Tato sekce Betonserveru nabízí vyhledávání firem, které zajišťují ukládání a skládkování stavebních odpadů - stavebních sutí, výkopové zeminy i nebezpečných odpadů z demoličních prací. Najdete zde jak klasická úložiště, tak i recyklační centra, kde je možno sutě nadrtit a roztřídit.
Řada firem provozujících recyklační centra funguje na mobilní bázi tj.
Čekají vás stavební a demoliční práce? Nezapomínejte na recyklaci a uložení stavebního odpadu, který může pocházet z přebytečných materiálů z vyklízení staveniště, výstavby, výkopových prací, renovací, demolicí, a dokonce i prací na silnici.
Víte, že k recyklaci přijímáme tyto druhy stavebních materiálů nebo sutí? Stavební odpad je jakákoli látka, hmota nebo věc, která vzniká v důsledku stavebních prací či demoličních prací. Přes polovinu z celkové produkce všech odpadů v ČR tvoří právě stavební a demoliční odpady.
Před odvozem suti je nutno oddělit jiné příměsi jako je např. papír, dřevo, igelit. Čistou stavební suť je třeba (pokud to bude možné) rozdělit do skupin: betony, cihly a živice. Velikost stavebního odpadu nesmí být větší než: 40 x 40 x 40 cm. Máte malé množství jiného odpadu? Uložte ho do vhodných pytlů a nechte ho odvézt spolu se sutí k nám. Je třeba upozornit řidiče, že kromě sutí veze i jiné materiály.
Čtěte také: Postupy pro odstranění asfaltu
Směsi nebo oddělené frakce betonu, cihel, tašek a keramických výrobků neuvedené pod č. Asfaltové směsi neuvedené pod č.
Recyklace asfaltů - nová vyhláška
V následujícím textu nebudeme hledat protivenství termínů z názvu, ale ukážeme si mj., že někdy může nastat při uplatňování pravidel cirkulárního hospodaření kvůli legislativě složitá situace. Nejprve však několik informací o novém předpisu, který od 1. října 2023 upravuje nakládání s asfalty ve stavebnictví.
Jde o vyhlášku č. 283/2023 Sb., o stanovení podmínek, při jejichž splnění jsou znovuzískaná asfaltová směs a znovuzískaný penetrační makadam vedlejším produktem nebo přestávají být odpadem. Nahradila vyhlášku č. 130/2019 Sb., z níž většinu povinností převzala, ale obsahuje i některé nové.
Jak je patrné už z názvu, zavádí vyhláška do režimu recyklace vedle asfaltových směsí také penetrační makadam z konstrukcí vozovek a podobných ploch. Pro znovuzískaný penetrační makadam („ZPM“) i znovuzískanou asfaltovou směs („ZAS“) nadále platí rozdělení do čtyř kvalitativních tříd na základě obsahu polyaromatických uhlovodíků.
Mění se pravidla vzorkování - nová vyhláška navyšuje počet vzorků ve vztahu k vzorkované ploše i hmotnosti ZAS/ZPM. U materiálů kvalitativní třídy ZAS-T3 nebo ZAS-T4 je nově potřeba provést také analýzu jejich výluhu, pokud s nimi má být nakládáno v režimu vedlejšího produktu (tj. recyklace za studena v místě, odkud pocházejí).
Čtěte také: Krizové situace na suchém asfaltu
Nově vyhláška dále nastavila parametry, které musí splnit mezideponie pro dočasné uložení ZAS/ZPM před jejich využitím, pokud je to z technologických důvodů nezbytné. Dočasné deponování ZAS/ZPM je u ZAS-T1 a ZAS-T2 poměrně snadné, u ZAS-T3 nebo ZAS-T4 je možné max. po dobu 1 roku, přičemž mezideponie k tomu určená musí splnit podmínky z hlediska jejího umístění, vodohospodářského zabezpečení a musí být uvedena v projektové dokumentaci stavby, ze které byly ZAS/ZPM získány a kde budou využity.
Další novinkou, kterou vyhláška přináší, je povinnost splnění předpisů na ochranu zdraví při práci se ZAS/ZPM s nadlimitním obsahem benzo(a)pyrenu. Znamená to, že pokud je obsah benzo(a)pyrenu v sušině ZAS/ZPM roven nebo větší než 50 mg/kg, musí jejich průvodní dokumentace obsahovat dodatek, který dokládá splnění požadavků zákona o ochraně veřejného zdraví, a podle tohoto dodatku musí stavebník při práci postupovat.
Dne 1. 6. 2019 nabyla účinnosti vyhláška č. 130/2019 Sb., O kritériích, při jejichž splnění je asfaltová směs vedlejším produktem nebo přestává být odpadem. Je nutné říct, že tato vyhláška je velice důležitá a dlouho se na ni čekalo.
Její vznik vyvolaly i potřeby stavebních firem, které tento materiál zpracovávají, stejně jako úřady, které řešily stížnosti při uložení asfaltových ker nebo obrusů při rekonstrukci komunikací na veřejných pozemcích.
Vzhledem k nakládání s odpady, jejich umístění na povrchu terénu bylo nutné legislativně vyřešit, jak se na asfaltový materiál bude nahlížet, zda bude odpadem, nebo pro jeho další využití zůstane v jiném režimu. Problém byl jednoznačný, není žádoucí, aby byl využit každý druh asfaltu, který se vydobude z historicky starých komunikací, tudíž jej nelze nechat v režimu výrobku.
Čtěte také: Vliv teploty na asfalt při pokládce
Jako odpad by však, při uložení na povrchu terénu, musel splnit parametry vyhlášky č. 294/2005 Sb. příloh č. 10 tab. č. 10.1. a 10.2. Tyto limity nesplní žádný vybouraný asfalt z důvodů překročení hodnoty PAU (polyaromatické uhlovodíky), která je stanovena max. 6 mg/kg v sušině. Překročeny bývají i hodnoty uhlovodíků C10-C40 (označení délky uhlovodíkového řetězce), kde max. hodnota je 300 mg/kg v sušině.
Vyhláška přináší jasná pravidla v rozdělení asfaltů, které byly, nebo budou z komunikací vybourány a způsoby jejich zpracování, takže dnes máme definovány znovuzískané asfaltové směsi (ZAS), se kterými budeme dále pracovat s jako využitelnými, a také byly nastaveny postupy jejich zpracování, nakládání s nimi. Tím vzniklo jasné rozdělení na vedlejší produkty a na odpady.
Při aplikaci nové legislativy v praxi je tedy potřeba postupovat tak, že je nejprve nutné posoudit možnosti zpracování ZAS. Ty jsou ve vyhlášce rozděleny na čtyři třídy (T1 až T4), kdy limitní hodnotou je obsah PAU v sušině. Podle všeho je obsah PAU v sušině správně navržené kritérium zaprvé proto, že je dobře hodnotitelné i z pohledu kvality asfaltů, které se na komunikace ukládaly (i zde výroba procházela vývojem a postupným zlepšováním s ohledem na životní prostředí).
Zadruhé proto, že se na jeho základě určí, kdy se znovuzískaná asfaltová směs stane vedlejším produktem a její zpracování tak nebude zásadně omezováno, a kdy odpadem. Pokud je ZAS vedlejším produktem, není to materiál v režimu odpadu, ale je běžně užívanou surovinou, určenou pro vznik výrobku.
Jestliže se ZAS stane odpadem, je nutné postupovat podle § 6 vyhlášky (... celkový obsah polyaromatických uhlovodíků v rozsahu podle tabulky č. 2 přílohy č. 1 k této vyhlášce ve vyrobené asfaltové směsi nepřekročí hodnotu 25 mg/kg v sušině; splnění této podmínky se prokazuje způsobem vymezeným v provozním řádu zařízení).
U ZAS vyhovujících třídě T1 a T2, které na výstupu zcela automaticky splňují požadované parametry, je možné zpracování za studena nebo za tepla. Jsou v režimu vedlejšího produktu a takto i zpracovány. Složitější situace je u ZAS odpovídajících třídám T3 a T4. Zde je nutné posoudit, zda jejich zpracování je možné a v jakém množství.
Důležité je, že pro limitní hodnotu PAU při zařazení do T3 je max. 300 mg/kg v sušině. Tomu odpovídá největší množství asfaltových ker a obrusů, které jsou aktuálně v praxi z komunikací vytěžovány (běžná hodnota PAU je cca 150 mg/kg v sušině). Vyhláška hovoří o jejich využití jako vedlejšího produktu, pouze při zpracování za studena na místě.
To je technologie, které se využívá například pro obsypy krajnic, pro nezátěžové cesty k zahrádkám, domům apod., to znamená sice často, ale v malém množství. Zbytek bude muset být zpracován za tepla, ale již pouze v režimu odpadů a to v zařízeních provozovaných podle zákona o odpadech ve smyslu § 14 odst. 1.
Při využívání ZAS je rovněž důležitý nejen technologický, ale i ekonomický pohled. V případě určení vhodné technologie lze např. zvažovat, jak velké množství ZAS bude možné přimíchat do nové směsi, aby výsledná hodnota PAU nepřekročila 25 mg/kg v sušině výrobku. Je možné očekávat hodnotu zhruba okolo 10 % příměsi.
Otázkou zůstává, zda je toto pro zpracovatele zajímavá technologie. V ČR existuje asi 20 zařízení provozovaných podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech, které umožňují zpracovávat ZAS za tepla společně s novým materiálem. Jsou to obalovny vyrábějící nové živičné směsi.
Pro zpracování ZAS za tepla se také často používaly a používají zařízení resp. stroje tzv. BAGELY, do kterých se ZAS přijímaly jako vstupní surovina pro výrobu nových materiálů. Tyto stroje byly provozovány v souladu s § 14 odst. 2 zákona o odpadech. Podle nové vyhlášky ale bez mísení s novým materiálem, na což takové stroje nejsou vlastně kapacitně určené, nemohou vyhovět nastaveným limitům.
Pokud v těchto zařízeních existují zásoby ZAS (v praxi se jedná o velká množství), bylo možné do 31. 8. 2019 provést vzorkování, analýzy a následné zpracování. Pokud to provozovatelé takových zařízení nestihli, nově již musí požádat krajské úřady o souhlas ve smyslu § 14 odst. 1 zákona o odpadech.
Z ekonomického pohledu nová vyhláška samozřejmě bude znamenat v mnoha případech i změnu nákladů při využití ZAS. Již nyní o tom napovídají některé požadavky na změnu investic ve městech a obcích. Navýšení nákladů, jak jsem již výše naznačil, bude souviset s provedením analýzy asfaltů, s případným převedením ZAS do režimu odpadů atp.
Na závěr bych se ještě rád zmínil o situaci, která bohužel není novou vyhláškou vyřešena. Jedná se o nastavení pravidel souvisejících se zabezpečením ploch, na kterých budou ZAS před zpracováním umístěny. Měli bychom se řídit pravidly stanovenými ve vyhlášce č. 294/2005 Sb.? Názory na to, zda požadovat zabezpečení těchto ploch se na jednotlivých úřadech různí a vhodná metodika pro řešení zatím neexistuje.
Otázkou je, proč požadovat zabezpečenou plochu. Zde vnímám nejasnost, která vznikla tím, že nebyla s novou „asfaltovou" vyhláškou upravena i stávající vyhláška č. 294/2005 Sb. Domnívám se, že pro úpravu vyhlášky či vydání metodiky hovoří skutečnost, že ZAS se v komunikaci na povrchu terénu vyskytovala řadu let, je vypršelá, nepředpokládá se uvolňování látek do okolí, pro vodohospodáře je rozhodující výluh.
Protože největším problémem je nejednotnost různých výkladů, domnívám se, že by stejně jako vznikla např. metodika pro nakládání s autovraky, elektroodpady a s vybranými výrobky, měla vzniknout i podobná metodika pro nakládání se ZAS, pokud se přímo neupraví příslušné vyhlášky. Původci, stavební firmy, správa silnic apod. by takovou změnu jednoznačně uvítali.
Poznámka Envigroup: V uvedeném článku je podle našeho názoru nepřesně uvedeno využití ZAS třídy T3 a T4. Podle § 5 vyhlášky č. 130/2019 Sb. lze asfaltové směsi kvalitativní třídy ZAS-T3 nebo ZAS-T4 využít mimo režim odpadu jen tímto způsobem: pokud se použije v technologii recyklace za studena na místě, a to při použití asfaltového pojiva v podobě asfaltové emulze nebo zpěněného asfaltu samostatně nebo v kombinaci s vhodným hydraulickým pojivem.
Použití pouze hydraulického pojiva není v takových případech přípustné. Článek uvádí využití ZAS T3 a T4 takto: "Vyhláška hovoří o jejich využití jako vedlejšího produktu, pouze při zpracování za studena na místě.
Asfaltové hydroizolační pásy
V rámci naší odborné činnosti se na nás obrací spotřebitelé, stavební firmy a řemeslníci s dotazy týkající se klasifikace odpadu tvořeného asfaltovými hydroizolačními pásy. Problém nastává v případě, kdy jsou asfaltové pásy demontovány a odvezeny na skládku či sběrnu odpadu.
Kvůli nesprávnému zatřídění jsou bohužel často považovány za nebezpečný odpad, na což doplácí odborně neinformovaní spotřebitelé a řemeslníci. Důvodem je mylná klasifikace mezi odpad obsahující dehet nebo azbest. Nastává odmítnutí sběru takového odpadu nebo vysoká sazba za jeho přijmutí.
V České republice bylo používání dehtů pro hydroizolační materiály definitivně ukončeno v roce 1969. Důvody byly především technologické, kdy se přešlo na výrobu asfaltových pásů z oxidovaného asfaltu. Azbest byl původně v mikromleté podobě přidáván do asfaltové hmoty během výroby některých asfaltových pásů (např. Aralebit, Bitagit, Cufolbit, Arabit-S, Plastbit).
Využívalo se funkčních vlastností azbestu pro stabilizaci asfaltové hmoty. Zdravotně problematické tedy bylo především vystavení operátorů výroby, než samotný hotový výrobek. V ČR byl azbest pro výrobu stavebních výrobků zakázán zákonem č. 157/1998 Sb.
Asfaltové pásy jsou vyráběny výlučně z ropných asfaltů a dalších komponent jakou jsou minerální plniva a další látky, jejichž likvidace nebo expozice nepředstavuje žádné nebezpeční. Katalog a klasifikaci odpadu obsahuje příloha 1 Vyhlášky 8/2021 Sb.
V její části 17 jsou uvedeny různé materiálové báze odpadů ze stavební činnosti, jako jsou keramika, sádra, kov apod. Katalog odpadu podle přílohy 1 Vyhlášky _. Vedlejší kategorie jsou směsi nebo výrobky s obsahem dehtu. Dehet byl používán např.
V případě rekonstrukcí se snažit zachovat co nejvíce z původní skladby včetně asfaltových pásů. Ve střechách často poslouží jako funkční parozábrana. Je to rozhodně finančně nejvýhodnější varianta oproti demontáži, přesunům materiálu a jeho likvidaci.
Demontované skladby s asfaltovými pásy - pokuste se zajistit původní dokumentaci pro určení typu asfaltového pásu v původní skladbě, případně zjistěte rok původní realizace. Prakticky všechny asfaltové pásy ze staveb mladších 20 let nemohou obsahovat dehet.
V případě potřeby využijte Bezpečnostní listy pro pásy z oxidovaného nebo modifikovaného asfaltu, které poskytuje Svaz výrobců asfaltových pásů na svém webu. V obou případech jde o odpad kategorie 17 03 02.
Třídění stavebního odpadu
Při rekonstrukcích i demoličních pracích vzniká velké množství různého stavebního odpadu. Podle statistik tvoří přibližně polovinu všech produkovaných odpadů právě stavební materiály, a tak je jejich třídění a recyklace velkou výzvou pro města, obce, firmy i jednotlivce.
Pokud se pouštíte do rekonstrukce, snažte se odpadní materiál průběžně třídit už v průběhu stavebních prací. Oddělujte stavební suť (cihly, kameny, štěrk, beton) od železných trubek, dřeva, skla, izolačních materiálů nebo sádrokartonu.
Průběžné třídění se vám vyplatí i z finančního hlediska. Pokud chcete odvézt odpady na skládku nebo svěřit likvidaci profesionální firmě, za vytříděné materiály zpravidla zaplatíte méně. Pokud naopak na jednu hromadu naházíte vše včetně nebezpečného odpadu, budete muset sáhnout hlouběji do kapsy.
Svěříte-li likvidaci stavebního materiálu specializované firmě, zařídí vše potřebné za vás. Postará se o přistavení kontejneru a po jeho naložení odpad odveze a správným způsobem zlikviduje.
Odpady ze stavby můžete samozřejmě vytřídit i svépomocí. Podmínky likvidace stavebního odpadu nejsou u sběrných dvorů jednotné - v některých obcích mohou občané svážet stavební suť zdarma do určitého objemu, jinde zase vždy zaplatí.
Než se na sběrný dvůr vydáte, zjistěte si konkrétní pravidla v dané provozovně a poptejte se, jaký typy odpadů přijímají. Sběrné dvory mohou a nemusí přijímat nebezpečné odpady, stejně tak můžou mít specifické požadavky na způsob ukládání.
Některé typy odpadu můžete při rekonstrukci nebo demolici znovu využít pro další stavební práce. Zbytky cihel lze po očištění používat k dalšímu zdění, kameny zase poslouží jako výplň do betonové konstrukce. Na stavbě můžete opětovně zužitkovat i staré omítky a malty.
Potřebovat budete ocelové síto s většími oky (tzv. katr neboli prohazovačku), díky kterému oddělíte jemné částice od hrubých. Ty hrubé pak při stavbě využijete k zásypům, z jemných můžete namíchat novou maltu. Při stavebních pracích proto vždy přemýšlejte, které typy odpadů dokážete znovu používat.
Některé druhy odpadů lze opětovně využívat, jiné recyklovat či přeprodat, další zase patří na skládku nebo k uložení nebezpečného odpadu. Drátěné sklo je tvořeno kombinací dvou materiálů - kovu a skla. Protože se v něm nachází zpevňující kovové mřížky, nelze drátosklo vytřídit do zelených kontejnerů na sklo.
tags: #ulozeni #asfaltu #na #skladku #recyklace