Zastřešení objektů je nejdůležitější součástí všech staveb. Střešní konstrukce chrání budovu před povětrnostními vlivy a zároveň slouží jako tepelný izolant a chrání tak před mrazem vnitřní prostory.
Typy a prvky sedlových střech
Krovy se dělí dle tvaru na klasické sedlové střechy, valbové, ale také polovalbové, a to s horní nebo spodní polovalbou, stanové, pultové, mansardové, pilové a věžové. Dále krovy také rozdělujeme do soustav. Soustavy máme krokevní, stojatou stolici, ležatou stolici a kozovou stolici, což je typ ležaté stolice ovšem s ukotvením do tzv. Celá konstrukce krovu se skládá z prvků vodorovných, svislých a šikmých, které vytváří tvar trojúhelníku pro zajištění dostatečné tuhosti a tvarové stálosti. Všechny tyto prvky jsou v rovnoběžných rovinách. Tlakem namáhané prvky jsou buď kruhového průřezu, nebo obdélníkového průřezu postaveného na výšku. Tahem namáhané prvky mají obdélníkový průřez v jakékoli poloze. Vždy však je třeba zajistit konstrukce proti možnému vybočení zavětrováním.
Charakteristika sedlových střech
Sedlové střechy jsou díky své konstrukci vhodné i do míst, kde panují náročnější klimatické podmínky, jako například v oblastech se zvýšeným výskytem sněhu, nebo větru. Při návrhu střechy je kladen důraz především na to, aby byla jednoduchých tvarů a měla omezený počet prostupů, nástaveb, vikýřů a dalších prvků, které podporují zadržování sněhu na střeše.
- Sedlová střecha alpského stylu: Pokud plánujete novostavbu v horském klimatu není od věci zvolit i sedlovou střech tzv. alpského stylu s nízkým sklonem. Má dobrou schopnost překlenout větší rozpětí, odvodu vody a efektivnější izolace podstřešních místností. A navíc přídavná izolace v zimě má pak podobu ležícího sněhu, proto tzv. alpská střecha.
- Sedlová střecha s přesahem: Při zvažování povětrnostních podmínek je lepší vždy volit sedlovou střechu s přesahem. Ten chrání obvodové zdi.
- Sklon střechy: Pro pálenou nebo betonovou tašku je optimální sklon mezi 30° a 45°. Mírnější sklony omezují výběr krytiny, strmější sklony zvyšují náklady na lešení a práci. Konkrétní sklon závisí na dispozičním řešení podkroví, regulativech zástavby a architektonickém záměru.
Základní prvky krovu
Konstrukce krovu se skládají z trámů vodorovných (prahů, ližin), z trámů svislých (sloupků) a z šikmých trámů (vzpěr, pásků). Tyto jednotlivé prvky se skládají do soustavy tuhých trojúhelníkových polí.
- Vazný trám: Vazný trám přenáší tíhu celého krovu do nosných zdí, ve kterých je uložen do kapes. Musí se nacházet minimálně 80 mm nad stropní konstrukcí (podlahou).
- Krokve: Krokve kopírují střešní rovinu a jsou od sebe vzdáleny 900 - 1100 mm. Nesmí zatěžovat římsu, proto je mezi těmito dvěma prvky mezera 20 mm. Maximální délka krokve od středové vaznice směrem ke hřebeni bez vrcholové vaznice je 2,5 m. Jinak může být mezi vaznicemi krokve dlouhé až 4,5 m. Krokve jsou neseny středovou vodorovnou vaznicí a ta přenáší jejich zatížení.
- Vaznice: Vaznice je nosný trám vodorovně podporující krokve a je podepřen sloupkem. Je namáhán na ohyb.
- Sloupky: Sloupky slouží k podepření vaznic v plné vazbě. Jsou čtvercového průřezu namáhané tlakem.
- Kleštiny: Kleštiny jsou párové prvky, které ztužují krov. Umisťují se pod středovou vaznici a na pozednici přes sloupek. Vzpěry jsou většinou namáhány tlakem; jsou-li taženy, provádějí se dvojité (kleštiny).
Tesařské konstrukce: Sedla, pásky, vzpěradla a věšadla
Základní tesařské konstrukce je možné rozdělit na sedla, pásky, vzpěradla, věšadla, kombinace vzpěradel a věšadel, vzpínadla, příhradoviny, plnostěnné nosníky, skruže a lamely.
Čtěte také: Sádrokartonová příčka s dvojitým opláštěním – hmotnost a nosnost
Sedla a pásky
Sedlo je krátký trámek, který ztužuje hlavní trám v místě podpory při větších rozponech nebo zatíženích. Sedlo se provádí při větším zatížení a rozponu (dřevěný trám v místě podpory je ztužen krátkým trámcem). Jeho délka činí jednu až dvě pětiny rozpětí trámu. Bývá spojeno s nosným trámem sešroubováním, zazubením nebo hmoždíky a sešroubováním. Jedná se o krátkou (tlačenou) vzpěrku s trojí funkcí: spolupůsobí při přenášení tlaku na sloup, zkracuje rozpětí trámu a ztužuje konstrukci ve směru podélném.
Pásek je kratší vzpěra o délce 1 - 1,5 m, která je zakotvená ve sloupu a horním trámu (vaznici). Pásek má hned několik funkcí. Spojení pásku se sloupkem a trámem má být tuhé a bývá provedeno šikmým nebo vháněným čepem zajištěným dřevěným kolíčkem. Aby se ušetřilo dřevo a odborná tesařská práce, nahrazují se pásky prkny průřezu 30x 140 mm, přibitými ke sloupku a trámu. Prkenné pásky mohou být zdvojené, jindy bývá vybedněn celý trojúhelník.
Vzpěradla
Vzpěradlo je konstrukce, jejíž nosný trám je podepřen vzpěrami, kterými je zatížení přenášeno přímo do podpor. Tím se zmenšuje volná délka nosného trámu a zvyšuje se jeho únosnost. Vzpěry jsou namáhané tlakem a hlavní vazný trám ohybem. Tesařské spoje jsou zabezpečeny skobami v takovém směru, aby byly namáhány tahem, nikoli tlakem.
Podle počtu podpírajících míst jsou vzpěradla jednoduchá, dvojitá i trojitá.
- Jednoduché vzpěradlo: U jednoduchého vzpěradla je hlavní trám uložen konci na pozednicích, s nimiž je spojen kampem. Vzpěry jsou do hlavního trámu začepovány nebo jsou osazeny do litinové botky upevněné spodní stranou k hlavnímu trámu. Spodní konec vzpěr bývá osazen v litinové botce nebo začepován do dřevěné bačkory. Použije-li se průvlak, je spojen kampem s hlavním trámem a spoj je zajištěn svorníkem.
- Dvojité vzpěradlo: U dvojitého vzpěradla je hlavní trám ve střední části zesílen krátkým trámem (rozpěrou) a oba jsou spolu spojeny hmoždíky a svorníky. Spojení vzpěry s rozpěrou je provedeno šikmým srazem a je zajištěno páskovou ocelí.
Věšadla
Věšadlo je konstrukce, která s věšáky a vzpěrami vynáší hlavní trám a přenáší jeho zatížení co nejblíže k podporám. Věšadlové konstrukce se dříve používaly na krovy větších rozponů, kde nemohl být hlavní trám podepřen střední zdí. Podle počtu věšáků známe věšadla jednoduchá, dvojitá a trojitá.
Čtěte také: Prozkoumejte výhody transparentních fasád
- Jednoduché věšadlo: Jednoduché věšadlo se používá při rozponu 8 až 10 m. Skládá se z hlavního trámu, mírně namáhaného tahem, věšáku a dvou vzpěr. Věšák namáhaný tahem je do hlavního trámu začepován, ale tahovou sílu přenáší ocelový třmen, který obepíná hlavní trám a je do věšáku upevněn svorníky. Je-li hlavní trám kromě tahu namáhán též ohybem, ztužuje se nad podpěrou sedlem. Při horním konci jsou do věšáku začepovány vzpěry namáhané vzpěrným tlakem. Nad čepy vzpěr musí mít věšák dostatečně dlouhé zhlaví, aby bezpečně vzdorovalo usmyknutí. Vzpěry jsou spojeny s hlavním trámem šikmým čepem; i zde musí být zhlaví dostatečně dlouhé, aby nemohlo dojít k usmyknutí. Osy vzpěry a hlavního trámu se mají protínat nad podpěrou.
- Dvojité věšadlo: Dvojité věšadlo se používá při rozponu 12 až 15 m. Skládá se z hlavního trámu, dvou věšáků, rozpěry namáhané vzpěrným tlakem a dvou vzpěr. Osy rozpěry a vzpěry se musí protínat na ose věšáku.
Přehled konstrukcí a rozponů
Následující tabulka shrnuje typické rozpony pro jednoduchá a dvojitá věšadla:
| Typ věšadla | Typické rozpony | Hlavní prvky |
|---|---|---|
| Jednoduché věšadlo | 8 až 10 m | Hlavní trám, věšák, dvě vzpěry |
| Dvojité věšadlo | 12 až 15 m | Hlavní trám, dva věšáky, rozpěra, dvě vzpěry |
Tesařské spoje a jejich správné provedení
Kdy volit plátování, kdy čepování a kdy kampování? Záleží na směru vláken, přenášených silách a detailu v konstrukci. Patří sem čepování, přeplátování, kampování, osedlání a zadrápnutí.
Typy tesařských spojů
- Spoj na sraz a plátování:
Vodorovné trámy nastavujeme na sraz (lípnutím) nebo plátováním. Můžeme je ještě doplnit okováním nebo příložkami. Spoj na sraz je nejjednodušší a provádí se tam, kde je trám podepřený bud' po celé délce (např. u pozednic), nebo alespoň zčásti. Srazy mohou být tupé, šikmé, klínočelné, s čepem nebo rybinovité. Postrannímu vybočení, pokud nemají srazy čep nebo klín, se zabraňuje skobami, které se zarážejí do trámů bud' svrchu, nebo z obou stran. Tam, kde sraz není podepřen nebo je podepřen málo, používáme plátování, které má mnoho různých variant. Může být rovné nebo šikmé, rovnočelné, šikmočelné nebo klínočelné, klesající, stoupající, s ozubem, klíny atd. Pláty se zajišťují proti bočnímu posunutí dvěma dubovými nebo bukovými kolíky kruhového, čtyřhranného, šestihranného nebo osmihranného průřezu. Kladou se diagonálně po třetinových vzdálenostech. Svislé nastavování trámů (sloupů) nazýváme štěpováním. Čela nastavených sloupů bývají tlačena, takže spoj může být jednodušší. Nebezpečí nastává u vyšších tenčích prutů, které mohou být namáhány na pevnost vzpěrou.
- Čepování:
Končí-li jeden trám na druhém trámu, spojuje se zpravidla čepem. Čepování bylo nejběžnější tesařskou příčnou vazbou. Čep je výstupek na čele trámu, který se vsazuje do prohlubně (dlabu) v druhém trámu (prahu, ližině). Dlab se provádí asi o 10 mm hlubší než je délka čepu a nesmí být nikdy vypracován napříč přes vlákna. U pravoúhlého čepování rozeznáváme čep střední a čep postranní. Středním čepem se spojují trámy přibližně stejně tlusté, postranní (boční) čep se používá, je-li v tloušt'kách spojovaných trámů rozdíl. Postranní čep dosahuje poloviny šířky trámu, dlab však nemá být širší než třetina tloušťky prahu. Oba druhy čepů mají řadu variant. Čepy šikmé se uplatňují rovněž jako střední a postranní. Tam, kde by dlab mohl způsobit, že by se vlákna prahu usmykla, zapustíme čep pouze hlouběji a proti usmyknutí jej zajistíme svorníky nebo třmeny. Tento způsob nebo dvojité zapuštění volíme i tam, kde je krátké zhlaví. Musíme-li v jednom místě do trámu začepovat šikmé vzpěry z obou stran, může se trám zeslabit a ulomit. Proto raději používáme čepy mělké nebo spojení provedeme mělkým zapuštěním (i dvojitým) s trojramennými sponami z páskové oceli. V takových případech připojujeme dřevěnou příložku, tzv. sedlo nebo botu, v níž vytvoříme dlab. Na spojení pásku s vaznicí používáme zvláštní čep, tzv. vháněný. Je zaoblen v poloměru, který se rovná délce pásku, a lze jej osazovat i do hotové konstrukce. Proti vypadnutí se zajišťuje kolíkem.
- Přeplátování:
Tam, kde se v konstrukci oba vodorovné trámy křižují nebo jeden končí na druhém, používáme přeplátování. Přeplátování spočívá v tom, že v místě spojení provedeme v obou trámech výřez a trámy do sebe vsuneme ve výřezech v jedné rovině. Úplné přeplátování je takové, jestliže výřezy v obou trámech dosahují poloviny výšky každého trámu, takže vrchní i spodní líce obou trámů jsou v rovinách. Částečné přeplátování se provádí tak, že se z každého trámu vybere výřez menší než polovina výšky trámu (obyčejně čtvrtina výšky). Líce obou trámů jsou proti sobě výškově posunuty.
- Kampování:
Kampování je částečné přeplátování a uplatňuje se tam, kde má být oslabení trámů minimální. V jednom trámu se vyhloubí lůžko, do něhož se zasadí kamp, tj. ozub vysoký jako osmina až šestina výšky trámu. Někdy se kamp provede bez lůžka na druhém trámu. Kampy mohou být pravoúhlé nebo šikmé, obojí pak střední, postranní, křížové, rybinové, odsazené aj.
Čtěte také: Sádrokartonové konstrukce
- Osedlání:
Osedláním spojujeme šikmý trám s trámem vodorovným, jsou-li oba trámy průběžné a jejich osy mimoběžné. Příkladem může být spojení krokve s vaznicí. V šikmém trámu se podle profilu vodorovného trámu vyřízne malé sedlo asi do třetiny výšky šikmého trámu. Tímto sedélkem dosedne šikmý trám (krokev) na horní plochu vodorovného trámu (vaznice).
- Zadrápnutí:
Zadrápnutím rozumíme spojení šikmého trámu s trámem vodorovným, když ve spoji šikmý trám končí, např. při spojení krokve na úbočí trámu vzpěradla se vzpěrou.
Doporučení pro pevné spoje
Pro zajištění dlouhodobé stability a pevnosti tesařských spojů je klíčové dodržovat osvědčené postupy:
- Vruty veďte šikmo (≈ 30-45°). Šikmo zašroubované vruty drží proti vytržení lépe než šrouby kolmo.
- Čep-dlaba zpevněte svorníkem. Svorník použijte s podložkami.
- Sraz/štěpování dělejte dlouhé a zajištěné. Řiďte se projektem a předpisy výrobce.
- U plátování nezapomeňte na zajištění proti posuvu (šikmé vruty/šroub, svorník, případně příložka).
- Pokud je styčná plocha krátká, hrozí, že spoj klouže nebo se vmáčkne. Chybí-li zajištění proti posuvu a vybočení, spoj „cestuje“ ve směru styčné plochy a mimo rovinu se „láme“. Pouze kolmé šrouby do vláken drží hlavně „na vytažení závitu“. Doporučuje se doplnit šikmé vruty (≈ 30-45°) - ideálně dvojici do kříže (X).
- Vrtání moc u kraje, bez podložek nebo nerovný dosed, může způsobit, že se spoj „otevře“ nebo praskne. Řešením je udělat delší styčnou plochu, přidat šikmé vruty/šroub (klidně do kříže), případně svorník s podložkami a boční příložku.
- Všechny rozměry (délky styku, průměry a počty spojovačů, vzdálenosti od okrajů) vždy platí podle projektu a montážního předpisu.
Pevnost spoje se prodlužuje délkou příložky a úměrným zvýšením počtu svorníků. Umístí-li se však více svorníků na stejně dlouhou příložku, pevnost spoje se nezvýší, protože se nevyužije pevnosti ocele. Ozuby nebo zapuštěním se trámy oslabují, a proto jsou lepší příložky nasazené (zvláště s dřevěnými hmoždinkami).
tags: #dvojite #sedlo #strecha #informace