Při projektování a realizaci staveb z cihelného systému Porotherm je klíčové věnovat pozornost excentricitě uložení zdiva, zejména v oblasti soklů a stropních konstrukcí. Nesymetrickým uložením s oboustranným přesahem dochází ke zmenšení excentricity zatížení průřezu a tím i k rovnoměrnějšímu rozdělení napětí v ložné spáře.
Soklové zdivo a vliv excentricity
Jedním z řešení soklového zdiva v systému Porotherm, která byla ověřena tepelně-technickými výpočty, je detail s použitím extrudovaného polystyrénu XPS. Tepelný izolant je výškově přetažený přes první vrstvu cihel vyzděnou na základu stavby. Tato první vrstva cihel však musí být minimálně o tloušťku XPS tenčí, aby byla ve fasádě zachována linie soklu s přesahem horní části fasády kvůli stékání/odkapu vody.
Pro běžné stavby (dle ČSN EN 1996-3, Příloha A, odst. A1) lze předpokládat jako maximální hodnotu přesahu 1/6 tloušťky horního cihelného bloku. Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí - Část 1-1: Obecná pravidla pro vyztužené a nevyztužené zděné konstrukce (EC6) se touto otázkou přímo nezabývá, spíše se jí pro složitost pórovitých materiálů vyhýbá. Statik však ve skutečnosti posoudí stěnu odpovídající tloušťce první řady cihel a vliv převislé části zohlední přidáním excentricity definované vzdáleností os vykonzolovaného zdiva a první řady. Součástí bývá i doporučení, aby cihelné bloky spodní (a tím i „tenčí“) řady měly pokud možno vyšší pevnost.
Avšak, jak ukazují četné zkoušky, k prvnímu porušení dochází vždy na hraně, a to u horní, tj. tlačené části. Vždy došlo napřed k porušení horního cihelného bloku a teprve potom k rozdrcení spodní cihly (pokud k ní vůbec došlo). EC 6 problematiku vykonzolovaného zdiva nezmiňuje ani v připravované revizi, a proto lze chování soklového zdiva určit jedině na základě zkoušek v akreditovaných zkušebnách. Z těchto zkoušek v SRN, Rakousku i v Česku je zřejmé, že se jedná jednoznačně o smykové porušení na rozhraní spodní (tenké) a horní cihly. Paradoxně je proto důležitější pevnost horní cihly, a nikoliv spodní.
Zmínka o soklovém zdivu (platí ale i v úrovni stropu) je v rakouské ÖNORM B 1996-3 (3. díl EC6), kde je definováno maximální vyložení zdiva hodnotou 12 cm při minimálním uložení stropu 15 cm. Tato hodnota je v Rakousku brána jako povolená a používána i u bytových domů. Osobně bych se přimlouval za vložení této podmínky i do české EC6.
Čtěte také: Uložení recyklovaného asfaltu
Pro odolnost proti usmyknutí vykonzolované části je rozhodující smykové napětí v lamelách horní cihly na hraně soklu, které je přímo úměrné tlakovému napětí v kritickém místě na rozhraní horní a dolní cihly. Z toho vycházejí velmi výhodně cihly s větší plochou přenášející tlak (větší plocha = menší tlak). Zvětšení kontaktní plochy přenášející tlak lze dosáhnout prostým použitím tlustší cihly (silnější nosná část stěny) nebo změnou typu zdiva. Zatímco u běžných tepelněizolačních bloků s jemnými lamelami přenáší tlak cca 62 % plochy zdiva, u zdiva Porotherm T Profi je to 82 % plochy. Je to dáno „brutálními“ podélnými žebry, která jsou přesně nad sebou, a pro přenos tlaku tak zůstávají vyloučena pouze příčná žebra. Právě pouze částečné propojení cihelných bloků přes malé kontaktní plochy způsobuje rozdíl mezi pevností cihelného bloku a pevností zdiva.
Výsledky zkoušek únosnosti
Ve spolupráci s ČVUT byla provedena série zkoušek pro porovnání chování různých typů cihelných bloků. Při testování byly zjišťovány dvě hodnoty únosnosti: první naměřená síla při vzniku trhliny a druhá hodnota při zhroucení vzorku. Již při dřívějších zkouškách bylo zjištěno, že i běžné cihelné bloky s tenkými lamelami vykazují zlepšení smykové únosnosti při uložení na zdivo z Porotherm T Profi. To je přisuzováno skutečnosti, že na smykové hraně přenášejí smykové zatížení všechny lamely horního cihelného bloku, neboť jsou v plnoplošném kontaktu přes nepřerušenou plochu masivního 20mm obvodového žebra spodního cihelného bloku.
Cílem testů bylo kromě jiného i prověřit možnost zvýšení smykové únosnosti pomocí hmoždinek a u cihelných bloků TB Profi probetonováním prvních dvou dutin. U každého vzorku byly provedeny tři zkoušky, z nichž jsou sestaveny průměrné naměřené hodnoty.
Tabulka 1: Procentuální únosnost vybraných variant zdiva Porotherm
| Varianta zdiva | Trhlina (%) | Crash (%) |
|---|---|---|
| Klasický cihelný blok (jemné lamely) | 100 | 100 |
| 44 PTH Profi na 38 TB Profi + HMOŽDINKY | 137 | 117 |
| Porotherm TB Profi bez úprav | ~200 | ~300 |
Z tabulky je zřejmé, že nejnižší únosnost byla naměřena při použití klasických cihelných bloků s tenkými lamelami bez úprav. Při použití hmoždinek dojde k výraznému oddálení vzniku trhlin (o 37 %) a nárůstu únosnosti o 17 %. U bloků Porotherm TB Profi vzorky s hmoždinkami překvapivě vykazovaly nejhorší hodnoty při vzniku trhlin. Jako nejodolnější se jeví základní varianta bez jakýchkoliv úprav, kde se dosahuje prakticky dvojnásobného zatížení před vznikem trhlin a trojnásobného při destrukci vzorku oproti klasickému tepelněizolačnímu zdivu.
To je dáno intenzivním „spolupůsobením“ všech vrstev pilíře přes podélná robustní žebra, což umožňuje i spolupůsobení po výšce všech příčných „smykových“ žeber. Naopak u běžných cihelných bloků dochází k postupnému odlupování po vrstvách, protože lamely na sebe plynule nenavazují, a tím si ani „nepomáhají“. Při použití hmoždinek dojde ke zlepšení odolnosti proti odtržení, a to dokonce až do extrému, kdy odpadnou cihly nad cihlou s hmoždinkou.
Čtěte také: Proč zvolit Hebel pro vaši stavbu?
Stropní konstrukce a excentricita
O stejný problém se jedná v případě vynechání věncovek u stropů a použití tepelné izolace ztužujícího věnce ve vnějším líci zdiva. Rozhodující je opět smykové napětí, zde u cihelného bloku nejen nad deskou, ale i pod ní. Proto pro přesah cihel přes stropní desku s věncem platí stejná doporučení jako u soklů.
Zdivo Porotherm T Profi svou konstrukcí představuje pro statika opravdu nosné tepelněizolační zdivo. Charakteristická pevnost řady T Profi dosahuje při pevnosti v tlaku P8 hodnot běžného tepelněizolačního zdiva P14 (fk = 3,5 MPa). Při použití zdiva T Profi Dryfix vzniká velká kontaktní plocha i pro zdicí pěnu (nanáší se přímo na žebra), což vede k minimálnímu snížení únosnosti - fk = 3,3 MPa! U řady TB Profi se dokonce pohybujeme na úrovni akustických cihel - při P10 je fk = 4,1 MPa (odpovídá P19 u běžných cihelných bloků). Tato řada Porotherm TB Profi byla vyvinuta především pro vícepodlažní budovy. Zde se ale opět objevují soklové detaily, a to vždy v úrovni stropu z důvodu zateplení.
Někteří projektanti si neuvědomí problematiku zateplení 20 cm i v úrovni stropu, přičemž zlatých 12 cm je uvedeno v rakouské ÖNORM B 1996-3. Kromě toho se vynoří otázka, zda lze potom použít zjednodušenou metodu posouzení zdiva dle 3. dílu EC6 (podmínka „stěny jsou ve svislém směru souosé po celé výšce“).
I pro eliminaci tohoto problému byl vyvinut cihelný blok Porotherm 20T Profi jako nosná tepelněizolační věncovka. Podélná žebra na sebe navazují a stěna pak působí zcela kompaktně - všechna žebra jsou ve vzájemném kontaktu buď napřímo, či přes železobetonový strop. Přestože tato věncovka již sama splňuje normované tepelněizolační požadavky, podélná žebra, která přenášejí zatížení, budou i tak plně využita - vložená izolace probíhá mimo ně. Použití věncovky Porotherm 20T Profi je vhodné pro všechny stavby, např. rodinné domky, kde může sloužit i jako poměrně stabilní bednění v úrovni stropu. Lze ho samozřejmě použít i na vyzdívky či doplnění jiných konstrukčních prvků.
Nenosné vnitřní stěny a jejich stabilita
Nenosné příčky jsou stěny, které nemají žádnou funkci z hlediska statiky konstrukce budovy. Slouží pouze k oddělení místností a nesmí být využity ke ztužení budovy. Díky tomu mohou být při požadované změně půdorysu odstraněny, aniž by byla ohrožena stabilita budovy. Příčky však musí navíc mimo působení vlastní tíhy (včetně případné omítky nebo obkladu) zachycovat síly působící na jejich plochu a umožnit přenos těchto sil na nosnou konstrukci. Stabilita příček samotných je dána spojením se sousedícími stavebními konstrukcemi (s příčnými stěnami nebo jinými ztužujícími prvky a se stropy), pokud nejsou překročeny přípustné mezní rozměry příček. Příčky se používají také u staveb s ocelovými či železobetonovými skeletovými konstrukcemi jako mezistěny nebo výplňové stěny. Nalézají použití také u staveb s relativně velkým rozpětím stropu.
Čtěte také: Jak namontovat sádrokartonovou příčku
Z hlediska statického a akustického působení v budově by měly být nenosné vnitřní stěny odděleny od ostatních konstrukcí tak, aby se do nich pokud možno nevnášela žádná napětí od přetvoření sousedících konstrukcí a aby bylo přerušeno šíření zvukových vln zdivem. Na nenosné vnitřní stěny se vztahují stejné tepelné požadavky jako na nosné vnitřní stěny. V rámci rodinného domu nebo bytové jednotky jsou dle ČSN 73 0532:2020 definovány akustické požadavky na všechny obytné místnosti téhož bytu, myšleno i rodinného domu.
Posouzení únosnosti v ohybu
Je nutné provést posouzení dostatečné únosnosti v ohybu na vodorovné přímkové zatížení působící 0,9 m nad patou stěny. Stanovením mezní únosnosti v ohybu se má posoudit, zda vodorovně působící zatížení ve výši 0,9 m nad patou stěny - tedy asi ve výši kyčlí či ve výši sedu - může vést ke zřícení příčky. Tato zatížení mohou být např. vyvolána davem lidí. Síly jsou podle intenzity nashromážděných lidí různě velké. Velikost zatížení je přitom stanovena podle zvoleného prostoru použití.
- Prostor použití I: prostory určené pro shromažďování velmi malého množství osob.
- Prostor použití II: prostory určené pro shromažďování velkého množství osob, např. větší sály, školní prostory, posluchárny, výstavní síně, prodejny a podobně využívané prostory; řadí se sem i místnosti s výškovým rozdílem podlah ≥ 1,0 m (zde p2 = 1,0 kN/m).
Při posouzení mezní únosnosti v ohybu příček samotných se nepřihlíží k žádnému dalšímu působení zatížení. Lehké konzolové zatížení p = 0,4 kN na metr délky stěny vyvolává na rameni ≤ 0,3 m ohybový moment, který musí být zachycen opačně orientovanou dvojicí sil (vodorovné síly na horním a dolním okraji příčky). Popsané zatěžovací schéma již nemůže být použito u příčky s volným horním okrajem. V tomto případě se musí zabránit „sklopení“ stěny pomocí bočních podepření.
Dynamické zatížení a odolnost proti rázům
Při dynamickém zatížení se rozlišuje mezi tvrdým a měkkým rázem. Způsobem zatížení, nazývaným tvrdý ráz, se má posoudit, zda místně ohraničená namáhání (při posouvání nábytku, házení tvrdými předměty) mohou příčky za určitých okolností vytrhnout z jejich ukotvení nebo prorazit stěnu v celé tloušťce. Tímto posouzením se současně zjistí odolnost proti odpadávání částí stěny, které by mohly vést k vážnému poranění osob. Tvrdý ráz nepředstavuje pro příčky v masivní stavební technologii žádné kritické namáhání.
Ve srovnání s tvrdým rázem představuje měkký ráz sice vyšší, ale „jemnější“ zatížení příčky. Myslí se jím náraz lidského těla vyvolaný pádem ze žebříku a zachycení pádu nalehnutím ramena na příčku. Požaduje se, aby namáhání popsané pomocí energie EBasis = 100 Nm nevedlo k lokálnímu zničení. Podle výzkumů MPA Hannover se vycházelo z toho, že měkký ráz nepředstavuje v běžném případě namáhání, které by bylo nutno posuzovat.
Připojení příček k sousedícím konstrukcím
Příčky jsou stabilní jenom tehdy, když jsou připojeny vhodným způsobem k sousedícím stavebním konstrukcím. Během stavby příček a než se stanou připojení účinná (převážně v oblasti stěna/strop) je nutné stabilitu zajistit jinými vhodnými opatřeními (např. zaklínováním). Připojení se musí udělat jednak tak, aby mohla zachytit zatížení působící na stěny, a také je nutné při konstrukční úpravě připojení přihlížet k možným změnám tvaru přiléhajících stavebních konstrukcí. Pro připevnění příček na sousedící stavební konstrukce jsou navíc k těmto statickým hlediskům často určující další stavebně fyzikální požadavky (protihluková a protipožární ochrana).
Boční podepření příček lze v závislosti na působení vyvolaných sil dosáhnout pomocí zavázání příček na ozub, vložením kotev - stěnových spon s nebo bez kotevních kolejniček nebo vyzděním do vynechaných drážek. Jestliže se příčky, např. u pásů oken, nevyzdívají až ke stropu, pak se u takových příček předpokládá volný horní okraj. Pokud je horní okraj příčky podepřen ztužujícím prvkem ze železobetonu, probetonovanými tvárnicemi nebo válcovanými ocelovými profily, a vodorovné síly z podepření se přenášejí na jiné stavební konstrukce, pak lze předpokládat podepření příček i na horním okraji. Horní podepření je také možné realizovat vyztužením tří posledních vodorovných spár např. 2 ∅ 6 mm (pouze v ložných spárách obvyklé tloušťky). To, zda se musí provést statické posouzení, závisí na geometrických podmínkách.
Připojení příček ke stropu se realizuje zpravidla kovovými úhelníky nebo jinými vhodnými ocelovými profily (např. profily ve tvaru U). Přitom je nutné splnit zvláště požadavky na protipožární ochranu (vložka minerální vlny s určitými vlastnostmi). Je ale nutné přihlížet i k jiným hlediskům, jako je estetické a stavebně praktické provedení.
Rozhodnutí, zda se mají spáry mezi horním okrajem příčky a betonovým stropem promaltovat, je nutné udělat v závislosti na tom, jaká napětí působící na příčky se mohou vyskytnout od zatížení stropem v důsledku dotvarování a smršťování. V zásadě je možné dát přednost promaltování horních spár před vložením silně stlačitelného materiálu (např. minerální vlny). To platí zvláště tehdy, když můžeme vycházet z předpokladu, že po zamaltování této spáry již nebude působit žádné zatížení vyvolané deformací od vlastní hmotnosti stavebních konstrukcí nad příčkami. Z tohoto důvodu se doporučuje, aby se promaltování provedlo co nejpozději.
Pokud se musí počítat s neplánovaným působením sil, popř. vyšším smršťováním a z toho vznikajícím napětím v příčkách následkem deformace sousedících stavebních konstrukcí, pak je nutné navrhovat kluzná připojení. Ta mohou být vytvořena použitím ocelových profilů nebo vyzděním drážek (výklenků). Při návrhu je nutné respektovat, aby boční připojení příček zůstala zachována také tehdy, když se sousedící stavební konstrukce částečně zdeformují (dostatečné dimenzování hloubky profilů, popř. drážek). Alternativně mohou být použity svisle posouvatelné ploché kotvy - smykových spon, které jsou např. vedeny v zabetonované kolejničce. V jednotlivých případech je možné rozhodnout, zda v patě příčky bude navíc umístěna kluzná vložka. Přitom musí být zachyceno vodorovně působící zatížení. V každém případě je možné doporučit vyplnění bočních a horních spár mezi příčkou a sousedícími konstrukcemi.
Tuhá připojení se mohou provést v případě, že se nepředpokládá vnesení žádného nebo jenom nepatrného napětí působícího na příčku ze sousedících stavebních konstrukcí a že příčka sama se příliš nesmrští. Tuhá boční připojení se zpravidla používají jenom v obytných stavbách s malým rozpětím stropů, přičemž by délka stěny měla být omezena na L ≤ 5,0 m. Připojení k sousedícím stavebním konstrukcím se realizuje klasickým spojením stěn vyzděním na ozub nebo u tupých spojů vložením stěnových spon do ložných spár. Připouštějí se i opatření s podobným účinkem - vyzdění příčky do drážky, připojení příčky omítkou nebo ocelovými profily.
Pojem „nezatížené stěny“ znamená takové provedení horního připojení, že při deformaci upevňovacích konstrukčních prvků nedochází k zatížení (kluzné připojení). Pojem „částečně zatížené stěny“ znamená, že deformací upevňovacích konstrukčních prvků mohou být vyvolána velmi malá zatížení (tuhé připojení). U bočního zatížení je stěna namáhána jako deska ohybem ve dvou rovinách kolmých k rovině stěny. Pro přenos zatížení v obou rovinách nesmějí být překročeny určité poměry stran, a proto nemůže být pro stanovenou výšku stěny překročena ani určitá délka stěny. V tabulkách byly maximální délky příček omezeny z důvodu vzniku trhlin na 12 metrů. Zda bude skutečně využita tato horní hranice, záleží na rozhodnutí projektanta. Pokud se mezní hodnoty u výšky stěny a/nebo délky stěny překročí, pak je nutné předpokládat použití výztužných stavebních prvků.
Zatížení shora a prevence deformací
U příček se též přihlíží k případu zatížení shora. Nejedná se přitom o plánované zatížení shora ze stěn stojících nad příčkami a/nebo ze stropů nad nimi, ale o nechtěné podepření železobetonového stropu následkem jeho dotvarování a smršťování. Právě u železobetonových stropů může dojít v závislosti na okamžiku vybudování příček k jejich částečnému přitížení stropem. V jednotlivém případě je možné podle časového průběhu výstavby a velikosti deformace stropu, použitých kombinací zdicích prvků a malty a podle zvoleného typu připojení k sousedícím stavebním konstrukcím posoudit, jaký způsob zatížení je nutné uvažovat pro stanovení mezních hodnot délky příček.
Pro zmenšení průhybu nejspodnějšího stropu, na kterém stojí příčka, lze dosáhnout tím, že tato příčka částečně převezme zatížení díky svému klenbovému působení nebo působení coby stěnový nosník. V tomto případě se doporučuje vytvořit příčku jako samonosnou stěnu. Toto doporučení přichází v úvahu především pro zdivo s vyztuženými ložnými spárami předem vyrobenou výztuží. Jako dodatečné opatření se doporučuje oddělit příčku od spodního stropu poschodí vložením stavební lepenky nebo kartonu. Aby se zamezilo poruchám příček při rozpětích stropu l > 7 m, je někdy nutné použít další opatření.
Další preventivní opatření zahrnují dodržení ohybové štíhlosti a omezení průhybu stropu na l0/500 (l0 - teoretické rozpětí v závislosti na statickém systému). U železobetonových stropů musí být dodržen mezní štíhlostní poměr l0/H = 150/l0, resp. omezit průhyb stropu správným ošetřováním čerstvého betonu a odstraněním podepření stropu až poté, co beton stropní konstrukce nabude normou předepsané pevnosti. Pokud se bednění stropu odstraňuje dříve, musejí být současně instalovány účinné provizorní podpěry. Cihly je nutné chránit před silným promáčením a pro zdění používat dostatečně pružné zdicí malty (MVC 5, MVC 2,5).
Zhotovování drážek v příčkách
Při zhotovování drážek v příčkách je nutné řídit se ustanoveními ČSN EN 1996-1-1. Pro vyřezávání nebo frézování drážek je nezbytné používat vhodné nástroje, které neporuší strukturu zdiva a neohrozí stabilitu příčky.
Požární odolnost nenosných příček
Tabulka uvádí požární hodnoty omítnutých i neomítnutých nenosných příček. V obou případech stěny splňují kritéria E-celistvosti a I-izolace, přičemž jsou hodnoceny jako DP1, tzn. Požární odolnost vnitřních nenosných stěn z cihel Porotherm podle ČSN EN 1996-1-2 ed.
Detaily ostění a parapetů
Vnější jednovrstvé zdivo představuje jednoduché, systémové a velice funkční řešení pro konstrukci obvodového pláště budov. Pro jednoduché a systémové řešení je vyvinuta řada doplňkových cihel koncových, polovičních a rohových. Koncové cihly systému Porotherm EKO+ Profi / Profi Dryfix mají na jednom boku drážku šířky 200 mm a hloubky 45 mm. Při vyzdívání ostění se poloviční a celé koncové cihly střídají nad sebou, aby vytvořily širokou a mělkou drážku po celé výšce otvoru. Tato drážka je nejlépe vyplněna pásem extrudovaného polystyrénu XPS o šířce 200 mm a tloušťce 40 mm, který je buď pouze zasunutý do drážky nebo přilepený na terče z omítkové stěrky. Koncové cihly lze také použít v parapetech oken. Jejich zubovitý bok je položen vedle sebe ve spáře svisle mezi cihlami a tato spára je naplněna stejným pojivem jako pro zdění. Toto opatření v ostěních a parapetech zlepšuje ochranu obytných místností snižováním tepelných ztrát kolem oken a dveří. Zdivo systému T Profi / Profi Dryfix a TB Profi / Profi Dryfix u doplňkových cihel 1/2+1/2 a 1/2 neobsahuje kapsu pro vkládání izolantu.
Zdění ostění a parapetu je potřebné provádět s dostatečnou přesností, aby drážky v cihlách nad sebou byly správně uspořádány. Okenní rám lze upevnit do cihelné části ostění pomocí příchytek z pozinkovaného plechu, což je výhodné pro přichytávání bez poškození okenního rámu. Alternativou jsou šrouby do hmoždinek či tzv. turbošrouby skrze rám a extrudovaný polystyrén až do cihly. Uchycení turbošrouby však omezuje dilatační pohyb rámu při tepelném namáhání, ale nabízí rychlou montáž s větší tuhostí při kotvení rámu a jednoduché provedení těsnících pásek okna. Zároveň se v obou případech provádí po celém obvodu rámu jeho připojení k ostění, parapetu a nadpraží systémem těsnicích pásek. Pásky je nutné vždy lepit na srovnaný a penetrovaný podklad. Z exteriéru pomocí paropropustné pásky, z interiéru pomocí parotěsné pásky. Doizolování rámu ve středové části se provede pomocí montážní PUR pěny. Variantním řešením je impregnovaná komprimační těsnicí páska, která umožňuje utěsnění připojovací spáry pouze jedním produktem, přičemž plní všechny tři požadované funkce najednou (navíc odpadá aplikace PUR pěny) - je parotěsná proti pronikání vodních par z interiéru, tepelně izoluje a je vodotěsná proti dešti. Pro „čisté“ provedení detailu v napojení omítky na rám okna je možné použít i speciální řešení.
Celé a poloviční koncové cihly se uplatňují i při vyzdívání rohů a koutů vnějších stěn. Při zdění na maltu pro tenké spáry Porotherm Profi nebo na zdicí pěnu Porotherm Dryfix je vhodné z tepelnětechnického hlediska a proudění vzduchu kapsy vyplnit tepelněizolační maltou Porotherm Profi Thermo-UNI nebo jiným vhodným způsobem. Vhodné je použití celé koncové cihly v kolmém napojení na hladký bok - lícovou plochu cihel dobíhajících do rohu/koutu a vyplnění kapsy maltou Porotherm Profi Thermo-UNI.
Doporučení a závěr
Při návrhu běžného rodinného domku s běžným zatížením na nezateplené zdivo (tj. normální tloušťky nosných stěn) do dvou podlaží s obvyklým rozpětím stropů není důvod se průměrným přesahem zdiva hlouběji zabývat. Paušální používání pravidla 1/6 je pravidlo staré již více jak 100 let a při dimenzi současných konstrukcí v kombinaci s touhou zateplit „co to jde, hlava nehlava“ to podle mého názoru již paušálně uvažovat nelze. Samozřejmě, při větším zatížení je užitečné zamyslet se nad volbou vhodného materiálu.
Doporučuje se u příček tlouštěk 11,5 a 8 cm, které jsou vyšší než 3,50 m, provést v polovině výšky příčky ztužující věneček.
Společnost Wienerberger s.r.o. nabízí ucelený sortiment keramických výrobků a poskytuje veškeré podklady pro navrhování v systému Porotherm, včetně informací o tepelných a akustických vlastnostech, statice a požární odolnosti. Tato webová platforma je tu pro podporu projekčních kanceláří a dalších odborníků ve stavebnictví.
S cihlami Porotherm vám práce půjde od ruky, neboť se dají skvěle řezat, drážkovat a vrtat stejně tak jednoduše, jako dřevo. Projekt TOProfi má za úkol představit stroje včetně jejich snadného použití na všech stavbách z cihelného zdiva Porotherm. Prostřednictvím videa získáte cenné rady, díky kterým se z vás během pár minut stane naprostý stavební profesionál! Nová éra snadné práce s cihlou Porotherm vám objasní řezání cihel stolovou či ruční pilou, jejich drážkování a jádrové vrtání. K dispozici je i seznam půjčoven, které mají připraveny všechny stroje pro vaši stavbu.
tags: #excentricita #ulozeni #porotherm