Hliněné (jílové) omítky jsou ideálním materiálem pro zdravé bydlení, stejně jako vápenné omítky. Obě varianty velmi dobře regulují vlhkost a jsou prodyšné. Hliněná omítka je výjimečná především schopností regulace vlhkosti vzduchu v místnosti, která napomáhá k vytváření zdravého mikroklimatu. Směs obsahuje pouze přírodní materiály bez jakýchkoliv chemických přísad, díky čemuž jsou hliněné omítky zdravotně nezávadné a také 100% recyklovatelné. Vápenná omítka se v přírodní formě skládá z písku a vápna nebo vápence. Své specifické vlastnosti rozvíjejí vápenné produkty bez přimíchání cementu nebo chemických přísad. Na hliněné omítky lze aplikovat vápenné nátěry, popř. se omítka může ponechat bez vymalování.
Výhody hliněných a vápenných omítek
Hliněné omítky si získávají stále více příznivců a využívají je nejen stavebníci u nových staveb, ale také při rekonstrukcích. Hlavním přínosem je blahodárný vliv na zdraví. Jednou z nejdůležitějších vlastností hliněných materiálů je regulace vlhkosti. Zvýšenou vlhkost téměř okamžitě pohltí a poté ji pozvolna vracejí zpět. Hliněná omítka je schopna vázat škodlivé látky ze vzduchu v místnosti. Totéž platí pro vápennou omítku, která je také známá svou vysokou hodnotou pH a působí účinně proti plísním.
I když bylo měření prováděno "v terénu", nikoliv vědecky v laboratoři, má jasnou výpovědní hodnotu. Už v počátečním "suchém" stavu má hliněná omítka zřetelně vyšší relativní vlhkost než vápenná, a to přibližně trojnásobně. Obrovský rozdíl pak nastává v nárůstu relativní vlhkosti omítek vlivem nárůstu vzdušné vlhkosti v krátkém časovém intervalu. Na vápenných omítkách se zvýšená vlhkost téměř neprojevuje, zatímco u hliněných omítek velmi dynamicky stoupá o desítky procent.
Hliněné omítky žádnou vlhkost v interiéru nevytváří, pouze dynamicky zvýšenou vzdušnou vlhkost nasávají a při poklesu vzdušné vlhkosti interiéru ji zpět uvolňují. Pomáhají tak udržovat klima v interiéru v rovnovážném stavu. Míra schopnosti hliněných omítek vyvažovat vzdušnou vlhkost interiéru je dána objemem hliněného materiálu, který se v daném prostoru vyskytuje. Čím více hlíny, přesněji řečeno jílových minerálů obsažených v hlíně, v daném prostoru máte, tím více se bude jeho schopnost regulace vzdušné vlhkosti projevovat. Použití jílových nátěrů se v tomto směru nijak neprojeví, taktéž projevy tenkovrstvých finálních hliněných omítek budou zanedbatelné. Znatelného projevu bude dosaženo až při aplikaci hliněné omítky v plné skladbě (nad 15 mm). Spolu s dalšími vlastnostmi, především schopností akumulace tepla a jeho zpětným sáláním, vytváří hliněné omítky obecnou stabilitu a setrvačnost optimálního vnitřního prostředí ve všech aspektech. Osobně říkám, že vytváří tzv. "měkkost" vnitřního prostředí.
Na kvalitu vnitřního prostředí má vliv i množství záporných iontů v ovzduší, podle průzkumů vnímáme jejich převahu velmi pozitivně. Hliněné omítky sice ionty samy neprodukují, ale na jejich povrchu (pokud je neošetřený) nedochází k vybíjení záporných iontů, jako se to děje např. u syntetických materiálů a nátěrů.
Čtěte také: Součinitel tepelné vodivosti hliněné omítky
Další benefity:
- Jsou snadno zpracovatelné a lze je použít na téměř jakýkoliv povrch.
- Stavební materiál šetřící zdroje, 100% recyklovatelný.
- Difúzní otevřenost a schopnost akumulovat teplo.
- Neutrální vůči alergiím a pohlcuje elektromagnetické záření.
- Váže škodliviny a pachy.
- Zvukově-izolační a protipožární vlastnosti.
- Vysoká hodnota pH (zásaditost) zabraňuje tvorbě plísní a ničí choroboplodné zárodky.
- Účinná ochrana proti hmyzu.
Nevýhody:
- Měkčí a tím i choulostivější povrch.
- Náchylná na přímé nebo trvalé působení vody.
- Vliv klimatu místnosti pouze při tloušťce omítky nejméně 15 mm.
- Vápenná omítka by měla být zpracována rychle, protože na vzduchu rychle ztvrdne. U hliněné omítky lze dobu zpracování prodloužit přidáním vody.
Možnosti uplatnění
Slaměné domy a roubenky jsou možná typickým příkladem uplatnění hliněných omítek, její možnosti však sahají mnohem dále. Jejich výhody můžete využít prakticky v jakémkoliv interiéru, od panelákového bytu po rodinný dům. Vhodné jsou zejména pro dřevostavby, pasivní a nízkoenergetické domy, kde také využijete akumulační schopnosti tohoto živého materiálu.
Hliněné omítky Cemix jsou určeny pro zdění a omítání hliněných (nepálených) stavebních prvků a všech dalších klasických stavebních materiálů při výstavbě a rekonstrukcích staveb. Nepálené stavební prvky se používají na vnitřní příčkové a akumulační zdivo v kombinaci s klasickým obvodovým zdivem, ale také jako vnitřní zdivo dřevostaveb a pro výstavbu pecí a kamen. Systém je určen do vnitřních nebo před povětrnostními vlivy krytých venkovních prostor.
Vápenná omítka je přírodní verze omítek pro exteriér i interiér. V exteriéru zvládá déšť a povětrnostní podmínky. Vápennou omítku jsme již realizovali v nejrůznějších interiérech, od moderních po tradiční. Nejčastěji se používá v památkově chráněných objektech. Můžete ji ale realizovat na novostavbách i klasických rekonstrukcích.
Hliněná omítka v koupelně
Jako všechno, má i hlína své slabší stránky. Při styku s vodou dochází k její degradaci, což vlastně bylo impulzem k vynálezu pálené cihly. Dnes je proto nepálená hlína přirozeně předurčena k používání v interiérech. Kvůli vodě a vlhkosti se pro koupelnu obvykle vybírají kachličky, které doplňuje cementové lepidlo a silikon. Jak může ve vlhku obstát hliněná omítka? Docela slušně, pokud je správně zpracována a opatřena ochranným nátěrem.
Pokud má být hliněná omítka použita i na místech, na která dopadají kapky vody, je třeba si nejprve připravit správnou směs materiálů. Jemnou hliněnou omítku koupíte u několika tuzemských výrobců, kteří nabízejí dokonce barevné odstíny a pigmenty k barvení. Při použití hliněné omítky v koupelně jde v podstatě o výrobu domácího „marockého štuku“ s cílem dosáhnout pevné a odolné struktury omítky.
Čtěte také: Hliněné omítky Picas: Ideální řešení pro zdravý interiér
Jemná omítka se musí smíchat s vápnem, které se přidává ve chvíli, kdy už je hliněná omítka smíchaná s vodou. Doporučený poměr je 10 dílů jemné omítky a 4 díly vápenného hydrátu. Používá-li se vápno hašené, tak stačí 2 a půl dílu. Takto připravenou směs je možné hned začít nanášet na navlhčený podklad.
Tajemství použití hlíny v koupelně je skryto ve správném nanášení a důkladném uhlazení omítkové směsi. Pro nanášení jsou vhodná hladítka z měkké oceli, dřeva a plastu. Omítka se nanáší ve dvou vrstvách. Jakmile první vrstva zavadne, už je třeba začít s nanášením druhé. Hliněné omítky jsou typické tím, že hodně sají vodu, a tak mohou ztvrdnout dříve, než bychom potřebovali. Jejich vlastnosti však umožňují povrch navlhčit, znovu jej oživit a pokračovat v práci s požadovanou konzistencí.
Samotné vyhlazení finálního povrchu, který má být voděodolný, lze označit za nejnáročnější fázi celého postupu. Po nanesení konečné vrstvy je třeba počkat na její zavadnutí a celý povrch zahladit. Pro hlazení hliněných omítek jsou ideální měkká ocelová hladítka. Po krátké přestávce se povrch navlhčí a omítka se znovu zahladí. To se opakuje celkem pětkrát, dokud nevznikne dokonale hladký povrch. Pozor, aby nedošlo k hlazení omítky „na sucho“! Na povrchu by vznikly šmouhy, které už nelze odstranit. Aby vás složitost neodradila, tak nezapomeňte, že dokonale uhlazovat povrch hliněných omítek je nutné jen tam, kde dochází k ostřiku vodou. Ostatní plochy stačí zpracovat technikou filcování molitanovým hladítkem.
Po 24 hodinách po dokončení vyhlazení hliněné omítky je možné začít s jejím nátěrem. Asi nejvhodnější je k tomuto účelu tzv. Marseillské mýdlo, což je tradiční přírodní výrobek z rostlinných olejů. Na hliněný povrch se natírá celkem třikrát a každý nátěr je nutné vyleštit. K natírání se hodí jemný štětec, pro leštění se nejlépe osvědčil obyčejný igelitový pytlík. Nezapomeňte, že omítka se při natírání Marseillským mýdlem nesmí rozmočit. Mýdlo povrch omítky uzavře a chrání ji proti odstřikující vodě, která pak do omítky pouze lehce vsakuje nebo stéká po povrchu. Silnému proudu vody by ale hliněná omítka neodolala. Zpevnění a uzavření hliněného povrchu je možné i speciálními lazurami. Ty jsou vhodné zejména když se omítku nepodaří zcela uhladit.
Složení a vrstvy hliněné omítky
Hliněnou omítku tvoří dvě základní vrstvy, hrubá (jádrová) omítka a finální jemná omítka. V určitých případech lze však nanášet jednotlivé typy omítek samostatně. Například samotnou hrubou pro surovější a přírodnější vzhled, nebo samotnou jemnou pro dosažení přírodního vzhledu třeba i stěny ze sádrokartonu.
Čtěte také: Omítání OSB desek venku: Tipy a triky
Součástí hliněné omítky je hlavně písek, hlína a jíl. Vápenná omítka se v přírodní formě skládá z písku a vápna nebo vápence. Omítky jsou připravovány s vodou. Pro vyztužení se používají také rostlinná vlákna, jako je sláma nebo konopí.
Úpravy finální omítky
Hřejivý pocit domova, který hlína poskytuje, je možné rozšířit o výrazný estetický dojem. Záleží jen na vás, pro jakou techniku konečné úpravy se rozhodnete.
- Barevné jílové omítky - Finální jílová omítka je dostupná v barvách od bílé, okrové a pískové přes červenou a zelenou až po černou. Pomocí barevných jílů, které tyto omítky obsahují, lze vytvářet hliněné obrazy přímo na zdi. S přírodně bílou práškovou vápennou omítkou lze dosáhnout jakéhokoliv barevného odstínu.
- Sgrafito - Jde o metodu založenou na využívání kontrastů jednotlivých vrstev omítky, a to buďto ze svrchní vrstvy do omítky základní, nebo také ze svrchní vrstvy do speciální barevné mezivrstvy.
- Otisky rostlin - Jednou z možností úprav je obtiskování různých travin, bylin a květin do finální vrstvy.
- Štukové dekory - Tak jako na klasických omítkách, je i na těch hliněných možné vytvářet štukovou výzdobu modelováním.
- Úprava směsi - Samotnou směs finální omítky je možné ozvláštnit přidáním travin, květin a bylin. Osvědčilo se např. přidávání kopretiny a kostřavy. Tato úprava ještě zintenzivní přírodní vzhled konečné omítky.
- Nátěr - Na hliněné omítky lze aplikovat vápenné, kaseinové nebo jílové nátěry, popř. se omítka může ponechat bez vymalování. Na stěny omítnuté hliněnou omítkou se ujistěte, že je zachována struktura otevřených pórů stěny hliněného stavebního materiálu. Nejčastěji používanými nátěry jsou hliněné barvy, vápenné kaseinové barvy a minerální barvy. Pro vápenný nátěr je nejlepší použít vápenné barvy, resp. nátěrové vápno.
Pracovní postup aplikace hliněných omítek Cemix
K aplikaci hliněných omítek budete potřebovat:
- Příprava nesavého či smíšeného podkladního zdiva: Cemix Spojovací můstek CLAY (401), spotřeba můstku činí cca 0,9 kg/ m2.
- Zdění a aplikace jádrové omítky: Cemix Hliněná omítka hrubá (482), spotřeba jádrové omítky činí při vrstvě 10 mm 16,5 kg/m2.
- Štuková omítka: Cemix Hliněná omítka jemná (433), spotřeba jemné omítky činí při vrstvě 2 mm 3,2 kg/m2.
- Případná povrchová úprava: Cemix Penetrace silikát, spotřeba penetrace činí cca 0,2 kg/m2.
- Interiérový nátěr: Cemix Silikátový interiérový nátěr, spotřeba nátěru činí cca 0,30-0,45 kg/ m2 při dvou nátěrech.
Nářadí: nádoba na maltu, štětka nebo váleček, zednická lžíce, stahovací h-lať, rozprašovač nebo hadice s vodou, nerezové nebo plastové hladítko, filcové nebo pěnové hladítko, bubnová míchačka nebo el. míchadlo s metlou.
6 kroků ke zdravé omítce:
-
Míchání směsi
Spojovaný zdicí materiál musí být pevný, bez prachu, zbaven mastnoty a jiných nečistot a nesmí být zmrzlý. Suchá směs se vsype do předepsaného množství vody a důkladně se rozmíchá v bubnové míchačce nebo jiným typem míchače (nejlépe rychloběžným míchadlem) na homogenní hladkou hmotu. Před nanášením směsi je nutné ložnou spáru důkladně provlhčit vodou.
Hliněné omítky se skládají ze tří základních složek jílu, písku a vody. Suchá směs se vsype do vody za chodu míchadla a pečlivě se promíchá. Nechte stěrkovou hmotu cca 20 minut bobtnat.
Vápenné omítky se skládají ze tří základních složek vápenného hydrátu, písku a vody. Do kbelíku nalijte vodu, nasypejte vápennou stěrku za chodu míchadla a pečlivě promíchejte. Nechte stěrkovou hmotu cca 5 minut bobtnat.
-
Promaltování spár a příprava podkladu
Směs se nanáší ve vrstvě cca 12 mm. U nepálených cihel je nutné kromě ložných spár promaltovat také svislé spáry mezi jednotlivými zdicími prvky. Spotřeba směsi činí cca 20 kg/m2. Ostatní zdicí materiály (plné cihly, THERM bloky apod.) musí být vyzděny vhodným typem malty v souladu s technologickým předpisem výrobce pro daný materiál.
Podklad musí být před omítáním vyschlý, rovnoměrně nasákavý, objemově stálý, zbavený prachu, mastnoty a ostatních nečistot a nesmí být zmrzlý. Zdicí malta musí být dostatečně vyzrálá a zdivo musí být dotvarováno.
Spojovací můstek použijeme takto:
- Zdivo z nepálených cihel - zdivo se pouze důkladně navlhčí.
- Savé zdicí materiály - zdivo se navlhčí a na podklad se následně aplikuje Cemix hliněná omítka hrubá jako postřik a nechá se vyschnout.
- Nesavé a smíšené podklady - zde je nutné použít Cemix spojovací můstek CLAY. Před nanášením můstku podklad navlhčíme. Suchá směs se vysype do vody a důkladně rozmíchá. Po pětiminutovém odstání nanášíme rovnoměrně válečkem.
Podklad by měl být pevný, zbavený prachu, oleje a mastnoty. Savé podklady před nanesením lehce navlhčete. Jednovrstvé hliněné omítky jsou vhodné na rovné podklady s dobrou savostí, jako např. cihly nebo vepřovice. U dvouvrstvých hliněných omítek se první vrstva hrubě natáhne a druhá se nanáší po 12 hodinách.
-
Provádění jádrové vrstvy
Pro provedení jádrové vrstvy se použije Cemix Hliněná omítka hrubá (482) rozmíchaná do homogenní hladké konzistence. Malta se nanáší na stěnu zednickou lžící v ploše 1-2 m2. V případě nesavých podkladů (např. beton) nebo při přechodech materiálů (smíšené zdivo) s různou savostí se použije Cemix Spojovací můstek CLAY (401). Tloušťka jádrové omítky činí 10-20 mm.
-
Stahování omítky h-latí
Plocha se následně srovná stahovací latí. Zahlazování se provádí podle potřeby dřevěným nebo nerezovým hladítkem. Minimální doba zrání jádrové omítky je 1 den na 1 mm nanášené vrstvy - k tvrdnutí omítky dochází pouze schnutím a rychlost je ovlivněna teplotními a vlhkostními podmínkami.
-
Provádění vrchní omítky
Pro povrchovou úpravu hliněné jádrové omítky se používá Cemix Hliněná omítka jemná (433). Podkladní jádrová omítka se důkladně navlhčí. Omítka se nanáší na podklad velkým nerezovým nebo novodurovým hladítkem. Po lehkém zavadnutí se povrch stočí filcovým nebo pěnovým hladítkem za současného vlhčení vodou pomocí rozprašovače (pozor na vyplavování jemných částic z omítky). Tloušťka finální omítky by měla činit 3-5 mm.
-
Povrchová úprava
Hliněnou jemnou omítku lze ponechat bez dodatečné povrchové úpravy. V případě požadavku na povrchovou úpravu se tato provádí až po dokonalém vyschnutí jemné omítky s minimální technologickou přestávkou pět dnů. Povrchovou úpravu lze provést nátěrem Cemix Silikátový interiérový nátěr v bílé nebo probarvené variantě, případně vápenným nátěrem. Před nátěrem se vyvarujte často doporučovaného blokovacího základního nátěru. Krycí barevné odstíny vyžadují několik nátěrů. V místech se silným zatížením ošetřete nátěr např. vápenným mlékem.
Důležité upozornění:
- Pro aplikaci omítky v zimním období musí být vnitřní prostory temperovány na teplotu min. 15 °C (současně je nutné zajistit dokonalé odvětrání vlhkosti).
- Cemix Hliněná omítka hrubá (482) je určena pouze pro vnitřní použití. Lze ji použít v novostavbách a při rekonstrukcích hliněných staveb, ale také na klasické cihelné zdivo. Materiál je rovněž vhodný jako zdicí malta pro hliněné konstrukce.
- Cemix Hliněná omítka jemná (433) je vhodná pro úpravu vnitřní hliněné jádrové omítky Cemix. Omítka má po zafilcování jemnou strukturu a přírodně hnědý odstín. Omítku lze použít také pro povrchovou úpravu klasických omítek.
- Spojovací můstek CLAY (401) je určený pro úpravu povrchů pod hliněné omítky Cemix. Snižuje a vyrovnává nasákavost podkladu a drsnou strukturou zvyšuje přídržnost hliněných omítek.
- Zpracování při teplotě vzduchu a zdiva minimálně 5 °C.
Plísně na hliněných omítkách
Hliněné omítky jsou vyhledávané pro své přírodní složení, schopnost regulovat vlhkost a přínos pro zdravé vnitřní prostředí. Přesto se kolem nich často objevuje otázka, zda se na nich může vytvořit plíseň. Odpověď je z odborného hlediska poměrně přesná: samotná hlína růst plísní nepodporuje, naopak se s růstem plísní dokáže lépe v interiéru vypořádat než konvenční materiály, během vysychání omítky se ale při vysoké vlhkosti, pomalém schnutí a nedostatečném větrání může na povrchu dočasně objevit biologický růst.
Riziko vzniká především tehdy, pokud hliněná omítka obsahuje organickou příměs a současně vysychá příliš pomalu. Plísně na hliněných omítkách se mohou objevit do okamžiku, kdy klesne vlhkost omítky přibližně pod 14 %, relativní vlhkost vzduchu pod 60 % a vodní aktivita pod hodnotu 0,65 Aw. Při splnění těchto podmínek se růst plísní zastavuje. Teplota přitom nemusí být vždy rozhodujícím faktorem, ale z praktického hlediska je pro správné schnutí hliněné omítky vhodné zajistit, aby se teplota vzduchu pohybovala nad 15 °C.
Při nanášení hliněných omítek je nezbytné dodržovat technologické přestávky mezi jednotlivými vrstvami. Vrstva o tloušťce 2 až 3 cm může vysychat přibližně týden až čtrnáct dní. U směsí s vyšším obsahem jílu může doba schnutí přesáhnout i jeden měsíc. Po celou tuto dobu musí být zajištěno dostatečné větrání při schnutí omítky, aby mohla být přebytečná vlhkost plynule odváděna z jejího povrchu.
Vyšší riziko biologického růstu se týká především hrubých omítek s příměsí organických materiálů, jako je řezanka. Díky svým schopnostem pojmout vysoké množství vlhkosti schnou déle a při nevhodných podmínkách mohou na svém povrchu dočasně vykazovat výskyt plísní nebo hub.
Pokud se na povrchu hliněné omítky již objevily spory plísní, nejčastěji ve formě bílých nebo černých chomáčků, je potřeba v první řadě zlepšit větrání a podpořit rychlejší schnutí hliněné omítky. Jestliže z jakéhokoli důvodu nelze větrání dostatečně zintenzivnit a plíseň se již objevila, je možné povrch omítky rozprášit čistým lihem nebo bílým vinným octem. Pokud se rozhodnete přimíchat do omítky vápno, pamatujte že ocet nesmí přijít do kontaktu s vápnem, protože by ztratil účinnost. Takové ošetření zpravidla zastaví růst plísně přibližně na tři dny, poté je nutné nástřik zopakovat. Použít lze také specializované přípravky proti plísním. Po úplném vyschnutí omítky se plíseň setře vlhkou houbou a následně je možné pokračovat další vrstvou hliněné omítky. V jednodušších případech postačí preventivní postřik čistým lihem a následné stažení plísně vlhkou houbou.
Z odborného hlediska hliněné omítky v suchém stavu nepředstavují materiál, který by podporoval růst plísní. Rizikovým obdobím je především fáze vysychání, a to zejména u hrubších vrstev a směsí s obsahem organických příměsí. Největší vliv má dlouhodobě zvýšená vlhkost a nedostatečné větrání, nikoli samotná přítomnost hlíny.
tags: #hlinena #omitka #obilena #vapnem #informace