišťují tepelnou i vlhkostní stabilitu vnitřního prostředí a příznivé elektroiontové mikroklima. Mohou zajistit i dostatečnou (pro nízkoenergetický standard) vzduchotěsnost vnitřní obálky vytápěného prostoru anebo větrotěsnost fasády. Při kladení balíků do stěn na plocho váže hliněná omítka s konci stébel o něco lépe než při kladení balíků "na hranku", ale rozdíl není nijak podstatný.
Výhodné je stavět stěnu ze slaměných balíků už od začátku co nejrovněji. Srovnávání se provádí dřevěnou palicí. Pokud se srovnání palicí úplně dobře nepodaří, můžete největší boule seříznout elektrickou protiběžnou pilou ocaskou. Povrch slaměných stěn je vhodné sestřihnout plotostřihem a oprášit od volných kousků stébel, aby byl podklad co nejrovnější, s co nejmenším měrným povrchem, což usnadňuje omítání.
Na řadu přichází první vrstva - hliněná kaše (o konzistenci hodně hustého jogurtu). Tvoří přilnavostní můstek mezi slámou a dalšími vrstvami omítky. Kaši si připravíte rozmícháním jílovité hlíny s vodou pomocí elektrického ručního míchadla s vřetenovou metlou. Stejná kaše potom slouží jako základ i pro všechny další vrstvy hliněné omítky. Hliněnou kaši můžete nanést velkým plastovým hladítkem na slaměné stěny. Žádné vmasírovávání či vpichování omítky do hloubky balíků, jak se často traduje, není potřebné. Kaše má dostatečnou přilnavost, aby ji stačilo v první fázi nanést hladítkem mírným tlakem a ve fázi druhé rozmazat trochu větším tlakem tak, aby se odhalili všechny nerovnosti a případné dutiny. Někdy se této vrstvě říká "vrstva odhalovací", po její aplikaci stěna nepřibyde na tloušťce, opticky se spíše zúží, resp. ukáže, kde byla měkká nesoudržná místa. Hliněná kaše je vetřena těsně pod povrch slaměných stěn a lehce povrch slaměných stébel zakrývá.
Jádrovou vrstvu je vhodné nahazovat rovnoměrně, aby následné roztažení a vyrovnání hladítkem bylo co nejméně pracné. Hliněné domy jsou z hlediska tepelné stability blíže zděným stavbám než lehkým dřevostavbám. Sláma má sama o sobě poměrně velkou tepelnou kapacitu danou mj. i skupenskými změnami vody (voda-pára) v jejích kapilárách. Trendem jsou omítky spíše slabší, v součtu všech vrstev cca 3 cm, protože se tím šetří pracnost a z hlediska akumulace tepla se to nijak zásadně neprojeví. Ani v mrazech, po přerušení vytápění, teplota ve slaměném domě neklesá o víc než 2 °C za 24 hodin, pokud je aspoň relativně těsný.
Tabulka: Přehled produktů Cemix pro hliněné omítky a jejich spotřeba
| Produkt Cemix | Účel | Spotřeba | Poznámka |
|---|---|---|---|
| Spojovací můstek CLAY (401) | Příprava nesavého či smíšeného podkladního zdiva | cca 0,9 kg/m2 | Snižuje a vyrovnává nasákavost, zvyšuje přídržnost. |
| Hliněná omítka hrubá (482) | Zdění a aplikace jádrové omítky | 16,5 kg/m2 (vrstva 10 mm) | Určena pro vnitřní použití, vhodná na hliněné i klasické zdivo. |
| Hliněná omítka jemná (433) | Štuková omítka, povrchová úprava | 3,2 kg/m2 (vrstva 2 mm) | Jemná struktura, přírodně hnědý odstín, lze použít i na klasické omítky. |
| Penetrace silikát | Případná povrchová úprava | cca 0,2 kg/m2 | |
| Silikátový interiérový nátěr | Interiérový nátěr | cca 0,30-0,45 kg/m2 (dva nátěry) | V bílé nebo probarvené variantě. |
Hliněná omítka v koupelně
Je dobře známo, že hliněná omítka skvěle pracuje s přebytečnou vlhkostí v interiéru. Tato schopnost se obzvlášť projevuje v prostorech s vysokými výkyvy vlhkosti, jako je například koupelna. Hliněné omítky si proto v koupelnách nacházejí své místo. Díky své schopnosti přirozeně regulovat vlhkost přispívají ke zdravému vnitřnímu prostředí a zvyšují komfort bydlení. Vlhkost se během běžného sprchování nebo koupání nedostává hluboko do konstrukce.
Hliněné omítky jsou vhodné na všechny plochy, které nejsou vystaveny přímému proudu vody. V místech s občasným kontaktem s vodou, například za umyvadlem, vedle sprchového koutu nebo v okolí ručníků - se často používá kombinace hliněné omítky a vápna, známá jako technika Ó-TSU. Na plochy, které jsou dlouhodobě vystaveny přímému proudu vody, hliněná omítka vhodná není. V těchto případech se doporučuje použít materiály na bázi vápna, například marocký štuk (tadelakt). Hliněná omítka nemůže plně nahradit obklady v místech s přímým kontaktem s vodou. Optimálním řešením je kombinace materiálů, hliněná omítka na většině ploch a voděodolné stěrky nebo jiné úpravy v místech přímého kontaktu s vodou.
Příprava a aplikace hliněné omítky s vápnem pro koupelny
Jemnou omítku je možné koupit u několika tuzemských výrobců, kteří nabízejí dokonce barevné odstíny a pigmenty. Při použití hliněné omítky v koupelně jde v podstatě o výrobu domácího „marockého štuku“ s cílem dosáhnout pevné a odolné struktury omítky. Jemná omítka se musí smíchat s vápnem, které se přidává ve chvíli, kdy už je hliněná omítka smíchaná s vodou. Doporučený poměr je 10 dílů jemné omítky a 4 díly vápenného hydrátu. Používá-li se vápno hašené, tak stačí 2 a půl dílu. Takto připravenou směs je možné hned začít nanášet na navlhčený podklad. Ten může tvořit hrubá hliněná či vápenocementová omítka, případně přilnavostní hliněný nátěr. Pro hliněnou omítku totiž není rozhodující, na jaký druh zdiva se nanáší. Na pálených i nepálených cihlách drží perfektně, na betonové tvárnice je třeba nanést stavební lepidlo s perlinkou a následně použít hliněnou penetraci.
Tajemství použití hlíny v koupelně je skryto ve správném nanášení a důkladném uhlazení omítkové směsi. Pro nanášení jsou vhodná hladítka z měkké oceli, dřeva a plastu. Omítka se nanáší ve dvou vrstvách. Jakmile první vrstva zavadne, už je třeba začít s nanášením druhé. Hliněné omítky jsou typické tím, že hodně sají vodu, a tak mohou ztvrdnout dříve, než bychom potřebovali. Jejich vlastnosti však umožňují povrch navlhčit, znovu jej oživit a pokračovat v práci s požadovanou konzistencí. Omítá-li se větší plocha stěny, tak je vhodné pracovat ve dvojici, kdy jeden omítku nanáší a druhý uhlazuje. Rychlé schnutí omítky to umožňuje a vyhlazení druhé vrstvy, která je finální, bude preciznější.
Samotné vyhlazení finálního povrchu, který má být voděodolný, lze označit za nejnáročnější fázi celého postupu. Po nanesení konečné vrstvy je třeba počkat na její zavadnutí a celý povrch zahladit. Pro hlazení hliněných omítek jsou ideální měkká ocelová hladítka. Po krátké přestávce se povrch navlhčí a omítka se znovu zahladí. To se opakuje celkem pětkrát, dokud nevznikne dokonale hladký povrch. Pozor, aby nedošlo k hlazení omítky „na sucho“! Na povrchu by vznikly šmouhy, které už nelze odstranit. Aby vás složitost neodradila, nezapomeňte, že dokonale uhlazovat povrch hliněných omítek je nutné jen tam, kde dochází k ostřiku vodou. Ostatní plochy stačí zpracovat technikou filcování molitanovým hladítkem.
Uzavření povrchu hliněné omítky
Po 24 hodinách po dokončení vyhlazení hliněné omítky je možné začít s jejím nátěrem. Asi nejvhodnější je k tomuto účelu tzv. Marseillské mýdlo, což je tradiční přírodní výrobek z rostlinných olejů. Na hliněný povrch se natírá celkem třikrát a každý nátěr je nutné vyleštit. K natírání se hodí jemný štětec, pro leštění se nejlépe osvědčil obyčejný igelitový pytlík. Nezapomeňte, že omítka se při natírání Marseillským mýdlem nesmí rozmočit. Na štětec stačí nabrat malé množství mýdla, a to díky své olejové bázi překryje poměrně velkou plochu. Platí to zejména tehdy, když je omítka dostatečně uhlazená a mýdlo nemá kam vsakovat. Mýdlo povrch omítky uzavře a chrání ji proti odstřikující vodě, která pak do omítky pouze lehce vsakuje nebo stéká po povrchu. Silnému proudu vody by ale hliněná omítka neodolala. Při běžném koupání ve vaně však nic takového nehrozí. Zpevnění a uzavření hliněného povrchu je možné i speciálními lazurami. Ty jsou vhodné zejména, když se omítku nepodaří zcela uhladit.
Hliněná omítka v koupelně určitě není řešením pro toho, kdo od stavebních materiálů očekává pravé úhly a rovný povrch beze stop ruční práce. Většinou osloví ty, kteří sami rádi přiloží ruku k dílu a svépomocně zkrášlují víkendová či rekreační stavení. Odměnou jim pak je nezaměnitelná přírodní vůně a na dotek příjemný materiál, který vytváří pocit útulnosti a vnitřního zklidnění. Navíc, pokud hliněnou omítkou opatříte většinu plochy koupelny, bude velmi dobře pohlcovat vlhkost. Prakticky se nesetkáte s párou a zamlženými zrcadly.
Na co si dát pozor
- Pro aplikaci omítky v zimním období musí být vnitřní prostory temperovány na teplotu min. 15 °C (současně je nutné zajistit dokonalé odvětrání vlhkosti).
- Cemix Hliněná omítka hrubá (482) je určena pouze pro vnitřní použití. Lze ji použít v novostavbách a při rekonstrukcích hliněných staveb, ale také na klasické cihelné zdivo. Materiál je rovněž vhodný jako zdicí malta pro hliněné konstrukce.
- Cemix Hliněná omítka jemná (433) je vhodná pro úpravu vnitřní hliněné jádrové omítky Cemix. Omítka má po zafilcování jemnou strukturu a přírodně hnědý odstín. Omítku lze použít také pro povrchovou úpravu klasických omítek.
- Spojovací můstek CLAY (401) je určený pro úpravu povrchů pod hliněné omítky Cemix. Snižuje a vyrovnává nasákavost podkladu a drsnou strukturou zvyšuje přídržnost hliněných omítek.
- Podklad musí vyhovovat platným normám, musí být pevný, bez uvolňujících se částic, zbavený prachu, nátěru, zbytků odformovacích prostředků a výkvětů. Musí být dostatečně drsný, suchý a rovnoměrně nasákavý. Povrch nesmí být zmrzlý, nebo vodoodpudivý. V závislosti na nasákavosti podkladu a klimatických podmínkách je potřeba podklad navlhčit. V případě nestandardních podkladů upravit vhodnou metodou pro dosažení požadovaných vlastností. Nerovnosti podkladu vyrovnat vhodnými materiály Cemix a nechat vyschnou a vyzrát.
- Při práci s hlínou nezapomeňte, že příroda nám tento materiál zapůjčila v té nejčistší podobě a je naší morální povinností neznehodnocovat jej chemickými látkami.
tags: #hliněná #omítka #nesypavá #informace